Německý krátkosrstý ohař

Německý krátkosrstý ohař se stal celosvětově populárním plemenem, jehož obliba neustále vzrůstá. Rozsáhlý fanklub má v USA, kde se pravidelně umisťuje v první dvacítce top plemen. Je milován pro svoje skvělé vlastnosti, inteligenci a v neposlední řadě pro svůj úchvatný atletický vzhled. Lze ho označit za nejoblíbenějšího z ohařů vůbec. Mezi myslivci je vyzdvihována jeho unikátní lovecká všestrannost. Neexistuje snad více renesanční lovecké plemeno než právě německý krátkosrstý ohař. Dokáže bravurně vystavovat, přinášet, osvědčí se skvěle na stopě, při lovu vysoké a pracuje spolehlivě na souši i ve vodě.

Tento vytrvalý pes se vrhá se se stejným entuziasmem do práce stejně jako do víru sportovních aktivit a her. Pohyb a akci potřebuje k životu takřka stejně jako vzduch, je temperamentní, avšak za předpokladu poskytnutí minimálně základního výcviku také dobře ovladatelný. Díky své inteligenci se učí velmi rychle a snadno. Doma nejraději tráví čas uprostřed svojí lidské smečky, ze které většinou preferuje jednoho jejího člena, a jen špatně snáší vzájemné delší odloučení. Obzvlášť, není-li mu umožněn dostatek pravidelného fyzického a mentálního vyžití, může inklinovat k destrukčnímu chování a separační úzkosti.

Německý krátkosrstý ohař vychází dobře s dětmi a stává se lehce jejich věrným přítelem a kumpánem. Nutno zdůraznit, že jeho kontakt zejména s malými dětmi by měl vždy probíhat pod dozorem dospělé osoby, kterou pes plně respektuje a poslouchá. Vzhledem k velikosti a energičnosti německého krátkosrstého ohaře by mohlo být malé dítě při vzájemné hře i jen nechtěně zraněno. Také děti musí být řádně poučeny, jak se k psímu členu domácnosti správně chovat, aby mu neubližovaly. Německý krátkosrstý ohař vychází zpravidla dobře s ostatními psy, někdy se může objevit vzájemná rivalita mezi zástupci stejného pohlaví.

Seznamování s jinými zvířaty musí probíhat pod pečlivým dohledem, neboť se u zástupců tohoto plemene mohou ozvat jejich silné lovecké instinkty, zacílené hlavně na drobné savce, například na kočky, kachny nebo třeba morčata. Korigovat je pomůže vydatně včasná socializace štěněte. Německý krátkosrstý ohař vychází s ostatními zvířecími členy domácnosti zkrátka nejlépe, pokud je zná od dětství. Ve vztahu k cizím lidem je německý krátkosrstý ohař ostražitý a bývá dobrým hlídačem.

Německý krátkosrstý ohař je lovecký pes a k tomu náruživý sportovec tělem i duší. Potřebuje každodenně dostatek pohybu, dlouhodobá nečinnost není nic pro něj. Nelze ho tedy doporučit pasivním jedincům ani pro život v centru města. Tento pes je nejšťastnější, je-li mu dopřáno pracovní vyžití. Koneckonců, také jeho pánovi se skýtá nejvíc strhující pohled na dobře vycvičeného ohaře v plné práci, kterak si počíná neúnavně a sebejistě. Německý krátkosrstý ohař má pro všestranné lovecké uplatnění ty nejlepší předpoklady. Přesto přibývá zástupců tohoto plemene, chovaných pouze v roli rodinného psa. V takovém případě je vhodné jeho umístění jedině v rodině sportovní, která mu vynahradí absenci loveckého nasazení dlouhou škálou sportovních aktivit.

Ať už se jedná o doprovod pána na kole, při běhu, na dlouhých výletech, psí sporty typu dogtrekkingu, dogfrisbee nebo snad agility, německý krátkosrstý ohař se všeho zúčastní s nadšením a vervou. Je to výborný parťák do každého počasí a terénu. Každý den by mu měly být dopřány alespoň intenzivní procházky. Tento pes by měl mít možnost pohybovat se denně i bez vodítka a pořádně si zaběhat. Optimálně by procházka s německým krátkosrstým ohařem měla začínat na šedesáti minutách celkového času trvání. Jen vyběhnout na krátké kolečko okolo bloku mu stačit jistě nebude. Krom pohybu potřebuje tento pes zaměstnat i mentálně, velmi ochotně se učí novým věcem, takže není těžké vymýšlet pro něj stále nové výzvy a úkoly.

Srst německého krátkosrstého ohaře je voděodolná, přesto je vhodné zcela mokrého psa po příchodu domů osušit ručníkem, abychom ho ochránili před případným nachlazením. Obecně ale platí, že ohaři jsou otužilí a nečas venku je nikterak nerozhází. Vzhledem k tomu, že jsou stále v pohybu, snadno se zahřejí a nejsou náchylní na nachlazení ani při nižších teplotách. Příjemným faktem pro chovatele je fakt, že je poměrně snadné osrstění německého krátkosrstého ohaře opečovávat. Dostačující je občasné vykartáčování uvolněných chlupů, nejlépe jednou týdně.

Srst tohoto ohaře se vyčesává snadno, chovatel se nemusí obrnit notnou dávkou trpělivosti jako majitelé některých dlouhosrstých plemen, jejichž čtyřnozí svěřenci disponují srstí, inklinující k plsnatění. Péče o srst by měla zahrnovat rovněž zběžnou prohlídku kůže psa na celém těle, zda se na ní nenachází parazité nebo známky zánětu. Zástupce plemene je žádoucí koupat pouze tehdy, je-li to opravdu nutné, tedy v případě masivního znečištění různého původu.

Kromě péče o srst by měla být samozřejmostí pravidelná kontrola chrupu psa. Zuby jsou jeho nejcennějším nástrojem, a tak je nezbytné věnovat jim náležitou pozornost. Některá plemena inklinují k nadměrné tvorbě zubního kamene, který může v pokročilé fázi znamenat dokonce až ztrátu jednotlivých zubů. I když německý krátkosrstý ohař k plemenům nejvíce ohroženým tímto zdravotním neduhem nepatří, přesto bychom měli jeho zuby každý týden prohlédnout a pravidelně dle potřeby čistit za pomoci zubního kartáčku a pasty pro psy nebo prostřednictvím jiných speciálních přípravků, které jsou v současné době k dostání.

Každý den čistíme opatrně oční okolí psa navlhčeným vatovým tamponem. Žádný svědomitý a milující chovatel si jistě nepřeje, aby obličej jeho psa hyzdily nepěkné skvrny pod očima a zaschlé ospalky. Alespoň jednou týdně bychom měli prohlédnout zevní zvukovod našeho psa. Obzvláště, když se často koupe nebo je v kontaktu s vodou během práce, je třeba ohlídat, aby nebyly uši velmi znečištěné. Pokud k jejich znečištění dojde, použijeme přípravek na čištění uší psa. V neposlední řadě neopomínáme pravidelně stříhat drápy. Mnoho psů nekvituje tuto proceduru zrovna s povděkem, zejména nejsou-li na ni dobře navyklí od štěněte. To by nás nemělo nikdy odradit. Vždyť hodně přerostlé drápy se mohou lámat, tkáň okolo nich zanítit a způsobit psovi bolest při chůzi, navíc hrozí nebezpečí infekce.

Každoročně probíhají v Česku tři prestižní soutěže, pořádané na počest osobností, které se u nás nejvíce zasloužily o chov německého krátkosrstého ohaře. Již téměř 70 let existuje Memoriál Františka Vojtěcha, pojmenovaný po rodákovi ze Zlivu u Libáně v Českém ráji. Absolvent vyššího lesního ústavu působil jako lesní adjunkt a později lesní správce. Celý svůj život zasvětil práci s loveckými psy. Byl významným propagátorem české myslivecké kynologie.

Memoriál Richarda Knolla vzdává rok co rok hold muži, jenž v průběhu své pestré kynologické kariéry předváděl psy různorodých plemen, ale jeho největší láskou byli ohaři. Z Knollovy chovatelské stanice Tišnov vzešli ti nejlepší reprezentanti plemene německý krátkosrstý ohař. Richard Knoll byl poradcem chovu celých 50 let. Zasloužil se o do detailů propracované znění zkušebních řádů a těšil se všeobecné úctě a důvěře dalších chovatelů.

Třetí tuzemskou soutěží, která je ovšem řazena mezi vrcholné mezinárodní akce, je Memoriál Karla Podhajského. První ročník mezinárodního mistrovství ohařů ČR proběhl již v roce 1932. Karel Podhajský pocházel z Litomyšle. Zapálený kynolog a ornitolog patřil mezi tamní vážené občany. Byl zakladatelem moderní lovecké kynologie na našem území, spoluzakladatelem Československé myslivecké jednoty a redaktorem mysliveckého periodika. Vedl československou Plemennou knihu loveckou psů bezchybně až do své smrti.

Vyvážená strava je nezbytným předpokladem pro správný vývoj a zdraví každého psa. Druh krmiva volíme vždy na základě velikosti, stáří a míře vynakládané aktivity našeho mazlíčka. Ať už se jedná o štěně, dospělého jedince nebo staršího psa, vyplatí se každopádně vždy volit co možná nejkvalitnější krmivo na trhu. Nadměrně šetřit na potravinách se zkrátka nevyplatí nejen u lidí, ale také u psů. Vyhýbáme se podezřele laciným granulím či konzervám. Stravu pro psa je možné připravovat z čerstvých surovin přímo v naší kuchyni. V takovém případě výchozí suroviny můžeme obměňovat, vždy vynecháme sůl a jakékoliv koření, a nastudujeme si pečlivě, jaký poměr živin náš pes aktuálně potřebuje. Vytvořit adekvátní krmnou dávku vlastními silami je každopádně dost obtížné. Proto se v současné době spoléhá většina majitelů psů na krmiva granulovaná. Stále větší popularitu získává také BARF, krmení psa syrovým masem, kostmi a zeleninou. Německý krátkosrstý ohař v plném pracovním nasazení by měl dostávat vydatnější stravu s vyšším obsahem proteinů a tuků. Pozor ale na nežádoucí obezitu, které se pes většinou stejně jako člověk hůře zbavuje než ji získává.

Průměrná délka života: 12 - 14 let.

Německý krátkosrstý ohař se obvykle těší dobrému zdraví. Dokonce se na svou velikost ve srovnání s jinými psími plemeny stejné velikostní kategorie dožívá dosti vysokého věku. Přesto pro něj platí to samé jako pro všechny ostatní plemena: Existují některé zdravotní neduhy, které se u německého krátkosrstého ohaře vyskytují častěji než ostatní. Patří mezi ně i choroby, jež sužují běžně psí plemena většího vzrůstu. Do této kategorie lze zařadit zejména dysplazii kyčelního kloubu a torzi žaludku. Obě onemocnění je možné do jisté míry ovlivnit prostřednictvím správné životosprávy. Platí to hlavně o torzi žaludku, kde hraje prevence významnou roli. U německého krátkosrstého ohaře byl dále zaznamenán výskyt Von Willebrandovy choroby, snížená funkce štítné žlázy, entropium (defekt očního víčka), progresivní retinální atrofie, lymfedém (onemocnění lymfatického systému) a rakovina.

Základní výcvik německého krátkosrstého ohaře, jenž je obdařen vysokou inteligencí a spoustou kladných povahových rysů, zvládne po důkladné přípravě a získání dostatku informací nejen zkušenější kynolog, ale i začátečník. Zástupci tohoto plemene jsou učenliví, chápaví a netrpí sklonem k tvrdohlavosti. To skýtá majiteli psa obrovské možnosti. Nutnost individuálních úkonů během lovu dala německému krátkosrstému ohaři do vínku i schopnost samostatného rozhodování. Převládá ale vázanost na pána a ochota vzájemně kooperovat.

Při zachování důslednosti a za použití pozitivních metod si pes vštípí velké množství povelů velice rychle. Nejlepším způsobem, jak získat jeho pozornost, je pojmutí výcviku zábavnou formou. Nemělo by jít nikdy o suchý dril, který psa spíše stresuje a vyvolává v něm negativní pocity. Pes by měl výcvik vnímat jako vzrušující hru a mít radost jak z odměny ve formě pamlsku, který si správným počínáním vysloužil, tak i - a primárně - z toho, že dokázal potěšit svého pána. To by pro něj mělo být hlavním hnacím motorem a motivací. Určitě platí, že největší efekt má trénink jednotlivých povelů v kratších časových intervalech. Za delší dobu ochabuje pozornost a nadšení psa. A nejen psa, ale i jeho majitele.

V podstatě hned od chvíle, kdy si štěně přineseme domů, startuje jeho socializace. Zda se bude socializační proces ubírat tím správným směrem, bude-li vyvážený, dostatečně bohatý a různorodý, aby v psovi podpořil jeho otevřenost, sebevědomí a toleranci, to záleží z drtivé míry na nás. Někteří zástupci tohoto plemene mohou vykazovat jisté sklony k nadměrné plachosti. Budeme-li štěně vystavovat vnějším podnětům necitlivě, můžeme tuto nežádoucí vlastnost ještě více posílit. Přehnanou izolací psa a jeho úzkostlivou ochranou před vším vnějším si zaděláváme na problém taktéž. Jak se říká, nejlepší cestou je zlatý střed. A tak seznamujeme štěně s ostatními psy, ale pouze s těmi, o kterých víme, že jsou zdraví a povahově vyrovnaní. Chodíme na exponovaná místa, aby si štěně zvykalo na všemožné ruchy, ale činíme tak postupně a s mírou. Trénujeme jízdu v dopravních prostředcích, avšak nejedeme hned napoprvé několik hodin v kuse. A tak bychom mohli pokračovat.

Nejvhodnější adresou trvalého pobytu je pro německého krátkosrstého ohaře rodinný dům s velkým pozemkem. Ten musí být samozřejmě pečlivě oplocen, protože německý krátkosrstý ohař dokáže být velmi vynalézavý i v situacích, které nejsou jeho pánovi zrovna po chuti. Má-li dlouhou chvíli, může se rozhodnout vydat se na výlet na vlastní pěst. Samotná zahrada mu k úplné spokojenosti nestačí. Může se ale stát prostorem ke společným hrám s pánem, a také místem, kde se nabízí více vnějších vjemů a zajímavostí než v malém uzavřeném prostoru.

Německý krátkosrstý ohař je příliš upnutý na svou rodinu, než aby se mu zamlouval život v izolovaném kotci. Nejlepším řešením je zateplená bouda na zahradě, avšak zároveň možnost trávit s členy své smečky většinu času během dne, nebo pelech umístěný přímo v domě. Německý krátkosrstý ohař může žít spokojeně i v bytových podmínkách, ale jedině za předpokladu, že mu bude dopřáno během každého dne dostatečné množství pohybových aktivit. Z nudy a frustrace je schopen se uchýlit k destrukčnímu chování a ničení interiéru příbytku.

Srst německého krátkosrstého ohaře je voděodolná, přesto je vhodné zcela mokrého psa po příchodu domů osušit ručníkem, abychom ho ochránili před případným nachlazením. Obecně ale platí, že ohaři jsou otužilí a nečas venku je nikterak nerozhází. Vzhledem k tomu, že jsou stále v pohybu, snadno se zahřejí a nejsou náchylní na nachlazení ani při nízkých teplotách. Příjemným faktem pro chovatele je fakt, že je poměrně snadné osrstění německého krátkosrstého ohaře opečovávat. Dostačující je občasné vykartáčování uvolněných chlupů, nejlépe jednou týdně.

Aby mohl být konkrétní zástupce plemene řádně uchovněn, musí splnit hned několikery podmínky chovnosti stanovené chovatelským klubem. Jednou z těchto podmínek je doložení účasti na výstavě, přičemž pes musí získat výstavní ocenění „výborně“ či „velmi dobře“, u feny je povoleno i hodnocení „dobře“. Právě klubová či speciální výstava je dějištěm výběru chovných jedinců. Nezbytností je prokázání adekvátních exteriérových kvalit. To v praxi znamená vzhled psa odpovídající standardu, kompletní chrup ve správném uspořádání a výšku psa v ideálním rozmezí 62 – 66 cm, feny 58 – 63 cm, a to vždy s tolerancí +/- 2 cm. Nedílnou součástí požadavků na chovného psa tohoto plemene je úspěšné absolvování zkoušek z výkonu (splnění několika předepsaných disciplín, zkoušek vloh, podzimních zkoušek ad.).

Mezi vylučující vady patří podle standardu plemene vzhled zcela v nesouladu s požadavkem zřetelného pohlavního dimorfismu, absence některých zubů, deformovaná páteř, deformovaný hrudník, rozštěpená čelist a vadné pysky, chybný skus, deformace očního víčka, přítomnost paspárků, povahové abnormality (přílišná plachost, bojácnost či agresivita).