Sibiřský husky

Jeho vzhled připomíná některým lidem divokého vlka. Mnozí žasnou nad netypickou barvou očí tohoto atletického psa, zvlášť pokud potkají zástupce plemene, jenž má každé oko zbarvené jinak. Nepřehlédnutelný sibiřský husky je bezpochyby všeobecně obdivovaným psem. K masovému rozšíření tohoto plemene nedošlo snad jedině z důvodu jeho velkých nároků na pohyb a špatné snášenlivosti vysokých teplot, což ztěžuje chov sibiřského huskyho v bytových podmínkách.

Ačkoliv se jedná o silného psa, který dokáže svým zevnějškem budit respekt, neobstojí sibiřský husky příliš v roli hlídače. Má totiž vrozenou přátelskou a laskavou povahu, která je chovateli a obdivovateli plemene vysoce oceňována. Je odjakživa zvyklý být ve smečce, takže kontakty s cizími psy pro něj při správné socializaci a výchově nepředstavují problém. Naopak je vhodný pro život po boku více psů. Kromě štěkání se sibiřský husky dorozumívá prostřednictvím vytí, které může být ve větší míře obtěžující pro netolerantní sousedy.

Sibiřský husky je velmi společenský a vysoce aktivní pes. Dlouhé hodiny o samotě a nedostatek činnosti rozhodně nejsou nic pro něj. Zpravidla bývá poslušný, ale pokud ho něco při běžné procházce zaujme, dokáže občas poměrně rychle zapomenout na dobré vychování. V dospělém věku je sibiřský husky elegantní a důstojný pes, ale zároveň i nadále hravý. Během sportovního vyžití, které je pro něj největším smyslem života, jsou pro něj typické obrovská horlivost a soutěživost.

Sibiřský husky vyžaduje značné množství pohybu a není v žádném případě vhodný pro pasivní osoby, které hledají pouze dekorativního psího přítele. Pořídit si tohoto psa jen kvůli jeho vzhledu a držet ho ve stísněných podmínkách při nedostatku pohybu je krajně nezodpovědné. Ideální domov temperamentnímu huskymu poskytne sportovně založený člověk, který holduje joggingu, túrám do přírody a hlavně si nadprůměrně libuje v zimních radovánkách. V zimě je možné se sibiřským huskym v jeho dospělém věku podnikat sáhodlouhé výpravy na lyžích, v letním období je nutné přihlédnout k jeho bohatému osrstění a nadměrně ho fyzicky nepřetěžovat.

Tento pes je nejšťastnější, pokud může vykonávat práci, k níž byl využíván po celá staletí. Sibiřský husky je tažným psem až do morku svých kostí. Během soutěží psích spřežení má možnost dát volný průchod své nevybité energii a nezměrné soutěživosti. V našich klimatických podmínkách mu bohužel není ani při nejlepší vůli možné dopřát vyžití v zápřahu na sněhu celoročně, a tak je třeba se v teplejším počasí uchýlit k adekvátním alternativám. Závody v zápřahu se pořádají i na suchu a nejsou otevřené jen pro větší smečky psů, existují i závody individuální. Mezi další skvělé možnosti patří stále populárnější bikejőring, dogtrekking nebo canicross.

Výchova sibiřského huskyho není snadnou záležitostí. Zástupci tohoto plemene jsou smečkoví psi, kteří potřebují mít jasně vymezené mantinely a nesmí být na pochybách o tom, kdo je ve smečce vůdcem. Jejich pán musí být vyrovnaný jedinec s přirozenou autoritou, který se nikdy neuchyluje ke zkratovitému jednání a nespravedlivým tvrdým trestům. Se psem je třeba od samého počátku budovat úzký vztah a nepodcenit ranou socializaci ani důkladné vštěpení základních povelů. Sibiřský husky dokáže být dost tvrdohlavý. Nelze ho plně doporučit začínajícímu chovateli.

Mnozí zástupci tohoto plemene inklinují k častým útěkům za dobrodružstvím. Důvodů takového jednání může být více. Na vině je jednak veliká vrozená zvídavost sibiřského huskyho, jenž se rád vydává po stopě něčeho zajímavého obzvláště v situacích, kdy není dostatečně zaměstnán a tudíž se nudí. Dalším faktorem je velký lovecký pud těchto psů. Jakmile sibiřský husky ucítí potencionální kořist, je pro něj navýsost obtížné tomuto lákavému volání odolat. Stává se náhle hluchým k povelům svého majitele, ačkoliv si ještě před chvílí při tréninku v klidném prostředí bez pachových vjemů počínal naprosto ukázkově. Mezi priority během výcviku by měla rozhodně být ukázněná chůze na vodítku, neboť chodit s tímto psem na volno je občas dosti riskantní počin.

Sibiřský husky není pes pro někoho, kdo mívá v práci pravidelně dlouhé přesčasy. Zástupci tohoto plemene špatně snáší samotu a při dlouhodobém odloučení od své smečky propadají frustraci a můžou vykazovat destruktivní sklony, stejně jako někteří zástupci jiných plemen. Zoufalý a ponechán svému osudu, bez dostatečného fyzického a mentálního vyžití, volí jako objekt svého zájmu pro vybití své nahromaděné energie a ventilaci stresu pes vše, co se mu naskytne. A nevybouřený sibiřský husky má opravdu hodně energie. Dokáže vytvořit spoušť na zahradě i v interiéru.

Každý majitel sibiřského huskyho by měl počítat s velkou nadílkou všudypřítomných uvolněných chlupů. Především v době línání, kdy se psovi mění kompletně celá podsada. V tomto období je dobré vyčesávat srst denně, po zbytek roku postačí kartáčování zpravidla jednou týdně. Obecně ale platí, že psi chovaní v teplejších podmínkách línají více. Jestliže tráví sibiřský husky většinu času v teple uvnitř domu, pravděpodobně bude línat výrazně více než psi žijící ve venkovním prostředí.

Sibiřský husky nemusí být často koupán. Nicméně, jako skoro každý pes je schopen se i tento atletický elegán čas od času vyválet v něčem atraktivním pro něj a méně již pro jeho páníčka. V takové situaci volíme kvalitní šampon pro psy. Zvýšenou pozornost věnujeme péči o tlapky psa, které jsou při náročných sportovních aktivitách dosti zatěžovány. Nezapomínáme na pravidelnou kontrolu zevního zvukovodu, stříhání drápků a čištění chrupu dvakrát až třikrát týdně.

Na Aljašce se dodnes pořádají celosvětově proslulé závody psích spřežení Iditarod (athabasky „vzdálené místo“), kterých se účastní nejlepší musheři světa se svými obdivuhodnými psy. Sami pořadatelé prezentují tuto sportovní událost jako „poslední velký závod na Zemi“, což je velmi výstižné, neboť stateční účastníci během závodu často bojují doslova o holé přežití. Trasa závodu je dlouhá stovky mil a vede překrásnou, avšak zároveň nemilosrdnou a krutou krajinou. Závodníci nemají žádnou podporu od pořadatelů, teploty se pohybují desítky stupňů pod nulou a nelze se spoléhat ani na moderní technologie, které tu mnohdy zkrátka nefungují.

Inspirací pro Iditarod byl hrdinský počin Leonharda Seppaly, norského imigranta se švédskými a finskými kořeny, díky němuž bylo zachráněno mnoho lidských životů. Když totiž v roce 1925 propukla v aljašském městečku Nome nebezpečná epidemie záškrtu, zdálo se, že dopravit na místo dostatečně rychle účinné sérum bude nepřekonatelný problém. Leonhard Seppala se ale bez váhání vydal na cestu do Nome se svou smečkou sibiřských huskyů a společně absolvovali vzdálenost dlouhou téměř dva tisíce kilometrů v rekordním čase. Tato událost sibiřského huskyho značně proslavila, protože ukázala jeho naprosto výjimečné schopnosti v plné síle.

Krmivo vždy vybíráme podle velikosti a stáří psa. Volíme zásadně kvalitní typ krmiva, ať už se rozhodneme pro granule, konzervované krmivo, doma připravovanou vařenou stravu nebo barfování. Vyhýbáme se pofidérně levným alternativám ze supermarketů. Dodržujeme stanovenou krmnou dávku předepsanou výrobcem. Klíčové je poradit se v otázce stravování psa s primárním chovatelem, který se ochotně podělí o své bohaté zkušenosti. První dny v novém domově musí být štěně krmeno tak jako doposud, abychom mu nezpůsobili trávicí obtíže.

Sportující sibiřský husky má jiné stravovací nároky než psi žijící více usedlým způsobem života. Nabízí se pro něj řada krmiv vyvinutých speciálně pro aktivní psy, která dodají dostatečné množství energie. Zástupci tohoto plemene jsou známí tím, že na svou velikost spotřebují v porovnání s jinými psy stejné velikostní kategorie méně potravy. Souvisí to s jejich pracovním využitím v dávné době na Sibiři, kdy museli být schopni táhnout náklad rychlým tempem na obrovské vzdálenosti při malém příjmu potravy. Sibiřský husky navíc nemá geneticky dané velké dispozice k obezitě, přesto nesmí být překrmován.

Průměrná délka života: 11 – 14 let.

Zástupci plemene sibiřský husky se obvykle těší dobrému zdraví a dožívají se v průměru relativně vysokého věku. Stejně jako u jiných plemen se však i u těchto psů vyskytují některé specifické choroby v hojnějším počtu než jiné zdravotní problémy. Jedná se zejména o některá onemocnění očí, která jsou obvykle předávána na dědičném základě (korneální dystrofie, šedý zákal a generalizovaná progresivní retinální atrofie), dysplazii loketního a kyčelního kloubu, sníženou funkci štítné žlázy, von Willebrandovu nemoc nebo kryptorchismus.

Nezbytnou podmínkou pro řádné uchovnění psa je úspěšné absolvování bonitace, kde jsou posuzováni zástupci plemene starší patnácti měsíců, přičemž uchovněni mohou být nejdříve od osmnácti měsíců věku. V rámci bonitace je posuzován celkový exteriér psa i jeho povahové vlastnosti. Majitel psa musí předložit výsledek vyšetření dysplazie kyčelního kloubu.

Mezi závažné vady, které jsou důvodem k vyloučení psa z chovu, patří výrazné charakterové anomálie (velká agresivita či naopak bázlivost) a nadměrná velikost psa. Jako nežádoucí jevy jsou posuzovány jakékoliv odchylky od tělesných parametrů stanovených standardem (špatný tvar hlavy, tlamy, krku, hrudníku; nesprávně posazené oči; špatné postavení končetin; chybně nesený ocas; nežádoucí struktura srsti; nevyhovující pohyb psa; nestandardní zubní vzorec atd.).