Historie RHODÉZSKÝCH RIDGEBACKŮ 1.část
Různé zdroje uvádějí různé informace o vzniku tohoto jedinečného plemene jakým rhodézský ridgeback bez pochyby je. Dala jsem si tu práci a prozkoumala historii této rasy, přičemž jsem čerpala z mnoha různých zdrojů. Následující řádky, jsou mým výsledkem, který Vám má přiblížit vznik plemene a jeho vývoj až do dnešní podoby. Snažila jsem se shromáždit pokud možno co nejvíce informací a vybrat ty nejpravděpodobnější, které jsem pak seskupila dohromady. Výsledná práce je poutavé čtení, avšak jistotu některých dat, musíte brát s rezervou.
Autorka
RIDGE
Hned úvodem musí být zdůrazněno na nejvýznačnější znak plemene, kuriozitu vlastní pouze ridgebackům a to ridge. Ridge [ridž] je slovo, pocházející z angličtiny ve významu horský hřeben nebo také pohoří. Jedná se o pruh protichůdně rostoucí srsti. Tento pruh neboli hřeben, má být jasně vymezený a ohraničený, roste na hřbetě psa podél páteře, souměrně se táhne od kohoutku až po hrboly pánevní kosti, kde se zužuje. Pruh musí obsahovat dva zrcadlově identické věnce (koruny). Průměrná šířka hřebene je uváděna pět centimetrů.
Název ridgeback tedy vznikl spojením slov ridge a back [bek] = hřbet, do češtiny přeloženo jako „hřbet horského hřebene“.
Ridge je charakteristickým znakem pro tyto psy – ridgebacky (rhodézský a thajský) a stal se „erbem“ plemene. Žádná jiná rasa uznaná FCI (Fédération Cynologique Internationale = Mezinárodní kynologická federace) ridge nemá. Za zmínku stojí, že ridge je dominantně dědičný, tudíž se tato mutace zřejmě udržela po mnoho staletí bez zásahu člověka do chovu a pruh ridge, nejtypičtější znak plemene, je tak mnohem starší než plemeno samotné.
PŘEDCI RIDGEBACKŮ
Za přímého předka ridgebacka a zároveň jednoho z prvních psů s hřebenem srsti rostoucí v protisměru je považován pes šenzi (schensi). Šenzi je pes s velikostí vzrůstu přibližně 40 až 50 centimetrů v kohoutku, je štíhlý až hubený, má velké vztyčené uši někdy i klopené, zatočený či šavlovitě nesený ocas, úzkou hlavu a velmi krátkou srst žlutého nebo červenohnědého zbarvení s doplněním bílé v různých poměrech.
Šenzi byl psem afrických křováků, tzv. hotentotů, sloužil jako hlídač a strážce farem, dohlížel na dobytek a odháněl blížící se predátory. Doprovázel pastevce, ale hlavně byl lovec a to jak malých tak i velkých šelem, pracoval jako honič. Záznamy dokazují, že tito hotentotští psi, sloužili zejména jako lovci lvů.
Když lovec se smečkou o dvou až čtyřech jedincích stopoval zvěř, musel psy držet pod kontrolou a často s nimi běžet po stopě. Ve vhodný okamžik je vypustil. Psi hnali zvíře do úzkých a tvořili kolem něj kruh, ve kterém lva drželi, dokud nepřišel lovec, aby šelmu z bezpečné vzdálenosti zastřelil. Ridgebackové lva nekousali do hrdla nebo do krku, ale do pat. Často se stávalo, že nejeden pes byl při lovu zraněn. Koně používáni pro lov velkých divokých zvířat nebyli, jelikož nebylo snadné je udržet a krotit.
Tato neohrožená činnost dala tomuto psu pojmenování africký lví pes, které si vskutku zasloužil.
Dnes se ridgebackové, neboli psi lionští, již pro lov lvů nepoužívají, avšak tato jejich minulost jim ponechala jejich typické povahové rysy, jakými jsou: odvaha, obratnost, vytrvalost, rychlost a síla. Jsou to zdatní psi se srdcem i barvou lva.
Psi šenzi žijí dodnes. V tropických oblastech Thajska i Afriky můžeme tyto psy spatřit. Jsou to například tošenzi psi Zulů, šenzi z Libérie, z Kamerunu, a samozřejmě šenzi Kafrů a Hotentotů. Psi jsou docela plaší, ale na druhou stranu i dosti zvědaví. Vynikají ohromnou inteligencí, jsou ale velmi těžce zvladatelní. Tyto vlastnosti jsou tak silně zakořeněny v jejich povaze, že ani několikatýdenní štěně nelze převychovat. Oproti starším dobám, kdy se šenziové křížily mimo jiné i se šakaly zlatými a vzácnými vlčky etiopskými, představují dnes, vzhledem k jejich čistokrevnému chovu, přírodní plemeno.
Mimo rhodézského a thajského ridgebacka jsou šenziové údajně předky také například basenjiho.
PHU QUOC
Phu Quoc je souostroví patřící Vietnamu. Skládá se celkem z 16ti ostrovů, přičemž největší z nich leží v Siamském zálivu a rovněž se jmenuje Phu Quoc, je vzdálen pouhých 16 kilometrů od Kambodže. Ostrov je 48 kilometrů dlouhý a rozkládá se na ploše 1 320 kilometrů čtverečních.
Na přibližně 70 % ostrova se rozprostírá Národní park, taktéž Phu Quoc.
Na tomto ostrově v dnešní době pobíhají tzv. phuquocští psi. Tito psi jsou údajně vynikající lovci, jsou středně velcí, vyskytují se v různých barevných varietách, mají ocas zkroucený nahoru a vztyčené uši, (některé zdroje uvádějí, že mají modrý jazyk, tato informace však není dokázána). Nejdůležitější je však existence ridge na hřbetě psa, byť v různých tvarech.
J. A. Peterson jako první podal v časopise z roku 1895 přesnější popis těchto psů. Opíral se při tom o zprávy Dr. F. Doceula z Kambodže, který dva psy z Phu Quoc vlastnil. Rodiče jeho psů byli totiž přivezeni z ostrova přímo do Kambodži.
Dr. Doceul odchoval s těmito psy několik vrhů a tři z mladých věnoval francouzskému parku Jardin d' Acclimation do Paříže. Popis je velmi podobný dnešnímu ridgebackovi, avšak výrazný rozdíl je v postavení uší, psi z Phu Quoc mají uši vztyčené na rozdíl od rhodézského ridgebacka, který je má sklopené. (Thajský ridgeback má však uši rovněž vztyčené.)
Souvislost mezi hotentotskými psi šenzi a psi z ostrova Phu Quoc je velmi pravděpodobná a mnoho vědců tuto skutečnost předpokládá, bohužel to nebylo nikdy dokázáno. Kdyby tomu tak skutečně bylo, museli by mořeplavci dovézt psy z Phu Quoc do Afriky již velmi dávno. Možný je však i opačný postup, hotentotští psi šenzi mohli být převezeni na ostrov, odkud se později dostali na pevninu a udrželi se tak na ostrově i v odlehlejších oblastech Thajska (thajský ridgeback) – a to až do dnešních dnů.
V opačném případě by se jednalo pouze o spontánní vznik psů s hřebenem ve dvou částech světa. O těchto skutečnostech se může z nedostatku důkazů dnes již pouze spekulovat.
Pokračování: HISTORIE RHODÉZSKÝCH RIDGEBACKŮ – Část II. ZDE
přečteno: 13 722x
