Tibetský teriér

Tibetský teriér je pes plný energie, který se hodí do aktivní rodiny, protože má velmi rád pohyb, přestože v názvu má „teriér“, tak je potřeba si uvědomit, že je to hlavně pastevecký pes se smyslem pro zodpovědnost. Venku se nemusíte bát pustit ho na volno, protože se bude držet u vás. Vzhledem k tomu, že je zvyklý hlídat stáda, tak lovecký pud nemá příliš vyvinutý.

Je to ideální společník do rodiny s dětmi, ke kterým se chová velmi mile. Nemá problém vycházet ani s ostatními domácími zvířaty, ale je ideání pokud s nimi žije od štěněčího věku, aby si na sebe mohli vzájemně zvyknout. K ostatním psům může být trochu temperamentnější. Je to dobrý hlídač, takže na nově příchozí vás vždy upozorní a k cizím je rezervovaný. 

Výcvik není složitý, protože tibeťan je inteligentní a učenlivý. Svou rodinu má moc rád a bude poslouchat všechny. Výchova by měla probíhat s citem, ale dostatečně důsledně. Toto plemeno umí být samostatné, proto je potřeba mu ukázat, kdy to není žádoucí. Nemá rád samotu a nejraději bude neustále s vámi, od mala ho musíte učit, že musí vydržet doma sám, než přijdete z práce, aby třeba neobtěžoval sousedy štěkotem, nebo vám neničil interiér. Ale je velmi chápavý a moc dobře bude vědět, co se od něj očekává. 

Tibeťan je velmi všestranné plemeno a rozhodně s ním najdete uplatnění na poli kynologických disciplín. Bez problému zvládne základní výcvik, skládání zkoušek z poslušnosti, agility, dogdancing a další. 

Toto plemeno má velmi rádo pohyb, nadšeně s vámi bude chodit běhat nebo třeba asistovat u kola. Krátká procházka ho rozhodně neuspokojí. Je velmi hravý, takže se potřebuje vyřádit, ať již s míčkem v parku nebo při nějakém sportu.

Má velmi rád turistiku, s páníčky dokáže zdolávat i delší trasy. Hodí se na dogtrekking i běh se psem. Uvidíte, co vás bude nejvíce bavit, ale tibeťan bude nadšený z jakékoliv aktivity, kterou budete provozovat společně. 

Tibeťák je dlouhosrsté plemeno, takže rozhodně budete muset alespoň 2krát týdně sahat po kartáči a pořádně rozčesávat, aby se na srsti netvořily chuchvalce, které už nikdo nerozčeše, a pomohou jen nůžky. Není nutné často šamponovat, jelikož srst má relativně samočistící schopnost, ale pokud se už rozhodnete umýt, tak nezapomeňte i na použití vhodné kosmetiky, která bude o srst pečovat. Pokud máte doma výstavního jedince, tak bude péče o srst náročnější a je vhodné se poradit s chovatelem, co všechno to obnáší. Kontrolovat byste měli srst v uších a také mezi polštářky, a v případě potřeby zkrátit.

Důležité je pěčovat o chrup, nejlepší je zuby mechanicky čistit speciálním kartáčkem, na to byste měli svého psa zvykat od štěněčího věku. Zabráníte tak usazování plaku a následnému vzniku zubního kamene. Používat můžete i různé doplňky stravy, oblíbená je mořská řasa kelpa.

Dalším bodem péče je kontrola délky drápků. Je potřeba je pravidelně zastřihovat, aby nepřerůstaly a neznesnadňovaly psovi chůzi. Na stříhání slouží speciální kleštičky. Určitě by měly být součástí vaší výbavy, ale pozor, většina psů nemá stříhání drápů v oblibě, proto je na to zvykejte od útlého štěněčího věku, abyste s tím v dospělosti neměli starosti. 

Největší zajímavostí je, že tibetský teriér vlastně není teriér, jak by z názvu logicky vyplynulo. Jedná se o chybné pojmenování, které plemeni dali Angličané poté, co byli první zástupci tohoto plemene dovezeni do Evropy. A co je k tomu vedlo? Je to tibeťákův temperament – je to velmi živý, energický a neustále pozitivně naladěný pes. Ve skutečnosti se ale jedná o pastevecké plemeno a k této činnosti byl využíván již před 2 000 lety v Tibetu. 

Správná strava je důležitá pro zdravý a spokojený život vašeho psa. Na výběr máte v podstatě ze dvou možností, buď se přikloníte k té jednodušší a tou je krmení kompletními krmivy (granule a konzervy) nebo zkusíte barfovat, tedy krmit přirozenou stravou. 

Krmení granulemi je jednoduché, ale výběr těch správných nikoli. Přihlédnout musíte nejen k velikosti a potřebám plemene, ale hlavně také k životnímu stadiu, jelikož granule pro štěňata jsou více výživné než dospělácké. Pak věnujte pozornost složení, měly by mít nízkých obsah obilovin a naopak vysoký obsah masa.

Barfování je v dnešní době na vzestupu, ale neměli byste se do něj pouštět, pokud si předtím vše nenastudujete. Pejskovi musíte připravit vyváženou krmnou dávku, aby dostal vše, co potřebuje, není to jen o mase a kostích, ale také přílohách a různých doplňcích. Všechny suroviny seženete ve specializovaných obchodech i lepších chovatelských potřebách. Nezapomeňte, že budete potřebovat místo v mrazáku, abyste si mohli připravit jednotlivé krné dávky dopředu. 

Průměrná délka života: 13 - 15 let

Tibetský teriér není příliš náchylný na nemoci. Co se týká genetických onemocnění, tak ty, které se u tibeťáka objevují, jsou u chovných jedinců testovány. Pokud si tedy koupíte štěně po rodičích, kteří jsou v pořádku, pravděpodobnost výskytu nemoci je nízká, ale genetika je mocná čarodějka a geny mohou přeskočit i nějakou generaci.

Co se týká pohybového aparátu, tak je to dysplazie kyčelního kloubu. V současné době je také doporučení testovat luxaci patelly (čéšky), která se vyskytuje hlavně u menších plemen, ale k uchovnění to zatím není povinné. 

Dále se provádějí vyšetření na dědičné oční vady, které dříve nebo později vedou k oslepnutí psa. U očí ještě zůstaneme, objevit se může primární luxace oční čočky, což je v podstatě vychýlení čočky, ale výskyt podněcujícího genu se dá snadno ověřit vyhotovením DNA profilu, stejně jako u onemocnění neuronální ceroidní lipofuscinózy psů, což je neurologická degenerativní choroba, která ničí nervové buňky. Pokud má jedinec výsledek „clear“, tak je čistý a gen nenese, ale může být také přenašeč „carrier“, v tom případě musí být při chovu spojen s protějškem, který je čistý. U štěňat se pak tyto nemoci neprojeví, maximálně budou přenašeči. 

Tibeťák je velmi přizpůsobivé plemeno a šťastný bude všude, kde může být se svým páníčkem. Co se týká bydlení, tak s vámi může bydlet v bytě i domku se zahradou, ale pozor, není vhodné, aby měl svůj kotec, kam ho budete zavírat. Tibetský teriér potřebuje hlavně vaši lásku a kontakt s vámi. Nemá rád samotu, ale naučí se váš režim, a když budete muset do práce, počká, než přijdete domů.

Je to aktivní pes, který má velmi rád pohyb, ale nemusíte s ním nutně chodit běhat. Pro jeho milou povahu si jej často pořizují senioři. V tom případě je nutné nechat ho na procházce pořádně proběhnout, nebo vydovádět s jinými psy – je nekonfliktní a rád se zapojí do každé hry.

Abyste mohli svého psa uchovnit, tak musíte splnit podmínky stanovené klubem. První předpokladem je koupě štěněte s průkazem původu FCI. Vámi vybrané štěňátko by nemělo mít vady proti standardu, ale mělo by se jednat o štěně s předpoklady pro chov a výstavy. Vždy je ale nutné myslet na to, že při vývoji se může nějaká vada objevit a pejska se vám uchovnit nepovede, a proto by to měl být v první řadě váš parťák a společník pro život. 

K uchovnění se musíte zúčastnit popisné přehlídky, a to nejdříve od věku 12 měsíců. Tam je pes posouzen a ohodnocen. Ještě předtím je však nutné splnit ostatní podmínky, které klub požaduje. 

Doložit musíte alespoň jeden posudek z výstavy vyššího typu, (mezinárodní, národní, klubová, speciální), které se můžete také zúčastnit od 12 měsíců, a to s výslednou známkou „výborný“. 

Pak je potřeba absolvovat předepsaná zdravotní vyšetření. Od stáří jednoho roku se provádí rentgeny na dysplazii kyčelního kloubu. Výsledek A, B je v pořádku a u stupně C se musí ještě doložit vyšetření rodičů jedince (nejhůře stupně A a B). Dále se předkládá potvrzení o negativním testu na dědičné oční vady, které musí provést schválený veterinární lékař (stejně jako posouzení rentgenů). Posledním vyšetřením je provedení DNA testu na primární luxaci čočky a neuronální ceroidní lipofuscinózu, obojí s výsledkem clear (normal) nebo carrier. Pokud jsou oba rodiče vašeho psa „clear“, tak i on bude automaticky „čistý“. 

Pokud vše splníte a výsledky jsou v pořádku, je třeba vyřešit už jenom papírování s klubem, aby byl pes oficiálně uchovněn. Aktivní využití v chovu je možné od 15 měsíců věku, u psů není stanovena horní věková hranice, u fen je to 8 let věku. 

Vady vylučující z chovu jsou podrobně popsány v bonitačním řádu Tibetan Terrier Clubu.

Tibetský teriér není příliš známý a snadno se dá zaměnit s podobnými společenskými plemeny, která jsou velmi oblíbená a také rozšířená mezi veřejností. Jedná se zejména o z podobné oblasti pocházejícího palácového psíka, lhasu apso, a také geograficky vzdálenějšího havanského psíka.