09.07.2010 / 23.09.2020

Anglický kokršpaněl

Anglický kokršpaněl

80%

Historie kokršpaněla

Původ kokršpaněla je až do dnešní doby nejasný. Doloženy jsou zmínky o pradávném španělském slídícím psovi, který je pravděpodobně předkem všech dlouhosrstých loveckých plemen využívaných zejména k lovu ptáků. O místě, kde kokršpaněl vznikl, by se mohly psát legendy. Nejvěrohodnější je verze, že původní slídič chovaný k lovu ptáků a malé zvěře, skutečně vznikl na Iberském (Pyrenejském) poloostrově, odkud se díky Caesarovým invazím dostal do Anglie. Skutečnost, že španěl v Británii skutečně působil, dokládají mj. zmínky v dílech Geoffreye Chaucera (1342 – 1400) a Williama Shakespeara (1564 – 1616).

Pojmenování

Název „ENGLISH COCKER SPANIEL“ vznikl:

podle země, ve které se vyvinul: ENGLAND,
dále odvozením slova WOODCOCK, což znamená sluka (sluka lesní – pták, kterého psi lovili)
a konečně od španělského pojmenování HISPANIA, což znamená Španělsko, tedy země, ve které byl vyšlechtěn předek všech těchto slídičů.

Jak psi pracovali

Španělé byli mimořádně univerzální. Pracovali jako přinašeči a lovci vodní zvěře, vyháněly ptáky z křoví přímo do spárů trénovaných jestřábů a sokolů, brodili se vysokou trávou a hustými porosty a naháněly zvěř do sítí lovců a myslivců. Psi byli neobvykle vytrvalými pomocníky při lovu ve ztíženém terénu a rovněž spolehlivými lovci ve vodě a bažinách.

Pracovitost a odolnost španělů se stala středem zájmu a následně dalšího rozvoje.

Španělé byli dlouhou dobu rozdělováni jen podle velikosti do tří kategorií (kokršpaněl, sussex španěl, špringršpaněl). Na vzhled psů se nedbalo a u štěňat bylo proto obtížné poznat, zdali z nich vyrostou španělé malí, střední nebo velcí. Výjimkou proto nebylo přeřazování dospělých psů do jiných kategorií.

Anglický špringršpaněl

Španělé „vodní a zemní“

S dobou a přibývajícími zkušenostmi lovců začalo kolem roku 1500 užší rozdělování vznikajících plemen na psy „vodní“ a „zemní“. Typickým zástupcem vodních plemen je dnes již vyhynulý anglický vodní křepelák. Vodní plemena se začala pomalu ubírat jiným směrem a linie dala vznik například retrívrům. Zemními plemeny byli kokršpanělé a větší špringršpanělé. Ani zemní plemena však svůj lovecký původ nezapřou a vodu dodnes bezmezně milují.

Ještě dlouhá léta se vznikající plemena od sebe rozlišují pouze hmotností a svým využitím. Vše se změnilo po nástupu palných zbraní v 17. století. Temperamentní a energičtí lovci se mění v uhlazené módní lovecké psy. Popularita španělů stoupá a nastartuje převrat v chovu. Vznikají nová plemena setrů a původní psi se od sebe začínají exteriérově odlišovat.

OBO I.

První pravý kokršpaněl

Rok vzniku kokršpaněla jako samostatného plemene můžeme reálně datovat na rok 1879. V tomto roce se v chovu Jamese Farrowa narodil černý pes Obo, který byl uznán jako první dobrý typ anglického kokršpaněla. Za předchůdce amerického kokršpaněla je považován Obo II., který se už tolik nepodobá původnímu španělovi.

OBO II.

Anglický kokršpaněl

Anglický Kennel Club ustálil vzhled kokršpaněla v roce 1892, jako předloha jim posloužil právě Obo.
Roku 1895 byl založen English Spaniel Club, který v roce 1901 zrušil pravidlo váhy a za důležitější prosadil samotný typ španěla.
V roce 1902 vznikl Cocker Spaniel Club, který tentýž rok vytvořil první anglický plemenný standard. Tento standard se do dnešní doby téměř nezměnil.
Kolem roku 1933 byly uznány různobarevné formy kokršpaněla. Konkrétně: jednobarevný a vícebarevný.

Kokršpaněl v Americe

Ať už v 17. století s přistěhovalci nebo až na konci 19. století z chovné stanice J. Farrova, kokršpanělé se dostali do Ameriky. Američané si plemeno velmi oblíbili a příbuzenským chovem docílili u kokršpaněla vysoký stupeň přešlechtění. „New Look“ - nový vzhled kokršpaněla byl poprvé předveden v roce 1883 na výstavě v Manchesteru ve státě New Hampshire a mezi lidmi vyvolal velký rozruch. Ve 30. letech 20. století se chov kokršpanělů rozdělil definitivně.

Americký kokršpaněl

V roce 1946 uznal americký Kennel Club nového kokršpaněla za samostatné plemeno.
Roku 1976 byl ze SRN americký kokršpaněl dovezen do Čech.

Kokršpanělé dnes

Pro svou krásnou dlouhou srst a celkový elegantní exteriér se americký kokršpaněl stal klenotem výstav spíše než nepraktickým lovcem a slídičem. Anglický kokršpaněl je v myslivecké kynologii stále hojně využíván.

Chcete vědět o Anglickém kokříkovi ještě více?

Mrkněte na náš Atlas psů: Anglický kokršpaněl
Dozvíte se mnoho zajímavého o historii, povaze, pohybu, péči, výživě, zdraví, podmínkách uchovnění, ...

Charakteristika kokršpaněla

K primárním vlastnostem kokršpaněla vedle jeho typicky psích očí patří svéhlavost. Při důkladné výchově a nezlomně trpělivém výcviku se tento rys dá potlačit, a pokud se pro svého psa stanete dostatečně atraktivním, jeho tendence „neslyšet“ budou mizivé.

Anglický kokršpaněl je houževnatým plemenem, je inteligentní a velmi mazaný. Pokud vycítí, že si něco necháte líbit, jistě toho využije a udělá si z vás legraci. S ostatními psy a domácími zvířaty obvykle vychází velmi dobře, zvláště pokud je již v raném věku důkladně socializován.

Drtivá většina kokršpanělů přilne v rodině vždy k jedné osobě, svou lásku však umějí spravedlivě rozdělit mezi všechny její členy.

K dětem se chová přátelsky, ale jejich přítomnost nevyhledává. Je důležité poučit malé děti, co všechno si ke psovi smějí dovolit a kde hranice končí, protože kokršpaněl ze sebe nenechá dělat hračku a při hrubém zacházení může být mírně útočný.

Kokršpaněl a pohyb

Největší radost kokršpaněl má, když může volně běhat po lese, prodírat se křovím, čvachtat se v blátě a s nosem přilepeným k zemi stopovat zvěř.

Anglický kokršpaněl miluje plavání a problém nemá ani s potápěním hlavy. Většina kokršpanělů ráda aportuje a nosí si různé předměty v tlamě.

Kokršpaněl rozhodně není pes, který se spokojí se třemi krátkými procházkami denně. Je to vytrvalý společník, který při troše cviku dokáže hodiny doprovázet svého pána při pěší turistice, výšlapech a celodenních výletech přírodou. Anglický kokršpaněl je energický pes, který při nedostatku zaměstnání a pohybu může být v domě destruktivní a rychle přibrat na váze.

Anglický kokršpaněl

Péče o srst kokršpaněla

Srst kokršpaněla je hedvábně hladká a mírně dlouhá a je velmi důležité uvědomit si, že péče o srst kokršpaněla je poněkud náročná. Nejdůležitější je pravidelné čištění jeho dlouhých uší, zvukovod musí být vždy čistý a suchý aby se předešlo hnisání a případné hluchotě. Neméně podstatné je pravidelné vyčesávání uvolněné srsti, zvláště v době línání. Při nedostatečné pozornosti jeho srsti se chlupy začínají velmi rychle zacuchávát a vytváří se chuchvalce. Pro udržení krásného vzhledu je vhodné několikrát do roka navštívit trimovací salon.

Barevné variety anglického kokršpaněla

Kokršpaněl je jedním z mála plemen, které se vyskytuje v téměř všech barvách, které se nabízejí. Některé zbarvení (např. sobolí) jsou vzácná, přesto jsou všechny následující variety oficiálně uznány.