Irský teriér

Irský teriér se hodí pro aktivní páníčky, je to odvážný pes, který dobře hlídá, a zároveň má vyvinutý lovecký pud. I když k dětem dokáže být trpělivý, není to vyložené rodinný pes, raději si od nich drží odstup, pokud ovšem patří do smečky, bude je bránit. Děti musí vědět, jak se k němu chovat a jejich soužití byste měli rozhodně mít pod kontrolou. 

S ostatními zvířaty nevychází dobře, má tendenci je lovit, takže by se mohlo stát neštěstí. S jinými psy se v lásce nemá, je dominantní a nevychází s nimi. I když konflikt nevyvolá, tak do potyčky se zapojí. K cizím lidem je rezervovaný, protože je může chápat jako potenciální nebezpečí. 

Jedná se o inteligentního psa, který se cvičí poměrně dobře. Ovšem abyste zkrotili temperamentního teriéra, tak musíte být dostatečně důslední a hlavně trpěliví. Zapomeňte na fyzické tresty a křik, využijte raději pozitivní motivaci. Důležitá je včasná socializace, vhodné je najít si trenéra a navštěvovat cvičák. Hodí se spíše pro zkušenější páníčky.

Jedná se o aktivní plemeno, které potřebuje každý den delší procházku. Zároveň byste ho měli zaměstnat, aby se nenudil. V takovém případě může vymýšlet hlouposti a třeba vám začít ničit vybavení domácnosti. Pozor na pouštění z vodítka na neoplocených plochách, aby vám neutekl za zvěří. 

Kromě lovecké upotřebitelnosti se hodí i na jiné kynologické aktivity. Vynikat může v agility, poslušnosti (obedience), flyball, ale klidně můžete vyzkoušet také canicross (běh se psem). Můžete se věnovat stopám nebo záchranařině. 

Je to skvělý parťák na výlety a turistiku, jen ho nezapomeňte mít pod kontrolou, má tendenci pronásledovat rychle se pohybující věci. 

Irský teriér nemá po těle příliš dlouhou srst, časté kartáčování tedy není třeba. Jeho hrubá srst však vyžaduje pravidelné trimování, můžete se tuto úpravu naučit dělat sami, ale pokud si na to netroufáte, v salonu vám psa upraví. Pokud byste chtěli jet na výstavu, tak se poraďte s chovatelem, jak srst připravit. 

Každý den prohlédněte oční okolí a případné nečistoty odstraňte, jednou týdne zkontrolujte také uši. Nějakého zánětu si na první pohled nemusíte všimnout. Pečovat byste měli také o chrup, nejlepší prevencí vzniku zubního kamene je pravidelné mechanické čištění zubů alespoň jednou za dva dny. 

Jednou měsíčně se podívejte na drápy a v případě potřeby je zkraťte. Stříhání drápků je nejméně oblíbená činnost u mnoha psů, a proto na to zvykejte svého psa od štěněte. Pokud si na to netroufáte, můžete vyrazit k veterinárnímu lékaři nebo do salonu. 

Toto plemeno, jak už jeho název napovídá, pochází z Irska. Kromě něj mají Irsko za zemi původu ještě další 3 teriéři. Právě irský teriér je pravděpodobně nejstarším z nich, ale vzhledem k chybějícím důkazům to nejde s přesností dokázat. Kromě něj z Irska pochází ještě Kerry blue teriér, Irish soft coated wheaten teriér a glen of imal teriér. 

Vybrat správné krmení je důležité, aby váš pes prospíval a byl zdravý. Můžete se rozhodnout pro granule, které jsou kompletním krmivem a je v nich všechno, co pes potřebuje. Další možností je populární barfování, kdy podáváte syrové maso, kosti, přílohy a různé doplňky. Ale sestavení vyvážené krmné dávky je na vás. 

Při krmení granulemi je důležité dbát na jejich kvalitu, tu poznáte ze složení, při výběru si jej vždy přečtěte, na prvních místech by rozhodně mělo být maso. U granulí musíte zohlednit věk a velikost plemene, pro irského teriéra vybírejte ty pro střední plemena a zhruba do 12 měsíců můžete krmit granulemi pro štěňata/juniory, pak je vhodný čas přejít na ty pro dospělé psy.

Barfování je pro páníčka náročnější v tom, že si nejdříve musíte načíst potřebné informace, abyste věděli, jak svému psovi sestavit vyvážený jídelníček. Maso a vše ostatní seženete ve specializovaných prodejnách s barfem, ale i v mnoha klasických chovatelských potřebách. Jednotlivé porce si většinou připravíte na nějakou dobu dopředu a zamrazíte, počítejte tedy s tím, že vám to spolkne nějaké místo v mrazáku. 

Při uchovnění nejsou vyžadována žádná zdravotní vyšetření, což také svědčí o tom, že irčan je zdravé plemeno. I tak se u něho mohou některé nemoci objevit. 

Jedná se o cystinurii, tedy metabolickou ledvinovou poruchu, při které dochází k hromadění cystinu v moči, a to zapříčiňuje tvorbu močových kamenů. Bohužel neexistuje žádný test, který by předpověděl, zda jedinec onemocní nebo ne, lze pouze vyšetřit hladinu aminokyselin. 

Druhou nemocí je hyperkeratóza, jedná se o dědičné kožní onemocnění, které způsobuje popraskání polštářků na tlapkách a tím bolestivou chůzi. Bohužel se nedá léčit, pouze se mírní příznaky. Existuje ovšem test, které vám řekne, zda je jedinec zdravý, přenašeč nebo nemocný. Je tedy vhodné vybírat si štěně po testovaných rodičích. 

Tento teriér může bydlet v městském bytě i domku se zahradou, hlavní je, abyste mu dopřáli dostatek pohybu a zaměstnání. Není to ovšem pes do kotce, měl by mít svoje místo uvnitř domku. 

Hodí se spíše pro aktivní páníčky a zkušené kynology. Je to tvrdohlavý teriér, tak je potřeba vědět jak na něj. Ideální je navštěvovat nějaké základní hodiny poslušnosti. Při procházkách jej nepouštějte z vodítka, aby neutekl za zvěří a pozor dejte také na možné potyčky s jinými psy. 

Chcete se aktivně zapojit do chovu irského teriéra? Pak na to myslete již při výběru štěňátka. Samozřejmě musí mít průkaz původu a hlavně by nemělo mít žádné vady ze standardu. Některé chyby se mohou projevit až jak pes dospívá (např. špatné přezubení) a to již chovatel neovlivní, takže pes by pro vás měl vždy být v první řadě parťák a společník. 

V České republice stanovuje podmínky přijetí do chovu Klub chovatelů teriérů. Zúčastnit se musíte výstavy pořádané klubem a odnést si z kruhu nejhůře známku velmi dobrá. V posudku musí být uvedena kohoutková výška, typ skusu a počet zubů. Je tolerována absence max. 2 zubů (pokud chybí M3, tak to nevadí) a při spojení musí být vždy alespoň jeden z rodičů plnochrupý.

Aktivní využití v chovu je možné od 15 měsíců věku, u feny je horní věková hranice stanovena na 8. rok věku, psi horní hranici nemají. Fena může odchovat maximálně 1 vrh za 1 kalendářní rok.

Irský teriér se dá pro laika snadno zaměnit s jinými podobný teriéry. Liší se od sebe obvykle jen zbarvení a případně velikostí. Jednotlivá plemena byste mohli porovnat např. na výstavě, kde uvidíte více jedinců vedle sebe. Všechna z plemen jsou uznána Mezinárodní kynologickou federací a patří do 3. skupiny k teriérům. Pochází z Velké Británie nebo Irska.