Kříženci

Zatímco u psa konkrétního plemene je možné zhruba odhadnout jeho stěžejní charakterové rysy, u křížence je budoucí mentální profil psa v drtivé většině případů v podstatě sázkou do loterie, zvlášť když známe pouze matku štěňat a otec je nejistý, což je poměrně častým jevem. Ani příslušnost k určitému plemeni ovšem není stoprocentní zárukou povahově vyrovnaného psa. Ve hře je spousta faktorů, obrovskou roli hraje prostředí, ve kterém pes vyrůstá, a také způsob, jakým je vychováván. Kříženec může být mnohdy povahově naprosto výborným a bezkonkurenčním psem, prostým jakýchkoliv behaviorálních problémů.

Tito psi postrádají exkluzivitu dodanou dlouhým rodokmenem, jsou velmi početní a oproti některým vzácným psím plemenům jsou proto velice snadno k dostání. Zřejmě právě tyto skutečnosti snižují v očích určitých lidí hodnotu kříženců, jejich mínění o nich je nízké a blíží se v extrémních případech až k iracionálnímu opovržení. Příznivci kříženců, kteří mají s těmito psy osobní zkušenost, naopak hojně tvrdí, že kříženci jsou oddaní a skromní v takové míře, kterou u čistokrevných psů nelze nikdy nalézt.

Kříženci jsou nejpočetnější skupinou psů, která končí v útulcích, přičemž jejich šance na pozdější umístění v nové rodině je většinou podstatně nižší než u čistokrevných psů. Tato smutná statistika je z velké části způsobena právě nejistotou ohledně jejich povahových kvalit. Pokud se ujímáme štěněte křížence, nemáme navíc přesnou představu o jeho fyzické podobě a velikosti v dospělosti, ačkoliv dobrý veterinární lékař je schopen alespoň rámcově tělesné proporce odhadnout.

Jak vyplývá z výše uvedeného, mezi kříženci najdeme psy všech velikostních kategorií a tudíž různě tělesně zdatné. Podle toho se dále odvíjí jejich nároky, schopnosti a dovednosti v rámci všemožných pohybových aktivit. Obecně platí, že většina kříženců patří mezi odolné, všestranně nadané a houževnaté psy. Kříženec rozhodně není pes, kterého jsme dostali zadarmo, a proto si nezaslouží žádné extra zacházení a může být vlastně šťastný, když stráví celý život přivázaný u boudy, kde frustrovaným štěkotem upozorní na nově příchozí. Má nároky a právo na zdravý pohyb stejně jako ostatní psi.

Výcviku je třeba věnovat mimořádnou pozornost u každého psa, kříženci tedy nejsou žádnou výjimkou. Vzhledem k mimořádné variabilitě kříženců nelze obecně říci, nakolik zkušený by chovatel křížence měl být, aby byl schopen vést výcvik svého psa správným způsobem. Každopádně platí, že kvalitní výchova je nezbytností a jedním z hlavních vodítek k perfektnímu vzájemnému partnerství a sehranosti pána a jeho psa. Čím více se svému psovi v této oblasti věnujeme odpovídajícím způsobem, tím více rozvíjíme jeho kladné vlohy a vlastnosti.

Zda je kříženec vhodný do bytu či může být celoročně ubytován venku v zatepleném kotci či boudě je třeba posoudit vždy individuálně. Jestliže pes bydlí v kotci, rozhodně by mělo toto místo sloužit jen k jeho odpočinku a krátkému setrvání, nikoliv představovat jediný životní prostor. Pes musí mít blízký kontakt se svou lidskou smečkou, v opačném případě u něj může v důsledku nedostatečné péče a opuštěnosti dojít k rozvoji nežádoucích poruch chování.

Péče o srst závisí na typu osrstění konkrétního křížence. Důležité je nezanedbávat pravidelné stříhání drápů a kontrolovat minimálně jednou týdně zevní zvukovod, zda není ucho znečištěné či se v něm netvoří zánět. Dle potřeby je nutné uši čistit, stejně jako zuby, avšak pouze za použití speciálních přípravků k tomu určených, které jsou k sehnání u veterinárního lékaře nebo ve specializovaných obchodech. Kříženci většinou nejsou náchylní na vytváření zubního kamene v takové míře jako spousta psů s průkazem původu a mají oproti nim chrup výrazně zdravější.

Pojem „kříženec“ je všeobecně vžité a rozšířené označení. Pro lepší srozumitelnost ho tudíž používáme i v tomto textu. Ve skutečnosti je ale křížencem jedinec, jenž vznikl křížením zástupců dvou odlišných druhů. Všichni psi, ačkoliv vykazují až neuvěřitelně výrazné exteriérové i povahové odlišnosti, jsou přitom příslušníky stejného druhu. Přísně vzato není tedy toto označení přesné. Mezidruhové křížení funguje jako účinný evoluční mechanismus. Mezi nejznámější křížence z živočišné říše patří například mula, což je potomek osla mužského pohlaví a klisny, nebo mezek, který vniká pro změnu pářením oslice a hřebce. Běžné je záměrné mezidruhové křížení v rostlinné říši, díky němuž se pěstitelé snaží docílit vyšších a lepších výnosů, ze stejného důvodu se v současnosti tento princip užívá i v živočišné produkci v potravinářství.

Při výběru krmiva pro křížence je třeba se řídit velikostí a věkem psa, popřípadě volit krmivo s ohledem na plemennou příslušnost rodičů. Vždy dbáme na získání podrobných informací o dosavadním typu podávaného krmiva u prvotního chovatele a stravu jednorázově neměníme. Pro dospělého psa můžeme zvolit krmivo s ohledem na míru jeho fyzické aktivity a s přihlédnutím k jakosti srsti. Kříženec si zaslouží stejně kvalitní stravu jako čistokrevný pes. Dbáme na každodenní vyváženou dávku krmiva s patřičným obsahem minerálních látek a vitamínů, nezbytných pro zdraví psa.

V porovnání s čistokrevnými psy jsou kříženci celkově méně náchylní na velké množství dědičně podmíněných onemocnění, které jsou u řady plemen rozšířené v důsledku záměrného křížení úzkého okruhu chovných jedinců. Kříženci jsou všeobecně velmi odolní a životaschopní. Pokud se u nich vyskytují psychické potíže ve formě přílišné bázlivosti či agresivity, spíše než genetické předpoklady jsou na vině nežádoucí životní podmínky, v nichž byla chována buď matka štěňat či její samotné potomstvo v útlém věku, případně mladý pes během období stěžejního vývoje.