Holandský ovčák
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Klasifikace F.C.I. |
---|
Skupina I. - Plemena ovčácká, pastevecká a honácká |
Sekce 1 - Ovčácká a pastevecká plemena |
S pracovní zkouškou |
Číslo standardu: | 223 |
---|---|
Země původu: | Nizozemsko |
Patronát | Nizozemsko |
Vznik plemene: | 18. století |
Průměrná délka života: | 12 - 14 roků |
Původní využití: | Pastevecký pes |
Využití dnes: | Služební pes, Hlídací pes, Pracovní pes, Pasení, ovčácký pes, Střežení stád, Záchranářský pes |
Kluby v ČR: |
VARIETY PLEMENE Holandský ovčák
Toto plemeno se podle délky srsti rozlišuje na tři variety: krátkosrstou, dlouhosrstou a hrubosrstou.
Krátkosrstý
Po celém těle se vyskytuje tvrdá, ale ne příliš krátká srst, která má bohatou podsadu. Jasně viditelný je límec, tzv. kalhotky a delší srst na ocase. Zbarvení je žíhané na hnědém podkladu (zlatožíhané) nebo na šedém (stříbrnožíhané). Žíhání se objevuje po celém těle. Upřednostňuje se černá maska, ale příliš černá krycí srst na těle není žádoucí.
Dlouhosrstý
Tato varieta má po celém těle dlouhou, přiléhavou, hrubou srst, která není zvlněná ani kudrnatá, ale má hustou podsadu. Krátká srst je na hlavě, uších, tlapkách a pod hlezny pánevních končetin. Na zadní straně hrudních končetin se objevují tzv. praporce. Bohatě osrstěný je také ocas. Na uších jsou krátké pesíky. Vyskytuje se ve stejné barvě jako krátkosrstá varieta.
Hrubosrstý
Srst je hustá, tvrdá, huňatá a s hustou podsadou. Osrstění je těsně uzavřené. Horní i dolní pysk je také bohatě osrstěn, ale ne měkkou srstí, vzniká tam bradka a vousy. Obočí je střapaté a dostatečně vyčnívá. Méně vyvinutá srst je na lebce a lících. Ocas je hustě osrstěn a žádoucí jsou kalhotky. Tato varieta se objevuje v modrošedé barvě, pepř a sůl, stříbrno či zlatě žíhané. Žíhání je méně zřetelné než u dlouhosrstého a krátkosrstého holandského ovčáka.
HISTORIE A PŮVOD PLEMENE
V Holandsku se předchůdci holandského ovčáka vyskytovali již v 17. a 18. století, kdy se využívali na venkově jako pastevečtí psi. Sháněli stádo a hlavně ho udržovali na pastvinách dál od úrody. Pracovali nejen s ovcemi, ale i slepicemi či kravami. Také tahali mlékařské vozy a v neposlední řadě samozřejmě chránili majetek hospodáře a hlídali farmu.
Z počátku nebylo plemeno jednotné v typu a standard byl sepsán až na konci 19. století, kdy také došlo k rozdělení do 3 variet. Mezinárodní kynologická federace plemeno uznala až v roce 1960. Zároveň došlo také k rozšíření využitelnosti a kromě pastevce začal působit jako služební pes.
Do České republiky byla první představitelka tohoto plemena importována až v roce 1994, o 3 roky později se zda narodil první vrh.
POVAHA
Jedná se o skvělého pracovního psa, který je výborným hlídačem, a to nejen stáda, ale i objektu. Pokud si ho pořídíte jako parťáka do rodiny, počítejte s tím, že k vám velmi přilne. I když je to spíše pes jednoho pána, tak chránit bude instinktivně všechny členy své smečky. Potenciální změnu majitele by snášel velmi špatně. S dětmi se naučí vycházet, ale rozhodně jejich přítomnost nevyhledává.
Co se týká ostatních zvířat, tak zde platí, že čím dříve je pozná, tak tím lépe, ale jinak má vyvinutý lovecký pud. K cizím lidem je rezervovaný a rozhodně se s nimi nebude jen tak přátelit, naopak v nich může vidět potenciální hrozbu. S jinými psi vychází, ale v případě, že ho vyprovokují, tak může zakročit.
Jedná se o inteligentní plemeno, které potřebuje důsledného pána. Zapomeňte na fyzické tresty, mnohem lepší je využít pozitivní motivaci. Socializace je u holandského ovčáka velmi důležitá. Není vhodný pro kynology začátečníky.
POHYB
Toto plemeno potřebuje nejen dostatek pohybu, ale tak zaměstnání, je to pracovní pes a pokud nebude pracovat, můžete ho zabavit některým z kynologických sportů.
Věnovat se můžete výcviku poslušnosti, na zkouškách se vám jistě bude dařit obstojně. Holandští ovčáci působí také jako policejní nebo záchranářští psy, jeho využití je poměrně všestranné. Na utahání je výborné jít si společně zaběhat, nebo ho vzít ke kolu. Je to skvělý parťák pro aktivního páníčka.
PÉČE
Péče o srst je závislá na tom, jakou z variet holandského ovčáka si pořídíte. Krátkosrstou stačí jednou týdně přejet hrablem a v období línání sáhnout po vyčesávacím hřebenu. Dlouhosrstého psa budete muset pročesat častěji, aby se srst necuchala a hrubá srst vyžaduje dvakrát ročně speciální úpravu – tzv. trimování.
Každý den odstraňte případné ospalky z očního okolí, jednou týdně prohlédněte uši, ale vzhledem k tomu, že je má holanďan vztyčené, tak byste si něčeho neobvyklého všimli hned. Měli byste také čistit zuby, i když větší plemena tolik netrpí na tvorbu zubního kamene.
Alespoň jednou měsíčně zkontrolujte délku drápů a v případě potřeby je zkraťte. Budete k tomu potřebovat speciální kleště, pokud si na to netroufáte, můžete zajet na veterinu. Na stříhání drápů je vhodné psa zvykat od štěněcího věku, protože většina z nich nemá tuto činnost v oblibě.
ZAJÍMAVOSTI
Holandský ovčák má velmi přísně podmínky přijetí do chovu, tedy alespoň co se zdravotních vyšetření a testů týká. Díky tomu jsou ale zástupci tohoto plemene opravdu velmi kvalitní. Ovšem při uchovnění je potřeba vynaložit nemalé finanční prostředky.
VÝŽIVA
Vyvážené krmení je nezbytné pro skvělou kondici a zdraví psa. Nevyplácí se příliš experimentovat, podávat můžete granule, kterou kompletní krmivo, což znamená, že pes v nich má vyvážený poměr vitamínů, minerálů a dalších látek, které potřebuje. Další možností je barfování, ale to je pro páníčky složitější na přípravu. Zároveň je vhodné dodržovat správné stravovací návyky jako prevenci torze žaludku, tedy rozdělit denní porci alespoň do dvou dávek a po jídle dodržovat klidový režim.
Při výběru granulí čtěte složení a nenechte se zlákat jen líbivým obalem. Na první místě by rozhodně mělo být maso, je vhodné pokud mají granule nižších obsah obilovin, nebo jsou zcela bez nich, protože bývají častým alergenem. Pro belgického ovčáka vybírejte granule pro velká plemena psů a nezapomeňte zohlednit také věk. Do zhruba 20 měsíců můžete podávat granule pro juniory/štěňata.
Pokud se rozhodnete barfovat, nejdříve si musíte nastudovat veškeré informace, sestavit psovi vyvážený jídelníček není jen tak. Do misky servírujete syrové maso, kosti, přílohy a doplňky v daném poměru. Jednotlivé porce si obvykle připravíte dopředu do mrazáku, proto je nutné počítat s prostorem, který vám tam pes zabere.
Zdraví
U každého plemene se můžeme setkat s nějakými zdravotními problémy. Jako první se podíváme na pohybový aparát. U holandského ovčáka se může objevit dysplazie loketního a kyčelního kloubu. Při uchovnění jsou tyto nemoci vyšetřovány, je tedy vhodné vybírat si štěně po zdravých předcích. Dále se vyskytuje ostechondróza ramen a spondylóza, zde je ale vyšetření jen informativní. Dále je možná také degenerativní myelopatie, která je ovšem dobře hlídaná a pes tak může být maximálně přenašeč. Zejména v období růstu můžete podávat kloubní výživu.
Další zdravotní problémy se vážou k jednotlivým varietám. U hrubosrstých jedinců je nutné testovat na dědičné oční vady, před každou plánovanou reprodukcí. Dlouhosrstá varieta musí být vyšetřena na štítnou žlázu.
POTŘEBY A NÁROKY PSA
Holandský ovčák je aktivní pes, který potřebuje zaměstnání, aby se nenudil. V takovém případě vám může likvidovat zahradu nebo vnitřní vybavení domu. Pokud se s ním nebudete věnovat pastevectví, měli byste se ohlédnout po nějakém kynologickém sportu.
Hodí se spíše k rodinnému domku, bydlet může i na zahradě, ale musí mít k dispozici zastřešený kotec a v zimě zateplenou boudu. Kromě dostatečného životního prostoru mu musíte také zajistit adekvátní výchovu a výcvik.
PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ
Chtěli byste se se svým psem zapojit do chovu? Vybírejte si tedy štěně s předpoklady pro chov výstavy, pokud z něho vyroste nadějný jedinec, stačí splnit podmínky Klubu chovatelů málopočetných plemen psů.
Zúčastnit se musíte alespoň jedné klubové výstavy (mimo třídu dorostu a mladých) a odnést si nejhůře známku velmi dobrá. Pro aktivní zapojení v chovu musí mít váš pes v rodokmenu maximálně ve třetí generaci jednoho jedince s registrem. Vyřazující vadou je výskyt ridge.
Dále jsou nutná zdravotní vyšetření na dysplazii kyčelního a loketního kloubu od věku 15 měsíců. Do chovu jsou přijati jedince se stupněm 2/2 neboli C. V případě, že má jedinec výsledek C musí být spojen pouze s protějškem, který má A.
Od 15 měsíců je nutné také absolvovat vyšetření na OCD ramen a SA. Výsledek má pouze informativní charakter. Dále se vyšetřuje také degenerativní myelopatie, v chovu je možno použít jedince, který je čistý nebo přenašeč, a to v takové kombinaci, aby ve vrhu nebyla nemocná štěňata.
Doporučující charakter má genetické vyšetření na žíhanost (K-lokus). Další testy se vztahují k jednotlivým varietám. U hrubosrsté variety je povinné vyšetření na dědičné oční vady (DOV), a to před každým plánovaným krytím. U dlouhosrstých psů je povinné vyšetření na štítnou žlázu, pozitivní výsledek vyřazuje z chovu.
Všichni jedinci zapsaní v české plemenné knize musí mít ještě přes narozením svých potomků zhotovený DNA profil. Potomci musí mít následně ověřenou i parentitu.
Pes může být po splnění všech podmínek aktivně využit v chovu od 18 měsíců věku, fena od 24 měsíců a horní věková hranice je 8 let, u psů není stanovena. Při prvním krytí může být feně max. 72 měsíců. V každém kalendářním roce může fena odchovat 1 vrh, a to maximálně 4 vrhy za svůj život. Při spojení jedinců je možné mezi sebou křížit jednotlivé variety, ale jejich potomci mohou být následně využiti již jen v chovu dlouhosrsté a hrubosrsté variety.
MOŽNÁ ZÁMĚNA
Holandský ovčák není tolik rozšířené plemeno, proto si ho lidé častěji spletou s oblíbeným belgickým ovčákem, kterého můžete potkat téměř na každém kroku.
Belgický ovčák
Belgický ovčák se vyskytuje celkem ve čtyřech varietách, které se od sebe liší srstí a zbarvením. Ideální výška psů je 62 cm a fen 58 cm. U holandského ovčáka je to podobné. Dlouhou srst má groenendael a tervueren. Krátkou srst má malinois, které je taký nejznámější a hrubosrstý je laekenois. Groenendael má pouze černé zbarvení, tervueren je žlutý nebo šedý s uhlováním, malinois také žlutý s uhlováním a černou maskou a laekenois je žlutý s uhlováním na hlavě a ocasu.
STANDARDNÍ VZHLED
Středně velký a těžký, dobře osvalený pes s harmonickou stavbou těla. Má velkou vytrvalost, živý temperament a inteligentní výraz. Rozděluje se do tří variet.
Délka těla (od ramene k sedacím hrbolům) je větší než kohoutková výška, poměr je zhruba 10 : 9, což vyhovuje pohybu v klusu. Poměr mozkovny vzhledem k tlamě je 1 : 1.
Ideální kohoutková výška
psi: | 59,5 cm | tolerance: +2,5 cm, -2,5 cm |
fenky: | 57,5 cm | tolerance: +2,5 cm, -2,5 cm |
Krátká: po celém těle poměrně tvrdá, pevně přiléhající, ne příliš krátká s bohatou podsadou. Límec, kalhotky i delší srst na ocase (prapor) jsou jasně patrné.
Dlouhá: tělo pokrývá dlouhá, rovná a přiléhající srst, která je dotek hrubá, bez kudrn a vln. Má bohatou podsadu. Vytváří zřetelný límec a kalhotky, bohatě osrstěný je také ocas. Krátká hustá srst pokrývá hlavu, uši, tlapky a pánevní končetiny pod hlezny. Zadní strana hrudních končetin je silně osrstěná, tvoří se tzv. praporce, které se směrem k tlapkám zkracují. Na uších nejsou třásně.
Hrubá: celé tělo kromě hlavy pokrývá hustá, tvrdá a rozcuchaná srst, která má hustou a měkkou podsadu. Srst by měla být přilehlá. Horní i dolní pysk dobře pokrývá srst knírem a bradkou. Nad očima je dobře vyvinuté tvrdé obočí, které ale není přehnané. Na lebce a lících je srst poněkud kratší. Ze strany působí hlava kvadratickým dojmem. Ocas je celý pokrytý srstí. Žádoucí jsou silně vyvinuté kalhotky. Žíhané zbarvení nemusí být kvůli rozcuchané srsti natolik patrné. Hrubá srst se zhruba dvakrát ročně trimuje.
Žíhané: základní barva je zlatá nebo stříbrná. Zlatá od pískové až po kaštanovou. Žíhání je zřetelné po celém těle, na límci, kalhotách i ocase. Není žádoucí příliš mnoho černé, ale maska černá maska se upřednostňuje. Nežádoucí jsou bílé znaky na tlapkách a hrudníku.
HLAVA
Proporční vzhledem k tělu, shora i ze strany je klínovitá. Spíše polodlouhá, bez vrásek, suchá, s plochými lícemi bez výrazných lícních kostí. U hrubosrsté variety hlava působí čtyřúhelníkovým dojmem, ale jedná se o optický klam, který vytváří srst.
MOZKOVNA
Plochá.
Mírný, ale patrný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST
Mírně delší než čelo, nosní hřbet je rovný a rovnoběžný s horní linií lebky. Nosní houba je černě pigmentovaná.
Přilehlé a dobře pigmentované.
Chrup je silný, pravidelný a kompletní, zuby jsou postaveny v nůžkovém skusu.
Středně velké a tmavé. Mají mandlový tvar a jsou mírně šikmé. Neměly by být postavené příliš daleko od sebe, ani by neměly vystupovat.
Středně velké, při zvýšené pozornosti vztyčené a vysoko nesené.
KRK
Suchý, bez volné kůže a volně přechází do trupu. Není příliš krátký.
TRUP
Pevný, ale není těžký.
Šíje hladce a pozvolna přechází do horní linie těla, hlava a krk jsou nesené přirozeně.
Rovný a pevný.
Pevná, nejsou úzká nebo dlouhá.
Mírně šikmá, ale není krátká.
Dobře vyvinuté.
Hrudník je hluboký a dostatečně dlouhý, není úzký, žebra jsou mírně klenutá.
Lehce vtažená.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
Silné, dobře dlouhé a osvalené, s pevnými, ale ne těžkými kostmi. Jsou rovné, ale mají dostatečně pružná nadprstí.
Lopatky dobře přiléhají k tělu a jsou dostatečně šikmé.
Přibližně stejně dlouhá jako lopatky, dobře zaúhlená, s přiléhajícími kostmi.
Dobře přiložené k tělu.
Oválné, se sevřenými, klenutými prsty. Drápy jsou černé a polštářky pružné a šedé.
PÁNEVNÍ KONČETINY
Silné a dobře osvalené, s pevnými, ale ne těžkými kostmi. Nejsou přehnaně zaúhlené.
Stehna i bérce jsou přibližně stejně dlouhé.
Bez paspárků.
Kolmo pod sedacími hrboly.
Stejné jako tlapky na předních končetinách.
CHODY PSA
Toto plemeno je klusák s volným, plynulým a pružným pohybem. Nakročení, ani délka korku nejsou přehnaně výrazné.
OCAS
V klidu je svěšený dolů nebo lehce prohnutý a dosahuje ke hleznům. V pohybu je elegantně nesený vzhůru, nikdy není stočený nebo nesený do strany.