Československý vlčák

Při setkání s československým vlčákem na procházce v přírodě leckoho v první chvíli napadne, že má před sebou nefalšovaného divokého vlka. Křížení s ním dalo tomuto psovi do vínku vskutku unikátní vzhled, který oslňuje i budí náležitý respekt. Pro spokojené soužití s československým vlčákem je třeba usilovat o plné pochopení jeho povahových rysů, které souvisí s historií a specifickým formováním plemene. Chovatel, kterému se podaří svého psa chápat a adekvátně k němu přistupovat, zpravidla zcela propadne kráse československého vlčáka a zamiluje se do těchto jedinečných psů na celý život.

Československý vlčák zdědil mnohé po německém ovčákovi, ale nezapře v sobě ani odkaz divokého vlka. Je velmi všestranný, doslova nabitý energií, vytrvalý a pohotový ve svém jednání. Nerozhází ho žádná nepřízeň počasí, vždy je připraven k akci. Tento houževnatý pes se silným smyslem pro smečku je nesmírně oddaný svému pánovi a loajální ke své rodině. Silné pouto k jedinému pánovi zproblematizovalo jeho původně zamýšlené široké použití v bezpečnostních složkách. Je nebojácný, k cizím lidem přirozeně nedůvěřivý a ostražitý. Kromě štěkání je pro něj typické vytí a v hojné míře i kňučení.

Zástupce tohoto plemene mají vynikající smysly. Skvělý čich a stopařské schopnosti československého vlčáka jsou přímo pověstné. Lovecké instinkty některých psů mohou představovat hrozbu pro domácí mazlíčky jako jsou kočky a drobní hlodavci, jež může mít tento pes tendenci považovat za vítanou kořist. Co se týče vztahu k dětem, je vhodnější spíše do rodiny s odrostlejšími ratolestmi, se kterými by si měl hrát vždy pod dozorem dospělé osoby. Při svých hrách nejedná se spoluhráči v rukavičkách, stejně jako jiná plemena srovnatelného vzrůstu a temperamentu.

Československý vlčák je vhodný pro aktivního člověka, který holduje pobytu v přírodě a bude mít možnost dopřát svému psovi dostatek pohybové aktivity. To v tomto případě znamená nejen každodenní vydatné a svižné procházky, ale ideálně také pravidelnou účast na některém z dlouhé škály psích sportů nebo výcvikových aktivit. Československý vlčák díky své vytrvalosti a odolnosti skvěle obstojí při canicrossu, dogtrekkingu, bikejöringu, skijöringu, obraně nebo pachových pracích.

Československého vlčáka nelze doporučit nezkušenému chovateli, který uvažuje nad pořízením svého zcela prvního psa a toto plemeno mu učarovalo svým zjevem. Tento pes velmi citlivě vnímá hierarchické uspořádání ve své rodině, jeho důvěru si nezíská kdekdo a je nutné k němu přistupovat se stoprocentní důsledností. Jeho pán pro něj musí představovat nejbližšího partnera i respektovanou autoritu v jedné osobě.

Zástupci tohoto plemene jsou sice učenliví, ale nemají bezbřehou touhu se za každou cenu zavděčit, pokud není motivace k požadovanému úkonu dostatečně silná. Bezmyšlenkovitě reagovat ve vteřině na ten samý povel stále dokola bez důvodu zkrátka není styl československého vlčáka. Nudný výcvik bez nápadu dokáže tohoto psa velmi rychle přestat bavit a jeho ochota spolupracovat je v takovém případě mizivá.

Naprosto stěžejní je u československého vlčáka pečlivá socializace již od brzkého štěněčího věku. Kontakty s různými cizími lidmi, zvířaty všemožného druhu a seznámení se s odlišnými typy prostředí v prvních týdnech a měsících života - právě to jsou základní stavební kameny pro vytvoření dobrého a bezproblémového vztahu psa ke svému okolí v dospělém věku v budoucnosti.

Československý vlčák může být chován vzhledem ke své široké toleranci teplotních výkyvů v domě i venku. Vzhledem k jeho potřebě dostatečného prostoru je nejlepší volbou celoroční umístění venku, ovšem při zajištění každodenní možnosti strávit několik hodin se svou rodinou. Každý pes může mít při nedostatečném zaměstnání mysli či těla destruktivní sklony, zvlášť když je ponechán o samotě. Proto je dobré nechat pro něj vybudovat kvalitní kotec či pořídit klec, kde pes bezpečně setrvá ve chvílích nepřítomnosti chovatele.

Péče o srst československého vlčáka není technicky náročná a zvládneme ji lehce i bez pomoci profesionálů z kadeřnického salónu pro psy. Koupání psa je nutné pouze velmi vzácně, protože srst má velkou samočistící schopnost. Péče o ni spočívá v občasném pečlivém vyčesávání. Frekvence vyčesávání v podstatě odpovídá momentální intenzitě línání osrstění psa. Československý vlčák líná do jisté míry kontinuálně, při změně ročního období dochází k masivní výměně srsti, která zaměstná vysavač více než kdy jindy. Tehdy je nezbytné psovi vyčesávat uvolněnou srst denně.

Jednou týdně kontrolujeme psovi zevní ušní zvukovod, zda není nadměrně znečištěn a nejeví známky počínajícího zánětu. Samozřejmostí by měla být péče o psí chrup prostřednictvím klasického čištění zubů kartáčkem a zubní pastou pro psy několikrát týdně nebo přidáním speciálního čistícího přípravku do vody. Dobrou volbou jsou žvýkací pamlsky s čistícím efektem, ale nelze na ně spoléhat zcela. Pravidelně zastřiháváme psovi drápy.

Oproti fenám jiných psích plemen hárají feny československého vlčáka zpravidla pouze jednou ročně. Nová štěňata přicházejí na svět většinou v zimním období.

Výběr psího krmiva je veledůležitý krok. Vždyť správně sestavený jídelníček je holou nezbytností pro zdraví našeho psa po celý jeho život. V období vývoje štěněte až do dospělosti je zapotřebí zvýšené opatrnosti při výběru kvalitního krmiva a jeho správném dávkování, které zajistí přiměřený vývoj a růst kosterní a svalové soustavy psa. Dobrý začátek představuje získání podrobných informací o dosavadní stravě štěněte od primárního chovatele. Ten nám může dát mnoho užitečných rad a nasměrovat nás. V prvních dnech po přinesení štěněte domů krmíme pejska shodně jako tomu bylo zvyklé doposud. Jestliže se neztotožňujeme s výběrem krmiva původního chovatele a chceme udělat v jídelníčku svého psa změnu, činíme tak až později a postupně, s ohledem na jeho trávení.

Nejvíce chovatelů se v současné době přiklání k volbě granulovaného krmiva. Jeho využití je snadné, praktické a řada veterinárních lékařů se dušuje o jeho prospěšnosti, jedná-li se o kvalitní granule a ne podivně laciné zboží ze supermarketu. U československého vlčáka se vzhledem k jeho původu přímo naléhavě nabízí možnost krmit syrovým masem, kostmi a zeleninou, tedy zvolit tzv. barfování. To si mezi pejskaři získává stále více stoupenců, především mezi chovateli pracovních plemen. Další alternativou jsou masové konzervy pro psy nebo podomácku vařená strava, jež pochopitelně nemusí sestávat jen z masa. Ke každému psovi je třeba přistupovat individuálně, co jednomu prospívá, druhému svědčit nemusí, nejen po chuťové stránce.

Průměrná délka života: 12 – 16 let.

Snaha o docílení lepší zdravotní kondice plemene prostřednictvím křížení s vlky byla do jisté míry u československého vlčáka úspěšná. Ve srovnání s jinými plemeny stejné velikostní kategorie se někteří jedinci dožívají vyššího věku a nevykazují inklinaci k řadě geneticky podmíněných zdravotních komplikací jako reprezentanti jiných psích plemen. Přesto se i u československého vlčáka vyskytuje několik chorob častěji než ostatní zdravotní neduhy. Obávaným strašákem všech chovatelů je dysplazie loketního a kyčelního kloubu. Výběrový a zodpovědný chov nepostižených jedinců představuje v současné době aktivně uplatňovaný nástroj pro minimalizaci tohoto onemocnění u budoucích generací.

Další onemocnění, která se u československého vlčáka vyskytují, jsou v dnešní době monitorovatelná díky genetickému testování. Jedná se zejména o degenerativní myelopathii (neléčitelná, geneticky podmíněná choroba míchy) a dwarfismus (nedostatek růstového i jiných hormonů, způsobující buď úmrtí štěněte v raném věku či jeho zakrslý vzrůst a zdravotní problémy v dospělosti). U některých zástupců plemene byl zaznamenán také výskyt exokrinní pankreatické insuficience (provázena trávicími obtížemi rozličného charakteru) a problémy v důsledku psího herpes viru (nebezpečný pro štěňata, existuje očkovací látka).

Pro řádné uchovnění psa je třeba v první řadě získat kladné ohodnocení během bonitace. Ta hraje klíčovou úlohu pro vytvoření solidních podkladů a záznamů o exteriérových i povahových kvalitách jednotlivých zástupců plemene. Bonitace se mohou účastnit psi starší osmnácti měsíců. Majitel psa se musí na příslušný termín bonitace včas přihlásit a mít k dispozici členský průkaz, průkaz o původu psa i jeho očkovací průkaz. Je povinností taktéž zaplatit stanovený poplatek.

Součástí podkladů, jež jsou pro povolení k účasti na bonitaci nezbytné, jsou též výsledky veterinárního vyšetření ohledně dysplazie kyčelního a loketního kloubu, nově i DNA profil. Ten momentálně postačuje k účasti na bonitaci s tím, že je pro uchovnění nutné vyšetření ohledně dysplazie dodat posléze.

V bonitační komisi společně zasedají vedoucí bonitace, posuzovatel pro exteriér a poradce chovu. Pozorně sledují psy po celou dobu bonitace a konečné hodnocení vypracovávají pomocí speciálního přehledného systému kódů. Kromě exteriéru je podrobně posuzována i povaha psa, a to sledováním jeho chování při měření tělesných proporcí psa a prostřednictvím tzv. zkoušky povahy. Ta zahrnuje několik modelových situací, kterým je pes vystaven (přepadení, reakce na skupinu osob, reakce na výstřel).

Mezi vylučující vady patří výrazný nesoulad tělesných proporcí; nezvykle tvarovaná hlava; absence některých zubů vyjma M3 a 2PM1 (moláry a premoláry); nežádoucí skus zubů; zcela atypický tvar či postavení uší, očí, hrudníku, hrudních končetin, ocasu; nevyhovující osrstění; nestandardní zbarvení srsti; příliš spáditá záď; agresivní nebo bázlivé chování.