Norský lundehund

Lundehund je přátelský a veselý společník. Je to velký závislák na svém pánovi a potřebuje u všeho asistovat. Je velmi hravý a hodí se k dětem, k nimž dokáže být velmi jemný. I ony se k němu musí chovat s citem, proto je důležité, abyste je to naučili. Vzhledem ke svojí povaze se mile chová i k cizím lidem a hlídač z něho nikdy nebude, na nově příchozí upozorní štěkotěm. S ostatními psy vychází dobře, konflikty nevyhledává. S dalšími zvířaty nemá za předpokladu důkladné socializace již od štěněčího věku problém. Venku bude rád prohánět ptáky, ale nevzdálí se od vás a jakmile zavoláte, tak bude v mžiku zpět. 

U Lundehunda platí, že jakého si jej vychováte, takový bude. Je schopný ležet s vámi na gauči, ale přizpůsobí se také aktivnějšímu způsobu života. Procházky má moc rád a hodí se na některé psí sporty. Lundík je inteligentní a dobře se učí, ale občas může být paličatý. Není to pes, který bude bezmyšlenkovitě plnit povely. Při výchově potřebuje porozumění, trpělivost a rozhodně ne tvrdou ruku. Nemá cenu jej do něčeho nutit, akorát podpoříte jeho umíněnost, respektujte ho a vychováte z něj poslušného a vyrovnaného psa.

Každý pes potřebuje pohyb a několik procházek za den, aby se mohl vyvenčit. Lundehund je v tomto ohledu velmi přizpůsobivý. Je to velký mazel a vydrží vám dělat společnost na gauči, ale problém mu nedělá ani pohyb. Dokonce je možné využít jej na některé psí sporty. Lundehund je milý společník a vykonávání společných aktivit jen posílí váš vzájemný vztah. Je lehce ovladatelný, takže s jeho zvládnutím nebudou mít problém ani odrostlejší děti.

Při procházkách bude mít tendenci držet se u vás, ale můžete si být jisti, že vyrazí za jakýmkolov ptákem, je to jeho přirozenost. Ve většině případu je pouze prožene a spokojeně se vrátí k vám, přesto je vhodné jej hlídat a na neznámých místech nepouštět z vodítka, aby se nezaběhl.

Srst lundehunda nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Zvýšenou pozornost byste jí měli věnovat v době línání, kdy je potřeba častěji kartáčovat, ale množství chlupů není v porovnání s jinými psy nic hrozného. Koupání stačí jednou až dvakrát ročně, pokud se tedy váš pes v něčem nevyválí. Jinak je jejich srst poměrně odolná a někteří lidé dokonce říkají, že lundíci jsou čistotní jako kočky.

Pravidelně byste měli kontrolovat délku všech drápků a nezapomínejte na to, že lundehund jich má více než jiná plemena. Vzhledem k jeho velikosti nemusí docházet k dostatečnému obrušování a zvýšenou pozornost byste měli věnovat drápkům, které nejsou ve styku se zemí, ty se vůbec neobrušují a jejich mechanickému krácení pomocí kleštiček se nevyhnete.

Na chrupu u malých plemen se často objevuje zubní kámen. Je vhodné proti němu zakročit preventivně a používat doplňky stravy nebo zuby čistit speciálním kartáčkem.

Norský lundehund oplývá na rozdíl od ostatních plemen mnoha zejména anatomickými zajímavostmi. V první řadě patří ke vzácným plemenům, protože ve světě žije kolem 2000 jedinců, nejvíce jich je v zemi původu, tedy v Norsku. V České republice se nachází hned několik chovných jedniců, kteří působí v chovatelských stanicích.

Toto plemeno sloužilo k lovu papuchalků na norských Lofotech. Vzhledem k tomu, že tito ptáci obývají skalnaté pobřeží, tak psi mají několik zvláštností, které jim pomáhali usnadnit lov kořisti. 

Charakteristickém prvkem je šest prstů na každé tlapce, přičemž se nejedná o paspárky, ale jsou to plně funkční prsty. Na předních končetinách má pátý prst tři články a šestý dva, tlapka má celkem osm polštářků. Alespoň pět prstů ze šesti musí být v kontaktu se zemí. Na zadních tlapkách je sedm polštářků a největší, prostřední, musí být spojen s dvěma polštářky vnitřních prstů. Země se dotýkají čtyři prsty.

Lundehund je jediné psí plemeno, které dokáže rozpažit, což je možné díky pohyblivosti volnějšího ramenního kloubu. Pohyb hrudních končetin je rotační. Díky této schopnosti se mohl lépe pohybovat po kluzkých skalách.

S pohyblivostí souvisí i obrovská ohebnost krku, lundík je schopen až nepřirozeně zaklonit hlavu a často toho využívá při odpočinku, kdy máte pocit, že mu poloha nemůže být vůbec příjemná.

Poslední anatomickou zvlášností je možnost zavírání uší, kdykoliv si pes vzpomene. Umí uzavřít vnější zvukovod tak, aby mu tam nepadaly nečistoty nebo se mohl pohodlně potopit.

Pokud vašeho psa postihne lundehundí syndrom, což je onemocnění trávicího traktu, tak budete muset přestoupit na potřebnou dietu. Jestliže máte zdravého psa, tak mu můžete podávat kompletní krmiva, ale vhodnější bude BARF, tedy krmení přirozenou stravou.

Vybírejte pouze kvalitní krmiva s vhodným složením, kde by se na prvním místě mělo vždy objevit maso, zbytečné je velké množství obilovin, proto volte granule s nízkým obsahem a nebo zcela bez obilovin. Lundehund byl ovšem zvyklý si stravu ulovit, a proto se může stát, že mu kompletní krmiva nebudou vyhovovat.

V tom případě můžete krmit BARFem, doporučujeme si před tímto krokem nastudovat potřebné informace, protože musíte pejskovi sestavit vyváženou krmnou dávku, aby dostal vše, co potřebuje. Kromě syrového masa se v jídelníčku objevují i přílohy, zelenina, ovoce, doplňky a kosti, s těmi ovšem postupujte opatrně a vždy je podávajte syrové! Díky BARFu přesně víte, co svému psovi podáváte a jídelníček můžete snadno upravovat.

Průměrný věk: 13 až 15 let

Lundehund je velmi zdravý pes a není poznamenán ani obvyklými nemocemi, jež sužují malá plemena. Dokonce ani pro přijetí do chovu nejsou v ČR požadována žádná vyšetření. Luxaci pately nebo onemocnění očí se u nich vyskytují poměrně vzácně. U psů se občas může objevit kryptorchismus, tedy nesestoupení varlat do šourku, to je ovšem vyřazující vadou z chovu.

Toto plemeno si nese svou speciální nemoc, jedná se o tzv. lundehundí syndrom, což je onemocnění, které postihuje trávicí trakt. V podstatě se jedná o problém s únikem bílkovin. Jestliže je včas nasazena léčba, tak v kombinaci s podáváním prášků a dodržováním diety lze nemoc zvládnout a váš lundík může mít plnohodnotný život. Jestliže nemoc propukne, tak se projevuje střevními problémy (zvracení, průjmy), zhoršením kvality srsti, otoky a vodnatěním břicha. Ne každá řidší stolice ovšem znamená, že je váš pes nemocný.

Lundehund potřebuje vaši lásku a blízkost, ke svému páníčkovi velmi přilne a chce se účastnit veškerých aktivit s vámi. Již od štěněčího věku je nutné naučit jej zůstávat o samotě, abyste předešli pozdějším problémům. Lundíci jsou neradi sami, ale dokážou klidně počkat, než jejich pán dorazí z práce za předpokladu, že jsou k tomu vychováni. 

Při výcviku se může projevit tvrdohlavost a samostatnost, která je pro skupinu číslo pět FCI typická. Lundehund potřebuje vychovávat na základě porozumění, hrubostí spíše způsobíte, že se pes uzavře do sebe.

Vzhledem k tomu, jak lpí na svém pánovi, se nehodí k pobytu v kotci. Tento poměrně malý pejsek může klidně pobývat v bytě, je velmi přizpůsobivý a jakého si jej vychováte, takový bude. Zvykne si na lenošení, ale radost mu udělají i procházky. Vhodné je umístit mu do každé místnosti pelech na klidné místo, aby vás mohl následovat při různých domácích aktivitách, protože chce být ve středu dění.

Chov lundehunda zaštiťuje v České republice Klub chovatelů málopočetných plemen psů a ten stanovuje podmínky, po jejichž splnění se váš pes může zařadit do chovu. V současné době není v ČR mnoho jedinců, což souvisí s celkovou málopočetností tohoto plemene.

Jestliže máte v budoucnu v plánu svého psa uchovnit, tak je nutné, abyste si vybrali štěňátko s předpokladem pro chov a výstavy, jež nemá hrubé odchylky od standardu. Nikdo vám ovšem nezaručí, že z něho vyroste chovný pes.

Lundehundi mají podmínky přijetí do chovu poměrně snadné, dokonce nejsou vyžadována žádná zdravotní vyšetření, což souvisí s dobrým zdravím plemene. Musíte absolvovat klubovou výstavu od třídy dorostu a nejhůře si odnést známku VD (Velmi dobrý). Následně je nutné se zúčastnit bonitace. Věková hranice pro řazení do chovu je u psů i fen 15 měsíců. Horní hranice není u psů stanovena a u fen je to 8 let věku. Na jedné feně jsou povoleny 3 vrhy za dva kalendářní roky s následujícím schématem: vrh–vrh–pauza–vrh–pauza.

Lundehund je velmi typické plemeno zejména pro své anatomické zvláštnosti, ty ovšem nejsou na první pohled patrné, kromě šesti prstů na packách, což je opravdovou raritou. Vzhledem k tomu, že se jedná o vzácné plemeno, tak se spíše setkáte s tím, že o něm lidé nikdy neslyšeli. Splést byste jej mohli s jinými plemeny ze skupiny pět FCI.