Velký švýcarský salašnický pes

Hlavním posláním tohoto plemene v minulosti bylo hlídání stád, proto je i v dnešní době skvělým hlídačem, ale svou rodinu miluje a je jí velmi oddaný. Můžete se s ním cítit bezpečně kdekoliv, nedovolí, aby vás někdo ohrozil. Má velmi rád děti, takže se dá říct, že se skvělé hodí jako rodinný pes. Vzhledem k jeho velikosti je nutné, abyste jej s menšími dětmi měli pod dohledem, může jim nechtěně ublížit. 

Lovecký instinkt nemá vyvinutý, takže jsou v jeho přítomnosti v bezpěčí i jiná zvířata, ale vždy je lepší, pokud je s nimi ve styku již od štěnětě, aby věděl, že to jsou jeho kamarádi. Na ostatní psy může být ostřejší, ale opět platí, že pokud jej budete dobře socializovat a na procházkách se s nimi setkávat, měl by to zvládat bez problémů. Vzhledem k tomu, že je to skvělý hlídač, tak cizí lidi v lásce nemá, a proto je potřeba rozlišit zvanou návštěvu od nezvané.

Je to velmi inteligentní pes, který se dobře učí, takže jeho výcvik není složitý. Přestože má velmi rád děti, spíše je nebude poslouchat, autoritou musí být nějaký dospělý člen rodiny. I přes svou velikost je poměrně citlivý, a proto při výchově i výcviku musíte postupovat jemně bez hrubosti, ale s důrazem. 

Švýcar potřebuje dostatek pohybu, ale přizpůsobí se své rodině. Vždy byl zvyklý pracovat a to mu zůstalo, rád chodí třeba na vycházky s koňmi. Krátká procházka jen na vyvenčení by měla být nouzovka a také nepočítejte s tím, že ho jen pustíte na zahradu a on se vyběhá, sám si lehne a bude čekat, dokud se mu nebudete věnovat.

Hodí se pro záchranařinu, poslušnost, ale můžete vyzkoušet i agility nebo dog dancing. Je to velmi učenlivé plemeno, které práce s páníčkem velmi baví a pokud vám udělá radost, tak bude velmi šťastný.

Na procházkách jej můžete v parku pustit na volno, nemá vyvinutý lovecký pud, ale rozhodně byste nejdříve měli mít nacvičené přivolání, abyste věděli, že mu můžete věřit.

Velký švýcarský salašnický pes nevyžaduje zvláštní péči o srst. Má ale hustou podsadu, a proto počítejte s tím, že dvakrát do roka bude pořádně línat. V tomto období je vhodné vyčesávat srst každý den, jinak stačí tak jednou týdně. Nějaké koupele nejsou třeba, ale v létě můžete švýcara vzít do rybníka, rád si s vámi zaplave.

Drápy se obvykle zastřihovat nemusí, protože dochází k jejich samovolnému obroušení,  až na pátý drápek na předních packách, který není ve styku se zemí a musí se zkracovat, jinak by mohl nepříjemně zarůstat.

Dále byste měli jednou za čas kontrolovat čistotu převislých uší, může se v nich nahromadit špína, v létě se mohou zapařit a zánět je na světě. V případě potřeby můžete uši vyčistit speciálními prostředky, nebo navštívit veterinárního lékaře. Pozornost byste měli věnovat i chrupu, i když velká plemena příliš na zubní kámen netrpí. Jako prevenci můžete podávat doplňky stravy jako je např. mořská řasa kelpa.

Švýcarsko se rádo drží tradic, ale naštěstí nechal tehdy v roce 1909 navzdory zvykům a tradici rozhodčí předvést mezi dlouhosrstými švýcary i toho krátkosrstého. A díky tomu bylo potrvzené nové plemeno, a to velký švýcarský salašnický pes a přitom moc nechybělo a mohl upadnout v zapomnění. V dnešní době jeho obliba stoupá a v zemi původu dokonce každý rok pořádají netradiční závody. V Emmentalu se koná soutěž v tahání vozíků, což byla jedna z typických původních činností švýcarských psů. V USA tuto činnost trochu povýšili, a dokonce se tam pořádají soutěže v tahání těžkých nákladů. 

Krmení je velmi důležitá kapitola, protože když budete psovi podávat kvalitní stravu, může to výrazně zlepšit jeho kondici i prodloužit život. Krmit můžete granulemi nebo tzv. přirozenou stravou (BARF). 

Krmení granulemi je jednodušší možnost. Jedná se o kompletní krmivo, což znamená, že váš pes dostane vše, co potřebuje v denní krmné dávce. Je důležité se na výběr granulí zaměřit, aby granule byly kvalitní. Ty poznáte tak, že na prvním místě ve složení budou mít maso a neměly by obsahovat velké množství obilovin. Pro VSP vybírejte granule pro velká plemena a dále se orientujte podle věku. Do 2 let můžete podávat štěněčí nebo juniorské granule, až potom přejít na dospělácké.

Chcete mít přehled o tom, co váš pes sní? Pak můžete krmit barfem, ale není to jen tak a než začnete, je potřeba si o tom něco načíst. Musíte svému psovi sestavit vyváženou krmnou dávku, aby dostal vše potřebné. Maso i přílohy seženete ve specializovaných prodejnách. V praxi to funguje tak, že si připravíte krmné dávky na několik dní dopředu do mrazáku a pak jen podáváte. Kromě znalostí budete potřebovat i dostatek místa v mrazáku, protože švýcar toho dost sní.

Švýcar je velké plemeno a jeho klouby dostávají zejména v období růstu zabrat, proto doporučujeme podávat kloubní výživu. Můžete v tom pokračovat i preventivně v dospělosti.

Průměrný věk: 12 let

Každé plemeno si s sebou nese nějaká genetická onemocnění, které se dál předávají, a proto se jedinci přijímaní do chovu na tyto nemoci testují, aby štěňata byla co nejvíce zdravá. U VSP stejně jako u jiných velkých plemen se jedná kloubní problémy.

Vyšetřuje se dysplazie loketních i kyčelních kloubů, a to prostřednictvím rentgenů, které pak hodnotí odborník. Vyšetření je možné podstoupit od 15 měsíců věku a aby byl pes nebo fena uchovněni, tak může být výsledek maximálně C (DKK) či 2 (DLK). 

Dalším onemocnění, které postihuje pohybový aparát je osteochondróza ramene, při které dochází k zesíléní chrupavky a následnému narušení spojení s kostí, a také k prokrvení, což může vést k nekrotizaci. Takto odumřelá chrupavka se může oddělit a nadělat v kloubu neplechu. Proto nejsou do chovu přijímáni jedinci, kteří mají vyšetření na OCD pozitivní.

Velký švýcar je velmi odolný a může bez problémů celoročně pobývat venku. Jeho srst jej proti vnějším vlivům ochrání, ale vzhledem k jeho potřebě pozornosti a pobytu s rodinou, není vhodné, aby pobýval sám v kotci. Potřebuje být ve středu dění, ale nebude vás otravovat, stačí mu, když si bude moc lehnout poblíž. Nehodí se do bytu, ideální je pro něj dům se zahradou, které bude pánem.

Jedná se o pracovní plemeno, takže potřebuje nějaké vytížení. Ideální je vyrazit s ním třeba běhat, ale není to žádný vytrvalec, takže se celkem rychle unaví, ovšem do lesa je to ideální společník. Rozhodně je nutné mu vymyslet nějaké zaměstnání, ale zabrousit můžete i do různých kynologických aktivit.

Švýcar potřebuje důsledného, ale citlivého pána, který bude vědět, jak na něj. Socializace musí probíhat od útlého věku a je potřeba ho seznámit s veškerými vjemy, s nimiž by později mohl přijít do styku.

Jestliže chcete svého švýcara uchovnit, tak musíte splnit podmínky stanovené klubem. Již při výběru štěněte byste to měli zohlednit a vybrat si takového jedince, který má předpoklady pro chov i výstavy. Zde je ale nutné podotknout, že ani z takového štěňátka nemusí vyrůst špičkový jedinec, v dospělosti vám mohou špatně vyjít rentgeny kyčlí a nic s tím neuděláte. 

K uchovnění se musíte zúčastnit bonitace, což je chovatelská akce podobná výstavě, kde je pes posouzen odbornou komisí a je hodnocen jako chovný, chovný s omezením, nechovný a nebo může být bonitace nedokončena či odložena. Je možné se jí zúčastnit od 18 měsíců věku.

K bonitaci dokládáte účast alespoň na dvou výstavách, z nichž alespoň jedna musí být klubová, ta druhá může být mezinárodní, národní, speciální nebo také klubová. Předvádět musíte ve třídě mladých.

K bonitaci se dále dokládají výsledky požadovaných zdravotních vyšetření. U VSP je to dysplazie kyčelních i loketních kloubů (DKK a DLK) a dále osteochondróza ramenních kloubů (OCD). Rentgeny na dysplazie se mohou provádět po 15. měsíci věku. Jedinci, kteří mají výsledek horší než C, se do chovu nezařazují. U OCD nesmí být do chovu přijata zvířata s výsledkem pozitvní. Vyhodnocování výsledků provádí klubem pověření veterinární lékaři. 

Dále je nutné nechat psovi vyhotovit DNA profil, což se provádí na základě bukálního stěru. 

Chovný pes může mít maximálně 7 úspěšných krytí za období jednoho roku. Jeho chovnost není omezená věkem. Fena je chovná pouze do 8 let věku. Další krytí může proběhnout 7 měsíců (210 dní) od posledního porodu. 

Včetně VSP existují celkem 4 plemena švýcarských salašnických psů, která jsou si na první pohled podobná, a to hlavně typickým trikolorním zbarvením. Liší se hlavně kohoutkovou výškou a také typem srsti. Tři z nich jsou krátkosrstá a proto se mezi sebou dají velmi snadno zaměnit. Všechna patří do druhé skupiny FCI.