Jakutská lajka
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Klasifikace F.C.I. |
---|
Skupina V. - Špicové a tzv. plemena primitivní |
Sekce 1 - Severští sáňoví psi |
S pracovní zkouškou |
Číslo standardu: | 365 |
---|---|
Země původu: | Rusko |
Vznik plemene: | 17. století |
Průměrná délka života: | 14 - 16 roků |
Původní využití: | Psí spřežení, ochránce |
Využití dnes: | Aktivní pes, Rodinný pes, Psí spřežení |
Kluby v ČR: |
VARIETY PLEMENE Jakutská lajka
Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách.
HISTORIE A PŮVOD PLEMENE
Lajka je původní plemeno, které doprovázelo obyvatele na severovýchodě Ruska v oblasti řeky Indigirky, kde muselo čelit extrémním podmínkám. Hlavním využitím bylo tažení spřežení. Ale tito psi pomáhali při lovu a dokázali ohlídat i dobytek.
Prvním zmínky o psech, kteří žili v povodí řek, pocházejí z počátku 17. století. V roce 1692 pak nizozemský cestovatel publikoval knihu, kde byli na rytinách tito psi zachyceni právě ve spřežení. V průběhu věků byla jakutská lajka nazývána různými názvy – arktická, polární, tunguzská, aňjujská, omolanská a dalšími.
V dalším díle pocházejícím z roku 1843 od Ivana Pavlovského je zmínka o tom, že jakutské lajky pomáhali udržovat poštovní spojení mezi Jakutskem a Kamčatkou. Spřežení bylo nejčastěji sestaveno z 11 psů.
Jakutská lajka byla dříve vždy chována pro své kvality. Práce, kterou zastala byla pro původní obyvatele velice důležitá a jen těžko by se bez ní obešli. V průběhu 20. století však došlo k velkému snížení populace těchto psů a zůstalo jich jen několik stovek. Až v roce 1990 započaly větší chovatelské snahy a v roce 2004 došlo k její regstraci u FCI.
POVAHA
Jakutská lajka je inteligentní plemeno, které si se svým pánem a jeho rodinou vytváří silné pouto. Je empatická a bude se vám snažit vyhovět, ale zase to není pes, který by bezmyšlenkovitě poslouchal. Je energická a schopná samostatně jednat, což vyplývá z jejího původního využití.
S dětmi vychází velmi dobře a jistě se projeví její ochranitelský pud. Tato lajka nejen že byla používána jako saňový a lovecký pes, ale také hlídala svěřený majetek a zvířata. K cizím lidem je nedůvěřivá a na jejich příchod vás upozorní štěkotem. S ostatními psy vychází dobře a je s nimi schopná dobře pracovat. Vztah s jinými mazlíčky může být poněkud problematický vzhledem k vyvinutému loveckému pudu. Ale zase sloužila i jako pastevecký pes. Když bude např. s kočkou vyrůstat od mala, tak ji bude brát za člena rodiny, ale tu sousedovu prožene, jakmile se ocitne na dosah.
Přestože je lajka učenlivá a inteligentní, výcvik není úplně snadný a měla by se dostat do rukou zkušeného páníčka. Při její výchově i výcviku musíte být důslední a zkrotit její temperament. Rozhodně bude prospěšné navštěvovat cvičák, kde přijdete do styku i s ostatními psy. Hlavně nepodceňte socializaci od raného věku.
POHYB
Toto plemeno je doslova plné energie a potřebuje dostatek pohybu i aktivit, aby se nenudilo. Dlouhá procházka každý den by měla být naprostou samozřejmostí, ale pozor na pouštění na volno. Jakmile vaše lajka zahlédně nějakou zvěř, vzbudí se v ní instinkt a vyrazí za ní. Jsou pověstné tím, že dokáží bez problémů zdolat velké vzdálenosti, proto se vám může hodit obojek s GPS lokátorem. Nejlepší je mít plnou kapsu pamlsků a skvěle zvládnuté přivolání, ale i tak jsou pudy někdy silnější. Pokud si na to netroufáte, tak nesmíte lajku na neoplocených místech pouštět a nebo musíte mít oči na stopkách a v případě, že se objeví srnka, být rychlejší než pes.
Lajka je skvělý společník na výlety do přírody a různé túry, po boku svého pána je nejšťastnější. Společně se můžete věnovat i mnoha specifickým kynologickým aktivitám, které mají základ v mushingu. Nepotřebujete smečku, abyste mohli psa zapřáhnout. Přímo se nabízí canicross (běh se psem), pak také dogtrekking, což je terénní vytrvalostní závod na větší vzdálenost (např. 100 km). Zmínit musíme i skijöring, tedy když vyrazíte s lajkou na běžky.
PÉČE
Vzhledem k huňaté srsti je nutné lajku pravidelně alespoň třikrát týdně kartáčovat. V období línání budete muset vyčesávat každý den. Jinak má její srst poměrně samočisticí schopnost. Časté šamponování se nedoporučuje, narušuje se zbytečně přirozená struktura srsti. Koupejte tedy pouze v případě, že se váš pes opravdu zašpiní.
Každý den odstraňujte ospalky z očního okolí, aby se od nich nebarvila bílá srst kolem očí. Jednou za čas zkontrolujte uši, zda je tam všechno v pořádku. Vetší plemena netrpí na tvorbu zubního kamene v takové míře jako malí psi. I tak můžete preventivně podávat mořskou řasu kelpu, která pozitivně působí na prostředí v dutině ústní. Od štěněte učte lajku, že jí mužete sahat do tlamy a prohlížet zuby, aby věděla, že je to normální.
Zkracování drápů pravděpodobně nebude potřeba, jelikož lajka je velice aktivní a zřejmě si je přirozeně obrousí o tvrdý povrch venku. Jenom hlídejte pátý dráp na předních packách, ten není ve styku se zemí a mohl by zarůstat. Svého psa zvykejte na manipulaci s tlapkami, pro většinu z nich je to choulostivá část těla.
ZAJÍMAVOSTI
Jakutská lajka je málopočetné plemeno a k jejímu vzkříšení došlo až koncem minulého století. Jedná se o velice houževnatého psa, který dokáže odolat arktickému počasí. O její přizpůsobivosti svědčí jeji chování. V zimě si vyhrabe jámu a ukryje se pod sníh, kde spí stočená do klubíčka a čumák má zakrytý ocasem. V létě si také vytvoří jámu, ve které se chladí, nebo si lehne do vody, aby unikla hmyzu.
VÝŽIVA
Lajka je houževnaté a na svou velikost dlouhověké plemeno. Aby byla zdravá a prospívala, je nutné zajistit jí kvalitní stravu. V dnešní době můžete krmit granulemi a nebo přirozenou stravou. Záleží jen na vás, co vám bude více vyhovovat.
Krmení granulemi je pro páníčky v podstatě bez starostí, jelikož se jedná o kompletní krmivo a váš pes v něm má všechno, co potřebuje. Pozornost byste měli věnovat výběru granulí, musí být vhodné pro velká plemena psů a pak je nutné zohlednit věk. Zhruba do 18 měsíců můžete krmit juniorskými granulemi a pak je vhodné přejít na dospělácké.
Barfování je náročnější z hlediska přípravy a znalostí. Sami totiž psovi připravujete krmné dávky a ty musí být vždy v určitém časovém horizontu vyvážené. Podáváte syrové maso, kosti, přílohy a doplňky ve správném poměru. Než se do barfování pustíte, nastudujte si potřebné informace. U psa velikosti lajky počítejte s tím, že budete muset uvolnit dostatek místa v mrazáku, kam budete ukládat připravené porce, maso se totiž většinou kupuje ve větším množství a vše se dopředu připraví a zamrazí.
Zdraví
Jakutská lajka je zdravé a odolné plemeno, o což se postarala přirozená selekce chovu, protože tvrdé podmínky Sibiře zvládali pouze silní jedinci. Stejně jako u jiných velkých plemen, i u lajky se mohou objevit problémy s pohybovým aparátem, a to konkrétně dysplazie kyčelního kloubu. Je vhodné podávat jako doplněk stravy kloubní výživu, která zajistí regeneraci chrupavek a vazů.
Dále se může objevit hluchota, která je u psů spojována s bílou barvou srsti. Existuje BAER test, kterým se dá potenciální hluchota testovat, a to již ve věku 7–8 týdnů štěněte. Takže když štěně odchází od chovatele, můžete již vědět, jak na tom je.
POTŘEBY A NÁROKY PSA
Lajka se příliš nehodí do bytu ani města, ideální je pro ni dům se zahradou někde na vesnici, kde to máte blízko do přírody. Vzhledem k husté srsti může bydlet celoročně venku. Ovšem nemá příliš ráda samotu a potřebuje být v kontaktu se svou rodinou, a proto pro ni není celodenní pobyt v kotci právě vhodný.
Jakutská lajka potřebuje nejen dostatek pohybu, ale také vyžití ve formě společných aktivit, aby se nenudila. Pak vám může hrabat na zahradě, nebo ničit vybavení.
Toto plemeno musí mít důsledného pána a nehodí se pro začínající kynology. Dobře se učí, ale musíte vědět jak na ni a přes fyzické tresty rozhodně cesta nevede. Při výcviku budete potřebovat dostatek trpělivosti a pamlsků. Nejedná se o psa, se kterým budete skládat zkoušky z obedience, přece jenom má určité rysy primitivních plemen a zachovává si špetku divokosti, ale právě proto bývá obdivována.
PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ
Jakutská lajka patří k málopočetným plemenům a ani v České republice není příliš rozšířena. Její chov zaštiťuje Klub karelských medvědích psů a lajek. Pokud plánujete pořízení štěněte, doporučujeme chovatele kontaktovat s předstihem.
Prvním předpokladem k uchovnění je vlastnictví psa s průkazem původu FCI. Pak musíte splnit podmínky stanovené klubem. Je nutná účast na bonitaci, což je speciální chovatelská akce podobná výstavě, na které je jedinec posouzen a ohodnocen, odchází s hodnocením chovný nebo nechovný.
Bonitace je možné se zúčastnit od 15 měsíců věku. Dále je potřeba absolvovat výstavu pořádanou klubem od věku 12 měsíců, z kruhu si můžete odnést nejhůře známku Velmi dobrá. Vzhledem k tomu, že lajka je lovecké plemeno, tak je povinné složení zkoušky LUP (kromě zkoušek vloh).
Žádná zdravotní vyšetření nejsou vyžadována. Psi i feny mohou být po uchovnění aktivně využiti v chovu od věku 18 měsíců. U psů není horní věková hranice stanovena, u fen je to 8. rok věku. Fena může odchovat maximálně 3 vrhy za 24 měsíců.
MOŽNÁ ZÁMĚNA
Jakutská lajka je neznámé a málopočetné plemeno. V České republice ji pozná pouze hrstka lidí, takže jako její majitel budete spíše šířit osvětu. Zaměnit se dá např. s karelským medvědím psem nebo východosibiřskou lajkou, které sdružuje stejný chovatelský klub. Exteriérově přichází také v úvahu grónský pes.
Karelský medvědí pes
Obě plemena patří do páté skupiny FCI, karelák do sekce severských loveckých psů a lajka k saňovým. Karelský medvědí pes měří v kohoutku ideálně 57 cm psi a fenky 52 cm. Lajka je na tom velice podobně, psi mají 56 cm a feny 55 cm. Zásadní rozdíl bude v srsti, karelák má kratší srst než huňatější lajka, u které se navíc vytváří na krku hříva, na ocase závěs a na končetinách praporce. Zbarvení je bílé a libovolně skrvnité. Karelák je typicky černo (či hnědo) bílý.
Grónský pes
Grónský pes je prastaré plemeno a vždy sloužil jako saňový pes Inuitů. Patří také do páté skupiny FCI. Kohoutková výška se pohybuje u psů od 60 cm výše a u fen od 55 cm výše. Má také huňatou srst, která ho ochrání proti extrémním podmínkám. Zbarvení je možné jakékoliv jednobarevné nebo strakaté, kromě merle a albínů.
Východosibiřská lajka
Východosibiřská lajka patří také do páté skupiny FCI, ale stejně jako karelák náleží do sekce severských loveckých psů. Má hustou krycí srst s měkkou podsadou. Typickou barvou je černá s pálením, černá, černobílá a bílá se znaky (strakatá).
STANDARDNÍ VZHLED
Středně velký, silný a dobře osvalený pes, je kompaktní, má přiměřeně dlouhé nohy a silnou, suchou kůži. Srst je dobře vyvinutá a musí odolat tvrdým akrtickým podmínkám. Zřetelný je pohlavní dimorfismus, feny jsou drobnější než psi.
Délka těla (od plecí k sedacímu hrbolu) je větší než kohoutková výška o 10 až 15 %.
Délka hlavy je o něco menší než 40 % kohoutkové výšky.
Tlama tvoří 38 až 40 % celkové délky hlavy.
Přední nohy jsou dlouhé jako 52 až 54 % kohoutkové výšky.
Ideální kohoutková výška
psi: | 56 cm | tolerance: +3 cm, -1 cm |
fenky: | 55 cm | tolerance: +2 cm, -2 cm |
Středně dlouhá srst je lesklá, hustá, rovná a na dotek drsná. Má dobře vyvinutou hustou podsadu. Na krku mají zvláště samci bohatou hřívu. Na ocase je závěs a na zadních stranách končetin najdeme praporce. Kratší srst je na hlavě a přední straně končetin.
Bílá a libovolně skvrnitá ve dvou nebo třech barvách.
HLAVA
Je úměrná velikosti psa a má mírně klínovitý tvar.
MOZKOVNA
Lehce kulatá, středně široká a má dostatečně vysoké čelo.
Dobře vyjádřen.
OBLIČEJOVÁ ČÁST
Nosní houba je velká, zbarvená hnědě nebo černě a má široké nozdry. Tlama je pod očima dobře tvarovaná, má klínovitý tvar a směrem ke špičce se zužuje.
Velké zuby jsou bílé a žadoucí je kompletní počet (42). Skus je nůžkový nebo klěšťový. Po třetím roce se připouští i těsný předkus.
Mírně vyjádřeny.
Oči mandlového tvaru jsou uloženy široko od sebe a rovně, ne hluboko. Jejich barva je tmavě hnědá, světle modrá a připouští se také různobarevné oči (jedno hnědé a druhé světle modré nebo hnědá duhovka se světle modrými segmenty).
Těsně přiléhají, jsou suchá a pigmentovaná stejně jako nosní houba. V případě bíle zbarvené srsti (podkladu) může být víčko světlejší.
Jsou vysoko nasazené, silné, vztyčené nebo polovztyčené, u základny jsou široké, mají trojúhelníkový tvar a pokrývá je hustá krátká srst. V pohybu se sklápějí dozadu.
KRK
Středně nasazený, dostatečně dlouhý a dobře osvalený.
TRUP
Osvalený, silný a se zaoblenými žebry.
Pevná, rovná a nepatrně naklonená směrem od mírně vyjádřeného kohoutku ke kořeni ocasu.
Rovný, široký, silný a dobře osvalený.
Široká, krátká a dobře osvalená.
Dlouhá, kulatá, široká, téměř horizontální a svalnatá.
Hrudník je dostatečně dlouhý, mírně hluboký, široký a na průřezu oválný.
KONČETINY
Svalnaté, silné, rovné a paralelně postavené.
HRUDNÍ KONČETINY
Rovnoběžné, rovné a silné s dobře vyvinutým svalstvem.
Lopatky jsou uložené šikmo a mají umírněnou délku. Plece jsou svalnaté, šikmo umístěné a také umírněné.
Těsně přiléhající a směřují dozadu.
Silné, krátké a téměř horizontální.
Sevřené, klenuté, mají velmi tvrdé polštářky a hustou srst mezi prsty.
PÁNEVNÍ KONČETINY
Mají silnou kostru a dobře vyvinuté svalstvo, Zezadu jsou paralelní a rovné.
Bérce jsou středně dlouhé a silné.
Svalnatá a široká.
Dobře vyjádřená a zaúhlená.
Nárt je vertikální a silný.
Zaúhlení je dobře vyjádřeno.
Jsou větší než přední. Sevřené, klenuté s velmi tvrdými polštářky. Mezi prsty mají hustou srst.
CHODY PSA
Typickým chodem je energický klus a cval. Pohyb je pružný a rychlý.
OCAS
Vysoko nasazený ocas je pokrytý hustou srstí a nesen stočený do půlkruhu na zádech (srpkovitý, hozený přes záda).