Svatobernardský pes - bernardýn
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Klasifikace F.C.I. |
---|
Skupina II. - Pinčové, knírači, tzv. plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi |
Sekce 2 - Molossoidní plemena (dogovití psi) |
Bez pracovní zkoušky |
Číslo standardu: | 61 |
---|---|
Země původu: | Švýcarsko |
Vznik plemene: | 17. století |
Průměrná délka života: | 8 - 11 roků |
Původní využití: | Záchranářský pes, hlídač |
Využití dnes: | Záchranářský pes, Hlídací pes, Rodinný pes |
Kluby v ČR: |
VARIETY PLEMENE Svatobernardský pes - bernardýn
Toto plemeno se vyskytuje ve dvou varietách, které se dělí na základě délky srsti.
Krátkosrstý
Má patrovou srst, krycí je hladká, přiléhající, hustá, hrubá a má bohatou podsadu. Na stehnech jsou lehce vyvinuté kalhoty, ocas je hustě osrstěný. Vyžaduje méně péče, protože stačí pročesat jednou týdně.
Dlouhosrstý
Krycí srst je středně dlouhá, rovná a má také bohatou podsadu. Na obličeji a uších je srst kratší, zvlněná bývá na zádech a kyčlích. Na hrudních končetinách jsou praporce, na stehnech pak silné kalhoty a ocas je huňatý.
HISTORIE A PŮVOD PLEMENE
Historie chovu bernardýna sahá až do 17. století, plemeno pochází ze Švýcarska, konkrétně je jeho kolébkou Svatobernardský průsmyk, který se nachází v nadmořské výšce 2 469 m. Již od 11. století tam mniši provozovali klášter s hospicem, který byl pro mnohé cestovatele záchytným bodem v této nehostinné krajině.
Jako pomocníci začali mnichům sloužit velcí horští psi, kteří byli odolní vůči extrémním podmínkám, spolehlivě hlídali a dokázali pomoci i s nákladem. Velmi brzo začali být využíváni také jako průvodci a záchranáři. Poprvé jsou zachyceni na obrazech, které pocházejí z roku 1695. Písemné zmínky o nich pak pochází z roku 1707.
Své pojmenování získali bernardýni až později, nejdříve se jim říkalo pes Barry. Barry I. se proslavil tím, že zachránil 40 lidí, ale 41. osobou byl zabit. Barry totiž vyrážel do terénu sám, když vycítil, že se blíží bouře, a pomáhal lidem, aby se včas dostali do bezpečí. Jeden z cestovatelů se ho zřejmě leknul a zranil ho špičkou horské hole. Přestože se mu dostalo pomoci a dokonce byl převezen do Bernu, tak v roce 1814 zemřel, ale ve věku úctyhodných 12 let.
V roce 1884 se začala psát švýcarská plemenná kniha a první zapsaní jedinci byli bernardýni. Ve stejném roce byl založen také chovatelský klub. K uznání standardu došlo v roce 1887.
POVAHA
Bernardýn je skvělým rodinným psem, má velice dobrosrdečnou povahu, miluje děti a nechá si od nich hodně líbit. Proto je potřeba, aby rodiče na soužití psa s dítětem dohlíželi a v případě potřeby svou ratolest krotili. Vzhledem k velikosti bernardýna se nehodí k příliš malým dětem, kterým by mohl nechtěně ublížit.
Celkově je toto plemeno velice přátelské ke známým lidem, jinak je to ale dobrý hlídač a jakmile se objeví někdo cizí, přes bernardýna rozhodně neprojde. Není to ale žádný agresor a ani příliš neštěká. Co se týká soužití s ostatními mazlíčky, tak bernardýn s nimi vychází naprosto bez problémů a stejně tak s jinými psy. Opět to chce mít pod kontrolou jejich hry, pokud proti bernardýnovi stojí výrazně menší kamarád.
U psa velikosti bernardýna je velice důležitá důsledná výchova a socializace, aby poslouchal a nebyl pohromou pro celou rodinu. Počítejte s tím, že naučit bernardýna nějaký povel bude chvíli trvat, ale trpělivost se vám vyplatí. I když na to nevypadá, je to citlivý pes, který potřebuje pochopení, nemá rád křik ani hrubé zacházení. Toto plemeno dospívá později, a proto počítejte se štěněčími manýry do vyššího věku, ale postupně se bude zklidňovat a stane se rozvážným.
POHYB
Tento velikán není úplný lenoch, rád s vámi bude pobývat na zahradě, ale měli byste mu dopřát také pravidelné procházky v klidném tempu. Na kynologické sporty typu agility se nehodí, proslavil se jako skvělý záchranářský pes v Alpách. Má skvělý čich, takže můžete vyzkoušet například stále oblíbenější nosework.
PÉČE
Existují dvě variety, a to krátkosrstý a dlouhosrstý bernardýn. Kratší srst nevyžaduje tolik pozornosti jako ta delší, tu byste měli alespoň 2–3krát týdně vyčesat a v období línání budete muset po kartáčí sáhnout každý den. Pokud plánujete chodit po výstavách, nechte si ohledně úpravy poradit od chovatele. Časté šamponování se nedoporučuje, protože narušuje přirozenou strukturu srsti.
Počítejte s tím, že bernardýn slintá, takže není od věci mít po ruce hadřík, do kterého můžete sliny otírat. Každý den byste měli odstraňovat ospalky z očního okolí. Jednou za čas zkontrolujte uši, jak jsou převislé, tak si hned nevšimnete, že jsou špinavé nebo je v nich zánět. A nezapomínejte ani na chrup, i když toto plemeno příliš netrpí na tvorbu zubního kamene, můžete podávat doplňky stravy, které zachovávají ústní dutinu zdravou.
Zmínit musíme také péči o drápy, i když bernardýn si je při své hmotnosti lehce obrousí při běžném pohybu. Kleště na drápky by měly být součástí vaší výbavy a délku drápů byste měli pravidelně kontrolovat a v případě potřeby je zkrátit. Nezapomínejte na pátý dráp na předních tlapách, který není ve styku se zemí.
ZAJÍMAVOSTI
Mnoho lidí si představí pod bernardýnem velkého psa se soudkem na krku, ale není pravda, že by psi chodili po horách se soudkem alkoholu na krku. Kde tento mýtus vznikl? Údajně se soudek na krk dostal bernardýnům v muzeu, kde měli v expozici vypreparovaného zástupce tohoto plemene. Při úklidu byl v muzeu nalezen soudek a nenapadlo je nic jiného, než ho zavěsit psovi na krk, aby nepřekážel.
Snad každý si jako bernardýna vybaví Beethovena ze stejnojmenných filmů, které se staly velice oblíbenými a dočkaly se několika pokračování. Beethoven je z počátku jak neřízená střela, ale postupně se uklidní. Filmy jsou zábava pro celou rodinu, takže pokud jste je neviděli, rozhodně to napravte.
VÝŽIVA
Správné krmení je u velkých plemen zvláště důležité, aby pes prospíval a byl zdravý. Zejména ve štěněčím věku se nedoporučuje experimentovat, protože výživové potřeby bernardýna jsou poměrně náročné. Pozor na překrmování, toto plemeno má sklony k nadváze. Objevit se může závážná torze žaludku, což je život ohrožující stav, kterému můžete přecházet správnými stravovacími návyky.
Krmit můžete granulemi, které jsou kompletním krmivem a pes v nich má všechno. Granule je nutné vybírat velmi pečlivě, aby byly opravdu kvalitní. Musí být vhodné pro velká plemena psů a zohlednit musíte i věk. Zhruba do 20 měsíců můžete podávat krmivo pro juniory.
Druhou možností je barfování, které je náročnější, protože musíte svému psovi sestavit vyváženou krmnou dávku, která se skládá ze syrového masa, kostí, příloh a doplňků. Pokud chcete barfovat, musíte si načíst potřebné informace. Pro psa velikosti bernardýna budete potřebovat hodně surovin a tedy i dostatek místa v mrazáku, kde bude uchovávat předem připravené krmné dávky.
Zdraví
Bernardýn je poměrně zdravé plemeno, jak už to velkých plemen bývá, tak nejvíce je zatížen pohybový aparát. Zejména v období růstu byste tedy měli být opatrní a psa nepřetěžovat. Je velmi vhodné podávat na podporu kloubní výživu, která klouby chrání. Objevit se může zejména dysplazie kyčelního a loketního kloubu, ale obě onemocnění se testují při uchovnění.
Dále se mohou objevit oční vady, kokrétně šedý zákal nebo entropium, při kterém se oční víčko vtáčí dovnitř do oka a tím jej neustále dráždí.
Zmínit musíme i torzi žaludku, ke které má bernardýn určité predispozice. Vzniká obvykle špatnými stravovacími návyky a jedná se o akutní stav, při kterém dojde k přetočení žaludku a zaškrcení jeho přívodu i vývodu. V takovém případě musíte okamžitě vyhledat veterinární pomoc. A jak torzi předcházet? Řiďte se dvěma základními pravidly, rozdělte denní dávku na více porcí, aby toho pes najednou nesnědl tolik a po jídle mu vždy dopřejte klid, aby mohl odpočívat.
POTŘEBY A NÁROKY PSA
Bernardýn je náročnější na péči, výživu, životní prostor i po finanční stránce. S tím musíte počítat ještě předtím, než si toto plemeno pořídíte. Nejen že toho hodně sní, ale i v případě, že budete muset vyhledat veterinární pomoc, zaplatíte více.
Tento pes se vůbec nehodí do městského bytu. Ideálně by měl bydlet někde na venkově v domě se zahradou. Jeho srst ho ochrání proti zimě, ale hůř snáší teplo a vždycky by měl v létě ležet mimo dosah slunečních paprsků, aby se nepřehříval.
Důležitá je včasná socializace, výchova i výcvik. Musíte být trpěliví a důslední, ale zapomeňte na tresty, ty by bernardýn špatně snášel. Raději si připravte pamlsky a pusťte se do toho.
PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ
Pokud budete chtít svého bernardýna uchovnit, tak to musíte vzít v potaz již při nákupu štěněte. Štěně musí pocházet z chovatelské stanice registrované pod FCI a mít samozřejmě průkaz původu. Nemělo by mít žádné vady definované standardem. Podmínky k uchovnění stanovuje Klub chovatelů svatobernardských psů.
Zúčastnit se musíte bonitace, což je speciální chovatelská akce podobná výstavě, na které je pes odborně posouzen. Minimální věk pro připuštění na bonitaci je 18 měsíců. Před bonitací byste měli absolvovat dvě výstavy a odnést si nejhůře známku velmi dobrá. První výstava musí být klubová (speciální) a druhá musí být národní, mezinárodní nebo taktéž klubová.
Ze zdravotních vyšetření se požaduje vyhodnocení rentgenů na dysplazie, a to loketního i kyčelního kloubu. Maximální přípustný výsledek pro uchovnění je stupeň 2. Vyšetření můžete nechat udělat od věku 18 měsíců. Dále je nutné nechat psovi zhotovit DNA profil a připadně také ověřit parentitu (rodičovství).
Psi mohou být aktivně zapojeni v chovu hned po bonitaci, tedy od 18 měsíců věku. U fen je hranice posunuta na 22 měsíc. Horní věková hranice je u fen 8. rok věku.
MOŽNÁ ZÁMĚNA
Bernardýn je mohutné a impozantní plemeno. Vzhledem k tomu, že ho proslavily filmy o Beethovenovi, tak ho zná asi každý. Lidé si ho mohou splést s méně známým moskevským strážním psem, ale v úvahu připadá také bernský salašnický pes, i když ne kvůli vzhledu, ale spíše ohledně názvu.
Moskevský strážní pes
Moskevák je skvělý hlídač, při jeho šlechtění byl dokonce využit bernardýn, a proto jsou si exteriérově podobní. Moskevák má velice podobnou kohoutkovou výšku, minimální je u psů stanovena na 68 cm a u fen na 66 cm a horní hranice nemá limit. Zbarvení moskeváka je strakaté nebo skvrnité – bílé s červenou, červeno-černé, červené nebo načernalé skvrny.
Bernský salašnický pes
Obě plemena mají společnou nejen skupinu FCI (2. pinčové, knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi), ale pocházejí ze stejné země. Bernský salašnický pes je menší, psi měří ideálně 66 až 68 cm a fenky 60 až 63 cm. Bernardýn má minimálně 70 cm pes a 65 cm fena a maximum je na 90 cm u psů a na 80 cm u fen. Plemena se od sebe liší barvou. Bernardýn je bílý s jasně červenými plotnami nebo pláštěm. Berňák je v základu černý s hnědočerným pálením a bílými znaky na předepsaných místech.
STANDARDNÍ VZHLED
Zástupci obou variet jsou značně velcí a jejich celkový vzhled je působivý. Mají impozantní hlavu s pozorným výrazem a houževnaté, harmonické, svalnaté a silné tělo.
Ideální poměr kohoutkové výšky vzhledem k trupu je 9 : 10 (délku měříme od vrcholu ramenního kloubu po sedací hrbol).
Hloubka hrudníku dosahuje 45 až 50 % kohoutkové výšky.
Délka hlavy je o něco větší než třetina kohoutkové výšky.
Hloubka tlamy vzhledem k její délce je v poměru 2 : 1.
Tlama je delší než třetina délky hlavy.
Ideální kohoutková výška
psi: | 80 cm | tolerance: +10 cm, -10 cm |
fenky: | 72,5 cm | tolerance: +7,5 cm, -7,5 cm |
Pokud jedinec měří více než je stanovená kohoutková výška, není za to penalizován v případě, že celkový vzhled je harmonický a pohyb korektní.
Krátkosrstá varieta má dvojitou (patrovou) krycí srst, která je hustá, hladká, hrubá a přiléhající. Má bohatou podsadu. Na stehnech jsou lehké kalhoty a ocas je hustě osrstěný.
Dlouhosrstá varieta má středně dlouhou, rovnou krycí srst s hustou podsadou. Na obličeji a uších je srst krátká, na kyčlích a zádi bývá zvlněná, na hrudních končetinách se vytváří praporce a na stehnech kalhoty, ocas je přímo huňatý.
Jako základ je bílá barva s různě velkými jasně červenými plotnami, mohou vytvářet i souvislý jasně až tmavě červený plášť na hřbetě i bocích, to je tzv. plášťové zbarvení. Stejně se hodnotí i bíle přerušovaný plášť, tedy nesouvislý červenohnědý plášť. Dále se připouští žíhaná červenohnědá a ještě se toleruje hnědožlutá. Žádoucí je tmavé lemování na hlavě. Toleruje se nádech černého stínování po těle.
Předepsané bílé znaky jsou na hrudi, tlapách, špičce ocasu, pás podél čenichu, lysinka a skvrna na týle. Žádoucí je bílý límec a symetrická tmavá maska.
HLAVA
Impozantní, mohutná a výrazná.
MOZKOVNA
Široká a silná, při pohledu ze strany i zepředu je lehce klenutá. Pokud je pes v afektu, tak nasazení uší tvoří s temenem rovnou linii, která po stranách přechází v měkké křivce do silně vyvinutých a vysokých lícních partií. Čelo směrem k tlamě strmě klesá. Týlní hrbol je mírně zvýrazněný. Na čele vytváří kůže jemné vrásky, ty se sbíhají směrem k čelní rýze. Vrásky bývají nenápadné, ale při zvýšené pozornosti se prohloubí.
Silně vyvinuté.
Je silně vyvinutá, začíná u kořene nosu a dále prochází středem temene.
Výrazně vyjádřený.
OBLIČEJOVÁ ČÁST
Nosní houba je široká, hranatá a černě pigmentovaná se široce rozevřenými nozdrami. Tlama je stejnoměrně široká. Hřbet nosu je rovný a je na něm lehká rýha.
Jejich okraje mají černou pigmentaci. Horní pysk je silně vyvinutý, pevný a ne příliš visící. Směrem k nosu vytváří široký oblouk. Koutek tlamy je vidět.
Obě čelisti jsou silné, široké a stejně dlouhé. Skus je pravidelný nůžkový nebo klešťový. Připouští se těsný předkus, ale jen v případě, že řezáky zůstávají v kontaktu. Toleruje se absence PM1 (první třenové zuby) a M3.
Středně velké, barva je tmavě hnědá až oříškově hnědá. Uložené jsou přiměřeně hluboko a mají přátelský výraz.
Žádoucí je, pokud jsou přirozeně pevně uzavřena. Připouští se velmi malý ohyb, s co možná nejméne viditelnou spojivkou u dolního víčka a malý ohyb u horního víčka. Okraje víček jsou tmavě pigmentované.
Široko a vysoko nasazené, středně velké. Boltce jsou silně vyvinuté. Uši jsou hebké, trojúhelníkovitého tvaru a mají zaoblenou špičku. Přední okraj ucha přiléhá k lícím a ten zadní lehce odstává.
KRK
Dostatečně dlouhý a silný. Na hrdle je přiměřeně vyvinutý lalok.
TRUP
Celkový vzhled je impozantní, statný, harmonický a dobře osvalený.
Dobře vyjádřený.
Silný, pevný a široký. Až k bedrům probíhá hřbetní linie rovně a vodorovně.
Málo spáditá, dlouhá a plynule přechází v nasazení ocasu.
Hrudník je přiměřeně hluboký, nesahá níže než k loktům, žebra jsou klenutá, ale hrudník nepůsobí sudovitým dojmem.
Směrem dozadu je břicho lehce vtažené.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
Zepředu jsou rovné a rovnoběžné, jsou přiměřeně široko postavené.
Osvalené a dobře přiléhající, lopatky jsou šikmo uložené.
Delší než lopatka, úhel mezi ním a lopatkou není příliš otevřený.
Přiléhající.
Rovné se suchými kostmi a silnými svaly.
Zepředu je svislé a pokračuje v prodloužení předloktí. Ze strany je lehce nakloněné.
Široké, mají silné, těsně přiléhající a klenuté prsty.
PÁNEVNÍ KONČETINY
Přiměřeně zaúhlené, svalnaté, zezadu jsou rovnoběžné a jejich postoj není úzký.
Lýtko je poměrně dlouhé a šikmo postavené.
Široká, svalnatá a silná.
Nejsou vybočená ven, ani vbočená dovnitř a jsou dobře zaúhlená.
Tolerují se, pokud nebrání ve volném pohybu psa.
Zezadu rovný a paralelně postavený.
Pevné a lehce zaúhlené.
Široké, mají silné, těsně přiléhající a klenuté prsty.
CHODY PSA
Pohyb je harmonický a prostorný s dobrým posunem, který vychází ze zadních končetin. Hřbet je klidný a stabilní. Tlapy se posouvají přímo dopředu.
OCAS
U kořene je silný a široký. Je těžký a dlouhý (poslední obratel sahá alespoň ke hleznu). V klidu je volně visící, nebo poslední třetina může být lehce zahnutá nahoru a při zvýšené pozornosti bývá nošen výše.