Shiba-Inu

Shiba-inu dokáže lehce okouzlit svým přirozeným vzhledem, jenž tolik připomíná roztomilou lišku a medvídka v jednom. Přesto se kromě obdivovatelů plemene najde i řada kritiků, kteří častují shibu negativními přívlastky. Shiba má podle nich četné povahové nedostatky a velmi nízkou inteligenci. Pokud očekáváme od psa za všech okolností slepou oddanost, poslušnost a těsnou vazbu na pána, hledáme-li psa, jehož životní náplní je udělat v mžiku vše, co pánovi na očích uvidí, potom se nejspíš přidáme mezi ty, kterým se shiba zamlouvat nebude. Shiba zkrátka není pes, který venku téměř pokaždé přiběhne na nepatrné zahvízdnutí, válí sudy do padnutí jen pro pánovo pobavení a doprovází ho jako nohsled i na toaletu.

Shiba je svá a jako takovou je nutno ji brát. Což pochopitelně neznamená, že ji necháme růst jako dříví v lese bez jakékoli výchovy. Je však třeba k ní přistupovat specificky a počítat s tím, že v určitých situacích bude reagovat zcela jinak než ostatní psi. Shiba je totiž taková kočka v rouše psím. Tento pes je silný individualista a dalo by se říct, že je i tak trochu vypočítavý. Chová se podle toho, co je v dané chvíli příjemné a výhodné pro něj. K pánovi si přijde pro pohlazení, má-li zrovna náladu. Také venčení bere jako svou procházku, nikoli jako společnou aktivitu, která se točí okolo jeho pána. Jakmile shibu něco více zaujme a je bez vodítka, vydá se za kýženým objektem, většinou bez ohledu na pánovo zoufalé volání.

Každá mince má dvě odvrácené strany a platí to i o vlastnostech shiby. To, co je podle někoho neodpustitelná vada na kráse povahy, může pro jiného znamenat velkou výhodu. Kupříkladu velká nezávislost shiby, která může pro přecitlivělého a nevyrovnaného člověka, jenž hledá v psovi servilního obdivovatele své vlastní osoby, představovat trpké zklamání. Naopak potěší člověka, který bude s náturou shiby předem srozuměn a velmi ocení, že tento pes v poklidu vydrží doma delší dobu o samotě, aniž by zinscenoval hlasité dramatické představení pro všechny přítomné sousedy. Shiba se dokáže v bytě chovat příkladně tiše.

Tento pes přitom umí vyluzovat širokou škálu zvuků, kterými zpravidla baví svého pána. Kromě štěkotu, jímž spolehlivě ohlásí každého příchozího, aniž by s ním jinak zbytečně plýtval, má ve svém repertoáru také různé odstíny kňučení, vytí a dalších zajímavých tónů, které bychom u psa snad ani nečekali. Stejně tak disponuje schopností dělat rozličné grimasy, které vyloudí úsměv na tváři v každé situaci. Většina zástupců tohoto plemene nemá tendence ničit interiér, ať už z nudy nebo ze žalu ve chvílích osamění, což je další příjemnou vlastností shiby. Velkým plusem je rovněž příkladná čistotnost, kterou jsou proslulá již malá štěňátka shiba-inu. Sotva jsou schopna se dostat na vratkých nožičkách z pelíšku, snaží se úporně potřebu vykonat jinde.

O tom, že je shiba-inu statečným psem, vypovídá dostatečně lovecká historie plemene. Vždyť byl tento poměrně malý pejsek používán dokonce i při lovu na medvěda! Asi proto se ani dnes shiba-inu nezalekne boje s o poznání větším sokem. Ve vztahu k ostatním psům se mohou objevit konfliktní situace, které vyvolá hrdá až nedůtklivá shiba. Na rozdíl od mnoha psích soukmenovců je shiba spíše rezervovaná. Neholduje blízkým kontaktům, příliš žoviální chování ze strany jiného psa ji může snadno vyprovokovat k ostřejší reakci a rozpoutání bitky. Proto není shiba-inu vhodný pes k chovu ve větší skupině psů. K jiným domácím mazlíčkům si umí vytvořit bezproblémový vztah, zejména vyrůstá-li po jejich boku. Děti, hlavně ty odrostlejší, nacházejí v shibě dobrého a milého kamaráda.

Jak již zběžný pohled na tělesnou konstituci shiby napovídá, tento pes je pohybově zdatný a obratný. Umí být mrštný. Dokáže provádět někdy až vyloženě akrobatické kousky. Nabízelo by se proto na tomto místě jedním dechem dodat, že shiba-inu je díky svým tělesným vlohám psem přímo předurčeným k dosažení skvělých výsledků při některých psích sportech. Jenže, jak již bylo nastíněno, zástupce plemene shiba-inu většinou podniká se zápalem jen to, co uzná za vhodné on sám. Výjimky ovšem existují. Pokud se majiteli psa povede přesvědčit svou shibu o tom, že bude mít z provádění kousků pořádný prospěch, pak není nic nemožné. Obecně tedy platí, že je shiba-inu obtížně cvičitelný, takže na agility nebo při obedience ho uvidíme podstatně méně než zástupce jiných psích plemen.

Shiba uvítá s radostí dlouhé výlety se svou lidskou smečkou, stejně jako vytrvalostní běh po boku pána, ať už při joggingu nebo jako jeho doprovod na kole. Pes by měl být při těchto příležitostech pro jistotu připnut na vodítku, protože shiba tíhne k pronásledování potencionální kořisti, hlavně ve formě drobných hlodavců a dalších menších zvířat, která po ulovení mnohdy chvatně polyká. Zástupce tohoto plemene je schopen se v oblasti pohybových aktivit i dobře přizpůsobit. Není-li na obzoru zrovna žádná procházka, ukojí svou velkou zvědavost například obyčejným pozorováním aktuálního dění venku na ulici skrze okno bytu. Dokáže si plnými doušky užívat taktéž roli klidného a příjemného rodinného společníka.

Péče o srst shiby není nikterak náročná. Její velkou předností je samočistící schopnost. To znamená, že nečistoty na ní ve srovnání se srstí některých jiných plemen ulpívají jen vzácně. Stejně jako kočky, také mnozí zástupci plemene shiba-inu pečují o svůj kožíšek často i sami. Celkově tak působí shiba velmi čistě a její srst nezapáchá. Na majiteli psa je občasné vyčesávání, v období línání potom každodenní odstraňování uvolněných chlupů. Dvakrát ročně líná shiba silně, je nezbytné počítat s tím, že chlupy se budou objevovat skoro všude. Příliš časté koupání není nutné, může navíc podráždit pokožku a vysušovat srst. Stačí dle potřeby nebo cca jednou za čtvrt roku.

Nezapomínáme pravidelně pečovat o uši, oči, zuby i drápy psa. Důležitá je prevence. Proto kontrolujeme každý týden zevní zvukovod psa, zda se v něm neusazují nečistoty a neobjevíme-li známky počínajícího zánětu. Při větším znečištění používáme speciální čistící přípravek na uši. U zubů je nezbytné sledovat, zda se na nich nevytváří zubní kámen. V průměru dvakrát týdně můžeme zuby psovi vyčistit za pomocí zubního kartáčku a pasty pro psy nebo přisypávat do psí misky s vodou speciální prášek na čištění zubů. Existují i gely vyvinuté pro tento účel. Každý den, ideálně ráno, bychom měli psovi velmi šetrně očistit oční okolí navlhčeným kusem vaty. Drápky psa stříháme podle potřeby, zpravidla jednou až dvakrát měsíčně.

Hlavním hrdinou japonského filmu Lovec medvědů z roku 1982 je stařec, kterého napadne v horách obrovský medvěd. Muži se podaří zachránit si život. Následně se rozhodne medvědího velikána pokořit jednou provždy, aby do budoucna neohrožoval obyvatele vesnice. Ve vesnici mu nikdo vyprávění o medvědovi, větším než je běžné, nevěří. Kromě jeho malého vnuka. Ten by svého dědečka rád doprovázel v nebezpečném hledání. Film vyzdvihuje neohroženost a hrdinství shiby. Právě tento pes totiž zatvrzelého lovce věrně doprovází a postaví se bez váhání i osudovému nepříteli.

Celý film mužete zkouknout zde:

V roce 2012 vzala vítr z plachet všem škarohlídům, kteří osočují plemeno shiba-inu z hlouposti a neschopnosti se něco naučit, dvojice složená z fenky Ellee a její paničky Delphine Lamalle. Na prestižní soutěži Crufts Factor předvedla Ellee, fenka plemene shiba-inu, na pokyn své paničky dlouhou sérii různých triků a kousků s takovou grácií a nadšením, že vysloužila svému týmu vítězné ocenění. Porota jistě vzala v potaz, že výcvik shiby obnáší mnohem víc úsilí než některých jiných plemen. Sama majitelka Ellee ale řekla, že jednoduše trénovala Ellee denně pouhých pět minut, aby prý neměla fenka dlouhou chvíli.

Na vystoupení Ellee se můžete podívat zde:

S módními blogy se v poslední době roztrhl pytel. Jen jeden se ale může pyšnit originální prezentací oblečení na modelu, který nemá jinde obdoby. Na webové stránce „Mensweardog“ totiž pózuje v chic pánském oblečení švarný zástupce plemene shiba-inu. Stránka má spoustu fanoušků a už byla dokonce i vydána kniha s fotografiemi tohoto „nejstylovějšího psa na světě“.

Vyvážená strava je nezbytným předpokladem pro správný vývoj a zdraví každého psa. Druh krmiva volíme vždy na základě velikosti, stáří a míře vynakládané aktivity našeho mazlíčka. Ať už se jedná o štěně, dospělého jedince nebo staršího psa, vyplatí se každopádně vždy volit co možná nejkvalitnější krmivo na trhu. Nadměrně šetřit na potravinách se zkrátka nevyplatí nejen u lidí, ale také u psů. Vyhýbáme se podezřele laciným granulím či konzervám. Stravu pro psa je možné připravovat z čerstvých surovin přímo v naší kuchyni. V takovém případě výchozí suroviny můžeme obměňovat, vždy vynecháme sůl a jakékoliv koření, a nastudujeme si pečlivě, jaký poměr živin náš pes aktuálně potřebuje. Vytvořit adekvátní krmnou dávku vlastními silami je každopádně dost obtížné. Proto se v současné době spoléhá většina majitelů psů na krmiva granulovaná. Stále větší popularitu získává také BARF, krmení psa syrovým masem, kostmi a zeleninou.

Průměrná délka života: 12 – 15 let.

Shiba-inu patří mezi všeobecně zdravá psí plemena a dožívá se většinou vysokého věku. Přesto se u tohoto plemene, stejně jako u ostatních, mohou některé choroby vyskytnout častěji než ostatní. Patří k nim dysplazie kyčelního kloubu, luxace patelly, různé druhy alergií (potravinové, kožní ad.), snížená funkce štítné žlázy, oční choroby (progresivní retinální atrofie, glaukom), epilepsie, nádorová onemocnění. U tohoto plemene byla též zaznamenána jedna ze stereotypních poruch v podobě chorobného pronásledování vlastního ocasu. To se může majiteli psa zprvu zdát jako komické, je ovšem třeba zřetelně odlišovat zřídkakdy se vyskytující chování pramenící z nudy od chování, za kterým mohou stát závažnější zdravotní obtíže, jež vyžadují odborně zacílenou farmakologickou léčbu.

Shiba-inu je pes vhodný do rukou začátečníka pouze v případě, že si dotyčný předem důkladně nastuduje všechny charakteristické rysy plemene a poptá se u zkušeného chovatele psů tohoto plemene na vše potřebné. Nádavkem k dobré znalosti plemene by měl být majitel shiby vyrovnanou a klidnou osobností. Zástupce tohoto plemene dokáže pořádně zabrnkat na nervy i pejskaři, který před shibou choval například zlatého retrívra. Zkrátka a jednoduše - především z hlediska výcviku je nutné se na shibu tak trochu mentálně připravit. Jen tak se ubráníme rozčarování, zklamání a možná zlosti, pokud vše nepůjde podle našich představ. Všechny negativní emoce se vždy promítnou do vzájemného vztahu se psem. A to nikdy nepřinese nic dobrého.

Jak již bylo zmíněno, shiba-inu není pes ochotný dělat něco jen pro uspokojení svého pána. Vždy ho bude zajímat, co z toho bude mít on sám. Zatímco u psů jiných plemen dokáže správná motivace raketově zvýšit jejich výkon, u shiby to někdy může probíhat tak, že jí musíme nabídnout něco pro ni opravdu zajímavého, aby nás vůbec vzala v potaz. Zjistí-li majitel shiby, že některý pamlsek jeho pes opravdu hodně miluje, má důvod k bujaré oslavě. Znamená to totiž, že právě našel nástroj, jak shibu přimět k akci, kterou si přeje on. Pozitivní výcvik za pomoci chutných dobrot je to, co na shibu nejlépe platí. Naopak hněv, tresty a hrubé zacházení nejsou efektivní a nepřinesou kýžené výsledky.

Už od štěněčího věku nesmíme zapomínat na dobrou socializaci pejska. Bereme ho na nová místa, mezi pro štěňátko cizí lidi i psy – ale pozor – o psech, se kterými budeme malé štěně seznamovat, musíme vědět, že jsou bezproblémoví. Špatné zkušenosti v brzkém věku můžou psa negativně poznamenat na celý život. Bohužel, shiba-inu většinou nepatří mezi dobrosrdečné psí chlapíky, kteří by byli v dospělosti a priori přátelští, i když za sebou nemá žádné traumatické zkušenosti. Musíme na to při kontaktech s ostatními psy pamatovat. Jestliže o vlastní shibě víme, že u ostatních psů vyvolává konflikty, pamatujeme na to při každé procházce a máme psa v blízkosti jiných psů na vodítku. Vytahovat vlastního psa z rvačky, kterou ještě k tomu sám vyvolal, není zrovna nejpříjemnější kynologický zážitek.

Shiba-inu je pes schopný žít celoročně venku v kotci, aniž by přehnaně živořil tělesně či psychicky. Přesto nelze tento způsob umístění shiby vřele doporučit. Není-li shiba už od malička zvykána na hojnost lidských doteků a hlazení, může se stát odtažitým psem, kterému je v krajním případě problematické i jenom nasadit obojek. Shibě by měl proto být umožněn těsný kontakt s člověkem. Z nedbale oplocené zahrady je schopna podniknout výlet bez vědomí chovatele. Je tedy nezbytné pamatovat rovněž na důkladně provedené oplocení. Také na procházce můžou mít některé shiby sklony k útěkům. Vždy je dobré si promyslet, kde je bezpečné mít psa bez vodítka a kde je to více rizikové.

Ačkoliv se shiba-inu hodí i do venkovních podmínek, je to pes jako stvořený do bytu. Předurčuje ho k tomu hned několik již uvedených okolností. Jednak zde vydrží většinou v klidu čekat na pána, než se dotyčný vrátí z práce. Dokáže štěkat jen sporadicky. Jen výjimečně shibu napadne pustit se za pomocí čelistí do nábytku nebo jiné části bytového zařízení. A v neposlední řadě, je to pes velmi čistotný, což se v bytě počítá dvojnásob. I velikostně je tak akorát, aby nezabral celý obývací pokoj jen svým pelíškem. K tomu je dobré dodat, že shiby často vyhledávají i uvnitř bytu na spaní různá prapodivná zákoutí, ve kterých si připadají bezpečně.

Pro řádné uchovnění shiby je nutné splnit následující podmínky: Pes musí získat alespoň jedno ocenění „výborně“ v rámci klubové výstavy, u feny je připouštěno i hodnocení „velmi dobře“. Při bonitaci posuzovaný jedinec musí splňovat náležitosti stanovené standardem a musí dosahovat předepsané kohoutkové výšky. K zařazení do chovu může dojít nejdříve po dovršení 15-ti měsíců věku psa nezávisle na jeho pohlaví. Fena starší osmi let nesmí být dále vedena jako chovná. Chovatelé by měli zajistit vyšetření psů v souvislosti s dysplazií kyčelního kloubu a luxace patelly.

Mezi vylučující vady stanovené standardem patří špatné držení uší (nevztyčené uši) a ocasu (svěšený ocas) nebo jeho nedostatečná délka. U psů jsou pádným důvodem k vyřazení z chovu nedostatečně vyvinutá nebo nesestouplá varlata. Jako vada je klasifikována také absence více zubů, podkus, předkus, převrácený pohlavní dimorfismus a povahové abnormality (plachost). Závažnost těchto vad musí být posuzována vždy v aktuálním kontextu a individuálně.