Jak poznat, že pes je hluchý?
Život s psem, který má ztrátu sluchu, může být jedinečný a obohacující, ale také s sebou nese určité výzvy. Hluchý pes se může stejně jako slyšící pes stát milovaným členem rodiny, ale majitelé musí být připraveni na to, že péče o něj bude vyžadovat trochu jiný přístup. Jaké to tedy je žít s hluchým psem a co by si měl majitel uvědomit, aby mu poskytl co nejlepší život? Hluchota u psů může být způsobena genetickými faktory, které jsou specifické pro určitá plemena. Některá plemena jsou více náchylná k vrozené nebo dědičné hluchotě, která je důsledkem genetických mutací. U těchto plemen se hluchota může objevit již od narození, a to i v obou uších (bilaterální hluchota) nebo pouze v jednom uchu (unilaterální hluchota). Genetická hluchota bývá často spojena s bílou barvou srsti, což naznačuje, že genetické faktory ovlivňují pigmentaci i funkci sluchu. Ztráta sluchu u psů může být vrozená nebo získaná, ať už v důsledku věku, nemoci, zranění nebo genetických faktorů. Pokud máte podezření, že váš pes špatně slyší, může vám pomoci několik příznaků:
- Ignorování zvuků: Pes nereaguje na zvuky, jako je zvonění zvonku, zvuk klíčů nebo volání jména.
- Nepozornost k hlasovým povelům: Pes reaguje pouze na vizuální podněty nebo se zdá ztracený, když ho oslovíte.
- Zvýšená citlivost na vibrace: Mnozí hluchí psi reagují na zemní vibrace, například když někdo přichází nebo se otevírá dveře.
Pokud máte podezření, že váš pes může mít problémy se sluchem, je nejlepší navštívit veterináře, který provede testy, jako je BAER (Brainstem Auditory Evoked Response) test. Tento test měří elektrickou aktivitu ve sluchových nervech a může přesně určit, zda pes slyší a v jaké míře.
Proč jsou některá plemena náchylnější k hluchotě?
Genetická hluchota u psů je často spojena s genetickými mutacemi, které ovlivňují vývoj sluchového aparátu. U některých plemen, zejména těch s bílou srstí nebo merle barevnými vzory, může být tento problém důsledkem konkrétního genu nebo mutace, která ovlivňuje pigmentaci a zároveň narušuje vývoj vnitřního ucha. V těchto případech je hluchota často dědičná, což znamená, že psi mohou přenášet tento problém na své potomky.
Zde je seznam některých plemen, která jsou známá vyšší náchylností k genetické hluchotě:
1. Dalmatin
Dalmatini jsou jedním z nejznámějších plemen, u kterého je genetická hluchota běžným problémem. Vrozená hluchota je často spojena s jejich výrazně bílou srstí a dědičnými faktory. Až 30% dalmatinů může trpět nějakou formou sluchové ztráty, přičemž bilaterální hluchota (hluchota v obou uších) je běžnější.
2. Border kolie
Border kolie, která je známá svou inteligencí a vysokou pracovní kapacitou, je dalším plemenem, které může být postiženo genetickou hluchotou. U některých jedinců se hluchota může objevit jako důsledek dědičných faktorů, zejména pokud jsou rodiče nositeli genů, které tuto vadu přenášejí.
3. Australský ovčák (Australian Shepherd)
Stejně jako border kolie je i australský ovčák plemeno, které se často používá k pasení a práci. Někteří jedinci tohoto plemene mohou mít vrozenou hluchotu. Tento problém je častější u psů s modrými očima nebo bílou srstí, což naznačuje genetickou predispozici.
4. Anglický buldok
Genetická hluchota je také známa u některých buldoků, včetně anglického buldoka. Ačkoli toto plemeno není tolik známé pro hluchotu jako jiné, mohou se u něj vyskytnout problémy se sluchem, které jsou způsobeny genetickými faktory.
5. Shetlandský ovčák
Shetlandští ovčáci jsou dalším plemenem, které může mít vrozenou hluchotu. Tento problém je více častý u jedinců s bílou nebo merle barevnou srstí. Mnozí sheltie mají predispozici k genetickým vadám, včetně hluchoty.
Výzvy života s hluchým psem
Život s hluchým psem může být výzvou, ale ne neřešitelnou. Některé specifické problémy, které mohou nastat, zahrnují:
Komunikace: Největší výzvou je přizpůsobení způsobu komunikace. Tradiční hlasové povely, jako "sedni", "lehni" nebo "ke mně", budou bez účinku, pokud pes neslyší. Majitelé se naučí používat jiný systém signálů – vizuální povely (gesta rukou), světelné signály nebo vibrace. Například místo povelu "sedni" majitel může ukázat ruku směrem k zemi.
Bezpečnost: Bez sluchu pes nemusí vnímat nebezpečí jako autonehody, varovné zvuky nebo křik od lidí. Je důležité zajistit, aby pes byl vždy pod dohledem, zejména venku nebo v neznámých prostředích.
Sociální interakce: Mnozí psi s problémy se sluchem jsou citlivější na stresující nebo neznámé situace. Nechávat je v kontaktu s cizími psy nebo lidmi může být náročnější, protože hluchý pes nemusí slyšet, když se blíží nebo pokud mu někdo hrozí.
Jak usnadnit život s hluchým psem?
Ačkoliv život s hluchým psem může vyžadovat více trpělivosti a přizpůsobení, mnoho lidí, kteří se rozhodli pro adopci nebo péči o hluchého psa, říká, že to stojí za to. Několik tipů, jak si život s hluchým psem ulehčit:
Vizuální komunikace: Jakmile zjistíte, že váš pes je hluchý, měli byste začít používat vizuální povely. Učení na základě gest rukou je běžnou metodou. Vytvořte si jednoduchý systém, který bude pro vás i vašeho psa snadno srozumitelný.
Používání světelných signálů: Někteří majitelé hluchých psů využívají světlomety nebo baterky na komunikaci se svými psy. Například zapnutí světla nebo blikání může být signál pro přivolání psa nebo pro oznámení povelu.
Trénink s pozitivní motivací: I když pes neslyší, stále dokáže reagovat na vizuální podněty, jako je ukázání ruky nebo nějaký jiný signál. Trénink by měl být pozitivní, což znamená odměňování za správné chování. Můžete použít pamlsky, hračky nebo chválu, když pes správně reaguje na váš signál.
Přizpůsobení prostředí: Pokud máte hluchého psa, přizpůsobte prostředí tak, aby bylo pro něj bezpečné. Zajistěte, že pes nebude běhat na místech, kde se může nechat překvapit rychlým pohybem, například u silnice. Také je dobré investovat do silnějších vodítek nebo obojků s vibracemi, které psa na něco upozorní.
Používání vibrací: Někteří majitelé používají obojky s vibracemi (ne s elektrošoky!), které mohou psu pomoci pochopit povely nebo si ho přitáhnout zpět, když je potřeba. Vibrace jsou pro psy příjemné a nemusí být tak stresující jako zvuky.
Radosti ze života s hluchým psem
Přestože život s hluchým psem může mít své výzvy, přináší také spoustu radosti a obohacení. Některé z radostí zahrnují:
Tvoření silného pouta: Psi, kteří mají ztrátu sluchu, mohou být často velmi vnímaví k emocím svých majitelů a vytvářejí silné emocionální spojení. Vzhledem k tomu, že komunikace s nimi probíhá především prostřednictvím gest a vizuálních signálů, často vzniká hlubší a intenzivnější vztah.
Lepší pozornost a soustředění: Hluchý pes se učí více vnímat okolí pomocí ostatních smyslů, což může vést k lepší koncentraci na povely a interakce s majitelem. Bez vnějších rušivých zvuků jsou schopni věnovat více pozornosti těmto vizuálním podnětům.
Méně štěkání: Mnozí majitelé hluchých psů si všimnou, že jejich pes štěká méně, protože neodpovídá na všechny zvuky v okolí. To může znamenat tišší a klidnější domácnost, což je pro některé lidi výhodné.
Prevence a péče
Pokud máte psa z plemene, které je náchylné k genetické hluchotě, je důležité věnovat pozornost prevenci a včasné diagnostice. Pokud pes trpí hluchotou, existují způsoby, jak mu přizpůsobit život, včetně využívání vizuálních signálů a gest, stejně jako úpravy jeho životního prostředí pro bezpečnost.
Zodpovědní chovatelé by měli provádět genetické testování na hluchotu, aby zajistili, že nebudou přenášet tuto vadu na další generace. To je obzvláště důležité u plemen, která mají vyšší pravděpodobnost dědičné hluchoty.
Závěr
Život s hluchým psem je naplněn láskou, porozuměním a vzájemnou komunikací. Ačkoliv je potřeba být připraven na výzvy, hluchý pes se může stát věrným, šťastným a spokojeným členem vaší rodiny. Pokud máte trpělivost, ochotu přizpůsobit se a lásku, váš vztah s hluchým psem může být naprosto jedinečný a krásný.
přečteno: 74x
