Psi ve filmu: Lepší už to nebude
Původní název: As Good as It Gets
Žánr: Komedie/Drama/Romantický
Režie: James Lawrence Brooks
Hrají: Jack Nicholson, Helen Hunt, Greg Kinnear, Cuba Gooding Jr., Skeet Ulrich, Yeardley Smith, Lupe Ontiveros, Shane Black, Shirley Knight, Jamie Kennedy, Jesse James a další.
Jazyk: angličtina (USA)
Délka: 139 min
Premiéra: 17. prosince 1997
Obsah filmu
Hlavní hrdina filmu Melvin Udall (Jack Nicholson) dokáže na ženu patřičně zapůsobit. Ale jenom na papíře. Živí se psaním ženských romantických příběhů a nejedna dívka dychtivě hltá žhavé řádky jeho knih. Člověk by si řekl, že ten, kdo stojí za knihami plnými lásky a vášně, toho ví o citech opravdu hodně. Jenže spisovatel žijící na Manhattanu je ve skutečnosti nesnášenlivý morous bez špetky empatie, kterému se každý raději vyhne širokým obloukem.
A jemu to tak vyhovuje. Melvin nestojí o ničí společnost. Na lidi okolo sebe pohlíží spatra a s despektem. Jsou pro něj jak obtížný hmyz, který ho více či méně irituje všemi možnými způsoby. Pokud se někdo přiblíží nebezpečně na dosah a naivně projeví snahu o sblížení, má Melvin účinný obranný systém. Dokáže neomylně rozpoznat největší slabinu daného jednotlivce a neváhá ji s gustem použít ve formě verbálního ataku nejvyššího kalibru.
Vděčným cílem Melvinových obhroublých komentářů a urážek je i jeho soused Simon Bishop (Greg Kinnear). Talentovaný malíř je homosexuál a Melvin tolerancí k jakýmkoliv menšinám zrovna dvakrát neoplývá. Na Simona má obzvláště spadeno ještě z jednoho speciálního důvodu. Simon je páníčkem Verdella, bruselského grifonka, kterého Melvin přímo nenávidí.
Verdellova legrační postavička vyvolává u většiny diváků úsměv na tváři hned při prvním objevení se na scéně. Bohatě osrstěný, s kontrastním zbarvením srsti v obličeji, jenž díky kombinaci plnovousu z rozježených chlupů a kulatých očiček s dlouhými řasami poněkud připomíná roztomilou opičku. Je to pravý zástupce svého plemene, bystrý a přitom něžný společník. Kšticí se Verdell trochu podobá svému pánovi, který ho bezmezně zbožňuje.
Zatímco i všichni ostatní spatřují ve Verdellovi rozkošného malého psíka, pro Melvina je to ďábelské stvoření, které zpodobňuje dvě věci, jichž se podivínský spisovatel obává nejvíce. Verdell je pro něj ztělesněním chaosu a špíny. Objevuje se často na chodbě domu, ve kterém Melvin se Simonem bydlí, a neváhá označkovat každičký roh. Jen při té představě se Melvinovi dělá nevolno.
Čistotou je totiž doslova posedlý. Přeúzkostlivá hygiena je součástí pevného schématu každodenních nezbytností, bez kterých se zásadně neobejde. Nic a nikdo nesmí narušit chorobný rytmus a řád, v jejichž potřebu vyústila Melvinova obsedantně kompulzivní porucha. Veškeré jeho počínání má svá pevná pravidla. Způsob, jakým vstává z postele, kterou nohou vykročí poprvé po chodníku, na kolik západů zamkne dveře od bytu.
Zdá se, že Melvinova ulita, pevně zocelená notnou dávkou odtažitosti, nevrlosti a nevídaného puntičkářství, je zcela neprůstřelná. Jednoho dne je Simon ve svém bytě brutálně napaden partou narkomanů, které přistihne při krádeži. Jeho zranění jsou velmi vážná a musí proto zůstat v nemocnici. Verdell se náhle ocitá bezprizorní. Simonův blízký přítel Frank (Cuba Gooding, Jr.) ho bez servítků a zdvořilých otázek svěřuje Melvinovi, nedbaje jeho důrazných protestů. $ADSENSE_DETAIL_CLANKY_728_90_TEXT_GRAFICKY
Melvin je zpočátku nepříčetný vzteky a zároveň si zoufá. Je zcela vyveden z konceptu. Jeho konejšivá samota je ta tam. Bytem, jenž byl pro něj doposud bezpečnou oázou klidu a neochvějného pořádku, náhle nervózně korzuje nepředvídatelná chlupatá koule. Potenciální nositel znečištění různého typu. Melvin by nejraději Verdella v mžiku vyhodil. Jeho smysl pro povinnost mu to však nedovolí. O psíka začíná neobratně a svérázně pečovat.
Ačkoliv si to Melvin zpočátku ani za mák nepřipouští, brzy si Verdella značně oblíbí. V restauraci, kam se chodí pravidelně stravovat, nebyl ještě donedávna schopen usednout na odlišné místo, než na které byl zvyklý. Pokud přišel a „jeho“ místo bylo obsazeno někým jiným, bez okolků hosty, kteří mu stáli v cestě, nevybíravě vystrnadil. Soužití s Verdellem ale pomalu a nenásilně nabourává Melvinovy zažité a striktní rituály. V restauraci si nyní bez váhání přesedne k jinému stolu, jen aby měl Verdella, čekajícího venku, bezpečně na dohled.
Zatímco Melvin si změny ve svém počínání v zanícení pro Verdella ani nevšimne, jeho náhlá flexibilita poněkud zarazí zdejší servírku Carol Connellyovou (Helen Hunt). Přestože Melvin lidi ke svému životu nepotřebuje a jejich blízkost je mu vyloženě nepříjemná, tato žena je jednou z mála výjimek, bez nichž by se Melvinův životní systém zhroutil. Jedině Carol může Melvina obsluhovat, neboť dokáže být imunní k jeho asociálnímu chování a on ji svým způsobem respektuje.
Simon je po delší době propuštěn z nemocnice a ačkoliv není ještě ani schopen normální chůze, nemůže se dočkat, až se k němu Verdell vrátí. Jenže ten si mezitím starého mrzouta odvedle oblíbil natolik, že se ke svému původnímu pánovi vrací jen zdráhavě a neochotně, což Simonovi trhá srdce na tisíc kousků a dovršuje jeho momentální životní krizi. Také Melvin je náhlou nepřítomností psíka zdeptán natolik, že ho to nečekaně zaskočí.
Dosti záhy vyjde najevo, jak moc je pro Melvina nepostradatelná Carol. Jednoho dne dorazí Melvin jako obvykle do restaurace. K jeho stolu přichází místo Carol jiná servírka, z čehož je Melvin naprosto znechucený. Díky jeho obhroublosti je prudká nevole během okamžiku oboustranná, když novou servírku hrubě uráží. Pohár trpělivosti přetéká i pro vedoucího podniku a Melvin je okamžitě z restaurace vykázán, za nadšených ovací všech ostatních štamgastů.
Melvin se bez váhání odhodlává k ráznému činu. Musí zajistit přítomnost Carol v restauraci za každou cenu. Poté, co se od Carol dozvídá, že nemůže být v práci kvůli chronické nemoci svého syna, zajišťuje chlapci obratem tu nejlepší lékařskou péči. To vše pouze proto, aby mohl dál nerušeně chodit do restaurace a být obsluhován tak, jak je zvyklý. Nebo je za tím ještě něco jiného? Carol je z toho zmatená a neví, jak se má k celé situaci postavit.
Nedlouho po této události Melvin souhlasí, že odveze Simona, jenž je ve finanční nouzi a jeho poslední nadějí je požádat o peníze rodiče, do Baltimoru. Melvin si vymiňuje, že se s nimi na cestu vydá i Carol. Ta se smíšenými pocity souhlasí. Trojice se tak vydává na výpravu plnou bizarních momentů. Přestože nikomu z nich neobvyklý výlet nepřinese to, co od něj očekával, pro všechny zúčastněné je odrazovým můstkem k nové životní etapě…
Může se zdát, že Verdell sehrál v celém příběhu jenom malou, nepatrnou roličku. V druhé části filmu už se téměř neobjeví. Jenže nebýt Verdella, Melvin Udall by patrně navždy zůstal ve svém uzavřeném, osamoceném světě. Drobný pejsek byl onou nenápadnou, ale dostatečně pevnou spojkou mezi ním a Simonem, který se za Melvina přimlouval u méně kompromisní Carol. Bez nutnosti jediného slova otevřel Verdell svou pouhou přítomností Melvinovo srdce a započal jeho trnitou cestu k tomu stát se dobrovolně lepším člověkem.
Natáčení filmu
I když je filmový Verdell pouze jeden, ve skutečnosti jeho postavu ztvárnilo celkem šest různých bruselských grifonků: Billy, Debbie, Jill, Parfait, Timer a Sprout. Všichni účinkující psi museli předem absolvovat speciální intenzivní trénink, který trval celých patnáct týdnů. Učili se při něm zvláštním dovednostem a půvabným trikům, jež můžeme obdivovat ve filmu, kde působí úplně přirozeně.
Ve finální verzi snímku se nejvíce objevuje fenka jménem Jill, která si přízeň herců a posléze i filmových fanoušků získala už svým pouhým pohledem. Jill pocházela z amerického Texasu a žila u trenérky Matildy de Cagny. Ta se podílela na spolupráci při vzniku dalších snímků a domov u ní nalezli také psí herci účinkující v úspěšném seriálu „Frasier“.
Po uvedení filmu „Lepší už to nebude“ do kin byl zaznamenán zvýšený zájem o zástupce plemena bruselský grifonek, které do té doby mnozí lidé vůbec neznali. Bruselský grifonek je ale i nadále poměrně vzácný, neboť toto plemeno provázejí četné chovné problémy. Nebýt tohoto problematického faktu, zřejmě bychom po fenomenálním úspěchu snímku potkávali bruselského grifonka podstatně častěji nejen na filmovém plátně.
přečteno: 15 245x
