Foxteriér drsnosrstý
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Klasifikace F.C.I. |
---|
Skupina III. - Teriéři |
Sekce 1 - Velcí a střední teriéři |
Bez pracovní zkoušky |
Číslo standardu: | 169 |
---|---|
Země původu: | Velká Británie |
Vznik plemene: | 19. století |
Průměrná délka života: | 13 - 14 roků |
Původní využití: | Lovecký pes |
Využití dnes: | Dogdancing, Lovecký pes, Agility, Aktivní pes, Flyball, Rodinný pes |
Kluby v ČR: |
VARIETY PLEMENE Foxteriér drsnosrstý
Foxteriér nemá přímo další varietu, ale existuje samostané plemeno hladkosrstý foxteriér.
HISTORIE A PŮVOD PLEMENE
Hrubosrstí foxíci jsou sice samostatné plemeno, ale jejich historie je provázána s jejich „bratrem“ hladkosrstým foxíkem. Společná historie obou plemen se začala psát v 19. století, kdy sloužili jako pomocníci při lovech a jejich hlavní náplní práce bylo vyhnat lišku z nory.
Významným chovatelem byl reverend John Russell, po kterém bylo dokonce pojmenováno plemeno jack russell teriér. V anglickém Newcastelu se konala v roce 1859 výstava, na které se objevili první zástupci tohoto plemene. V roce 1862 měli již na výstavě svou vlastní třídu. V roce 1872 se na výstavě Birminghamu poprvé vystvavovali hrubosrstí foxteriéři v samostatné třídě a o rok později je uznal anglický Kennel Club.
Přestože byl jako první uznán foxteriér hladkosrstý, tak ten drsnosrstý jej nakonec v oblibě a početnosti předběhl. I v dnešní době je rozšířenější, a to po celém světě. Plemeno překonalo bez větších problémů i světové války a v dnešní době si můžeme užívat jeho společnosti.
POVAHA
Foxík je veselý psík, který se hodí nejen pro myslivce, ale také jako rodinný společník. Je plný energie, kterou je potřeba vybít. Má rád děti a dokáže si s nimi vytvořit hezký vztah. Toto plemeno je poměrně temperamentní, takže je důležité jej vychovávat důsledně a jasně mu ukázat jeho místo v rodině.
Má silně vyvinutý lovecký pud, což má vliv na soužití s ostatními mazlíčky, které by pro kočky či hlodavce nemuselo dopadnout dobře. Ovšem pokud spolu vyrůstají od malička, foxík by je měl respektovat. Foxík není sice žádný hlídač, ale je ostražitý a na každou návštěvu vás upozorní.
Jedná se o velmi inteligentní plemeno, které ale bývá tvrdohlavé, což může komplikovat výchovu i výcvik. Se socializací začněte hned, jakmile si přivedete nového člena rodiny domů. Foxík vás bude zkoušet a jakmile zjistí, že někde povolíte, tak toho hned využije, proto mu k tomu nedávejte příležitost. Učí se velmi dobře, ale nebaví ho neustálé opakování.
POHYB
Foxík je sice menšího vzrůstu, ale i v malém těle je ukryto mnoho energie, je to velice aktivní plemeno, které musíte dostatečně zaměstnat. Vzhledem k tomu, že je to lovecký pes, tak se samozřejmě hodí pro myslivce, kteří pro něj mají přirozené využití. Ale není problém jej mít jako rodinného společníka, jen mu musíte dopřát dostatek pohybu a vyžití.
Z kynologických sportů se foxík hodí na agility, kde oceníte jeho rychlost i mrštnost. Ale bavit ho bude dogdancing nebo dogfrisbee. Společně můžete chodit i běhat, takže se hodí na canicross.
PÉČE
Tento foxík je na péči o srst náročnější, jelikož je nutné srst kromě pravidelného česání také trimovat. Trimování je vytrhávání starší srsti, díky čemuž pak takto upravený pes již nelíná. Kartáčovat srst byste měli alespoň dvakrát týdně. Trimování můžete provádět doma, ale nejdříve si musíte od někoho zkušeného nechat ukázat, jak na to. Další možností je návštěva salonu.
Dále je nutné pečovat o oční okolí a v případě potřeby otřít ospalky. Jednou za čas kontrolujte i stav uší, vzhledem k tomu, že jsou poloklopené, nemusíte si na první pohled všimnout, že se v nich něco děje. Nesmíte zapomínat ani na péči o dutinu ústní. Ideální je mechanicky čistit zuby speciálním kartáčkem pro psy, použít můžete psí enzymatickou zubní pastu, která bojuje proti tvorbě zubního kamene. Vhodné je i podávání doplňků stravy, které bojují také proti zápachu z tlamičky.
Foxík je poměrně malý a lehký pejsek, proto je pravděpodobné, že drápky se mu nebudou samy přirozeně obrušovat a bude potřeba je pravidelně zkracovat. Na to slouží speciální nůžky, které by vám rozhodně neměly chybět v základní výbavě. Stříhání drápů není u psů vůbec oblíbená činnost, tak na to svého psa zvykejte již od štěněte.
ZAJÍMAVOSTI
Na rozdíl od hladkosrstého foxíka je ten hrubosrstý oblíbenější a více rozšířený, prestože dříve uznaný byl hladkosrstý. V České republice je toto plemeno známé široké veřejnosti díky Karlu Čapkovi a jeho knize Dášenka čili život štěněte. Hlavní hrdinkou příběhu je právě hrubosrstá foxteriérka Dášenka a sledujeme její vývoj z malého bílého štěňátka.
VÝŽIVA
Foxík je dost hyperaktivní plemeno, a proto potřebuje dostatečně výživné krmivo, aby dostal vše, co potřebuje. Krmit můžete granulemi nebo přirozenou stravou. Záleží na vás, co si vyberete.
Podávání granulí je pro páníčky jednodušší, protože se jedná o kompletní krmivo a pes v nich má úplně všechno, nemusíte tedy nutně podávat žádné doplňky. Čemu ovšem musíte věnovat pozornost, je výběr správných granulí. Pro foxteriéra zvolte granule pro malá plemena psů, jsou přizpůsobená jejich rychlému metabolismu. Pak je nutné přihlédnout ještě k věku, pokud tedy nekrmíte tzv. all life stages granulemi (pro všechny věkové kategorie). Zhruba do věku jednoho roku krmte štěněcími granulemi, pak můžete přejít na dospělácké.
Pokud se rozhodnete barfovat, tak to není jenom tak. Nejdříve si musíte nastudovat vše potřebné, abyste věděli, jak sestavit vyváženou krmnou dávku a váš pes dostal všechno. Jídelníček se skládá ze syrového masa, kostí, příloh a doplňků. To vše musíte servírovat ve správném poměru a podle hmotnosti psa. Veškeré potřeby pro barf seženete se specializovaných prodejnách i lepších chovatelských potřebách. Prodávají se dokonce různé komplety, které vám přípravu usnadní.
Zdraví
Vzhledem k převládajícímu bílému zbarvení musíme zmínit hluchotu, ta může být jednostranná i oboustranná a každý jedinec se na ni může nechat testovat, a to již od věku 8 týdnů tzv. BAER testem.
Další možné onemocnění se týká pohybového aparátu. Luxace pately (vykloubení čéšky) může sice vzniknout i úrazem, ale bývají k ní genetické predispozice. Přestože vyšetření není k uchovnění povinné, mnoho chovatelů ho se svými psy podstupuje, tak si vybírejte štěně po zdravých rodičích. Nic nezkazíte, pokud budete preventivně podávat kloubní výživu.
Konkrétně u tohoto plemene byl poměrně nedávno objeven Van den Ende–Guptův syndrom, který se projevuje zejména změnami na kostře (např. výrazný předkus, odkloněná nosní přepážka, ale také výrazná luxace pately).
POTŘEBY A NÁROKY PSA
Foxík potřebuje mnoho pohybu a zaměstnání, jinak se bude nudit. Pak by vám mohl doma ničit nejen nábytek, ale pokud máte zahradu, mohl by třeba i utíkat. Pokud jste spíše gaučoví povaleči, tohoto psa si nepořizujte. Je to skvělý společník pro myslivce, ovšem když není lovecky veden, nijak nestrádá, ale jen za předpokladu, že ho zaměstnáte jinak.
Toto plemeno se nehodí pro držení venku, v první řadě miluje společnost své rodiny, které chce být na blízku a nemá rád samotu, a za druhé by ho v zimě srst neochránila proti chladnému počasí. Může bydlet jak v domku se zahradou, tak i v bytě, ale samozřejmě jen za předpokladu, že mu poskytnete dostatek aktivit k vybití energie. Pelíšek mu umístěte tak, aby byl v centru veškerého dění.
PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ
Uchovnění foxíka není složité, musíte jen splnit podmínky předepsané Klubem chovatelů foxteriérů. Prvním požadavkem je vlastnictví psa s průkazem původu FCI, na což musíte myslet již při pořizování štěněte, které by mělo mít předpoklady pro chov a výstavy, to znamená, že nemá žádné hrubé vady proti standardu.
Předepsaná je účast na klubové výstavě od věku 12 měsíců, ze které si musíte odnést známku nejhůře Velmi dobrá. Rozhodčí musí zkontrolovat zuby a přemeřit výšku, obojí musí být zapsáno v posudku, jinak ho nelze použít k uchovnění. Jedinec nesmí mít vylučující vady, které jsou definovány standardem.
Co se týká dalších podmínek, tak aktivní využití v chovu je možné od 15 měsíců věku. Horní věková hranice u fen je 8. rok věku a každá fena může za kalendářní rok odchovat jeden vrh. Psi jsou jako chovní vedeni do 9 let věku, poté může majitel vždy zažádat o roční prodloužení chovnosti a bude mu vyhověno, pokud je pes v dobré kondici.
MOŽNÁ ZÁMĚNA
Tento foxík je na rozdíl od toho hladkosrstého oblíbenější a více rozšířený, snad každý v něm pozná českou Dášenku. Hladkosrstého foxíka tedy neuvádíme jako plemeno záměny, zvolili jsme vzhledově podobného parson russell teriéra a pak welsh teriéra, který se liší zbarvením.
Welsh teriér
I toto plemeno patří k teriérům a má drátovitou, tvrdou a hustou srst. Stejně jako u foxíka jeho výška nepřekračuje 39 cm. Zásadním rozeznávacím znakem je odlišné zbarvení. Welsh teriér je typicky černý s pálením nebo tmavě šedý s pálením. U foxíka převládá naopak bílá barva.
Parson Russel Teriér
Obě plemena jsou uznaná Mezinárodní kynologickou federací a patří do skupiny tři k teriérům. Výška je podobná, zatímco u foxíka nepřesahuje 39 cm u psů, u parsona měří psi ideálně 36 cm a fenky 33 cm. Parson může mít smíšenou, hrubou i hladkou srst v bílé barvě s tříslovými, citronově žlutými, nebo černými znaky.
STANDARDNÍ VZHLED
Aktivní pes menší velikosti, který je plný elánu. Je silný a kostnatý, nesmí být těžkopádný, ani hrubý. Stavba těla je dokonale vyvážená, a to zejména proporce mozkovny a obličejové části. Kohoutková výška a délka těla od předhrudí až k sedacímu hrbolu jsou téměř stejné. V postoji se foxík podobá loveckému koni hunterovi, který má krátký hřbet, ale pokrývá hodně terénu.
U psů nepřesahuje 39 cm, feny jsou úměrně menší.
Hustá s velmi tvrdou texturou. Na lopatkách je dlouhá 2 cm, na kohoutku, hřbetě, bocích a zadních končetinách je delší, a to cca 4 cm. Má jemnou a krátkou podsadu. Na bocích je jemnější srst, než na zadních končetinách a hřbetě. Na mordě je srst dlouhá a hrubá, vytváří silný výraz. Na končetinách je srst dlouhá a rozježená.
Převládá bílá barva, znaky jsou černé, černé a tříslové, nebo jen tříslové. Nepřijatelné jsou znaky žíhané, červené, játrově hnědé nebo břidlicově modré.
HLAVA
MOZKOVNA
Její horní linie je téměř plochá, mozkovka se mírně zužuje a svažuje se směrem k očím.
Mírný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST
Nosní houba je černě pigmentovaná. Čenichová partie a mokovna jsou téměř stejně dlouhé, pokud je čenichová partie kratší, tak je hlava nedostatečně vyvinutá a slabá. Čenich se postupně od očí zužuje. Čenichová partie není od mozkovny oddělena zřetelnou prohlubní – linie je plná. Za chybu se považují vyplněné a zakulacené líce.
Silné čelisti mají perfektní, pravidelný a kompletní nůžkový skus (horní řezáky těsně překrývají ty spodní). Zuby jsou v čelistech postaveny kolmo. Nežádoucí jsou nepřiměřeně kostnaté nebo naopak svalnaté čelisti.
Tmavě zbarvené, plné ohně s inteligentním výrazem. Nejsou vystupující a jejich velikost je přiměřená. Jsou kulaté, uložené nepříliš daleko od sebe, ne moc blízko uším, ani příliš vysoko na lebce. Vylučující je světlá barva očí.
Malé uši ve tvaru písmene V jsou přiměřeně silné. Mají jasně patrné místo přehybu, sklápí se dopředu těsně podél lící. Vrchol ušního přehybu je nad úrovní lebky. Za vylučující se považuje výrazně tulipánovité ucho (když je vidět vnitřek boltce) a také růžovité ucho (překlápějící se směrem dozadu).
KRK
Svalnatý krk je krásně dlouhý, suchý a bez kožních záhybů. Směrem k plecím se rozšiřuje. Při pohledu ze strany je elegantně klenutý.
TRUP
Výrazný.
Rovný, krátký a pevný bez náznaku ochablosti.
Velmi mírně klenutá, svalnatá a velmi krátká.
Hrudník je hluboký, přední žebra jsou mírně klenutá a zadní zřetelná a dlouhá.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
Ze všech úhlů jsou končetiny rovné a mají silné kosti až k tlapkám.
Zepředu lopatka dosahuje téměř až k vertikále horní linie jejího spojení s krkem v jejím vrcholu, který je dobře patrný. Z profilu je lopatka dlouhá, šikmá a skloněná dozadu.
V ose těla a pohybují se volně podél hrudníku, v pohybu se posunují rovně dopředu.
Kompaktní, kulaté tlapky s tuhými, malými a odolnými polštářky. Tlapky jsou rovné, nevybočují ven, ani nevbočují dovnitř. Prsty jsou přiměřeně klenuté.
PÁNEVNÍ KONČETINY
Svalnaté a silné, záď není příliš sražená a končetiny skrčené.
Silná a dlouhá.
Nevybočují ven, ani nevbočují dovnitř, jsou dobře zaúhlená. Za hrubou chybu se považuje krátká stehenní kost v kombinaci se strmým zaúhlením kolen.
Při pohledu zezadu jsou nárty rovnoběžné.
Postavené nízko.
Kompaktní, kulaté tlapky s tuhými, malými a odolnými polštářky. Tlapky jsou rovné, nevybočují ven, ani nevbočují dovnitř. Prsty jsou přiměřeně klenuté.
CHODY PSA
Končetiny se pohybují paralelně a přímo dopředu. Lokty jsou v ose těla, ale podél boků se pohybují volně. Kolena nejsou vybočená ven, ani vbočená dovnitř. Správný pohyb vychází ze zádi a udává jej korektní stavba zadních končetin.
OCAS
Dříve se většinou kupíroval.
Kupírovaný ocas je vysoko nasazený, silný, nesen vztyčený, není zatočený ani stočený nad hřbet a je tak akorát dlouhý.
Přirozený ocas je také vysoko nasazený. Nesen je vztyčený, ale ne zatočený ani stočený nad hřbet. Je silný a dlouhý tak, že je zachována vyváženost forem.