Novofundlandský pes
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Klasifikace F.C.I. |
---|
Skupina II. - Pinčové, knírači, tzv. plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi |
Sekce 2 - Molossoidní plemena (dogovití psi) |
Bez pracovní zkoušky |
Číslo standardu: | 50 |
---|---|
Země původu: | Kanada |
Patronát | Kanada |
Vznik plemene: | Předci již kolem 10. stol. |
Průměrná délka života: | 8 - 10 roků |
Původní využití: | Tahání nákladů, pomoc rybářům |
Využití dnes: | Záchranářský pes, Rodinný pes |
Kluby v ČR: |
|
VARIETY PLEMENE Novofundlandský pes
Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách.
HISTORIE A PŮVOD PLEMENE
Datovat vznik tohoto plemene je velice obtížné, ale víme že se vyvíjelo na kanadském ostrově Newfoundland. Jeho předci tu byli již delší dobu. Drsné podmínky se postaraly o přirozenou selekci a vytvořily tak odolného psa, který dokáže tahat těžká břemena a pracovat i ve studené vodě.
Koncem 18. století existovaly dva druhy tohoto kanadského psa. Menší byl krátkosrstý a postupně se z něho vyvinul labrador. Druhý větší dlouhosrstý pes byl předchůdcem právě novofundlanďana.
Ve 20. století poznamenala plemeno hlavně první světová válka. Po ní se však chov vzpamatoval a novofundlandský pes se stal oblíbeným v Evropě i USA. V dnešní době se těší velké oblibě jako rodinný pes.
POVAHA
Novofundlanďan je skvělý pes do rodiny, protože má opravdu mírumilovnou povahu a miluje děti, od kterých si toho nechá hodně líbit. Pokud už jsou dětské hry přes čáru, tak odejde a ignoruje je. Děti se musí naučit, jak se psem zacházet a respektovat, pokud chce mít klid. Je to sice obřík, ale s dobrým a velkým srdem. Celou svou rodinu velice miluje a je jí rád na blízku, má také ochranitelské pudy, ty se projevují zejména ve vodě, neustále by někoho zachraňoval, byl to původně rýbářský pes a vodu miluje.
Výborně vychází s jinými mazlíčky i ostaními psy. Je to nekonfliktní pes. V cizích lidech bude vzbuzovat respekt, ale není to hlídací pes, který by mohl strážit objekty.
Novofundlanďan není typ psa, který by sklízel první místa na zkouškách z poslušnosti. Učí se dobře, ale někdy mu trvá než povel provede a když nemá náladu, tak s ním těžko něco svedete. Výcvik by ho měl bavit, pak docílíte lepších výsledků. Je vhodné pracovat s pozitivní motivací. Socializace musí probíhat důsledně, představte si, že v dospělosti budete mít doma obříka, který by nebyl ovladatelný.
POHYB
Novofundlanďan je velký pes, který potřebuje dostatek pohybu, ale zároveň ho nesmíte přetěžovat, aby netrpěly jaho klouby. Na denním pořádku by měla být jedna delší procházka, pokud máte zvládnutou poslušnost, nemusíte se bát, pustit ho z vodítka, protože nemá vyvinutý lovecký pud, aby utíkal za zvěří.
Co se týká kynologických sportů, tak toto plemeno se nehodí na klasické aktivity jako je agility nebo třeba dog dancing. Velice rád plave, a proto byste v létě měli společně vyrážet k vodě. Věnovat se můžete záchranářině, a to hlavně vodní práci. Novofundlanďan vodu miluje a je v ní jako doma.
PÉČE
Novofundlanďan má dlouhou hustou srst, která potřebuje pravidelnou péči, aby nebyla zacuchaná. V základní výbavě by vám rozhodně neměl chybět vhodný kartáč. Česat budete muset alespoň 2–3x týdně, v období línání pak častěji. Koupání postačí v přírodních zdrojích.
Toto plemeno více slintá, rozhodně byste s tím měli počítat. Pokud vám to může někde překážet, je vodné s sebou vzít nějaký hadřík, do kterého můžete sliny otřít. Jinak je samozřejmě nutné každý den pečovat o oční okolí a jednou za čas zkontrolovat, jak jsou na tom uši. Při koupání se mohou lehce zapařit. Nezpomínejte ani na dutinu ústní, zuby byste měli mechanicky čistit, nebo minimálně podávat doplňky stravy, které zabaraňují usazování plaku a následné tvorbě zubního kamene.
Drápy se při chůzi po tvrdém povrchu budou obrušovat samy. Ovšem kleště na drápy byste doma měli mít a jednou měsíčně drápy zkontrolovat, jak jsou na tom a v případě potřeby je zkrátit.
ZAJÍMAVOSTI
Novofundlandský pes je zajímávý z pohledu fyziologie. Protože je to pes, který je ve vodě jako doma, nemůžeme se divit tomu, že se plavání přizpůsobil. Mezi prsty na nohou má v podstatě plovací blány, které mu usnadňují pohyb. Navíc má také odolnou srst, která ho chrání proti studené vodě.
VÝŽIVA
Správná výživa je zvláště u příslušníků velkých a obřích plemen velice důležitá. Strava musí být kvalitní, aby jim poskytla vše, co potřebují. Zvláště nároční jsou v období růstu a pozor, velcí psi dospívají až kolem věku dvou let. S velkými plemeny je také spojen zdravotní problém v podobě torze žaludku, kterému by se mělo předcházet správnými stravovacími návyky, a to hlavně rozdělením denní dávky na více porcí a dodržováním klidového režimu po krmení.
Krmit můžete granulemi, které se považují za kompletní krmivo, což znamená, že už nemusíte nic dalšího přidávat. V denní krmné dávce má pes vše. O to větší pozornost musíte věnovat výběru granulí. Kvalitní granule mají vyhovující složení, na prvním místě najdete maso a mají menší obsah obilovin, nebo jsou zcela bez nich. Granule se rozlišují podle velikosti psů a pak také podle věku. Vybírejte ty pro velká plemena psů a dále zohledněte, jak starý je váš pes. Až do dvou let můžete krmit juniorskými a poté přejít na dospělácké granule.
Další možností, jak krmit, je barfování. V takovém případě podáváte psovi syrové maso, kosti, přílohy a různé doplňky, abyste mu vytvořili vyváženou krmnou dávku vždy v určitém časovém období. Barfování je u psa velikosti novofundlanďana náročnější, a to jak na místo v mrazáku, kde budete připravené porce uchovávat, tak i po finanční stránce. Navíc si předtím musíte nastudovat potřebné informace, aby váš pes nestrádal.
Zdraví
Toto plemeno trápí zejména problémy s pohybovým aparátem. Objevit se může dysplazie loketních i kyčelních kloubů. V období růstu je nutné psa nepřetěžovat, aby se vše správně vyvíjelo. Doporučujeme podávat kloubní výživu, která bude o namáhané klouby pečovat.
U velkých plemen se může objevit torze žaludku, což je akutní stav, který se musí řešit operativně. Dochází k přetočení žaludku a zaškrcení jeho přívodu i vývodu. A jak se torzi vyhnout? Pomůže dodržovat dva hlavní stravovací návyky, a to dodržování odpočinku po jídle a rozdělení denní porce na více dávek, aby toho najednou pes nesnědl tolik.
POTŘEBY A NÁROKY PSA
Toto plemeno se hodí do domu se zahradou, pro bydlení v bytě je nevhodný. Jedná se o velké plemeno, které potřebuje dostatek prostoru. Může bydlet na zahradě, srst ho ochrání i proti chladnějšímu počasí, ale na druhou stranu potřebuje být v kontaktu se svými páníčky. Celý den a noc o samotě v boudě či kotci by strádal.
Výchova a výcvik nejsou tak náročné, protože novofundlaďan je velký dobrák. Ale neočekávejte 100% bezduchou poslušnost. Při jeho velikosti je nutné, aby ovládal alespoň základní poslušnost, jinak to bude neřízená střela.
Počítejte s vyšším finančním zatížením. Pes velikosti novofundlaďana toho nejen více sní, ale v případě zdravotního problému si připlatíte i za veterinárního lékaře.
PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ
Novofundlanďana můžete uchovnit pod Novofundland klubem ČR či pod Klubem novofundlandský pes, podmínky obou klubů jsou podobné. Jako první si ovšem musíte pořídit štěně s průkazem původu FCI, a to takové, které má předpoklady pro chov a výstavy.
Dále je potřeba se ideálně ve věku 6 až 9 měsíců zúčastnit svodu (Novofundland klub ČR). Následuje výstava ve třídě otevřené (případně pracovní či šampionů). Klub novofundlandský pes požaduje 2 výstavy s nejhorší známkou velmi dobrý od mezitřídy. Od věku 18 měsíců můžete absolvovat bonitaci, což je chovatelská akce podobná výstavě, na které je pes odborně posouzen po exteriérové i povahové stránce.
Ještě před bonitací byste měli absolvovat povinné zdravotní vyšetření. V případě novofundlandského psa se jedná o zhotovení rentgenů na dysplazii kyčelních kloubů a jejich následné posouzení odborníkem. Dále je nutné mít DNA test na cystinurii, který potvrdí, že jedinec není nositelem genu. Klub novofundlandský pes požaduje také doložení protokolu o vyhodnocení dysplazie loketního kloubu.
Každá fena může odchovat maxilnálně 1 vrh v 1 kalendářním roce. Horní věková hranice je u fen stanovena na 8. rok věku.
MOŽNÁ ZÁMĚNA
Novofundlandský pes je díky své velikosti a mohutnosti nepřehlédnutelný. Splést se dá s jinými exteriérově podobnými plemeny. Jedná se o landseera nebo také leonbergera.
Landseer
Obě plemena patří do druhé skupiny FCI k pinčům, kníračům, molossům a švýcarským salašnickým psům. Landseer má kohoutkovou výšku u psů mezi 72 až 80 cm a u fen kolem 67 až 72 cm. Novofundlanďan měří psi 71 cm a feny 66 cm, může být i větší. Oba psi mají delší srst s podsadou, která u lanseera není tak jemná. Jeho základní barva je jasně bílá s černými plotnami. Novofundlanďan má několik barev, a to celočernou, bíločernou a hnědou.
Leonberger
I leonberger sdílí druhou skupinu FCI a pochází z Německa. Ideální kohoutková výška u psů je 76 cm (72 až 80 cm) a u fen je to 70 cm (65 až 75 cm). Jeho hustá srst vytváří hřívu na krku a hrudi a to hlavně a psů samců. U zbarvení je více možností než u novofundlanďana. Může být žlutá barva, která připomíná lva, pak červená, červenavě hnědá i písková a všechny kombinace těchto barev, maska je vždy černá a povolené jsou také černé konce chlupů, ale černá nesmí převládat.
STANDARDNÍ VZHLED
Masivní pes s dobře osvaleným a silným tělem i dobrou koordinací pohybu.
Trup je kompaktní. Kohoutková výška je menší než délka trupu od ramenního kloubu po vrchol sedací kosti. Fena může mít trup delší a méně masivní než pes. Vzdálenost od kohoutku po dolní okraj hrudníku je o trochu větší než vzdálenost od dolního okraje hrudníku k zemi.
Ideální kohoutková výška
psi: | 71 cm |
fenky: | 66 cm |
Je žádoucí větší kohoutková výška, ale ne na úkor vyváženosti a celkového zdravotního stavu, mohutné konstituce a správného chodu.
psi | 68 kg |
fenky: | 54 kg |
Patrová, nepropouští vodu. Krycí je rovná, bez kudrn a přiměřeně dlouhá. Může být lehce zvlněná. Podsada je měkká a hustá (více v zimě než v létě). Na zádi a hrudníku je vždy. Krátká a hustá srst je na hlavě, čenichu a uších. Na předních i zadních končetinách je patrný praporec. Ocas pokrývá dlouhá srst, ale nevzniká praporec. Nedoporučuje se střihová úprava srsti, ani trimování.
Nejběžnější je černé zbarvení, které je co nejvíce jednolité. Povolen je vyblednutý nádech od slunce. Připouští se bílé znaky na hrudi, prstech či špičce ocasu.
Dalším možnoným zbarvením je bílá a černá, pro plemeno má historický význam. Upřednostňuje se černá hlava s bílou lysinou, která sahá až na čenich. Sedlo je černé a stejně tak záď i horní strana ocasu. Ostatí části těla jsou bílé, povoleno je minimální tečkování (ticking).
Poslední možností je hnědá barva od čokoládové po bronzovou. Připouští se bílé znaky na hrudi, prstech a konci ocasu.
Všechny barvy se na výstavách posuzují ve stejné třídě.
HLAVA
Masivní, feny mají hlavu formovanou stejně jako psi, ale méně masivní.
MOZKOVNA
Široká, temeno je lehce vyklenuté a týlní kost silně vyvinutá.
Zřetelně vyvinutý, ale není hluboký.
OBLIČEJOVÁ ČÁST
Čenich je velký s dobře vyvinutými nozdrami, je dobře pigmentovaný – u černých a černobílých psů je černý a u hnědě zbarvených jedinců je hnědý. Čenich je čtvercový, poměrně krátký a hluboký. Pokrývá ho krátká jemná srst a kůže bez vrásek. Koutky jsou zřetelné, ale ne nadměrně vyvinuté.
Měkké.
Skus je nůžkový nebo klešťový.
Poměrně malé oči jsou přiměřeně hluboko uložené, jsou umístěny daleko od sebe. Neukazuje se červená spojivka. U černých a černobílých psů jsou tmavě hnědé, u hnědých psů mohou být i světlejší.
Poměrně malé uši mají trojúhelníkovitý tvar a zaoblenou špičku. Jsou pevně posazené vzadu, po stranách hlavy a pevně přiléhají. U dospělých jedinců dosahuje ucho při natažení k vnitřnímu koutku oka.
KRK
Svalnatý, silný krk je dobře usazený na ramenou. Je dlouhý tak, aby mohla být hlava důstojně nesena. Nevytváří se nadměrný lalok.
TRUP
Kostra je celkově masivní, z boku je trup mohutný a hluboký.
Pevná a rovná od kohoutku až k zádi.
Široký.
Dobře osvalená a silná.
Široká a spadají v úhlu zhruba 30 stupňů.
Hrudník je plný, široký a hluboký. Žebra jsou dobře klenutá.
Téměř rovná, není vyklenutá nahoru.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
Přední končetiny jsou rovnoběžné a rovné, a to při chůzi i pomalém klusu.
Dobře osvalené, lopatky jsou uloženy přiměřeně směrem šikmo dozadu.
Dobře přiléhají k hrudníku.
Postavené lehce šikmo.
Jsou velké, ale vzhledem k tělu proporcionální. Jsou kulaté a pevné, prsty jsou kompaktní, pevné a sevřené a spojené kůži.
PÁNEVNÍ KONČETINY
Mají u novofunlandského psa velký význam, protože veškerá síla při plavání, tahání nákladů a pohybu závisí právě na zadních končetinách. Pánev je dlouhá, široká a silná.
Přiměřeně dlouhá a silná.
Svalnatá a široká.
S dobrým úhlením, ale ne tak, aby pes vypadal přikrčeně.
Pokud se objeví, tak se odstraňují.
Nadprstí je poměrně krátké, hluboko nasazené, široko a souběžně postavené. Nevytáčí se dovnitř ani ven.
Kompaktní a pevné.
CHODY PSA
Přední končetiny vykazují prostorný pohyb. Ze zadních končetin vychází silný posun. Pohyb vypadá lehce, bez námahy a je silný. Hřbet se lehce roluje. Hřbetní linie je v pohybu vodorovná. Při větší rychlosti se končetiny pohybují blíže ose těla.
OCAS
Při plavání funguje ocas jako kormidlo. Je silný a u kořene široký. V postojí visí volně dolů, maximálně je lehce prohnutý na konci. Sahá až k patám, nebo trochu pod ně. Při zvýšené pozornosti nebo v pohybu je nesen vodorovně, špička je lehce ohnutá směrem vzhůru. Ocas není stočený přes hřbet, ano stažený mezi nohama.