Tibetská doga
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Klasifikace F.C.I. |
---|
Skupina II. - Pinčové, knírači, tzv. plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi |
Sekce 2 - Molossoidní plemena (dogovití psi) |
Bez pracovní zkoušky |
Číslo standardu: | 230 |
---|---|
Země původu: | Tibet |
Vznik plemene: | Moderní historie od 19. století |
Průměrná délka života: | 12 - 14 roků |
Původní využití: | Strážce |
Využití dnes: | Rodinný pes, Obranář |
Kluby v ČR: |
VARIETY PLEMENE Tibetská doga
Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách.
HISTORIE A PŮVOD PLEMENE
Tibetská doga se řadí k prastarým plemenům a jistě tu psi podobného typu byli ještě v době před naším letopočtem. Byli to nepostradatelní pomocníci himalájských pastevců a hlídači tibetských klášterů. Většina různých pramenů popisuje dogy jako impozantní psy a mimo jiné oceňuje i jejich štěkot a jedinečné vlastnosti.
Díky vědeckým výzkumům víme, že doga nese podobné geny jako leonberger, rotvajler, bernský salašnický pes nebo svatobernardský pes.
V průběhu staletí toho o vývoji tohoto plemene nevíme, první podrobnější zmínky pochází až z 19. století, protože právě tehdy byl první pes importován do Anglie. Konkrétně k tomu došlo v roce 1847 a zástupce tibetské dogy byl darem pro královnu Viktorii. Do konce století bylo importováno ještě několik jedinců. První vrh zapsaný v plemenné knize se narodil v zoologické zahradě v Berlíně, a to v roce 1898. Později se na plemeni podepsaly obě světové války a ke stabilizaci plemene došlo až koncem minulého století.
POVAHA
Tibetská doga je inteligentní plemeno, ale má svou hlavu. Svému pánovi a jeho rodině je velice oddaná, ale není to typický rodinný pes. Při soužití s dětmi je potřeba mít vše pod dohledem, doga je velká a mohla by jim nechtěně ublížit. Je také potřeba, aby jí vaše ratolesti dopřály klid.
Toto plemeno si s pánem vytváří úzký vztah, ale zároveň je nezávislé a schopné samostatného jednání. K cizím lidem je doga nedůvěřivá, až podezíravá. Je to skvělý hlídač, který je schopen vyhodnotit situaci a zasáhnout. S dogou po svém boku se rozhodně bát nebudete. Když k vám přijde návštěva a ukážete psovi, že se jedná o přítele, nemusí se příchozí ničeho bát. S jinými mazlíčky vychází poměrně dobře a instinktivně je chrání jako součást rodiny.
Výchova a výcvik nejsou jednoduché a z toho důvodu se doga nehodí pro začínající kynology. Je na zodpovědnosti každého chovatele, že svým odchovům najde zodpovědné páníčky. Doga je tvrdohlavá, a proto musíte být důslední. Ne vždy poslechne a navíc, pokud zjistí, že ji něco projde, těžko se to odnaučí. Socializace musí probíhat nepřetržitě od té doby, co si přivezete domů štěně. Pokud byste něco zanedbali, bude to v budoucnu mít nepříjemné následky. Pes jako je doga, musí být vychovaný a bezpodmínečně ovládat základní poslušnost.
POHYB
Až může toto plemeno na první pohled působit těžkopádným dojmem, tak to není žádný lenoch. Procházky má doga ráda, a proto byste ji měli pravidelně brát ven i mimo zahradu. Je to pro ní také skvělá socializace.
Doga se nehodí na kynologické aktivity typu agility apod. Je to obří plemeno, které by se nemělo takto namáhat. Pamatujte, že dospívá až kolem věku 3 let! Rozhodně byste ale neměli podcenit výcvik základní poslušnosti.
PÉČE
Toto plemeno má velice huňatou srst, která vyžaduje pravidelné česání alespoň 2krát týdně. V období línání pak počítejte s každodenním vyčesáváním uvolněné srsti. Šamponování není třeba, srst má samočisticí schopnost.
Pravidelně kontrolujte uši, jelikož jsou povislé, nevšimnete si na první pohled nějakých změn. Každý den prohlédněte oční okolí, odstraňte ospalky a případně otřete oční okolí.
Nakonec byste neměli zapomínat na drápy. Jednou měsíčně zkontrolujte jejich délku, pokud budou některé delší, tak je zkraťte speciálními kleštěmi. Na manipulaci s tlapami zvykejte svého psa od štěněte, abyste později neměli problém.
ZAJÍMAVOSTI
Přestože standard tibetské dogy ideální hmotnost neuvádí, jedná se o velké molossoidní plemeno a váha jedinců se pohybuje od 35 kg (menší feny) až po 75 kg (zejména větší psi). Průměrně váží jedinci kolem 60 kg, ale našli se i tací s váhou přes 80 kg. Vzhledem k tomu je nutná opravdu důsledná výchova, protože udržet psa, který váží pomalu více něž vy, není jednoduché.
VÝŽIVA
Krmení velkých psů je nejen finančně náročnější, ale tito psi jsou také choulostiví na kvalitu krmiva. Zejména v období růstu potřebují krmivo s vyváženým poměrem živin, aby dostali, co potřebí a správně se vyvíjeli. Důležité je dodržovat denní krmnou dávku a psa nepřekrmovat, aby nebyl zbytečně obézní. Je vhodné rozdělit krmení na dvě porce.
Pokud budete krmit granulemi, vybírejte ty pro velká a obří plemena psů. Jsou speciálně přizpůsobena jejich výživovým požadavkům. Nejdříve se začíná se štěněčími a podle značky se přechází na juniory, u kterých vydržíte až do 24 měsíců věku, teprve poté se pomalu přechází na granule pro dospělé psy. Vždy pečlivě čtěte složení, abyste psovi dávali opravdu kvalitní krmivo.
Druhou možností je krmení barfem, tedy přirozenou stravou, kdy psovi dáváte syrové maso, kosti, přílohy a doplňky, ale pozor, u tohoto způsobu je sestavení vyváženého jídelníčku na vás, tak je nutné si nejdříve nastudovat potřebné informace, abyste psovi nevědomky neublížili.
Zdraví
Obří molossoidní plemena se obecně dožívají kratšího období a bývají náchylná na různé zdravotní problémy. Tibetská doga může mít problémy s pohybovým aparátem, konkrétně se jedná o dysplazii loketního a kyčelního kloubu. Je vhodné při výběru štěněte sledovat zdravotní výsledky jeho předků. Velkým plemenům můžete preventivně podávat kloubní výživu, která bude vyživovat namáhané klouby a pečovat o kosti.
POTŘEBY A NÁROKY PSA
Doga je obří plemeno, takže před jejím pořízením je potřeba si uvědomit, že její vlastnictví je dost finančně náročné. A na mysli nemáme jenom vyšší účty za kvalitní krmivo. Pokud vašeho psa potkají nějaké zdravotní problémy, tak počítejte s vysokými sumami za veterinární péči.
Toto plemeno potřebuje pro život dostatek prostoru. Absolutně se nehodí do městského bytu. Ideální je pro něj dům s velkou zahradou, na které bude spokojen. Chybět by neměla bouda, která bude chráněná proti dešti. Kotec se hodí zejména pro případ, že potřebujete psa na nějakou dobu zavřít (např. když přijde návštěva), ale rozhodně by tam pes neměl trávit většinu dne, to by strádal. Musí mít volný prostor a zároveň potřebuje být v kontaktu s páníčkem, aby nestrádala po psychické stránce.
Vzhledem k tomu, že tibetská doga je velice ostražitý hlídač, je nutné mít v pořádku oplocení kolem pozemku. Nezapomeňte také na ceduli oznamující, že objekt střeží pes. Setkání s dogou pro lupiče nedopadne dobře a rozhodně si nějaký šrám odnese.
PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ
Pokud plánujete se svým psem zapojení v chovu, tak to musíte zohlednit již při koupi štěněte, to nesmí mít žádné vady ze standardu. Navíc je nutné oslovit chovatelskou stanici, abyste měli štěně s průkazem původu. v české republice zaštiťuje chov tohoto plemen Klub tibetské dogy a pak také Klub chovatelů málopočetných plemen psů.
K uchovnění je nutné se zúčastnit speciální chovatelské akce – bonitace, na které je pes posouzen komisí a veškeré jeho nedostatky jsou zaznamenány. Minimální věk pro bonitaci je 15 měsíců. Dále se musíte zúčastnit výstavy vyššího typu (se zadávaným titulem CAC). Nejhorší známku můžete obdržet velmi dobrá.
Požadováno je také zdravotní vyšetření, a to konkrétně na dysplazii kyčelního a loketního kloubu. Provádět se může nejdříve ve věku 18 měsíců. DKK ovlivňuje chovnost, do chovu jsou přijati jedinci s maximálním výsledkem C/C neboli 2/2. DLK je sice povinné, ale výsledek chovnost neovlivňuji, zatím má pouze informační charakter (u Klubu tibetské dogy. U KCHMPP se výsledek DLK 3 rovná nepřipuštění do chovu. Jako dobrovolné se uvádí vyšetření na dědičné oční vady, nebo zhotovení DNA profilu jedince.
Aktivní zapojení v chovu je možné od věku 18 měsíců. U fen je horní hranice stanovena na 8. rok věku. Psi mají chovnost neomezenou.
MOŽNÁ ZÁMĚNA
Tibetská doga je molossoidní plemeno, které není příliš rozšířené, ani známé. Potkat ji můžete zaručeně na výstavě, nebo máte třeba štěstí, že je někdo ve vašem okolí chová. Zaměnit se dá na základě podobného exteriéru s jinými plemeny jako je leonberger, novofundlandský pes nebo kavkazský pastevecký pes.
Leonberger
Obě plemena patří do 2. skupiny FCI pinčům, kníračům, molossoidním plemenům a švýcarským salašnickým psům. Leonberger měří v kohoutku od 72 do 80 cm psi a od 65 do 75 cm fenky. Doga má nejméně 66 cm psi a 61 cm feny. Obě plemena mají hustou srst, zbarvení je u lenbergera možné žluté (připomínající lva), červené, červenavě hnědé, pískové a všechny jejich kombinace, ale vždy s černou maskou. Konce chlupů mohou být černé, ale černá nesmí celkově převládat. Doga může být černá nebo modrá s tříslovými znaky nebo bez, dále zlatá od žluté až po červenou a sobolí.
Novofundlandský pes
Novofundlanďan také sdílí druhou skupinu FCI. Od dogy se liší svým využitím, jedná se o vodního psa a býval také využíván jako tažný pes pro náklad. Psi měří 71 cm a fenky 66 cm. Jeho srst je speciálním tím, že nepropouští vodu, jinak je dlouhá a rovná. Zbarvení je možné černé, což je také nejběžnější, dále může být bílá s černou a nakonec také hnědá.
Kavkazský pastevecký pes
Dále uvádíme ještě kavkazáka, který je také exteriérově podobný, patří taktéž do druhé FCI skupiny a navíc má i podobné využití. Vždy to býval hlídací a strážný pes. Jeho minimální výška je 68 cm a u psů a 64 cm u fen. U dogy je to 66 cm u psů a 61 cm u fen. Kavkazák má rovnou odstávající srst, která vytváří dojem mohutnosti, kolem krku se mu také tvoří hříva stejně jako u dogy. Zbarvení je možné jakékoliv jednobarevné, strakaté nebo skvrnité. Povolená není celočerná i černá v jekékoliv kombinaci a modrá nebo játrově hnědá.
STANDARDNÍ VZHLED
Mohutný, silný a dobře stavěný pes s dobrou kostrou. Je impozatní, vznešený a důstojný. Spojuje se v něm robustnost, síla a vytrvalost. Hodí se pro práci ve všech klimatických podmínkách. Dospívá pomalu, feny dosahují zralosti ve 2 až 3 letech a psi nejdříve ve 4 letech.
Trup je mírně delší než kohoutková výška.
Mozkovna od vrcholu týlního hrbolku ke stopu je stejně dlouhá jako tlama od stopu ke špičce nosu. Ale tlama může být i kratší.
Ideální kohoutková výška
psi: | 66 cm |
fenky: | 61 cm |
Jedná se o minimální kohoutkovou výšku. Horní hranice není stanovena.
Důležitější je celková kvality srsti než její množství. Srst je silná, drsná na omak. Krycí srst není moc dlouhá, ale pod ní je hustá a spíše vlnitá podsada, v teplejší měsících je řidší. Samci mají bohatější srst než samice. Srst je sice jemná, ale tvrdá, odstávající a rovná. Není hedvábná, vlnitá, ani zvlněná. Na krku a plecích je srst bohatá a připomíná hřívu. Ocas je huňatý a tvoří se na něm třásně. Na pánevních končetinách v horní části vzadu jsou také bohaté třásně.
Sytě černá barva s tříslovými znaky nebo bez nich, modrá se znaky nebo bez zlatá od sytě žluté až po tmavě červenou. Všechna zbarvení musí být co nejčistší. Tříslová má odstín od od sytě kaštanové po světlejší barvy. Přípustná je bílá hvězda na hrudi a minimální bílé znaky na tlapách jsou přijatelné. Tříslové znaky jsou nad očima, ve spodní části končetin a na spodní straně ocasu. Tříslové znaky na tlamě a "brýle" kolem očí jsou tolerovány.
HLAVA
Těžká, široká a silná. U dospělých psů mohou probíhat vrásky z oblasti nad očima až ke koutku tlamy.
MOZKOVNA
Velká mírně klenutá. Má silně vyjádřený týlní hrbol.
Dobře definován.
OBLIČEJOVÁ ČÁST
Nosní houba je široká, co nejtmavší, a to v závislosti na barvě srsti. Nozdry jsou dobře otevřené. Tlama je dost široká, hluboká a dobře vyplněná. Její konec je čtvercový.
Dobře vyvinuté a překrývají spodní čelist.
Čelisti jsou silné s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem (horní řezáky těsně překrývají ty spodní). Zuby těsně přiléhají a v čelistech jsou posazeny kolmo. Přípustný je klešťový skus.
Středně velké v jakémkoliv odstínu hnědé a v souladu s barvou srsti. Čím tmavší, tím je to lepší. Jsou posazené široko od sebe, oválné, a mírně šikmo vsazené. Výraz je důstojný.
Těsně obepínají oční bulvu.
Středně velké uši mají trojúhelníkový tvar, jsou převislé a a nasazené na úrovni oka a mozkovny. spadají směrem dopředu a těsně přiléhají k hlavě. Při zvýšené pozornosti jsou stočené dopředu. Ušní boltce pokrývá jemná a krátká srst.
KRK
Dobře osvalený, klenutý a silný. Lalok není příliš výrazný. Pokrývá ho hustá, odstávající srst, která tvoří hřívu, ale u fen není tak výrazná.
TRUP
Silný.
Svalnatý a rovný.
Spíše plochá a široká.
Středně široký, dostatečně hluboký s dobře klenutými žebry. Na průřezu hrudník připomíná srdce. Hrudní koš sahá až pod úroveň loktů.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
Dobře zaúhlené, rovné a pokryté silnou srstí.
Svalnaté a dobře uložené.
Nevybočují ven, ani nevbočují dovnitř.
Rovné se silnými kostmi.
Mírně skloněné, silné.
Silné, kulaté a poměrně velké. Jsou kompaktní a mezi klenutými prsty dobře osrstěné.
PÁNEVNÍ KONČETINY
Svalnaté, silné a s dobrým zaúhlením. Zezadu jsou rovnoběžné.
Silná a poměrně dlouhá. Mají výrazné a pevné osvalení, ale není příliš vystupující.
Dobře zaúhlená.
Mohou být a nemusí.
Nízko posazené a silné.
Stejné jako u předních končetin.
CHODY PSA
Pohyb je lehký a pružný, ale vždy plný síly. Má dobrý předkrok i posun. Při zvyšující se rychlosti se tlapy pohybují více pod osou těla. Při chůzi působí pes rozvážným dojmem. V různých terénech je pes schopen se pohybovat pružně a vytrvale.
OCAS
Středně dlouhý. Je nasazený vysoko v přímém prodloužení horní linie. Při zvýšené pozornosti a v pohybu je nesen vysoko, volně zatočený nad hřbetem. Srst na něm vytváří třásně.