Nádherné plemeno TORNJAK – trochu jinak
Z historie
V sedmdesátých letech 20. století začala systematická práce s hledáním horského pasteveckého psa, který je dnes známy jako Tornjak. Několik nadšenců v této době hledalo jedince, se kterými by mohli začít chov a jednou pro vždy toto plemeno ustálit. Jejich výběr, jak vzhledu, tak povahy, byl řízen zápisky o těchto psech z r. 1067 a r.1374. Dnešní tornjak je tedy skutečně takový jaký byl i před skoro 1000 lety.
V této době bylo velmi málo tornjaků. Na rozdíl od již poměrně známých šarplaninců, byste do této doby informace o tornjakovi v literature nenašli. Přitom je velmi málo plemen, o kterých je tolik starých a přesných informací. Psalo se o jeho existenci, vzhledu, výšce, barvě a účelu. První písemné dokumenty jsou již z roku 1067 z chorvatského Dakova. Pravděpodobně byl přiveden starými Slovany z oblastí dnešního Iránu. Podmínky, ve kterých Tornjak žil, vytvořily psa fyzický silného, otužilého, skromných potřeb na potravu a ubytování a také vynikajícího hlídače.
22.2.2006 byla přijata přihláška standardu tornjaka ze strany FCI a následně došlo k jeho odsouhlasení FCI dne 1.6.2007. Aktuálně je plemeno tornjak podmínečně uznané a výstav se účastní ve skupině II.
Popis
Tornjak je silný, pevný, skoro kvadratický pes. Vzhledově vícebarevný či dvoubarevný s hustou a dlouhou srstí s charakteristicky nošeným bohatě osrstěným ocasem. Hlava, uši, přední část nohou a tlapy mají kratší hustou srst. Srst by na jiných místech měla být dlouhá a vytvářet hřívu na krku, zároveň je dlouhou srstí osrstěný i trup, zadní část nohou a ocas.
Výška psa je 65cm - 70 cm, -+2cm. Fenky jsou výškově o 5 cm nižší.
Tornjak je typickým představitelem pasteveckých plemen. Svou kohoutkovou výškou kolem 70cm nepatří mezi nevyšší a největší zástupce. Lehká a elegantní chůze obohacená o dlouhou bílo-barevnou srst, působí harmonickým vzhledem. U pasteveckých psů zpravidla existuje, jak krátkostrstá, tak i dlouhosrstá varianta. Dlouhosrstá varianta tornjaka je v moderním chovu preferovaná. A vzhledem k tomu, že dva dlouhosrstí rodiče můžou mít potomky pouze dlouhosrsté, tak verze krátkosrstého Tornjaka pomalu ustupuje. To samosebou vede i k zúžení genetické báze - bohužel osud, který již stačil postihnout mnoho plemen psů. Dnešní standard již zohledňuje pouze dlouhosrstou variantu.
Zbarvení srsti je na bílém podkladu s více či méně tmavými znaky. Tornjak nikdy nesmí být čistě bílý. Obvykle jsou barevné varianty tornjaků značeny jako: méně jak 1/3 tmavých znaků, více jak 1/3 tmavých znaků a plášť. Tornjak může mít znaky od žluté přes hnědo-červenou, po hnědou až černou. U znaků vlkošedé či šedé barvy, která není zakázáná, bych byla velmi opatrná (v minulosti u některých chovatelů proběhlo křížení mezi Tornjaky a Šarplaninci - z tohoto spojení tornjak dědí vlkošedou barvu).
Tornjak je pes, který žije venku a tak ho i “matka příroda“ stvořila tak, aby zvládal všechny nepřízně počasí. Z tohoto důvodu je jeho srst takříkajíc "samočistící". Sama se velmi rychle čistí a vyhazuje cizí tělesa z kožichu. Blátivé místo, kde se před chvílí tornjak válel, je plné suchého bláta a pes odchází jako bychom ho právě vyčistili. Hustá podsada chrání, jak před chladem a větrem, tak také zůstáva skoro až suchá poté, co pes vyleze z vody.
Proto dle předpisů musí mít Tornjak bohatou srst s hustou podsadou. Psi se výrazně liší od fen. Mají delší srst kolem krku, která jim vytváří typickou hřívu. Tato hříva je důležitá z hlediska bojů s rivaly. Takto bohatá srst na krku znemožňuje protivníkovi rychlé zakousnutí do krku a v zimě je chrání před chladem. To zda je pes s hřívou pro fenky také přitažlivější, se můžeme jen domnívat.
Tornjak v zimě rád leží venku na sněhu. Jeho srst na nohou je přírodním izolantem, který je tvořen tzv. praporky a kalhoty na nohách. Často pak, když leží na sněhu na nízké teplotě vypadá, jako by se chvěl. Nejedná se o to, že by tornjakovi byla zima, ale pohybuje jednotlivými svaly a tím nedovolí tělu, aby se ochladilo.
Ocas tornjaka je také bohatě osrstěný, a pes či fena ho v zimě často mají pod sebou dokud spí - chrání si tak genitálie a břicho před chladem. Pro pastevce byl dlouhý ocas důležitý pro jejich přehled, aby viděli, kde svého světlého psa ve stádu mají. Ocas tornjaka je odrazem jeho rozpoložení. Pokud pes mírně stojí s vysoce zvednutým ocasem, pak to znamená, že se nebojí, je si jistý sám sebou. Pokud pes schová ocas pod sebe, pak naopak chce schovat pachy a stopy o sobě - kryje identitu v důsledku strachu či nejistoty. Totiž pes jistý si sám sebou, který chce, aby okolí o něm vědělo, mává ocasem a tím rozprašuje své pachy - z análních žláz.
Povaha
Tornjaci jsou pastevečtí psi a svou práci – hlídání stáda ovcí – dělají dodnes. Nicméně, jako ostatní pastevečtí psi jsou i Tornjaci v dnešní době pořizováni spíše jako hlídači pozemků jejích majitelů anebo jako domácí mazlíčci. Jsou také výbornými kamarády dětem. Tornjaci děti miluji a jsou s nimi nadmíru opatrní a trpěliví. Mnoho těch, kteří s tornjakem vyrostli si pro své děti opět volí tornjaka, jako prvního psího kamaráda.
Povahu má typickou pro pastevecké psy: mírnou, dobrosrdečnou a především jsou klidní a mají rádi řád a harmonii. Ke členům rodiny jsou něžní a emotivní. Pokud jsou správně socializováni jsou i tolerantní k cizím lidem mimo své hlídací teritorium. Jejich teritoriální pud je velmi silný, jsou sebevědomí a samostatní a tak pokud se kolem jejich teritoria začíná dít něco neobvyklého, ihned začnou se zájmem vše sledovat a v případě potřeby se chovat obranářsky. Hlídací pud není třeba u těchto psů nijak vyvíjet, přijde sám s tím, jak pes bude dospívat.
Štěňátka musí být od raného věku seznamována s jinými lidmi a s jinými psy a naučit se základům poslušnosti. Jsou to psi, kteří jsou spokojení na jednom místě – na svém teritoriu. Nepotřebuji nikoho, kdo by je měl zabavit. Dlouhé procházky bude akceptovat, ale většinou je nebude sám vyhledávat, protože to znamená opustit své teritorium a to je proti pudům pasteveckých plemen. Nicméně pokud ho naučíte na dlouhé túry, rád se s Vámi vydá do hor. Je to velmi vytrvalý pes, který se přizpůsobí životu, který pro něj zvolíte. Až na dvě výjimky. A to jsou příliš aktivní životní styl-např. běhání a za druhé poslušnost. S tornjakem můžete udělat základní zkoušky poslušnosti, můžete s ním dělat canis terapii, a také i záchranařinu. Ale na poslušnost vyššího stupně tornjak není. Není to pes, svou povahou, který Vás bude slepě poslouchat a chodit vedle Vás jako na drátkách a přitom se Vám dívat do očí a být nadšený. Je to pes, který má vlastní rozum, který mu v takové chvílí bude říkat, proč to vlastně má dělat? Je to kvůli ochraně jeho rodiny? Je to kvůli vlastnímu přežití? Ne! Takže není důvod, proč slepě aportovat, či chodit půl hodiny do čtverců a otáčet se, lehat, sedat… Pokud mu to nebude dávat smysl, prostě to nevyjde. A hlavně to po něm ani nechtějte! Tornjak je příliš inteligentní a schopný sám posoudit situaci tak dobře, aby sám na ní dokázal adekvátně reagovat. Proč ho dusit povely, nedávající smysl. Je to pes, který si pro Vás skočí do vody z mostu! Ale není to pes, který na povel skočí z mostu do vody, pokud Vy jste nahoře!
Tornjak je smečkový pes. Smečka ale funguje dobře, pokud všichni znají pravidla a pokud jsou pravidla jasná a jednoznačná. Tornjaci mají rádi pravidla, ale právě pokud jsou jim prezentovaná uvedeným způsobem. V jiných případech každé pravidlo se pokusí změnit ve svůj prospěch. Tedy je důležité se psem komunikovat srozumitelně a vždy vytrvat a každé porušení pravidel potrestat.
Toto plemeno je výrazně dominantní nad jinými psy. U Tornjaka se musí vědět kdo je hlavní, kdo je ve všem první. Velkou roli ve všem hraje i majitel. Když je majitel pevné ruky, psi budou klidnější a také bude méně rozepří mezi nimi. U mě žiji všichni psi společně ve smečce. Krmím je všechny společně, misky mají asi 30 cm jeden od druhého. Pro mě je zde klíčové slovo socializace! Jakmile ukážete psovi jak chcete, aby Vaše spolupráce fungovala, tak prostě fungovat bude. Nicméně u tornjaka musíte být důslední. Jednou povolíte a už Vás bude na velmi dlouhou dobu znova a znova zkoušet. Pes, který bude dobře socializovaný, bude chodit ve městě, či v nákupním centru, aniž byste o něm vůbec věděli. Takto se chovají naši psi, když s nimi navštěvujeme nákupní centra. Prostě jdou vedle Vás, aniž by je okoli nějak zvlášť zajímalo.
Tornjaci jsou velmi opatrní psi, kteří sami nevyhledávájí šarvátky, ale pokud jsou zahnaní do kouta, jsou připravení bojovat na život a na smrt. Sebevědomí je napohled činí nezaujatými okolím, ale ve skutečnosti jsou bdělí a skrytě napjatých a nabroušených smyslů. Jsou známí tím, že jsou vytrvalí ve vykonávání svých rozhodnutí. Jejích loajalita k lidské smečce není dotěrná, ale je absolutně nesporná. Ve vztahu k cizím lidem a psům mimo své teritorium nevykazují agresivitu, opak platí ve vztahu s hlídáním jejich teritoria.
Oficiální popis tornjaka zní: „Typický dospělý tornjak je klidné, na pohled lhostejné zvíře, ale velmi bdělý hlídací pes. S blízkými osobami je nadmíru emocionální. Pokud žije ve smečkách s více psy, prokazuje výrazné sociální vazby. K cizím osobám a zvířatům není zpravidla výrazně agresivní. V situacích, které to vyžadují, napadá i o dost silnější protivníky. Přitom působí opatrně, ale na druhou stranu je uvolněný, vytrvalý a dokáže být velmi nepříjemný v konfliktních situacích.“
Zdraví
V uplynulých letech se mluvilo o tornjaku jako o silném, odolném a zdravém plemeni. Tornjak, jako plemeno, patří k málopočetným psům. Teprve v posledních letech existuji tornjaci, kteří mají vyplněný rodokmen i se všemi předky. Tedy zatím relativně málo informací o předcích a jejích dědičných nemocech.
Kromě dysplazie kyčelného kloubu a vchlípení a odchlípnutí očního víčka se v poslední době rozmáhá čistě chyba takzvaných chovatelů, a to jiný skus než nůžkový. Schválně je přehlížena tato vada a zvířata s ní jsou pouštěná dál do chovu. Těch pár málo zodpovědných chovatelů bijí na poplach. O situaci se ví, ale bohužel není žádný orgán, který by toto vyřešil. Chov je neřízený a štěňata „se dělají“ pouze kvůli zisku. Proto bychom se měli držet těch zodpovědných chovatelů, abychom neskončili s nezdravými tornjaky, jako je tomu například v Kanadě. Tito tornjaci byli dovezení po předcích dědičně přenášejících nemoc ledvin. Již pár let po počátku chovu v Kanadě řeší špatnou krev a dědičné nemoci.
Chov v Bosně i Hercegovině a v Chorvatsku
I když je snaha o zformování jednotného typu tornjaka, každý chovatel bude tvrdit, že zrovna jeho tornjaci jsou ti, kteří odpovídají plemennému typu tornjak. Problém je také ten, že v Bosně se nedělá kontrola kyčelních kloubů a tak není jasné, jak to vypadá po zdravotní stránce s tornjakem v Bosně. Přece jen se jedná o velké a těžké plemeno. Bosna také byla ze strany FCI vyloučena až do roku 2013 ze seznamu států, se kterými FCI spolupracuje a psi z této země se nemohli účastnit jak mezinárodních výstav, tak ani nemohli být zařazeni do oficiálně FCI uznávaného chovu.
Zjistila jsem také, že to, co je na papírech, nemusí byt pravda! Jinými slovy, hodně se bojuje s tím, že „chovatele“ dávají cizí papíry svým psům, či jako otce uvedou psa, který jim zrovna v tu chvíli vyhovuje. Proti tomu opět poctiví chovatelé, kterých je skutečně pouze několik, bojuji tak, že vlastním psů nechají udělat DNA profil.
Tornjaci v Chorvatsku mají výbornou databázi psů, včetně jejích fotografie, tetovacích čísel a také výstavních, zdravotních a inbreedingových výsledků. Nicméně i zde najdete vrh napsaný na fenu, která svá vlastní mláďata měla před dvěma měsíci. Takže čtení i v této databází je občas sci-fi s detektivní zápletkou. Musíte opravdu mít známosti, abyste zápletku rozpletli a zjistil kdo je vlastně potomek koho.
Docela rozšířeným názorem ale bohužel je, že tornjak nepotřebuje kvalitní stravu. Že může být živ z čehokoliv. Hodně často je jim převážně předkládané pečivo, nějaké zbytky od stolu a maso mají výjimečně, anebo pouze pokud si sami něco uloví.
Je důležité vybrat si správného chovatele i z jiného hlediska. Vzhledem k tomu, že fena „může“ rodit 2x do roka, se stává, že mnozí „chovatelé“ zneužívají feny pouze k rození štěňat. Přičemž jim nejde o kvalitu ale kvantitu. Štěňata sice koupíte levně, ale v mnoha případech nemocné. V horších situacích musíte nechat utratit třeba teprve pětiměsíční štěňátko a nikoho nezajímá, že jste si to malé, chlupaté klubíčko s něžnými očkami už zamilovali.
O nás
Do Česka jsme dovezli prvního tornjaka, fenečku, na začátku roku 2012. Bohužel naše malá holčička sebou dovezla parvovirozu a po 5 dnech nám odešla za duhový most. Tato krátká chvíle stačila, aby nás zcela podmanila. Museli jsme mít tornjaka znova! Následný dovoz dalších pejsků do ČR jsme již měli podmíněný lepším očkovacím schématem u chovatelů. Od té doby jsme importovali čtyři tornjaky, tři fenky a jednoho pejska. Nyní v naši chovatelské stanici, Tor Bohemia (www.torbohemia.com), máme první vrh tornjaků v ČR, takže doufáme v případné navýšení počtu tohoto plemene v ČR. Námi dovezené linie jsou po psech ceněných jejích genetikou a úspěšných na poli výstav. Po světových a evropských výstavních vítězích. Naše fenečka, aktuální maminka, je právě pokračovatelem v této „tradici“, je velmi úspěšná a známá u jiných znalců a chovatelů tornjaků. Je mimo jiné i mladou Evropskou vítězkou v kráse. Stejně tak je velmi nadějný i mladý pes, se kterým máme velké plány. Bohužel je zatím Češi neznají a nevyhledávají, což je veliká škoda. Je to plemeno zdravé a vyrovnané a hlavně velmi přizpůsobivé. Po našich zkušenostech s dalšími třemi plemeny, je toto konečně plemeno, které přesně splnilo naše očekávání. Pokud zrovna nemáme čas na jejich venčení, stačí jim pohlazení, a to že nás vidí. Nicméně pokud po nich chceme výšlapy a túry, tak je zvládnou, protože jsou s námi. Naprosto ideální pes dnešní uspěchané doby, který Vás nebude otravovat tím, že musí každý den uběhnout několik kilometrů. Bude spokojen, protože je s Vámi.
Aktuálně plánujeme další výstavy a propagaci plemene. Další vrh budeme mít, až Češi budou mít o tornjaku povědomí. Je dost skličující vidět, jak má snaha dovézt do ČR to nejlepší z plemene tornjak a pokračovat s kvalitními jedinci vyšla zcela vniveč, protože o štěňata projeví zájem pouze lidé ze zahraničí. A to co má zůstat tady a být základem kvalitního chovu je ztracené. Bohužel mé prostory nejsou nafukovaci a nemám zájem být velkochovatel. Chci mít jen tolik psů, abych se každému mohla věnovat, takže další štěňata si můžu dovolit, až budu vědět, že si je v ČR nechá i někdo jiný než jen já a mí známí.
Těšíme se na Vaší návštěvu
Chovatelská stanice Tor Bohemia
www.torbohemia.com
přečteno: 16 169x
