Rotvajler

Rotvajler patří do nechvalně proslulé skupiny psích plemen, o kterých se v poslední době hojně diskutuje v negativním kontextu, zejména ve spojitosti s agresivním psím chováním, nebezpečným ostatním zvířatům a dokonce i člověku. Mnozí lidé jsou toho názoru, že chov rotvajlerů je riskantním zahráváním si s ohněm. Obrovská síla mohutných čelistí tohoto psa je všeobecně známá a obávaná.

Povaha každého konkrétního psa je ovlivněna a formována celou řadou okolností. Hlavní úlohu hraje nejen dědičnost, ale také dostatečnost procesu socializace a kvalita výcviku. Rotvajler, vychovávaný v rukou asertivního a přitom trpělivého chovatele, je perfektním psem. Oplývá rozhodností, nebojácností, klidem a vyrovnaností, je citlivý, zcela oddaný svému pánovi a miluje děti. Někdy může vykazovat jisté sklony k tvrdohlavosti, které ovšem zkušený chovatel dokáže předvídat a eliminovat.

Ačkoliv je rotvajler vždy silně odhodlán bránit svou rodinu a její majetek před případným nebezpečenstvím, při správné výchově není nikdy agresivní bez příčiny. Je výborným hlídacím psem, který neštěká zbytečně a vzbuzuje respekt již jen svým vzhledem. Rozhodně by neměl být pořizován primárně právě z tohoto důvodu, k pouhému odstrašení potenciálních zlodějů. Tento inteligentní pes je velmi přizpůsobivý, avšak pouhé sezení u boudy rozhodně není nic pro něj.

Zástupci tohoto plemene byli téměř po celou dobu své sáhodlouhé existence využíváni ryze coby pracovní psi. Až v posledních desetiletích rotvajlera někteří chovatelé pasovali do role společenského a rodinného společníka. Tuto roli dokáže rotvajler bezesporu splnit na výbornou, ale stále v něm třímá duše tvrdého dříče, který potřebuje plně uplatnit svou fyzickou sílu a vytrvalost.

Pokud se rozhodneme pro pořízení rotvajlera, musíme počítat s tím, že tento pes vyžaduje skutečně značné množství pohybu a zároveň mentálního tréninku. Ani sebevětší výběh sám o sobě nenahradí aktivní pracovní minulost. Pouze plně zaměstnaný rotvajler může být spokojeným a bezproblémovým psem, který nám bude dělat jen radost.

Z výše uvedeného vyplývá, že rotvajler je vhodným společníkem pro zkušeného chovatele, jenž holduje pohybu a je odhodlán věnovat svému psovi maximum volného času. Každodenní samozřejmostí by měly být dlouhé procházky, rotvajler může svého majitele doprovázet při běhu i při jízdě na kole, z psích sportů se pro něj skvěle hodí obedience, pachové práce a obrana.

U štěněte rotvajlera raději se sportovními aktivitami, které kladou zvýšené nároky na zatížení jeho kosterního aparátu, vyčkáváme do dospělého věku psa.

Nezbytným předpokladem pro rozvoj kladných vlastností rotvajlera, pro které byl po staletí ceněn, je důsledný a přitom citlivý výcvik. Ten je zároveň mechanismem, který včas podchytí a odvrátí možné budoucí problémy. Rotvajler je pes, kterého lze doporučit pouze zkušenému chovateli. Člověku, jenž je povahově vyrovnaný, sebevědomý, dokáže v psovi vzbudit dostatečnou důvěru, respekt a být pro něj nejvyšší autoritou, aniž by přitom používal nechtěné negativní metody. V takových rukou je rotvajler velmi snadno cvičitelný.

U rotvajlera hraje obrovskou roli socializace, jejímž prostřednictvím se od raného věku seznamuje s ostatními lidmi a zvířaty. Pro rotvajlera je přirozené za každých okolností chránit svou rodinu. Je velmi důležité, aby pes správně rozpoznal, kdy není zákrok a obrana z jeho strany žádoucí. Nedostatečně socializovaný pes, pes u kterého byl zanedbán výcvik nebo nebyl veden správným způsobem, může zaměňovat zcela standardní situace typu nečekané návštěvy sousedky s ohrožujícím jednáním ze strany budoucího predátora.

Rotvajler je odolný vůči nepřízni počasí různého charakteru a může být umístěn celoročně v kotci venku. Je to pes s úzkou vazbou na svou lidskou smečku. Při nadměrném odloučení od „svých lidí“ by trpěl, kotec by měl být pro něj pouze místem odpočinku a spánku, nikoliv jakousi permanentní adresou jeho pobytu za minimálního kontaktu se svým pánem.

Péče o srst rotvajlera není nikterak náročná, dostatečné je občasné pečlivé vykartáčování. Dobré je na tuto proceduru psa zvykat od malička. Nezapomínáme na pravidelné čištění uší, stříhání drápů a kontrolu chrupu. Vznik zubního kamene můžeme eliminovat podáváním speciálních žvýkacích kostí, ideální je čistit psovi dvakrát až třikrát týdně zubní pastou určenou pro psy.

Pokud si chtěli být majitelé předchůdců dnešních rotvajlerů v dávných dobách úplně jisti svými těžce vydělanými penězi a dopřát si klidného spánku, upevňovali měšce se zlaťáky svým psům na krk. Tak měli naprostou jistotu, že o finanční obnos určitě nepřijdou, neboť ostražitý rotvajler dokázal peníze patřičně ochránit před každým nenechavým lapkou.

Rotvajler je v dospělosti značně vzrostlý a silný pes. Aby z malého štěněte, které si přineseme domů, vyrostl zdravý dospělý jedinec se silnou kosterní soustavou a dobře osvalenou postavou, je třeba psovi zajistit nejen přiměřenou dávku pohybu, ale v první řadě kvalitní a plnohodnotnou výživu. Vyvážené krmivo v odpovídajícím podávaném množství je hnacím motorem zdravého vývoje psa a základním stavebním prvkem při jeho růstu.

Co nejvíce informací o dosavadní výživě našeho nového štěněte získáme již od chovatele. Někteří chovatelé štěňat poskytují budoucím majitelům psa dokonce i písemné poučení o výživě štěněte a dalších nezbytnostech, ke kterému přibalují sáček používaného krmiva. První dny je třeba krmit štěně stejným způsobem, jak bylo doposud zvyklé, i když třeba již od počátku pomýšlíme na změnu typu stravy. K té můžeme přistoupit teprve později a provádíme ji velice pozvolna, v řádu několika dní, minimálně týdne, aby nemělo štěně trávicí obtíže. To samé platí o změně druhu krmiva u psa v jakémkoliv věku.

V současné době je k dostání mnoho typů kvalitních granulovaných krmiv, určených konkrétně pro velká plemena psů. Další možností je konzervované maso pro psy. Potravu pro psa můžeme připravovat i sami doma, ale v takovém případě je dost obtížné zajistit vyváženou krmnou dávku a je třeba si předem nastudovat dostatek odborné literatury. Vždy je nutné se řídit aktuálním věkem psa, nikdy nepodáváme štěněti granule pro dospělce či psa seniora a naopak. Každé krmivo obsahuje živiny ve specifickém poměru, v závislosti na odlišných potřebách jednotlivých věkových kategorií psů. Kromě věku psa je třeba vzít v potaz i množství jeho fyzického vyžití, což je další kritérium, podle kterého jsou kvalitní krmiva dělena.

Průměrná délka života: 11 – 12 let.

K některým onemocněním jsou rotvajleři obecně náchylnější než k ostatním. U tohoto plemene byla zaznamenána zvýšená predispozice k několika specifickým očním chorobám, včetně šedého zákalu a progresivní retinární atrofie (PRA). V případě PRA dochází u psů zpravidla ve věku od dvou do pěti let nejprve k rozvoji tzv. noční slepoty a následně, během období trvajícího okolo jednoho roku, k úplnému oslepnutí daného jedince.

Stejně jako u řady velkých plemen existuje taktéž u robustního rotvajlera určité riziko pro výskyt dysplazie kyčelního či loketního kloubu. Toto onemocnění je v raných stádiích - někdy i v pokročilé fázi - zcela bezpříznakové a lze ho diagnostikovat až na základě zobrazovacího vyšetření u veterinárního lékaře. U rotvajlerů bylo dále zaznamenáno zúžení aorty, některé typy rakoviny (osteosarkom), alergií či von Willebrandova nemoc (dědičná choroba podobná hemofilii). Je třeba dbát na zvýšenou prevenci torze žaludku. Důležité je rovněž předcházení obezity psa, ke které rotvajler dosti inklinuje.

Předpokladem pro řádné uchovnění psa je úspěšné absolvování bonitace, která probíhá v režii daného chovatelského klubu. Bonitace se mohou účastnit psi starší 18-ti měsíců, přičemž výsledné hodnocení se vztahuje na celý život zvířete. Ve výjimečných případech může být na základě posouzení žádosti majitele psa provedena přebonitace.

Během bonitace je tříčlennou bonitační komisí podrobně posuzován exteriér psa, a to pomocí speciální bonitační tabulky. Hodnocena je rovněž povaha psa; je sledována reakce psa na skupinu cizích osob, výstřel z pistole, během několika modelových situací je sledována jeho vyrovnanost a adekvátní obranné schopnosti. Další nezbytnou podmínkou pro uchovnění je zkouška z výkonu.

Co se exteriéru týče, mezi vylučující vady patří výrazně netypický vzhled psa, nadměrná nebo nedostatečná velikost, maskulinní vzhled feny a naopak, chybějící zuby, deformace čelisti a závažné vady skusu, žlutá barva očí či různě zbarvené oči, bílé skvrny v srsti, chybějící znaky v osrstění, závažné odchylky v nesení ocasu, kryptorchismus. Důvodem k vyloučení z chovu je nadměrná bázlivost či agresivita.