Čivava

Zástupci tohoto plemene se svou velikostí řadí mezi celosvětově zcela nejmenší psy. Čivava je plemenem ostrých protikladů. Ačkoliv je skutečně nepatrného vzrůstu, její povaha jako by patřila psovi velikostí mnohem mohutnějšímu. Je velmi smělá a vysoce ostražitá, zejména v mládí o sobě ráda dává vědět v podobě pronikavého štěkotu. Je to pes, který budí mezi lidmi rozporuplné reakce. Jedněmi zatracovaný a posmívaný pro svůj trpasličí vzrůst, druhými hluboce milovaný věrný společník, který může svého pána doprovázet doslova na každém kroku. Nejen po svých, ale taktéž pohodlně v náruči nebo v tašce. Některé čivavy jsou s úspěchem používány jako canisterapeutičtí psi.

I když je čivava chována již dlouhou dobu jako ryze společenský pes, vyznačuje se výraznými loveckými pudy. Nesnese velký chlad a nemůže být chována celoročně venku, ocení však dostatek pohybu v podobě každodenních, nepříliš dlouhých procházek. Vzhledem ke svému vzrůstu je vhodná i ke starším lidem či chovatelům bez sportovních ambic. To ale neznamená, že by se jednalo o pohybově zcela pasivní plemeno. Příčinou je spíše celkem velká přizpůsobivost čivavy v tomto ohledu. Někteří aktivní chovatelé se svými čivavami provozují agility, dogdancing, či obedience.

Péče o srst krátkosrsté čivavy je velmi snadná, plně postačí občasné prokartáčování, vhodnou pomůckou je gumový kartáč. Kromě období línání, kdy je na místě denní vyčesání odumřelých chlupů, nemusíme ani u dlouhosrsté čivavy vynakládat nikterak náročnou péči o osrstění na celém těle, pro zdravý a udržovaný vzhled postačí důkladné vyčesání a prokartáčování alespoň jednou týdně. Speciální pozornost věnujeme jemné srsti okolo uší.

Příliš časté koupání čivavy není vhodné, neboť při něm může dojít k odmašťování, nadměrnému vysoušení a podráždění pokožky. Srst čivavy má navíc schopnost samočistění, i když se pes pohybuje v zabláceném a mokrém prostředí, mnoho nečistot na jeho srsti po uschnutí neulpívá. Proto pejska koupeme jen párkrát do roka. Spíše než podrobit čivavu zbytečně koupání se doporučuje použít opatrně k lepšímu očištění srsti navlhčený hadřík.

Zvýšenou pozornost vyžaduje oční okolí čivavy. Oči těchto psů jsou působením vnějších vlivů nezřídka podrážděny, jistou roli hraje velikost oka a umístění psa nízko nad zemí. Dochází tak k relativně vydatnému slzení a je třeba okolí očí jemně a opatrně pravidelně otírat, aby se pod očima nevytvářely nevzhledné skvrny rezavého či hnědého zbarvení.

Nezapomínáme také na pravidelnou péči o chrup, abychom zamezili vytváření nežádoucího zubního kamene a zápachu z tlamy. K dostání je mnoho typů žvýkacích pochoutek, jejichž výrobci zaručují pozitivní dopad co se prevence zubního kamene týče, nejjistější metodou je ale mechanické čištění zubů alespoň jednou či dvakrát týdně. K tomuto účelu si zakoupíme speciální měkký kartáček miniaturních rozměrů a zubní pastu pro psy. Pravidelné stříhání drápků přenechává řada chovatelů raději zdravotnickému personálu na veterinární klinice, neboť mnoho čivav tuto proceduru velmi špatně snáší.

Ohledně minulosti čivavy koluje spousta zajímavých legend, jejichž obsah se doposud nepodařilo jednoznačně potvrdit ani vyvrátit. Podle jedné z nich měly různě zbarvené čivavy v říši Aztéků odlišný význam a osud. Modře zbarvené čivavy byly mezi Aztéky považovány za posvátné a byly uctívány, červeně zbarvení jedinci byli používáni jako oběti při pohřbech. Kromě sakrální funkce měly čivavy pro Aztéky i čistě praktické využití. Jejich srst byla zřejmě surovinou na výrobu látek. Jednalo se překvapivě o srst krátkosrstých psů, dlouhosrstá čivava vznikla až mnohem později patrně na území USA.

Odpovídající krmivo vybíráme vždy podle velikosti a stáří psa. Denní dávka musí přitom obsahovat všechny potřebné živiny a vitamíny v potřebném množství. Chovatel čivavy má velkou výhodu oproti chovatelům větších plemen, co se týče finanční náročnosti na pořízení dostatečného množství krmiva. Při vynaložení poměrně nízkých nákladů lze čivavě zajistit tu nejkvalitnější dostupnou stravu. Někteří chovatelé připravují stravu pro psa doma, při tomto postupu je ovšem velmi obtížné docílit každodenně optimálního nutričního složení potravy. Přesto se k této alternativě uchyluje pozvolna stále více chovatelů, jejichž záměrem je poskytnout svému psovi co nejpřirozenější stravu. Celkově nejvyhledávanější možností je v současné době konzervované či superprémiové granulované krmivo, u kterého můžeme přesně odměřit adekvátní krmnou dávku. Některé typy granulí jsou speciálně tvarované tak, aby se psovi dobře zpracovávaly v miniaturních čelistích, příjemným bonusem je obsah složek, napomáhajících prevenci proti zubnímu kameni. Některé čivavy mají sklony k mlsnosti, zároveň hrozí při nevhodné výživě tomuto plemeni nebezpečná obezita. K obojímu je potřeba při výběru stravy přihlédnout.

Průměrná délka života: 12 – 14 let.

Ačkoliv průměrná délka života čivavy nijak výrazně nepřevyšuje stejný údaj u ostatních malých plemen, někteří jednotlivci plemene čivavy se dožívají nadprůměrně vysokého věku. Ačkoliv se jedná o poměrně zdravé psí plemeno, některá onemocnění se mohou u čivavy objevit v hojnější míře. Tenké končetiny tohoto psa jsou velmi křehké a náchylné na vnější poranění. Mezi nejčastěji zaznamenaná onemocnění u čivav patří luxace pately, což je onemocnění příznačné pro malá plemena psů. Někdy představuje jediné řešení chirurgický zákrok. Čivavu může především v mladším věku postihnout hypoglykemie, způsobená velmi malou kapacitou žaludku a nerovnováze mezi dodanou a spotřebovanou energií. Zranitelnou oblastí představuje oblasti zubů, které jsou náchylné k tvorbě zubního kamene. K dalším zdravotním problémům, které se u čivavy vyskytují častěji, patří obezita, kožní choroby či hydrocefalus.

Čivava patří mezi psí plemena, po kterých je dlouhodobě vysoká poptávka. Tato skutečnost nahrává mnoha nezodpovědným množitelům, kteří za účelem co největšího finančního zisku produkují obrovské množství štěňat bez průkazu původu. Rodiče těchto štěňat jsou degradováni na pouhé výrobní stroje, spolu se štěňaty žijí často v otřesných podmínkách, bez potřebné péče a prostoru, v minimálním kontaktu s člověkem. Štěně, pocházející z takového prostředí, si odnáší fatální újmu a je negativně poznamenáno na celý život. Jednak dlouhou škálou fyzických vad, ať už zřetelných či skrytých, ale také v podobě behaviorálních problémů. Pečlivý výběr štěněte s průkazem původu z řádně registrovaného chovu je jediným způsobem, jak se uchránit osobního zklamání a problémům z pořízení vážně nemocného a problémového psa. Zároveň představuje možnost, jak pozitivně přispět k řešení celkové situace a postupně zamezit dlouhodobému týrání alarmujícího množství psů.

Během výcviku můžou některé čivavy vykazovat jisté nepochopení v reakci na pánovy povely a tak jim může trvat déle se něco naučit, než zástupcům jiných plemen. V takovém případě je třeba se obrnit trpělivostí a nesklouznout k prudkému jednání. Někteří chovatelé bohužel výchovu čivav podceňují, protože mají pocit, že tak malého psa není zapotřebí příliš cvičit. Tento fakt stojí velmi významně za negativním stínem na jinak dobré pověsti tohoto plemene.

V případě zájmu o uchovnění psa je praktické stát se členem některého z příslušných chovatelských klubů. V České republice existují dva chovatelské kluby věnující se čivavám, jejichž podmínky ohledně uchovnění se v detailech liší. Chihuahua klub České republiky povoluje absolvování svodu psům starším devíti měsíců, zatímco dle řádu Klubu chovatelů čivav a naháčů je účast na popisném svodu povolena až ve věku psa deset měsíců a více. Další nezbytnou podmínkou je absolvování klubové, speciální, mezinárodní či národní výstavy po dovršení jednoho roku psa, přičemž pes musí být na této výstavě ohodnocen nejhůře velmi dobře. Mezi vylučující vady při bonitaci patří otevřená fontanela, závažné odchylky v osrstění psa, absence ocasu, výrazně nestandardní tělesné proporce nebo celkově závadná stavba těla, zdeformované čelisti, příliš krátké či visící ucho, poruchy chování.