Slovenská národní plemena psů
Každá země má nějaké své národní psí plemeno, které je pro ni typické, může se pojit k historii daného státu. Slovensko má celkem čtyři národní plemena a jedno sdílí s Českou republikou, ale je jeho patronem. Jedná se o československého vlčáka, těmi dalšími jsou: slovenský kopov, slovenský čuvač a slovenský hrubosrstý stavač.
Československý vlčák
Šlechtění ČSV probíhalo v Československu, a to křížením německých ovčáků se zakarpatskými vlky a za celým projektem stál Ing. Karel Hartl, který s pokusem začal v roce 1955. První vrh, jehož otcem byl ovčák Cézar z Březového háje a matkou vlčice Brita se narodil v roce 1958. Výcvik této první generace – tedy přímých potomků vlka, byl obtížnější, ale s dalším křížením s německými ovčáky se ustálilo nové plemeno. Vlčí krev byla přilita ještě do několika linií a naposledy se tak stalo v roce 1983.
V roce 1982 byl československý ovčák uznán tehdejším Federálním výborem chovatelských svazů ČSSR jako plemeno a v roce 1989 došlo k uznání Mezinárodní kynologickou federací. Finální uznání bylo potvrzeno o deset let později. Po rozdělení Československa v roce 1993 převzalo patronát nad československým vlčákem právě Slovensko.
Československý vlčák patří k tzv. vlčím plemenům, tedy vznikl křížením s vlky, což je jedna z největších zajímavostí tohoto plemene, protože takových psů není moc. Je to aktivní a velmi vytrvalý pes, který respektuje zákony smečky. Svou rodinu miluje a je jí věrný, případnou změnu majitele snáší velmi špatně. Má skvělý čich, a proto se často využíval ke stopování.
Slovenský čuvač
Tento bílý chlupatý medvídek je velmi zručné pastevecké plemeno. Je to skvělý hlídač, který spolehlivě chránil, a i v dnešní době chrání stáda nejen na tatranských loukách před predátory. Poradit si dokáže i se zlodějem, a proto může strážit i větší dům nebo farmu.
Je velmi oddaný své rodině a vždycky ji bude chránit. Nemusíte se bát si s ním vyrazit třeba do lesa zaběhat. Vychází dobře i s odrostlejšími dětmi, ty malé by s ním rozhodně neměly zůstávat o samotě. Potřebuje dostatečný výcvik a důsledného pána. K cizím lidem je velmi ostražitý a dokud nezjistí, že se jedná o přítele, bude jej podezřívavě sledovat.
V horských oblastech doprovází tato plemena člověka již po staletí. K nějakým větším chovatelským snahám začalo docházet až od 20. let minulého století, o což se zasloužil hlavně brněnský profesor Antonín Hrůza. Postupně došlo ke sjednocení typu a zajímavé je, že i přes založení chovatelského klubu v roce 1933, byl čuvač na pokraji vyhynutí, a to zejména kvůli epidemii vztekliny. Právě profesor Hrůza odvezl některé psy do Brna a zachránil je. K sepsání standardu došlo až v roce 1947 a plemeno bylo Mezinárodní kynologickou federací uznáno v roce 1965. Uznání však bylo ohroženo Maďary, kteří tvrdili, že slovenský čuvač je velice podobný maďarskému kuvaszovi, který byl uznán dříve. Naštěstí to dobře dopadlo a obě plemena existují dál vedle sebe.
Slovenský hrubosrstý ohař (stavač)
Jedná se o slovenského ohaře, který vznikl křížením výmarských ohařů, českých fousků a německých drátosrstých ohařů. O plemeno se zasloužil pan Koloman Slimák, který na něm pracoval od 40. let minulého století. Jedná se o dost mladé plemeno, vzniklo v roce 1975. Mezinárodní kynologická unie jej uznala poměrně brzy, a to v roce 1983.
Je to všestranný ohař, který najde skvělé uplatnění po boku myslivce. Nemá problém pracovat i v nepříznivém počasí či špatně dostupném terénu. Jinak se jedná o velmi přátelského psa a dokáže být i skvělým rodinným parťákem. Na rozdíl od slovenského kopova, který se těžko cvičí, tak stavač je velmi jednoduše ovladatelný.
Zajímavé je, že původně byl stavač označován jako hrubosrstý výmarský ohař, a to z důvodu, že při šlechtění byla přilita výmarova krev a přinesla s sebou stříbřité zbarvení. Pro stavače je typická hrubá srst ve stříbrnošedé barvě. Na spodní části tlamy je patrný vous.
.jpg)
Slovenský kopov
Slovenský kopov se může pyšnit tím, že se jedná o jediného honiče, který pochází ze Slovenska. Je to vytrvalý a rychlý pes, který se dokáže sám rozhodovat. Je to skvělý společník pro myslivce a rozhodně se nehodí pro začátečníky, při výchově i výcviku potřebuje pevnou ruku. Má velmi dobrý orientační smysl a v terénu se rozhodně neztratí.
Celkově jsou velmi dominantní a soužití dvou psů – samců, může být problém a rozhodně se to nedoporučuje. S ostatními zvířaty také nevychází. Probouzí se v něm lovecký pud a může je zranit. U tohoto plemene je velmi důležitá socializace, aby v pozdějším věku nebyl problém s chováním.
První zmínky o kopovovi jsou již z 19. století, a to konkrétně v Prostonárodných slovenských povestiach od Pavla Dobšinského. Dříve měl pověst jako těžko ovladatelný pes, a proto nebyl příliš oblíbený. V roce 1940 byla založena slovenská plemenná kniha a začaly také první zápisy tohoto plemene. Během let se vytratily různé barevné variety a zůstala pouze typická černá s pálením. Uznání Mezinárodní kynologickou federací se plemeno dočkalo v roce 1963.
Slovenská národní plemena jsou poměrně různorodá, líbí se vám některé z nich natolik, že uvažujete o jeho pořízení? Podívejte se do naší inzerce, nebo zda některý z chovatelů právě nemá štěňátka.
přečteno: 4 366x
