Rhodézský ridgeback
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Klasifikace F.C.I. |
---|
Skupina VI. - Honiči a barváři |
Sekce 3 - Příbuzná plemena |
Bez pracovní zkoušky |
Číslo standardu: | 146 |
---|---|
Of. zkratka plemene v ČR: | RR |
Země původu: | Jižní Afrika |
Vznik plemene: | 19. století |
Průměrná délka života: | 10 - 12 roků |
Původní využití: | Lovecký pes |
Využití dnes: | Lovecký pes, Hlídací pes, Rodinný pes, Společenský pes, Služební pes |
Kluby v ČR: |
VARIETY PLEMENE Rhodézský ridgeback
U tohoto plemene se nevyskytují samostatné variety.
HISTORIE A PŮVOD PLEMENE
Domovinou tohoto unikátního plemene je jižní část afrického kontinentu. Hotentoti, zdejší původní obyvatelstvo, používali k ochraně stád a při lovu polodivoké psy, kteří dobře snášeli extrémní teploty a dokázali se obejít bez vody celý den, aniž by se to dramaticky podepsalo na jejich výkonnosti. Tzv. „šenzi“ pes byl menší než dnešní rhodézský ridgeback. Poznávacím znamením těchto pozoruhodných psů se stal pruh obrácené srsti na zádech, který tvarem poněkud připomíná dýku. Tento charakteristický znak popsal podrobně i známý skotský cestovatel D. Livingston.
Příchod Evropanů do jižní Afriky s sebou přinesl i křížení psů původních obyvatel se psy nových osadníků. Evropané si s sebou přivezli zástupce bloodhoundů, mastifů, teriérů a dalších psích plemen. Vzájemným křížením se postupně vytvářelo plemeno rhodézského ridgebacka do jeho dnešní podoby. Na území tehdejší Rhodesie putoval se dvěma zástupci ridgebacka v roce 1877 reverend Helm. Skupina význačných lovců, kteří lovili koňmo, je tam začala používat při lovu lvů. Tím se vyprofiloval rhodéský ridgeback coby lovecký pes v podobě, jak ho známe dnes.
Tito psi prosluli svou nezměrnou odvahou, rychlostí a obratností. Neváhali se postavit ani lvům a levhartům. Pracovali ve smečkách a jejich úkolem bylo zadržet lovené zvíře do té doby, než se na dostřel přiblížil lovec. Neváhali ani zaútočit poměrně razantním způsobem – bez váhání se vrhli na kořist, kterou vahou svého těla minimálně vychýlili z rovnováhy, v lepším případě porazili, takže další členové smečky měli velkou šanci na napadané zvíře úspěšně zaútočit. Klub chovatelů ridgebacků byl založen v roce 1922 a byl vypracován standard, údajně inspirovaný dalmatinem, který platí až na malé výjimky ohledně zbarvení dodnes.
POVAHA
Rhodézský ridgeback byl dříve na základě svého původního loveckého zaměření přezdíván africký lví pes. Při mimořádně náročném lovu v extrémních podmínkách uspěli jen ti nejkvalitnější jedinci se srdnatou povahou, kterou si toto plemeno nese dodnes. Jedná se o výjimečně odvážného, důstojného, sebevědomého, obratného a odolného psa, který se vyznačuje velkou bystrostí a rozhodností. Ke své rodině je věrný a přátelský, k cizím lidem se chová rezervovaně a obezřetně. Je dobrým hlídačem, který zpravidla neštěká zbytečně.
Ridgeback má rád děti a vychází s nimi dobře, ale někdy si od nich potřebuje odpočinout, a proto by měl mít pelech na klidném místě, kde ho nebude nikdo rušit. Pozor na soužití s malými dětmi, kterým by mohl nechtěně ublížit. Je nutné, aby rodiče měli soužití dětí a psa pod dohledem. S ostatními mazlíčky jsou vztahy ridgebacka složitější, protože jeho lovecký pud se v něm dokáže stále probudit. Vždy je nejlepší, pokud se zvířetem vyrůstá od štěněte, je pak větší pravděpodobnost, že jejich společné soužití bude porbíhat bez šarvátek.
POHYB
Toto temperamentní a silné plemeno vyžaduje dostatek pohybu a prostoru, ideálně jak ve formě dlouhých výletů a dalšího sportovního vyžití, tak v podobě dostatečného výběhu. Je skvělým společníkem při jízdě na kole a dalších sportovních aktivitách svého pána. Jeho doménou je lovecké vyžití, i když je při lovu v současnosti využíván spíše sporadicky. Uplatňuje se v řadě psích sportovních disciplín, vzhledem k obratnosti a rychlosti se ridgebackům daří i při coursingu, který byl dříve výsadním sportem chrtích plemen. Pro své mimořádné dovednosti a odolnost je rhodézský ridgeback spolehlivým služebním psem.
PÉČE
Srst rhodézského ridgebacka nevyžaduje žádnou zvláštní péči, postačí ji v pravidelných časových intervalech kartáčovat, především když pes líná je na místě odstraňovat uvolněné chlupy.
Zapomínat byste neměli každý den zkontrolovat oči a případně odtranit ospalky z očního okolí. Alespoň jednou za měsíc zkontrolujte povislé uši, zda v nich není něco, co tam být nemá (špína, zánět). Na první pohled si toho nevšimnete, protože do uší není vidět. Přestože je ridgeback větší plemeno, které příliš netrpí na tvorbu zubního kamene, je vhodné podávat doplňky stravy, které zamezují jeho tvorbě. Zuby můžete také mechanicky čistit.
Důležitá je péče o drápky, ty se musí kontrolovat a v případě potřeby zkrátit, protože pokud přerůstají, je to pro psa velmi nepříjemné. Ridgeback si je bude přirozeně obrušovat při chůzi po tvrdém povrchu, ale jednou měsíčně tlapky prohlédněte a v případě potřeby použijte speciální kleště. Pátý dráp na předních packách budete muset stříhat vždy, protože není ve styku se zemí a jenom dorůstá.
ZAJÍMAVOSTI
Rhodézského ridgebacka lze na první pohled zcela snadno poznat podle hřebenu obrácené srsti na hřbetě. Právě tato výjimečnost stojí i za částí jeho pojmenování, jedná se o složeninu ze dvou anglických slov – „ridge“ (horský hřeben) a „back“ (záda). Tato unikátnost rhodézského ridgebacka jasně odlišuje od všech ostatních psích plemen. Není však jediným psem na světě, který se honosí zvláštností tohoto druhu. Na vietnamském ostrově Phu Quoc se vyskytují psi, kteří se vyznačují stejným znakem – jejich hřbet zdobí pruh obrácené srsti. Narozdíl od rhodézského ridgebacka mají psi s tímto poznávacím znamením odlišné postavení uší a existují jedinci s různou barvou srsti. Výskyt stejného znaku u různých psů na naprosto odlišných a výrazně vzdálených kontinentech s velkou pravděpodobností není čistě náhodná, přesný původ a posloupnost vývoje tohoto znaku se však dosud nepodařilo rozluštit.
VÝŽIVA
Rhodézský ridgeback patří mezi vzrůstem velká plemena. U štěňat velkých psů je nutné zajistit během jejich vývoje odpovídající krmnou dávku s potřebným obsahem pro vývoj nezbytně důležitých minerálních látek, fosforu a vápníku. Dávka těchto látek nesmí být přehnaně vysoká, aby nedošlo k příliš rychlému růstu štěněte, během něhož se nestihne kostní tkáň dostatečně vyvinout a vytvrdit. Obecně se doporučuje krmit superprémiovými granulemi pro štěňata velkých plemen. Konzervované krmivo obsahuje vysoké množství vody a zajištění jeho adekvátního množství může být velmi finančně náročné. Při podávání domácí stravy je pro změnu vysoce obtížné docílit správně vybalancované krmné dávky. A to platí nejen během štěněčího věku, ale i v dospělosti a ve stáří psa.
Zdraví
Stejně jako u jiných zástupců velkých plemen, může se u rhodézského ridgebacka vyskytovat dysplazie kyčelního kloubu. Mezi další zaznamenané potíže u tohoto plemene patří dysplazie loketního kloubu, některá nádorová onemocnění, kožní problémy (dermoid, absces), zánět vnějšího zvukovodu a problémy se zubním kamenem.
Akutní stavem je pak torze žaludku, která ohrožuje život psa a je nutné okamžitě vyhledat veterináře. Dojde při ní k zaškrcení přívodu a vývodu žaludku a omezení krevního oběhu. Torzi lze předcházet správnými stravovacími návyky. Denní dávku byste měli rozdělit alespoň do dvou porcí a po jídle nechat psa odpočívat.
POTŘEBY A NÁROKY PSA
Rhodézský ridgeback potřebuje důsledný a trpělivý výcvik, nesnáší hrubé zacházení. Nehodí se pro zcela nezkušeného chovatele, může mít sklony k dominanci vůči jiným velkým psům stejného pohlaví. Jeho páníček musí vědět jak na něj, aby z něho vyrostl vyrovnaný a poslušný pes. Při výcviku používejte pozitivní motivaci, ta bude na ridgebacka fungovat.
Ridgeback se nehodí do kotce, je totiž rád na blízku své rodině a hlavně nemá podsadu, takže když se ochladí, nemůže být venku. Ovšem kotec na zahradě mít můžete, někdy se vám může hodit psa "uklidit" třeba před návštěvou apod. Součástí kotce by měla být zateplená bouda. Na zahradě bude spokojený, ale bydlet by měl společně s vámi v domě. Jsou ridgebaci, kteří žijí se svým pánem i v bytě, možné to je, ale musíte mu dopřát potřebné množství pohybu.
PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ
Máte chovatelský záměr? Pak to musíte zohlednit již při nákupu štěněte, to musí pocházet z chovatelské stanice a mít průkaz původu FCI. Štěně by mělo mít předpoklady pro chov a výstavy, což znamená, že nemá vady proti standardu. Pak už stačí jenom splnit podmínky stanovené chovatelskými kluby. V České republice můžete ridgebacka uchovnit pod Klubem chovatelů Rhodézských ridgebacků nebo pod Českým klubem Rhodézských ridgebacků.
Bonitace se mohou účastnit pouze jedinci, kteří mají výsledek vyšetření ohledně dysplazie kyčelního kloubu maximálně 1/1 a ohledně dysplazie loketního kloubu 0/0. Minimální požadovaný věk psa je 18 měsíců. Psi musí před bonitací absolvovat alespoň dvě výstavy předepsaného charakteru, a to při hodnocení nejhůře „velmi dobrý“. Uchovnění znemožňuje překročení toleranční hranice co se týče vybočení ze standardu, např. vadný skus zubů či odchylka od předepsaného zbarvení srsti. Zcela nepřípustné jsou závažné behaviorální vady – nadměrná agresivita či přílišná bázlivost posuzovaného jedince
MOŽNÁ ZÁMĚNA
Rhodézský ridgeback je velmi oblíbené a v České republice také rozšířené plemeno, a to zejména díky početným vrhům. Jedná se o velice výrazné plemeno, které se s ostatními nedá příliš zaměnit, protože má svůj chrakateristický rys, kterým je obrácený pruh srsti na zádech. Na světě existuje už jenom jeden pes, která má stejný znak a tím je thajský ridgeback. Jako druhé plemeno záměny uvádíme maďarského krátkosrstého ohaře, který je podobný exteriérově.
Thajský ridgeback
Toto plemeno pochází z Thajska, kde sloužilo jako lovec a hlídač. Je uznáno Mezinárodní kynologickou federací, ale patří do jiné skupiny než rhodézský ridgeback, a to konkrétně do 5. ke špicům a primitivním plemenům. Psi měří 56 až 61 cm a fenky 51 až 56 cm. Na první pohled se od sebe plemena liší ušima, protože zatímco africký ridgeback je má svěšené, tak ten thajský má uši vztyčené, ale nekupírované. Srst má jednobarevnou červenou, černo-modrou nebo isabella (světle béžová). Rhodézský ridgeback je pšeničný až s odstínem do červena.
Maďarský ohař krátkosrstý
Rhodézský ridgeback a maďarský krátkosrstý ohař mohou být občas zaměňováni, a to především z důvodu podobného zabarvení srsti. Obě plemena se rovněž vyznačují dynamickým naturelem, vynikají svou atletickou postavou a mají relativně vysoké nároky na denní dávku pohybu. Rhodézský ridgeback je ovšem celkově větších rozměrů a působí robustnějším dojmem než dlouhonohá a drobnější viszla. Také barevný odstín srsti, očí a čenichu je při bližším ohledání odlišný. Viszla může být ještě o něco citlivější na přísnější zacházení než rhodézský ridgeback, jenž pro změnu vykazuje větší ostražitost vůči cizím lidem.
STANDARDNÍ VZHLED
Postava rhodézského ridgebacka musí působit celkově symetrickým dojmem při pohledu z profilu. Tělo je silné, dostatečně osvalené, ne však přehnaně mohutné. Pes je vytrvalý a rychlý, důležitá je zjevná obratnost a elegance. Na hřbetu je typický hřeben srsti rostoucí v obráceném směru než jinde na těle (ridge), jehož průměrná šířka je 5 cm. Začíná za lopatkami a sahá až ke kyčelním kloubům. Směrem dozadu se šířka hřebenu postupně výrazně zužuje. V přední části hřebenu musí být dvě stejně tvarované, symetrické koruny (crowns), chlupové víry, jejichž dolní okraje nepřesahují přes horní třetinu z celkové délky hřebenu.
Ideální kohoutková výška
psi: | 66 cm | tolerance: +3 cm, -3 cm |
fenky: | 63,5 cm | tolerance: +2,5 cm, -2,5 cm |
psi | 36,5 kg |
fenky: | 32 kg |
Krátká, hustá, hladká, přilehlá a na pohled zářivá. Nepřípustná je hedvábná a vlnitá srst.
Pšeničná barva, světlé odstíny až nádech do červena. Nepatrné bílé odznaky na hrudi a tlapkách jsou přípustné, nesmí se však jednat o velké bílé skvrny. Uši a tlama mohou být i výrazně tmavší než srst jinde na těle.
HLAVA
Adekvátně dlouhá.
MOZKOVNA
Střední délky, plochá, mezi ušima široká, v klidovém stavu bez vrásek.
Zřetelně vyznačený. Nos černý či hnědý v souladu s barvou srsti a očí.
OBLIČEJOVÁ ČÁST
Silná, dlouhá, značně hluboká.
Dobře přilehlé a adekvátně napjaté.
Čelisti silné, zuby velmi silné, pravidelného nůžkového skusu.
Ve střední vzdálenosti od sebe, kulatého tvaru, plné jasu a třpytu, značně inteligentního výrazu. Barva hnědá či jantarová, na základě barvě srsti.
Lemována černými okraji.
Střední délky a velikosti, přilehlé, široké u kořene, zužující se směrem od hlavy, nasazené vysoko. Špička ucha je zaoblená.
KRK
Silný, relativně dlouhý, s absencí volné kůže.
TRUP
Silný, svalnatý, poměrně mohutný, dobře vyvinutý.
Osvalená, nepatrně klenutá.
Z profilu patrné.
Hrudní koš prostorný a hluboký. Žebra mírně klenutá.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
Velmi silné a zcela rovné, svalnaté.
Svalnaté, lopatky jasně patrné.
Dobře osvalená.
K tělu těsně přiléhající.
Jemně zašikmené.
Pevné, kulatého tvaru, s pružnými polštářky. Prsty solidně vyklenuté. Prostor mezi polštářky a prsty vyplněn srstí.
PÁNEVNÍ KONČETINY
Svaly jasně zřetelné a silné, přitom však působí štíhlým dojmem.
Klouby zaúhlené.
Krátký.
Hluboko uložené.
Pevné, kulatého tvaru, s pružnými polštářky. Prsty solidně vyklenuté. Prostor mezi polštářky a prsty vyplněn srstí.
CHODY PSA
Při pohybu je zřetelná uvolněnost a energičnost.
OCAS
Poměrně dost dlouhý, přiměřeně nasazený, u kořene silný, ke špičce postupně se zužující. Nikdy není zatočen přes hřbet. Během pohybu nošen mírně vztyčený vzhůru.