Shih-tzu

Jen málokteré psí plemeno se dočkalo od člověka tak vzletného, poetického popisu, jakým byl básníky na čínském panovnickém dvoře obdařen oblíbený shih-tzu. Jeho hlava je prý jako hlava majestátního lva, uši připomínají tvarem listy elegantní palmy, čenich je kol dokola obklopen srstí podobné chryzantémě, jejímž středem je dokonale hladký čenich, drobné zuby se skví jako zrnka nejchutnější rýže, jazyk je heboučký jak okvětní lístek z nejjemnějšího květu, hruď se vypíná stejně jako hruď statného medvěda, tlapa má kvality velbloudího kopyta, ocas je bohatý tak, jako kdyby byl z toho nejlepšího prachového peří, a chůze shih-tzu je stejně půvabná, jako plavné pohyby té nejvzácnější zlaté rybky.

Shih-tzu byl předurčen a zrozen k tomu, aby se stal dokonalým společníkem. Je to jeho celoživotní role, kterou zvládá na výbornou. Tento malý pejsek je dekorativním, roztomilým chlupáčem, jenž se výborně vyjímá na klíně každé pravé dámy (pány pochopitelně nevyjímaje). Oplývá též velkou inteligencí. Krátký čenich a jeho postavení může u leckoho neznalého vyvolat mylný dojem, že je shih-tzu tak trochu náfuka. Podobné domněnky rozptýlí osobní setkání s tímto milujícím zástupcem psího plémě. Shih-tzu je sice k cizím osobám a priori nedůvěřivý, zároveň je to pes, který zahrnuje své blízké neskonalou láskou a přízní. A po důkladném ujištění, že se jedná o pánovy přátele, dokáže i osoby mimo svou smečku přijmout snadno za své.

Ve vztahu k ostatním zvířatům je shih-tzu tolerantní zejména za předpokladu, že mu zajistíme důkladnou socializaci již od brzkého štěněčího věku. Děti většinou tento malý psík zbožňuje, avšak přesto ho nelze doporučit jako ideálního společníka k malým dětem. Ve všech případech, jak v kontaktu s ostatními psy, jinými doma chovanými mazlíčky, tak ve vztahu k dětem, je vždy třeba myslet na velkou zranitelnost shih-tzu. Ta je způsobena jednak jeho malým vzrůstem, kdy může snadno dojít ke zranění psa např. v důsledku nešťastného pádu z neobratné dětské náruče, zapomínat nelze ani na citlivé oči shih-tzu, které jsou obzvlášť náchylné k poranění.

Shih-tzu vypadá jako polštářový psík, jehož hlavním posláním je pózovat na luxusních poduškách. Tento psík je zároveň hravý a nezkazí žádnou legraci. Po hře si ale rád vydatně schrupne. Někteří majitelé shih-tzu se v současnosti věnují se svými mazlíčky agility, dogdancingu nebo dokonce cvičí obedience. Shih-tzu si vystačí též s kratšími procházkami a je vhodný do města. Jeho srst v silně znečištěném prostředí a v hustém porostu trpí, takže výlety hustě zalesněnou krajinou mimo hlavní cesty jsou pro jedince ve výstavní kondici v podstatě nemyslitelné. Tohoto psíka nelze doporučit těm, kteří hledají psího parťáka pro náročné výkonostní sporty a do přírody za každého počasí. Naopak bude shih-tzu prospívat i u lidí bez sportovních ambicí, kteří budou mít dostatek trpělivosti a času pro relativně komplikovanou péči o jeho srst.

Dlouhá srst shih-tzu vyžaduje neustálou a důkladnou péči. Klíčové je zvykat psa na všechny procedury související s úpravou srsti již od štěněčího věku. U dlouhosrstého plemene jako je shih-tzu představuje neochota až averze k česání značný problém. Charakter osrstění se může u jednotlivých zástupců plemene v detailech lišit, obecně ale platí, že srst shih-tzu má sklon velice rychle plstnatět, a to v řádu několika dní i natolik fatálně, že se pak jediným řešením stává ostříhání psa. To může být pro majitele i psa pohodlným východiskem, nicméně připravuje shih-tzu o jeho největší chloubu a typický exteriérový rys, hodnocený ve výstavních kruzích.

Je-li o srst shih-tzu pečováno správně, zpravidla není nutné každodenní česání, pokud psík zrovna nelíná, postačí se jeho osrstění věnovat důkladně průměrně třikrát do týdne. Největší výzvou pro chovatele je období okolo jednoho roku věku psa, kdy dochází k pozvolné výměně štěněčí srsti za dospěláckou. Do základní výbavy každého majitele shih-tzu patří sada kovových hřebenů s různě hustými zuby, stejně jako kvalitní kartáč. Dále je třeba pořídit nezbytné kosmetické přípravky, usnadňující rozčesání srsti a eliminující její vysoušení, nejlépe na základě konzultace s chovatelem, který jistě v tomto směru ochotně poradí. Pro běžné použití (nikoli na výstavní účely) jsou nejvhodnější přípravky na olejové bázi. Nesmí chybět ani speciální šampon a kondicionér.

Před pročesáváním srsti je žádoucí použít kosmetický přípravek, který srst dostatečně navlhčí. Vynecháme ale oblast hlavy, v žádném případě nenanášíme jakýkoli sprej nebo olej psovi okolo očí. Mohli bychom tak nechtěně zapříčinit jejich podráždění. Při následném česání si počínáme nanejvýš důkladně, opatrně pročesáme srst v oblasti břicha, v podpaží a okolo uší, kde plstnatí nejvíce. Se psem jednáme po celou dobu jemně a za trpělivost ho odměňujeme slovní pochvalou i oblíbeným pamlskem. Na konci česání sepneme srst na hlavě do klasického culíku, který musí být umístěn takovým způsobem, aby psa netahal a neobtěžoval. I tato zdánlivě banální úprava účesu shih-tzu může některým majitelům psa dělat zpočátku problémy.

Přibližně jednou až dvakrát měsíčně je dobré shih-tzu vykoupat. Jeho srst nemá samočistící schopnost, kterou se vyznačuje osrstění některých jiných, většinou pracovních plemen. K náchylnosti srsti na zachytávání drobných nečistot a prachu částečně přispíváme užíváním zvlhčujících přípravků, bez kterých by ovšem kvalita srsti pokulhávala. Koupání psa se tedy nevyhneme. Na šamponu a kondicionéru finančně nešetříme a kupujeme jen špičkové produkty. Záleží na tom zdraví pokožky a srsti našeho psa.

Někteří majitelé psů se občas při koupání svého chlupatého svěřence dopouštějí zdánlivě drobných, avšak ve skutečnosti zásadních chyb. Důležitou pomůckou při koupání je protiskluzová podložka, kterou umístíme do vany či sprchového koutu. Pokud totiž psovi při koupání smaltovaný povrch pod nohama nepříjemně podkluzuje, může to u něj vyvolat zbytečný stres a aktivovat zoufalé úsilí dostat se z vany ven. Již tak většinou nepříliš oblíbené koupání dostává v jeho očích až hororový nádech. Další chybou je otírat psa po vykoupání horečně ručníkem. Tím akorát zacucháme srst. Ručník pouze přikládáme, přebytečná voda se do něj nasákne. Poté použijeme opatrně fén, pes by si na něj měl proto zvykat odmalička.

Srst shih-tzu musí být pravidelně zastřihávána, aby psovi nepřekážela při chůzi. Nechystáme-li se na výstavu, možná se rozhodneme i pro radikálnější střih srsti. Pokud si na ostříhání sami netroufáme, není žádnou ostudou vyhledat profesionální kosmetický salon pro psy. Tam psa pochopitelně na naše přání i vykoupají a učešou. Většinou zde můžeme zakoupit i kosmetické přípravky, které pak využijeme při česání doma. Vybírat osvědčený salon na základě pozitivních doporučení a recenzí se rozhodně vyplatí.

Kromě úpravy srsti by majitel shih-tzu neměl opomíjet každodenní péči o oči svého psa. Oční okolí velice opatrně a jemně očistíme za pomoci navlhčeného vatového tamponu. Jelikož má shih-tzu dispozice k nadměrné tvorbě zubního kamene, čistíme mu několikrát týdně zuby. Nejčastěji používanou metodou je stále klasické čistění za pomoci speciálního zubního kartáčku a pasty pro psy. Psovi podáváme taktéž žvýkací pamlsky, jejichž konzumace podporuje čištění psího chrupu. Alespoň jednou týdně zkontrolujeme zevní zvukovod psa, zda je prost nečistot a nejeví známky počínajícího zánětu.

Shih-tzu nebyl jen tak obyčejný společník. Jeho využití bylo poměrně všestranné. Předchůdci dnešního shih-tzu sloužili nejspíš jako proslulí psí strážci buddhistických chrámů. Psíky nápadně podobné shih-tzu choval i mongolský vojevůdce Kublaj-chán, za jehož vlády se buddhismus stal státním náboženstvím mongolské říše, která tehdy zahrnovala i území dnešní Číny. Podle zápisků Marca Pola byli psíci za Kublaj-chána chováni společně s jeho cvičenými loveckými lvy, a to nikoli jako jejich kořist, ale jako jakýsi uklidňující element, když nebyli lvi zrovna na lovu. Kublaj-chán ustanovil Peking za hlavní město říše. Shih-tzu se na mnohá další staletí zabydlil v místním paláci, kde prý spával v dolní části lůžka čínského vladaře a zahříval mu nohy.

Vyvážená strava je nezbytným předpokladem pro správný vývoj a zdraví každého psa. Druh krmiva volíme vždy na základě velikosti, stáří a míře vynakládané aktivity našeho mazlíčka. Ať už se jedná o štěně, dospělého jedince nebo staršího psa, vyplatí se každopádně vždy volit co možná nejkvalitnější krmivo na trhu. Nadměrně šetřit na potravinách se zkrátka nevyplatí nejen u lidí, ale také u psů. Vyhýbáme se podezřele laciným granulím či konzervám. Stravu pro psa je možné připravovat z čerstvých surovin přímo v naší kuchyni. V takovém případě výchozí suroviny můžeme obměňovat, vždy vynecháme sůl a jakékoliv koření, a nastudujeme si pečlivě, jaký poměr živin náš pes aktuálně potřebuje. Vytvořit adekvátní krmnou dávku vlastními silami je každopádně dost obtížné. Proto se v současné době spoléhá většina majitelů psů na krmiva granulovaná. Stále větší popularitu získává také BARF, krmení psa syrovým masem, kostmi a zeleninou. Někteří výrobci nabízí granulovaná krmiva vyráběná přímo na míru shih-tzu, obsahující složky vyživující jeho nádhernou srst. Navíc jsou naporcovaná ve formě drobných granulek, které se malému psíkovi pohodlně konzumují.

Průměrná délka života: 14 let

Shih-tzu patří mezi malá plemena psů, jejichž zástupci se často dožívají relativně vysokého věku, zejména v porovnání s některými psími velikány. Stejně jako u jiných psích plemen se však také u shih-tzu vyskytují některé zdravotní problémy častěji než ostatní. Shih-tzu navíc patří mezi brachycefalická plemena, pro která jsou příznačné potíže s dýcháním nosem. Ty jsou nejmarkantnější zejména v horkém letním počasí. Tehdy je zapotřebí chránit psa před přehřátím, zajistit mu zastíněné místo k odpočinku a dostatek pitné vody.

Pomyslnou Achillovou patu představují u shih-tzu jeho překrásné oči. Jsou velmi zranitelné díky své velikosti a umístění. Bývají náchylné k podráždění v důsledku vnějších vlivů, lehce se v nich vytvoří záněť různého stupně závažnosti. Bohužel se shih-tzu zcela nevyhýbá ani keratitida (zánět rohovky), entropium, progresivní retinální atrofie, syndrom suchého oka nebo distichiáza (růst nadpočetné řady oční řasy).

U tohoto plemene jsou dosti obvyklé zubní obtíže. Jednak v dospělém věku, kdy má shih-tzu zvýšený sklon k tvorbě zubního kamene a k zánětu dásní, ale i v období vývoje, během výměny chrupu. Vypadávání prvních zubů a růst trvalého chrupu někdy neprobíhá v dobré návaznosti. Je proto třeba věnovat růstu nových zubů zvýšenou pozornost. Jedině tak lze zamezit jejich křivosti v dospělosti. Někdy je z tohoto důvodu nutné navštívit veterináře, který cíleně mléčný zub odstraní.

U shih-tzu byla dále zaznamenána luxace patelly, snížená funkce štítné žlázy, onemocnění ledvin (ledvinové kameny, zánět ledvin), pupeční kýla (ve štěněčím věku) a různé typy alergií (včetně kožních, kontaktních a potravinových).

Shih-tzu je sice malý a lehce zranitelný, ale rozhodně si tak nepřipadá. Disponuje velkým sebevědomím a nezávislostí. To se projevuje i během výcviku. Ačkoliv je shih-tzu dostatečně inteligentní, když se po něm něco chce, dokáže být značně tvrdohlavý. Jeho pán se musí obrnit velkou trpělivostí a zůstat za každých okolností důsledný, neboť chytrý shih-tzu umí šikovně využít každé skulinky a zaváhání ve výchově. Mnozí chovatelé svoje psíky přespříliš rozmazlují. Důležité je stanovit pejskovi hned od počátku alespoň základní pravidla a z těch poté neslevit.

Zvládnutí některých povelů je nutností, nelze spoléhat na snadnou ovladatelnost psa na vodítku díky fyzické převaze. Pohled na pejskaře, který se svým psem smýká na vodítku na všechny strany (či naopak) je nejen komický, ale také smutný. Nereaguje-li pes puštěný na volno na pánovo přivolání a vydá se kamkoli se mu zamane, může lehce přijít k úhoně a skončit i třeba pod koly okolo jedoucího automobilu. Je to tedy především správná chůze na vodítku a přivolání, na co bychom měli klást důraz.

Už od nejútlejšího štěněčího věku by měl být pes seznamován s okolním světem. Shih-tzu má přátelskou povahu, ale pro bezproblémové soužití s ostatními lidmi a zvířaty musíme jeho vstřícnost posilovat a rozvíjet. Zároveň dbáme na to, aby byl náš pes vždy v bezpečí, nevystavujeme ho kontaktům s úplně neznámými a agresivními psy, nenecháme ho napospas nekontrolovaným a divokým hrám se zástupci velkých a obřích plemen, kteří by ho mohli zranit, stejně jako malé děti.

Jak již bylo zmíněno, shih-tzu je rozený společník. S jeho naturelem ani tělesnými dispozicemi nejde vůbec dohromady dlouhodobý pobyt kdekoli jinde než v teple domova svého milovaného pána, navíc v jeho bezprostřední blízkosti. Shih-tzu není zkrátka pes do boudy. Potřebuje blízký kontakt se svou smečkou, chce být v centru dění. Důležité je svého shih-tzu zvyknout na adekvátní chování doma o samotě, aniž by ničil bytové zařízení. K tomu nám kromě pozvolného zvyšování doby v naší nepřítomnosti pomůžou i některé speciální hračky, sloužící pro mentální zabavení psa.

Pro uchovnění psa je nezbytné absolvovat bonitaci v rámci daného chovatelského klubu a splnit další klubem požadované podmínky. Ty představuje zpravidla předložení dokladu o úspěšné účasti na výstavě vyššího typu (bonitace může být i součástí výstavy), případně dokumentace ohledně konkrétního zdravotního vyšetření ( u shih-tzu není požadováno). Bonitace se může účastnit pes starší dvanácti měsíců, přičemž platí, že v případě kladného posouzení a potvrzení chovnosti je pes chovný až od dovršeného patnáctého měsíce věku.

Mezi vyřazující vady u shih-tzu patří výrazné exteriérové odchylky od standardu, agresivita nebo naopak nadměrná plachost.