Bulteriér

Díky svému klabonosému profilu je bulteriér vzhledově naprosto unikátní a nezaměnitelný. Děti si ho občas pletou s legrační miniaturní kravičkou. Někteří dospělí nad ním posměšně kroutí hlavou, co že je to za podivného a zdeformovaného psa. U jiných lidí vzbuzuje bulteriér a priori strach a obavy, prohloubené negativní kampaní v médiích a opakovaným odkazováním na jeho původní využití v aréně. Patří bohužel mezi psí plemena, která mají kromě skalních obdivovatelů rovněž řadu odpůrců.

Jako důsledek jedinečně kombinovaného odkazu buldočích a teriéřích předků koluje tomuto psímu dobrodruhovi v žilách pestrý koktejl těch nejlepších psích vlastností, stejně jako drobná špetka nešvarů, typických pro výchozí plemena. Pravý bulteriér je tedy zdravě sebevědomý, otevřený, odvážný, bystrý a zvídavý. Stejně jako buldok je to silák, který si čas od času i rád zalenoší. Zároveň je mu vlastní horlivost, ostražitost, velká touha po akci a tvrdohlavost hodná pravého teriéra.

Vůči svému pánovi bývá bulík zpravidla nesmírně oddaný. Špatně snáší odloučení od své rodiny. Je všestranným společníkem, ale nejraději má, když se něco děje. Z velké nudy si dokáže najít vlastní zábavu a má sklony k destruktivnímu chování. Je velmi hravý a přátelský k dětem, menším však může při hře nechtěně ublížit vzhledem ke své robustní konstituci, „vlastní“ děti může mít tendenci chránit před cizími, pokud má pocit, že jsou v nebezpečí. Proto by měl jakýkoliv jeho kontakt s dětmi být vždy bedlivě monitorován dospělou osobou, kterou pes respektuje.

Co se týče vztahu zástupců tohoto plemene k ostatním psům a jiným zvířatům, poměrně rozšířená představa bulteriéra jako psa lačnícího nedočkavě po boji je mylná. Dobře vychovaný a socializovaný bulteriér nemá zapotřebí samovolně napadat jiná zvířata. Obecně se ale nedoporučuje chov dvou jedinců stejného pohlaví. Je-li bulteriér vyprovokován ke rvačce, dokáže být drsným protivníkem s neúprosným skusem čelistí a velkou touhou po přemožení protivníka, která je dána jeho vrozenou souteživostí. Navíc má schopnost dobře snášet vlastní bolest. Důsledný výcvik je naprostou nezbytností pro zajištění perfektní ovladatelnosti psa i v takové situaci, kdy bude čelit lákavé výzvě od neprozřetelného provokatéra.

Stejně jako je důležité zaměstnat bulteriérovu činorodou mysl, musíme brát zřetel na to, že bulteriér není žádný kavárenský povaleč ze psí říše. Pohodlné místo na vyvýšeném křesílku sice ocení s velkým povděkem a dokáže si ho požitkářsky užít, jeho svalnatá postava však potřebuje především každodenní aktivní vyžití. Bulteriér se proto nejlépe zabydlí u aktivního pána nebo aktivní rodiny, ideálně s odrostlými dětmi, pro které sport není cizí slovo a outdoorové aktivity patří mezi jejich nejoblíbenější hobby.

Každodenní pravidelné venčení včetně jedné aktivní hodinové procházky by mělo být naprosto samozřejmostí. Bulteriér je jako malé dítě, jež potřebuje neustále zabavit. S tím rozdílem, že většina bulíků zůstává až neuvěřitelně hravá a zvídavá po celý život. Jejich významnou předností je velká všestrannost, co se pohybového potenciálu týče. Majitel bulteriéra se tak může se svým čtyřnohým svěřencem směle účastnit širokého spektra kynologických sportů.

K nejvíce vyhledávaným sportovním disciplínám patří v současnosti agility, coursing, dogtrekking, flyball, dogfrisbee, ale i dogdancing. Skvělou a pro praktické užití v každodenním životě nadmíru užitečnou volbou je výcvik poslušnosti, obedience či sportovní výcvik, vzhledem k jisté tvrdohlavosti bulteriéra se ale jedná o velkou výzvu nejen pro psa, ale zejména pro jeho majitele. Bulteriér se může dobře uplatnit i při pachových či dokonce speciálních záchranářských pracích, kdy dostává zasloužený prostor jeho dobrý čich. V České republice existuje i několik bulteriérů, kteří úspěšně složili canisterapeutickou zkoušku.

Pečovat o srst bulteriéra je dosti snadné. Postačí psa průměrně jednou za týden vykartáčovat nejlépe gumovým kartáčem. Pokud chcete minimalizovat výskyt uvolněných chlupů různě po bytě, častějším kartáčováním rozhodně nic nezkazíte. V období línání je ideální vyčesávat starou srst každý den. U bulteriéra není žádoucí časté koupání, s ohledem na zvýšenou citlivost jeho kůže. Kosmetické přípravky mohou způsobit podráždění pokožky, je-li koupání nutné, nejčastěji kvůli tomu, že se pes v něčem nevábném vyválel, šetrnější očistu lze provést za pomoci suchého šamponu.

Nejen srst psa vyžaduje naši pravidelnou péči. Také o chrup našeho psího parťáka je třeba vzorně pečovat a chránit ho pravidelným čištěním před zubním kamenem, který může v pokročilém stadiu psa o zuby dokonce i zcela připravit. Možností je více a lze je libovolně kombinovat. Stačí se informovat u veterinárního lékaře a v dobrém obchodě s potřebami pro domácí mazlíčky. Denně bychom měli psovi velmi jemně a šetrně očistit oční okolí navlhčeným vatovým tamponem. Hlavně bíle zbarveným jedincům se pod očima velice rychle vytvoří nevzhledné hnědé skvrny, nevěnujeme-li očím dostatečnou pozornost. Stejně tak hrozí nebezpečí vzniku zánětu zevního zvukovodu psa, jestliže se do ucha dostanou nečistoty ve velkém množství a my budeme tento fakt přehlížet. Alespoň jednou týdne uši bedlivě zkontrolujeme. Drápky psa udržujeme optimálně dlouhé.

V Juneau, hlavním městě Aljašky, stojí v přístavišti, hned u cedule vítající nově příchozí do města, decentní socha psa. Charakteristický tvar hlavy už z dálky napovídá, že se jedná o bulteriéra. Umělecké zpodobnění zachycuje fenku Patsy Ann, která se narodila v roce 1929 v Oregonu, ale v Juneau na Aljašce prožila téměř celý svůj život. Umístění sochy této pozoruhodné fenky hned u uvítací cedule není náhodné, ba přímo naopak, má přímo symbolický význam.

Toto místo bude bílé bulteriérce Patsy Ann patřit už navždy. Právě tady trávila Patsy Ann hodiny, dny, měsíce a roky svého života vytrvalým vítáním připlouvajících lodí. S předstihem bezpečně a neomylně poznala, kdykoliv se loď přibližovala do přístaviště, a to navzdory tomu, že trpěla hluchotou. Fenka si brzy získala srdce obyvatel Juneau. Za svého života si vysloužila od úřadujícího starosty města titul „oficiálního vítajícího města Juneau“.

Patsy Ann se stala i miláčkem turistů. Byla možná jedním z nejvíce fotografovaných psů na světě. Toho, kdo zavítal ve 40. letech 20. století na Aljašku, jistě okouzlilo mnohé v této impozantní krajině. Některým ale utkvěl v paměti navždy nejvíce obrázek skromný, ale neskonale dojemný. Postava věrného bulteriéra, jenž nedočkavě vyhlížel přibližující se plavidlo, aby s nadšením a radostí, kterou dokážou projevit vůči člověku jedině psi, přivítal každého příchozího.

Vyvážená strava je nezbytným předpokladem pro správný vývoj a zdraví každého psa. Druh krmiva volíme vždy na základě velikosti a stáří našeho mazlíčka. Ať už se jedná o štěně, dospělého jedince nebo staršího psa, vyplatí se každopádně vždy volit co možná nejkvalitnější krmivo na trhu. Nadměrně šetřit na potravinách se zkrátka nevyplatí nejen u lidí, ale také u psů. Vyhýbáme se podezřele laciným granulím či konzervám. Stravu pro psa je možné připravovat z čerstvých surovin přímo v naší kuchyni. V takovém případě výchozí suroviny obměňujeme, vždy vynecháme sůl a jakékoliv koření, a nastudujeme si pečlivě, jaký poměr živin náš pes aktuálně potřebuje. Vytvořit adekvátní krmnou dávku vlastními silami je dost obtížné. Proto se v současné době spoléhá většina majitelů psů na krmiva granulovaná. V poslední době získává stále větší popularitu také BARF, krmení psa syrovým masem, kostmi a zeleninou. Bulteriér může mít sklony k obezitě, k tomu je nutné při sestavování jídelníčku přihlédnout.

Průměrná délka života: 10 - 14 let.

Většina zástupců plemene bulteriér má, za předpokladu poskytnutí odpovídající péče ze strany chovatele, velkou šanci dožít se vysokého věku bez závažných zdravotních komplikací. Avšak stejně jako u ostatních psích plemen, také u bulteriéra se vyskytují některá oněmocnění v průměru častěji než ostatní. Určité choroby lze ale v dlouhodobém horizontu jistou měrou ovlivnit zodpovědným výběrem chovných jedinců, což skýtá vyhlídky na zlepšení zdravotní kondice napříč celým plemenem do budoucna.

Mezi fatální zdravotní problémy, které představují pro chovatele bulteriérů jednoho z největších strašáků, patří hned dvě onemocnění ledvin: polycystická ledvina a hereditární nefritis. Obě tyto choroby jsou neléčitelné, v současné době je lze pouze diagnostikovat a snažit se následně minimalizovat jejich dopady. Úskalí a zákeřnost těchto nemocí pro budoucí chov tkví v tom, že se mohou u daného zástupce plemene rozvinout až později, v jeho dospělém, produktivním věku. Každý pes musí být proto před zařazením do chovu podroben důkladnému vyšetření.

Štěně bulteriéra se může narodit s vrozenou vadou srdce, podmíněnou dědičně. Ta má následně určitý vývoj souběžně s tím, jak srdce spolu s celým tělem psa mohutní a roste. Závažnost srdečních potíží variuje, některé z nich svého nositele nikterak neomezují a nevyžadují ani žádný monitoring, jiné mohou být pro zdraví psího pacienta velmi rizikové a musí být proto pečlivě sledovány a korigovány speciálními medikamenty. U bulteriérů se v některých případech objevuje i hluchota, vázaná za určitých okolností na bílé zbarvení. Tento hendikap pochopitelně představuje významné omezení plnohodnotného života psa. Zejména, jsou-li postiženy obě uši.

Bulteriér může trpět i kožními problémy různého charakteru, přičemž platí, že o něco vyšší riziko rozvinutí tohoto druhu potíží hrozí bíle zbaveným jedincům. U zástupců plemene se vzácně vyskytuje také tzv. spinning, který se poprvé projevuje nejčastěji okolo stáří šesti měsíců. Přihlížejícího majitele v blažené nevědoucnosti může důsledek choroby v první chvíli pobavit, neboť se u psa projevuje urputným pronásledováním vlastního ocasu. Těžké případy přitom vedou až k odmítání potravy a musí být řešeny farmakologicky. Mezi další u bulteriéra zaznamenáné choroby patří luxace pately, snížená funkce štítné žlázy, především u minibulteriéra luxace čočky.

Pokud se rozhodnete pro bulteriéra, můžete se spolehnout, že se s ním rozhodně nebudete nudit. Jeho zvídavost a nadšení pro vzrušující objevování nových světských potěšení je přímo nakažlivá. Má rád zábavu a je pro každou rošťárnu. Neposkytne-li mu ale vhodné vyžití jeho pán, bulteriér si najde nějakou aktivitu velice rychle sám. Ovšem jen výjimečně se jedná o činnost, která majiteli psa udělá radost. Znuděný bulteriér dokáže, stejně jako někteří zástupci jiných psích plemen ve stejné situaci, vzít zavděk zařízením bytu, které umí velice rychle změnit k nepoznání. Nesnáší dlouhé odloučení, a proto není vhodný pro někoho, kdo by s ním mohl trávit jen minimum času a ponechával ho celé dny opuštěného.

Nejen kvůli špatné snášenlivosti samoty, ale rovněž s ohledem na bulteriérovu krátkou srst a nevelkou odolnost proti prochladnutí při nižších venkovních teplotách, je vhodné jeho umístění uvnitř domu nebo bytu. Naprostý ideál představuje rodinný dům se zahradou, kde má bulteriér během dne větší prostor pro svoje hrátky a dovádění. Za předpokladu, že mu bude věnována dostatečná pozornost a pravidelné množství pohybu se bulteriér výborně zabydlí i v menším bytě, kde bude šťastný díky blízkému sepětí se svými milovanými lidmi. Nejlépe se mu bude spát v měkkém pelíšku, který ho ochrání proti nepříjemným otlakům.

Každý majitel bulteriéra by měl svému psovi nastavit jasná pravidla a prosazovat jejich dodržování důsledně a trpělivě nejlépe hned od prvního dne s novým členem domácnosti. To je pro chovatele často těžký oříšek, vždyť malí bulteriéři dokáží být tak rozkošní, že jim je těžké něco odepřít. Jenže právě v brzkém věku psa se formují nejzákladnější kameny vzájemného vztahu mezi člověkem a jeho psem. Bulteriér je značně chytrý a mazaný, jakmile najde byť jen drobnou trhlinku v nastoleném řádu, dokáže ji bravurně využít po svém. Nepatří mezi psy, kteří poslouchají svého pána jako hodinky, na to je bulteriér až moc velký individualista. S tím je třeba při výcviku počítat a nesnažit se v žádném případě psa jakkoli násilně a hrubě zlomit. Jeho již tak poměrně umíněná hlava by se tím akorát nadobro zatvrdila a vztah mezi pánem a jeho psem by byl závažně poškozen.

Jak již bylo naznačeno při zevrubném popisu bulteriérovy povahy výše, nejlepší start pro budoucí dobré vzájemné kontakty s jinými psy představuje důkladná socializace, s kterou je nutné začít od nejútlejšího věku psa. Naprostou samozřejmostí by mělo být pozvolné seznamování štěněte se psy z okolí. Štěně bulteriéra se bude nejspíš s typickým seběvědomím, bez náznaku jakékoli bázlivosti, zvědavě očuchávat i s o mnoho většími psy. Ale pozor, štěně by mělo přijít do kontaktu jen s takovými psy, o kterých víme, že nejsou na jiné psy agresivní. Negativní zkušenost v citlivém a zranitelném štěněčím období by mohla psa nehezky poznamenat.

Skvělou volbu z hlediska socializace představuje návštěva kvalitního výcviku pro štěňata, kde se pes setkává s pejsky svého věku a jakékoli nežádoucí chování je řešeno za pomoci odborného trenéra. Na většině takových akcí si můžou štěňata také vzájemně pohrát, přičemž se skrze hru učí vzájemné interakci, správným reakcím a porozumění i jen nepatrných signálů v psí řeči. Později je vhodné pokračovat návštěvou dalších kurzů, po dosažení pohlavní dospělosti se můžou při kontaktu s jiným psem hlavně u samců objevovat jisté třecí plochy, které lze eliminovat a usměrňovat právě jen prostřednictvím dobré ovladatelnosti psa a porady se zkušeným kynologem.

Pro řádné uchovnění bulteriéra je nutné splnit podmínky stanovené Klubem Anglického Bull Terriera. Po dovršení věku devíti měsíců musí pes absolvovat tzv. popisný svod, kde jsou posuzovány jeho exteriérové i povahové kvality. Další nezbytností je úspěšná účast daného jedince (opět ve věku vyšším než devíti měsíců) na výstavě národní, mezinárodní, klubové nebo speciální v Česku či v zahraničí (v režii FCI), a to u feny s výsledkem nejhůře „velmi dobře“ a u psa s výsledkem „výborně“. Velký důraz je kladen na prevenci dědičně podmíněných onemocnění, a tak mezi povinné podklady patří též lékařská dokumentace obsahující výsledky odborného vyšetření sluchu a funkce ledvin, provedeného veterinárním lékařem pověřeným klubem. U minibulteriéra je vyžadováno i vyšetření ohledně luxace čočky.

Mezi vylučující vady patří přílišná agresivita nebo naopak přehnaná bojácnost, stejně jako jakékoliv výrazné odchylky zevnějšku od standardu. U psů musí být přítomna normálně vyvinutá a sestouplá varlata.