HISTORIE RHODÉZSKÝCH RIDGEBACKŮ – Část II.
EVROPANÉ
Roku 1487 přistáli na místě Kapské kolonie Portugalci, stali se tak prvními Evropany, kteří hotentotské psy s pruhem opačně rostoucí srsti na hřbetě spatřili.
V roce 1505 popsal tohoto psa šenzi Angličan G. M. Theal, který se o něm zmínil jako o psu Hotentotů – sběračů plodů, chovatelů dobytka a lovců šelem z jihu Afriky z území dnešní Jihoafrické republiky a Namibie.
V roce 1648 přistáli v zálivu Table Bay Holanďané - Búrové* a založili zde Kapské město. Na tomto místě žili Hotentoti (též Khoisanové) se svými loveckými psi šenzi (Khoi-koi). Evropanům neunikly výborné vlastnosti těchto psů. Oproti evropským psům, které si s sebou dovezli, byli psi domorodého obyvatelstva vytrvalí a nepodléhali nemocem.
Bělochům se však hotentotští psi příliš nezamlouvali jako lovci lvů pro jejich vcelku malý vzrůst. A tak začalo křížení afrických psů šenzi s evropskými loveckými plemeny. Dnes již těžko vypátrat, které rasy byly do vznikajícího plemene (ridgeback) vkřížena. Nejčastěji se však hovoří o bloodhoundech, pointrech, teriérech, německých ohařích a retrievrech, uvádějí se i mastif, doga a chrti.
Výsledkem je bezpochyby skvělý pes, zvíře s divokou krví afrického kontinentu. Je to ridgeback, plemeno spřízněné s dingem a ostatními divokými psy Afriky a Austrálie.
* Výraz Búrové pochází z holandského slova Boer – Sedlák. Búrové nebo-li Afrikánci (novější označení používané až po Búrských válkách na přelomu 19. a 20. století) byli potomci holandských, francouzských a německých přistěhovalců v Jižní Africe. Původně se jednalo o potomky holandských, francouzských, německých a belgických protestantů, Kalvínových stoupenců, kteří během 17. a 18. století emigrovali z Evropy do Jižní Afriky. (Pozn.: Tato směsice přistěhovalců vytvořila vlastní dialekt, afrikánštinu, kterou dodnes hovoří velká část bílého obyvatelstva Jihoafrické republiky.)
Historie rhodézského ridgebacka říká, že tito psi byli vyšlechtěni Búry – jako první totiž začali křížit hotentotské psy s evropskými plemeny a dali tak počátek několikaletému procesu šlechtění, které má za vznik rasu rhodézský ridgeback jak ho známe dnes.
VÝJIMEČNÉ PLEMENO
Jako lovečtí psi, kteří používají k lovu především zrak, drží svou kořist v patřičných mezích, ale jejich ostrý čich je neocenitelný hlavně v buši. Ridgeback je schopen jít dvacet čtyři hodin bez vody, dovede ze sebe setřást nepříjemný hmyz a vydrží se pohybovat po hrubém terénu, stejně jako v nehostinném počasí. Je to statečný lovec ve vysoké trávě. Je též tichým a jemným lovcem pernaté zvěře. Jeho hrubá krátká srst ho chrání před klíšťaty. Kromě toho, že má ridgeback vynikající lovecký talent, je i výtečným hlídacím psem, hlavně v noci. (To proto, že je afričtí farmáři používali k ochraně spících stád.)
DR. DAVID LIVINGSTON
Dr. David Livingston byl skotským misionářem a známým africkým cestovatelem, který v letech 1852 až 1856 prošel jako první Afriku od západu na východ, prozkoumal řeku Zambezi, mimo jiné objevil Viktoriiny vodopády (dnes nazývané Mosioatunya) a také probádal prameny řeky Kongo.
Livingston napsal v roce 1875 knihu s názvem „Misionářské cesty v Jižní Africe“, v této knize je kresba, obsahující jedno z prvních vyobrazení psa s ridge. Samotný obrázek pochází z roku 1858 a je na něm vykresleno místo nedaleko jezera v Bostwaně, kde hotentotští lovci se psem s ridge obklopují mrtvého buvola. Vyobrazený pes patřil známému lovci Baldwinovi, který ho získal v Bloemfonteinu v Jižní Africe. Na kresbě (viz níže) jde vidět, že pes ještě nemá velikost a mohutnost ridgebacka, jak ho známe dnes.
PRONKRUGROVÉ
Již postarší misionář Charles Helm, si přibližně v roce 1875 z misijní výpravy od Mysu dobré naděje do tehdejší Rhodesie (dnes Zimbabwe) přivezl dva hotentotské psy, které dostal darem, tzv. pronkrugry - takto vznikající rasu nazývali Búrové, pruhu opačně rostoucí srsti říkali Pronk. (Místo, kde byli Helmovi tito psi věnovaní, je nepřesně určené: byl to buď častěji zmiňovaný Swellendam nebo Kimberley, jisté ale je, že se jednalo o oblast v jižní Africe.) Záznamy uvádějí, že se jednalo o dvě fenky s hrubou, šedočernou srstí pojmenované Powder a Lorna. Jednoho dne navštívil Helmovu misijní stanici farmář z Plumtree (město v Zimbabwe), úspěšný lovec šelem – Cornelius Van Rooyen.
Corneliovi neunikly výborné kvality a lovecké schopnosti obou fenek a oba psy si od Helma vypůjčil. Zkřížil je se svou smečkou (německá doga, pointer, deerhound, chrt, buldok, kolie, irský, erdelteriér, aj.). Následovala 35letá produkce psů s ridge, přičemž se kvality původních fen zachovaly. Výsledkem byl pes s vynikajícími fyzickými a loveckými vlastnostmi, s červenou srstí a přirozenou schopností štěkat na lvy. Corneliova smečka byla v rozlehlém okolí známá jako „Van Rooyen´s lion dogs“.
Poznámka: Ocasní problém moderního ridgebacka je přisuzován jeho buldočím předkům, hnědý nebo játrový čenich zase pointerům, obojí (a mnohem více) má původ v křížení Cornelia Van Rooyena. Přílišný vzhled mastifa je zase příčinou původního křížení evropských přistěhovalců (Búrů) s hotentotskými psi. Nikde totiž nestojí zmínka, že by Cornelius Van Rooyen choval ve své smečce mastify.
Několik známých lovců, jako například Hartley, Viljoen, Swartz, Jacobs nebo Selous, který byl nejslavnější, pracovalo v oblasti Mashonaland. Pro plemeno rhodézského ridgebacka byl ale nejdůležitější jiný muž. Lovec Cornelius van Rooyen.
LION-DOG CLUB
V roce 1902 byl založen v Bulawayo, v Jižní Rhodésii, první Lion-Dog Club („Klub lvích psů“). Tato organizace však evidentně nebyla příliš aktivní.
FRANCIS RICHARD BARNES
I přestože byli Van Rooyen´s dogs široko daleko slavní, nepovažovalo se samotné plemeno za zvláštní. To změnil až Francis Richard Barnes.
F. R. Barnes se v roce 1910 přistěhoval na farmu Eskdale do vesničky Figtree (jižní Matabeland). O plemeno se velmi zajímal. V roce 1915 si koupil od Grahama Staceyho z Inzsia, svého prvního „lvího psa“ potomka z Rooyenova chovu, psa Dinga. Později přikoupil ještě fenku Judy a na své farmě založil slavnou chovatelskou stanici Eskdale Ridgebacks. Eskadle Jock, Leo a Eskdale Connie byli první známí psi z Barnovy stanice.
ROK 1922
Francis Richard Barnes se setkával s mnoha odlišnými zevnějšky lvích psů. Shledával psy různých velikostí, s rozličnými typy srsti a s mnoha barevnými varietami. Tato skutečnost jej přiměla udělat zásadní krok, stanovit standard plemene.
V roce 1922 shromáždil Francis Barnes několik chovatelů plemene do Bulawayo, kde se debatovalo o problémech odlišných exteriérů jednotlivých jedinců. Výsledkem bylo založení Rhodesian Ridgeback Clubu, ve kterém Barnes zaujal roli prezidenta. Posléze Barnes připravil okolo dvaceti psů z různých chovů pro výstavu v Bulawayo, kde porota chovatelů zapsala nejlepší rysy a znaky každého vystavovaného jednotlivce. Z těchto zápisů, ještě téhož roku vypracoval F. R. Barnes se členy Rhodesian Ridgeback Club (např. C. H. Edmonds a B. W. Durham) první oficiální standard plemene, jako vzor byl použit standard dalmatina.
Pozn.: Od prvního standardu z roku 1922 až do jeho dnešní podoby se příliš nezměnilo. Pouze strakaté zbarvení bylo vyloučeno z přijatelných barev a bílé stopy na hrudi byly omezeny na minimum.
ROK 1924
Organizace South African Kennel Union (Chovatelská unie jižní Afriky) v roce 1924 uznala rhodézského ridgebacka za oficiální plemeno.
Nejvýznačnějšími chovateli byli F. R. Barnes se svou chovatelskou stanicí Eskdale, dále paní M. L. Dicksonová s chovatelskou stanicí Drumbuck a pan T. Kedie Law s chovatelskou stanicí Avondale. Mnozí z dnešních ridgebacků mají předky právě v těchto chovatelských stanicích.
Pokračování: HISTORIE RHODÉZSKÝCH RIDGEBACKŮ – Část III. ZDE
přečteno: 9 700x
