Český horský pes

Český horský pes je plemeno s velmi přátelskou povahou, díky čemuž se skvěle hodí do aktivní rodiny, protože má velmi rád pohyb. Skvěle si rozumí s dětmi a není agresivní. Pokud ho bude dítě moc obtěžovat, půjde si prostě lehnout na klidné místo. Je proto důležité, aby děti měly jasně vytyčené mantinely a věděly, že ho mají nechat odpočívat.

Dobře vychází nejen s ostatními psy, ale i s jinými domácími mazlíčky, což je velké plus. U cizích lidí záleží na tom, jaký vztah k vám mají, pokud se jedná o vítanou návštěvu čechohoráček ji bude společně s vámi vítat, ale u nezvaných hostů se projeví jako hlídač.

Toto plemeno se v případě potřeby umí samo rozhodovat, takže převládá názor, že jsou hůře cvičitelní. Pokud na něj půjdete správně, naučí se vše, co budete potřebovat, stačí vám k tomu jenom pamlsky, trpělivost a pozitivní motivace. Zapomeňte na fyzické tresty, ač to nevypadá, horský pes je poměrně citlivý.

Čechohoráček je všestranně využitelný, o čemž svědčí jeho používání v mnohých kynologických aktivitách. Je to velmi aktivní plemeno, žádný gaučák, takže zvažte, zda budete moci uspokojit jeho potřebu pohybu.

Velmi rád chodí s páníčkem běhat nebo na delší túry. Číslem jedna je pro něj psí spřežení, tahání koloběžky i lyžaře. Věnovat se společně můžete canicrossu nebo i vytrvalostnímu dogtrekkingu. Zkrátka nepřijdete ani s dnes tolik populárním dogdancingem nebo dogfrisbeem.

Existují horští psi, kteří skládají i zkoušky z poslušnosti, vždy záleží na konkrétním jedinci a na tom, jak se mu páníček věnuje. Společně si můžete vyzkoušet i záchranářský výcvik nebo pomáhat prostřednictvím canisterapie.

Ač se jedná o dlouhosrsté plemeno, péče o srst není příliš složitá, protože má samočisticí schopnost. Na vás tedy bude hlavně pravidelné vyčesávání. V období línání pak počítejte s větším množstvím chlupů. Koupání a šamponování není potřeba, pokud byste psa často myli, tak by jeho srst ztratila své přirozené vlastnosti.

Kontrolovat byste měli uši, jestli v nich není nějaká nečistota nebo zánět, protože na první pohled si toho nemusíte všimnout, když jsou povislé. Pozornost věnujte také očnímu okolí a utírejte ospalky. U velkých plemen se zubní kámen většinou netvoří tak silně jako u malých psů. Ale i tak je vhodné zuby mechanicky čistit, nebo používat doplňky stravy, které zabraňují usazování kamene.

Poslední kapitolou je zkracování drápků. Na tento úkon zvykejte již od štěněčího věku, abyste pak v dospělosti neměli problém. Je pravděpodobné, že váš čechohoráček si drápy bude obrušovat při pohybu po tvrdém povrchu. Ale jednou za čas je zkontrolujte a pokud některý bude přerůstat, tak zastřihněte speciálními kleštičkami. Nezapomínejte na pátý dráp na předních packách, který není ve styku se zemí.

Český horský pes je poměrně neznámé plemeno a hlavně není ani moc rozšířené. Chovatelská základna není široká a chovatelé si cení každého dalšího chovného jedince i nového nadšence pro chov. Bohužel zatím toto nejmladší české národní plemeno není uznáno ani FCI (Mezinárodní kynologická federace). Výhodou čechohoráčka je to, že je to opravdu všestranně využitelný pes, který se hodí téměř pro každého aktivního člověka.

Zkušenosti od chovatelů:
Tito psi milují vodu a tak by majitele nemělo rozhodit, že i ve velice chladných podmínkách se jejich miláček půjde osvěžit do rybníka nebo potoka.

Horáčci jsou velice inteligentní a často se snaží řešit situace za Vás. Například, když několikrát odvedete dítě od jezírka na zahradě a dáte mu najevo, že k němu nemá chodit, horáček vše registruje a jednoduše Vás příště zastoupí. Chytne dítě za rukáv a už ho táhne pryč :)

Nebo při opakovaném shazování kocoura ze stolu na terase jednou dojde psovi trpělivost a prostě přiběhne a sám kocoura tlapkou sundá :).

Když jednou máte horáčka doma, těžko Vám ho jiné plemeno nahradí. Jsou jednoduše dokonalí :).

Správné krmení je u velkých plemen velice důležité, protože tak můžete ovlivnit jejich zdraví. Krmit můžete kvalitními granulemi, ale oblíbené je také barfování, tedy krmení přirozenou stravou, kdy psovi podáváte syrové maso, kosti, přílohy a různé doplňky.

Když krmíte granulemi, tak to máte bez starostí, musíte jenom vybrat ty správné, aby na nich pes prospíval. Vždy proto čtěte složení a řiďte se podle něj. Na prvním místě musí být maso a naopak by tam měl být snížený obsah obilovin, nebo mohou být granule zcela bez nich. Dobré je, pokud obsahují i chondroprotektivní látky. V období růstu je nutné krmit granulemi pro štěňata či později juniory, a to zhruba do 20 měsíců věku. Pak můžete přejít na dospělácké.

Barfování je kapitola sama pro sebe, existuje mnoho zastánců i odpůrců a záleží, co vám samotným vyhovuje. Jasné je jedno, barfovat nemůžete začít jen tak z ničeho nic, nejdříve si musíte načíst všechno potřebné, abyste věděli, jak sestavit vyváženou krmnou dávku, aby vašemu horáčkovi nic nechybělo.

Toto plemeno je velmi zdravé a odolné, není ani příliš zatíženo dědičnými chorobami. Objevit se u něj může dysplazie kyčelního kloubu (DKK), ale ta je sledována při přijetí do chovu a jedinci se stupněm 3 a vyšším jsou z chovu vyloučeni. Můžete si tedy vybírat štěně po rodičích, kteří mají dobré výsledky. Je vhodné preventivně podávat českému horskému psovi kloubní výživu, a to klidně již od štěněte.

Stejně jako u jiných velkých plemen i u čechohoráčka se může objevit torze (přetočení) žaludku, i když to není tak časté jako u jiných plemen. Torze je akutní stav, se kterým musíte okamžitě vyhledat veterinární pomoc, protože může skončit smrtí zvířete. U plemen s predispozicí bývá způsobena špatnými stravovacími návyky. Je vhodné denní krmnou dávku rozdělit do více porcí, aby toho pes najednou snědl méně a hlavně se musí po jídle dodržovat klidový režim.

Český horský pes, jak už jeho pojmenování napovídá, je odolný proti nepříznivému počasí, a proto může bez problémů bydlet i na horách, vždyť byl stvořen do psího spřežení.

Vzhledem k tomu, že se jedná o velké a chlupaté plemeno, tak se nehodí do bytu. Spokojený bude v domě se zahradou, kde se může vyběhat, ale nezapomínejte na pravidelné procházky a dostatek aktivity. Může mít na zahradě kotec s boudou, ale nesmí tam trávit celé dny o samotě, potřebuje být v kontaktu se svou rodinou, aby nestrádal.

Aby mohl být váš český horský pes uchovněn, tak si musíte v první řadě koupit štěně s průkazem původu FCI. Pak je potřeba splnit podmínky stanovené Klubem českého horského psa.

Absolvovat musíte bonitaci, což je speciální chovatelská akce podobná výstavě, na které je pes podrobně posouzen a veškeré jeho odchylky od standardu jsou zaznamenány. Pořádá se minimálně dvakrát ročně a pes se jí může zúčastnit od věku 12 měsíců.

K uchovnění se dokládá vyhodnocení vyšetření dysplazie kyčelního kloubu. Rentgeny pro účely uchovnění se mohou provádět až od ukončeného 17 měsíce věku. Do chovu jsou přijati jedinci s maximálním stupněm DKK 2. Jakmile se na jedné straně objeví stupeň 3 a vyšší, je jedinec z chovu vyloučen.

Dříve se do chovu pouštěli i jedinci se stupněm 3, takový může být spojen pouze s protějškem, který má nejhůře stupeň 1/1. Vzhledem k tomu, že český strakatý pes má otevřený registr, mohou být takoví jedinci spojeni pouze s partnerem, který má plný rodokmen.

Fena může být nakryta nejdříve od 18 měsíců věku, ale doporučuje se krytí až od 24 měsíce. Chovnost fen končí dosažením 8. roku věku. Psi mohou krýt od 18 měsíců a jejich chovnost není nijak omezena. Psi musí mít obě varlata sestouplá v šourku, v opačném případě jsou z chovu vyloučeni.

Ač je to naše národní plemeno, tak není mezi širokou veřejností příliš známé. Splést si ho je možné se psy s podobným vzezřením, a to konkrétně slovenským čuvačem, který byl použit při šlechtění, ale v úvahu připadá i tornjak.