Dalmatin

Dalmatini jsou skvělými společníky a rodinnými mazlíčky, a to za předpokladu důsledné výchovy. Jsou velmi energičtí, neustále optimističtí a hlavně neúnavní, takže je nutné dopřát jim dostatek fyzické aktivity, ale zaměstnat i jejich mysl. Milují blízkost svého pána a jsou věrnými a milujícími přáteli.

K cizím lidem se budou chovat nedůvěřivě, ale nesmí být bázliví či dokonce agresivní. Jsou učenliví a poměrně snadno vycvičitelní, ale někdy tvrdohlaví. Zejména psi mohou mít sklony k dominantnímu chování, a proto je potřeba jim ukázat, kdo je tady pánem. Násilím ovšem nic nezmůžete, je nutné dalmatinům porozumět a vychovávat je s citem.

S výchovou a socializací začněte již od štěněcího věku, hlavně pokud má pes sdílet domácnost s dětmi či jinými domácími mazlíčky. Je potřeba, aby měl jasně vymezené hranice a zvykal si na jejich přítomnost od útlého věku.

Pokud dalmatinovi nedopřejete dostatek pohybu a důslednou výchovu, může se stát nezvladatelným psem, který bude v případě vaší nepřítomnosti ničit prostředí.

Dalmatin potřebuje dostatek pohybu, ale je nutné počítat s jeho loveckým pudem, a proto jej nepouštějte z vodítka na neoplocených pozemcích. Dlouhé procházky jsou samozřejmostí a vzhledem k jeho vytrvalosti s ním můžete vyrazit běhat, na kolo nebo vzít jako společníka na koňskou vyjížďku, při které vás bude rád doprovázet. Dalmatin se nespokojí s několika krátkými procházkami za den, ale potřebuje zaměstnat a unavit. Pak bude spokojeně odpočívat v blízkosti svého pána.

Využití nalezne i v některých psích sportech, hodí se na coursing, agility, dogfrisbee, canicross, obedience či dogdancing. Při absolvování potřebného výcviku se může uplatnit jako canisterapeutický pes, záchranář nebo lovecký pes.

Péče o dalmatina není náročná, přestože se jedná o krátkosrstého psa, je nutné počítat s tím, že líná po celý rok, ale silněji chlupy pouští v období podzimu a jara. Není potřeba zuřivé vyčesávání, bude stačit, když jej přejedete gumovou rukavicí nebo hřbílkem. 

Jako u všech plemen byste měli pravidelně kontrolovat a případně vyčistit zvukovod. Patřičnou pozornost věnujte drápům, velcí psi si je většinou při chození po tvrdém povrchu obrušují, přesto může být potřeba některý z drápů zastřihnout. Kleště či gilotina na drápy by vám rozhodně v psí výbavě neměly chybět.

Nezapomínejte ani na péči o chrup, je vhodné pravidelně mechanicky čistit zuby nebo přidávat do krmiva doplněk, který zabraňuje tvoření zubního kamene.

V 90. letech minulého století došlo k obrovskému boomu dalmatinů. Příčinou se stal film 101 dalmatinů, který přišel na scénu v roce 1996 a vycházel ze stejnojmenného kresleného filmu, jenž byl na obrazovky uveden již v roce 1961. Diváci si puntíkaté psy natolik oblíbili, že každý chtěl dalmatina vlastnit. Bohužel dalmatin není módní doplněk, a proto se brzy, jakmile odezněla mánie po dalmatinech, objevilo mnoho opuštěných psů, kteří hledali nový domov a páníčky, jež jim poskytnou potřebnou péči.

Hlavními psími hrdiny jsou Pongo a Perdita, jejichž láska sblíží i jejich páníčky Rogera a Anitu a odstartuje kolotoč událostí.  Oba lidští hrdinové se do sebe zamilují, následuje svatba a těhotenství. Během této doby však Perdita stihne zabřeznout a porodit krásná štěňátka. V tuto chvíli se na scéně objevuje ďábelská Cruella De Vil, zaměstnavatelka Anity, která si chce nechat ušít kožich ze štěňátek dalmatinků a chce Pongova a Perditina štěňátka koupit. Ti ovšem nejsou na prodej, a proto se Cruella musí odhodlat ke krádeži, ovšem pouze Perditina štěňátka na kožich stačit nebudou, a tak se dostáváme až k počtu 101 dalmatinů.

Natáčení se účastnilo neuvěřitelných 217 zástupců tohoto plemene, jenom hlavního psího hrdinu Ponga ztvárnili celkem 4 psi a jeho drahou polovičku Perditu 3 feny. Zajímavostí je, že štěňata dalmatinů se rodí bílá, takže filmaři museli v některých případech využít služeb maskérů a nechat pejskům skvrnky domalovat.

Úspěšný film se dočkal pokračování a v roce 2000 se objevilo 102 dalmatinů, ve kterých je ústředním nepřítelem pejsků opět Cruella De Vil, která je za dobré chování předčasně propuštěna z vězení.

Svému dalmatinovi, tak jako každému psovi, byste měli dopřát kvalitní stravu. Máte několik možností, jak krmit. Prvním a nejrozšířenějším způsobem jsou kompletní krmiva, která obsahují vše, co pes potřebuje. Na výběr máte mezi granulemi a konzervami.

Abyste ovšem svému mazlíčkovi koupili opravdu kvalitní krmení, tak musíte pečlivě číst složení na obalech. Zapomeňte na marketová krmiva, která obsahují 4 % masa pouze v některé barvě granulí. Nenechte se ovlivnit ani líbivou reklamou, ale vždy čtěte složení. Na prvních místech by se mělo objevit maso, ať již ve formě moučky nebo čerstvé, tam je ovšem nutné počítat s tím, že objem masa se zpracováním sníží. Granule by neměly být plné všech druhů obilovin, které znáte, ale ideálně nést označení grain free (bez obilovin) nebo low grain (s nízkým obsahem obilovin). Při krmení musíte dále zohlednit věk vašeho psa, proto existují krmiva rozdělená pro štěňata, dospělé psy a seniory.

Jestliže nechcete krmit granulemi a chcete svému psovi dopřát pestrou stravu, tak je pro vás ideálním řešením BARF, tedy krmení syrovým masem, kostmi a přílohami. Než začnete krmit psa tímto způsobem, tak byste si měli nastudovat potřebné informace v literatuře. Je totiž nutné sestavit psovi vyvážený jídelníček, aby přijímal vše, co jeho tělo potřebuje. Kromě svaloviny byste měli krmit i vnitřnostmi, syrovými (!) kostmi a neměla by chybět nějaká zelenina, kterou je ovšem nutné upravit tak, aby ji pes mohl strávit. Na barfování potřebujete místo v mrazáku, abyste si mohli připravit jednotlivé krmné dávky dopředu.

Průměrný věk: 10–13 let

Každé plemeno je náchylné k jiným onemocněním, některá mohou být dědičná, jiná se objeví bez genetického podnětu.

Pro dalmatiny je typickým dědičným onemocnění jednostranná nebo oboustranná hluchota. Toto onemocnění je způsobeno degenerací buněčných chloupků. Pes může být hluchý na jedno či obě uši. Vrozenou hluchotu lze zjistit již u štěňat asi od 5 týdnů věku pomocí BAER testu. Chovatelé běžně testují svá štěňata a když si jej budete kupovat, tak byste měli vědět, jak na tom vámi vybraný jedinec je. Psi postižení touto nemocí by se rozhodně neměli uplatnit v chovu.

Dalším onemocněním, na které můžete nechat psa vyšetřit je dysplazie kyčelního a loketního kloubu, která se objevuje u mnoha větších plemen psů.

Dalmatini jsou náchylní k tvorbě močových kamenů, protože stejně jako u lidí jejich moč neprochází přeměnou na allantoin, což má za následek vyšší obsah kyseliny močové v moči a krvi, a to může vést k různým onemocněním. Ne každý dalmatin musí nutně mít močové kameny, ale má k tomu předpoklady.

Dýchací ústrojí postihuje onemocnění ARDS (Adult Respiratory Distress Syndrome), které je bohužel smrtelné. Může se objevit u psů ve věku od čtyř do deseti měsíců. Onemocnění se projevuje zhoršeným dýcháním, kašlem či zvracením, tento projev přichází asi jeden až šest týdnů před smrtí. Nemoc je podmíněna geneticky a problém nastane v okamžiku, kdy jsou spojeni dva jedinci přenašeči, ve vrhu se pak narodí nemocná štěňata.

Dalmatin potřebuje dost pohybu a nehodí se proto pro pasivní lidi, kteří nemají vztah ke sportu. Vzhledem ke své krátké srsti by měl bydlet doma, kotec pro něj není vhodný. Můžete jej držet i v bytě za předpokladu, že mu poskytnete vše, co potřebuje ke spokojenosti.

Dalmatini jsou chytří a učenliví, s výcvikem tedy nebude problém, ale musíte být důslední. Někteří jedinci mohou být tvrdohlaví, ale musíte k nim přistupovat citlivě. Nutná je včasná socializace, již ve štěněčím věku je musíte seznámit s dětmi, psy a případně i ostatními zvířaty, se kterými mohou žít pohromadě právě za předpokladu, že jsou na ně zvyklí již od útlého věku.

Pokud chcete, aby byl váš dalmatin uchovněn, tak se musíte zúčastnit bonitace a splnit podmínky stanovené klubem. Na bonitaci mohou být posouzeni jedinci nejdříve den po ukončení 14. měsíce věku. Předtím je nutné absolvovat výstavu s výsledkem alespoň velmi dobrá u psa a dobrá u feny (od třídy mladých). K úspěšné bonitaci je nutné předložit výsledek vyšetření sluchu (test BAER), do chovu jsou přijati pouze oboustranně slyšící jedinci. 

Na bonitaci bude pes posouzen odbornou komisí. Vylučující vady jsou definovány standardem plemene a jedná se o: agresivitu či bázlivost; fyzickou či psychickou poruchu; konvergentní linii hlavy; absenci více než 6 premolárů, přičemž M3 může chybět a není to považováno za vadu; entropium, ektropium, různobarevná duhovka či modře zbarvené oči; nepigmentovanou nosní houbu; kroužkující ocas; skvrny kolem očí (monokly) či plotny kdekoliv na těle; tříbarevné zbarvení (hnědé a černé tečky pospolu), bronzové, citronové, oranžové nebo modré tečkování, případně bílé zbarvení bez tečkování; dlouhá srst a hluchota. Psi musí mít obě varlata zřetelně sestouplá v šourku.

Do chovu mohou být přijati i jedinci bez průkazu původu. Pokud takoví psi splní všechny podmínky stanovené klubem, tak budou zapsáni do pomocného registru a použiti v chovu.

Po řádném uchovnění mohou být psi zařazeni do chovu od prvního dne po ukončení 17. měsíce věku a horní věková hranice není stanovena. Feny mohou být poprvé nakryty také od prvního dne po ukončeném 17. měsíci a jejich chovnost končí 8. rokem věku. U fen je povolen maximálně jeden vrh za kalendářní rok.

Dalmatin má tak specifické zbarvení, že není možná jeho záměna s jiným psem. Za jeho popularitu a rozšíření mezi laickou veřejnost může film 101 dalmatinů, díky kterému dalmatina pozná bezpečně každý.