Pořídit psa dítěti? Ano, či ne?
Potřeba něčí společnosti a touha o někoho pečovat patří k základní lidské přirozenosti. Člověk je tvor sociální a v dospělosti nachází životní naplnění zpravidla skrze svoje vlastní potomky, o jejichž blaho a prospěch bezvýhradně dbá. Již v dětství se staráme o panenky a plyšové medvědy po vzoru rodičů, jako by se jednalo o živé tvory. V jistém věku nás ale jednostranný vztah k neživým hračkám přestane naplňovat a my náhle chceme něco skutečně opravdového. Drtivá většina dětí, které vyrůstají v rodině bez psa, začne dřív či později neodbytně toužit po psím kamarádovi.
Téměř každý rodič je v určité fázi svého života konfrontován s tímto dětským přáním. Mnoho rodičů nekvituje sny svého dítěte o psím parťákovi s velkým povděkem, neboť si realisticky uvědomují, že přes všechny překotné sliby rozjásané ratolesti padne hlavní péče o zvíře a zodpovědnost za něj nakonec stejně na jejich hlavu. Často vzniká v důsledku rodičovského odporu proti pořízení psa v rodině značně napjatá situace, jelikož děti si dokážou za svým snem o vlastním psíkovi stát neobyčejně tvrdošíjně. Určitá část rodičů nakonec dětským prosbám podlehne a rozhodne se pro koupi psa.
Pořízení psa může přinést dítěti řadu pozitiv a zkušeností, které si ponese i do budoucího života. Pojďme si uvést ty nejpodstatnější z nich:
Bonus č. 1: Nenásilná výuka k zodpovědnosti a toleranci
Jestliže kupujeme psa jako kamaráda k dítěti vyššího věku, může převzít určitou část péče o nového člena rodiny do vlastních rukou. Menším dětem je důsledně vštěpováno, že musí psa respektovat a nejednat s ním hrubě. Prostřednictvím péče a i jen pouhým kontaktem se psem se tak naše dítě učí zodpovědnosti, trpělivosti a toleranci. Soužití s ním dodává životu dítěte nový rozměr. Není již pouze v pasivní roli opečovávaného jako dosud, ono samo se stává zodpovědným participantem a ochráncem někoho slabšího, níže umístěného na sociálním žebříčku.
Bonus č. 2: Spontánní radost a štěstí ze společných her. Zdravější trávení volného času
Pes představuje pro dítě jakéhokoliv věku obrovský zdroj radosti a nadšení. Především, jedná-li se o štěně, navzájem jeden v druhém nacházejí nenahraditelného společníka pro svoje hry. Dítě i štěně jsou stejně bezprostřední a lační po nekonečném dovádění a různých lumpárnách. Proto si tak výborně rozumí, vytváří se mezi nimi pouto s nádechem spikleneckého přátelství. Starší děti mohou převzít určitou část výcviku psa, zocelovat ho v základních dovednostech v rámci poslušnosti a učit ho nové kousky. Díky psovi tráví dítě poměrně dost času na čerstvém vzduchu, což je další podstatný bonus přítomnosti psa v rodině. Participace v péči o psa představuje pro odrostlejší dítě lákavou alternativu k sáhodlouhému vysedávání u počítače.
Bonus č. 3: Podpora v emocionální oblasti
Ač se to může zdát přehnané a nadsazené, psí kamarád pro dítě představuje taktéž velmi výraznou psychologickou oporu. Kladné výsledky canisterapie u vážně nemocných pacientů jsou důkazem, jak nesmírně pozitivní přínos s sebou nese již pouhý fyzický kontakt se psem. Samotné pohlazení hedvábné psí srsti je příjemné nejen psovi, ale přináší štěstí i hladícímu člověku. A navíc, pes v rodině přináší dítěti psychickou pohodu nejen ve formě kontaktní, ale také mentální. Dítě se může těšit už jen vědomím, že má věrného čtyřnohého přítele, který ho bezmezně miluje, nesoudí a stojí vždy po jeho boku.
Bonus č. 4: Vytvoření pozitivního přístupu ke zvířatům
Nesmíme navíc zapomenout na jednu důležitou skutečnost: Dítě se bude po celý svůj život v budoucnu se psy setkávat. A pokud si odnese ze svých dětských let jen ty nejvřelejší vzpomínky na milovaného chlupáče a dobrou zkušenost ze soužití s ním, je dost velká pravděpodobnost, že si i v dospělosti uchová příznivý vztah a respekt ke psům a potažmo ke všem zvířatům. Toto je velmi důležitý moment a vklad do daleké budoucnosti. Naše dítě se samo jednou stane rodičem a svůj vztah ke zvířatům zohlední při výchově svých dětí. Svým příkladem podmíní jejich náklonnost a otevřenost ke psům či lhostejnost, strach z neznalosti až krajně negativní postoj vůči nim.
Na základě výše uvedeného lze tedy jednoznačně usoudit, že pes znamená pro dítě výrazné klady v mnoha oblastech, ať už na rovině sociální, psychické, edukativní či co se týče smysluplné výplně jeho volného času. V tuto chvíli je nezbytné patřičně zdůraznit, že zajištění soužití psa a dítěte v takřka ideální podobě představuje vysoce náročný úkol. Rodiče, kteří se rozhodnou poskytnout dítěti obohacení jeho života v podobě kamarádského svazku se psem, čeká řešení mnoha drobných problémů, stejně jako nutnost vyhnout se četným rizikům vážnějšího charakteru.
Co tedy představuje největší úskalí v souvislosti se soužitím dítěte a psa?
Riziko č. 1: Otázka výběru plemene
Dobrou zprávou je, že spoustu fatálních problémů, které mohou ve vztahu dítěte a psa vytanout na povrch a negativně jej poznamenat (či přímo ohrozit), lze eliminovat ještě před pořízením psa. Absolutní prioritou každého rodiče je bezpochyby bezpečnost a zdraví jeho dětí. Právě z tohoto hlediska je nezbytné nahlížet na výběr vhodného psího plemene. Při volbě psa si dopřejeme dostatek času na zralou úvahu a prostudováváme si dopodrobna profily jednotlivých plemen, sbíráme zkušenosti okolních chovatelů. Jako společníka pro dítě vybíráme zásadně psa, který splňuje základní povahové i fyzické předpoklady pro tento účel.
To znamená, že v úvahu připadají jedině zástupci plemen, která se vyznačují bezvýhradnou láskou a trpělivostí k dětem. Zároveň musíme pamatovat na přiměřenou fyzickou sílu plemene. Velký pes se může i při sebelepších úmyslech projevovat pohybově příliš těžkopádně a nechtěně dítě zranit, například při nevinné hře. To se týká zejména soužití psů velkých plemen v rodinách s malými dětmi. Ovšem nejen jich, potenciální hrozba tohoto typu je všudypřítomná, neboť zatímco děti používají při hře a kontaktu se psem ponejvíce ruce, psi mají pro tento účel tlamu opatřenou zuby. A i takové zoubky malého chňapajícího štěňátka dokážou být pro dítě nepříjemně ostré.
Riziko č. 2: Nedostatečná výchova psa
Dostáváme se tedy k dalšímu hlavnímu předpokladu, nezbytnému pro optimální vývoj vztahu dítěte a psa. Tím je perfektní výchova psa již od brzké etapy vzájemné koexistence s dítětem. Břemeno zajištění důsledného výcviku leží plně na bedrech rodičů. Vzít v úvahu pravidelnou návštěvu odborného cvičiště je více než vhodné. Dobře vedený pes může s větším dítětem absolvovat v budoucnu agility či jiné psí sporty, což oběma přinese skvělé vyžití, nemalou zábavu a radostnou euforii. U psa, jenž je v blízkém kontaktu s dítětem, musíme věnovat zvýšenou péči zdravotnímu stavu psa, včetně zajištění prevence proti všem možným parazitům, které se u zvířat vyskytují a mohly by představovat ohrožení i pro dítě.
Riziko č. 3: Nedostatečná výchova dítěte
Stejně jako kvalitní a pečlivou výchovou formujeme adekvátní postoj psa ke všem členům jeho smečky včetně dítěte, mělo by i naše dítě být dostatečně řádně poučeno, jakým způsobem k psovi přistupovat. Musí vědět, jak se k psovi chovat doma i na procházce, co dělat nebo spíše nedělat, zatímco pes spí nebo jí ze své misky. Dítěti musí být vštípen ve vztahu k psovi náležitý respekt a povědomí o správném chování vůči němu za všech běžných životních okolností. S tímto bodem souvisí i míra zodpovědnosti za psa, kterou dítěti přidělíme. Pokud se jedná o větší dítě, může se starat o pravidelné krmení psa, úpravu jeho srsti a participovat aktivně na jeho výchově.
Riziko č. 4: Samostatné procházky
Ohledně procházek samotného dítěte se psem je na místě maximální obezřetnost. Byly zaznamenány nepříjemné incidenty, kdy pes pod dozorem dítěte neuposlechl jeho pokynů a buď utekl nebo napadl jiného kolemjdoucího psa. Tomuto černému scénáři, který rozhodně neovlivní dítě v dobrém směru a spíše v něm vyvolá naprosto nežádoucí trauma, se lze vyhnout již zmíněným důsledným výběrem a výchovou přátelského a snadno ovladatelného psa malého plemene. Vždy ale existuje nebezpečí, že dítě bude na procházce se psem nuceno řešit problematickou situaci způsobenou vnějšími faktory, jež je hodna přítomnosti dospělé osoby. Proto bezpečnost a vhodnost individuálních procházek dítěte se psem dvojnásob pečlivě zvážíme.
Na závěr jedno velmi důležité připomenutí. Kromě všech zmiňovaných okolností je nutné si uvědomit, že pes není hračka, kterou lze po pár měsících snadno odložit. V průměru se dožívá deseti a více let. Nejspíše proto bude doprovázet naše dítě až do jeho dospělosti. Pořízením psa volíme více než desetiletou zásadní změnu každodenního režimu celé rodiny. Pes vyžaduje pravidelný životní rytmus a ohleduplný způsob zacházení. Starost o něj nelze opomenout a vynechat. Zatímco dítě, které po psíkovi bezmezně touží, nedokáže dopady rozhodnutí ohledně pořízení psa dohlédnout v plné šíři a soustředí se na přítomnost, rodiče by měli tento fakt při rozhodování plně zohlednit.
Po sečtení všech kladů a záporů je očividné, že zvolí-li rodiče cestu životem svého dítěte po boku psa, vyráží všichni do jednoho společně na životní výpravu bez jistého výsledku, někdy dosti spletitou a komplikovanou, plnou všech možných nástrah. Při zachování všech nezbytných opatření a zásad však také nesmírně krásnou, radostnou, a prožitkově bohatou. Jak již bylo uvedeno, péče o psa dává životu nový rozměr. Je velkým závazkem, doprovázeným ovšem obrovskou odměnou v podobě nezměrné lásky psa ke své rodině. Pes se může snadno stát synonymem pro šťastné dětství.
přečteno: 10 660x
