Bílý švýcarský ovčák

Bílý švýcarský ovčák se těší velké oblibě zejména kvůli své povaze. Je to skvělý společník, hodí se do rodiny. Má moc rád děti, chová se k nim mile a bude pro ně skvělým kamarádem a nemá problém přijímat od nich povely. Svou rodinu miluje, ale k cizím lidem se chová rezervovaně, ale není agresivní, bojácný či nervózní. Je to dobrý hlídač a na návštěvu vás upozorní štěkotem. S ostatními psy nemá problém, jelikož nemá sklony k dominanci, ale měl by s nimi být v kontaktu od malička. 

Je inteligentní a dobře se učí, takže jeho výcvik není složitý, ale musíte svého bílého ovčáka dostatečně motivovat. Je to velmi pozorný a klidný pes. Ovšem je nutné počítat s jeho temperamentem. Je to citlivý pes a kvůli tomu může někdy mít sklony k bázlivosti, proto je nutná důsledná socializace od štěněčího věku. Při výcviku s ním musíte zacházet jemně a ideálně jej vychovávat pozitivní motivací.

Někteří jedinci mohou mít silnější lovecký pud, proto je důležité vypilovat přivolání a snažit se zabránit krizovým okamžikům, kdyby pro něj utíkající zvěř byla větší motivací než návrat k páníčkovi.

Jedná se o plemeno poměrně náročné na pohyb. Skvěle se hodí na zahradu, kde může pobývat klidně celý den, ale nesmí být stále sám. Svého pána i celou rodinu miluje a je oddaný, odloučení od nich mu příliš neprospívá.

Hodí se pro dlouhé procházky, můžete s ním chodit běhat, nebo jej zapojit ke kolu. Pro tyto aktivity je ten pravý parťák. Bílý ovčák může bez problému vykonávat mnoho psích sportů. Je energický, rychlý a dobře ovladatelný, takže se hodí pro agility, ale i výcvik poslušnosti. Můžete s ním sbírat výstavní ocenění, ale také skládat zkoušky. Je to poměrně všestranný pes, ale někteří jedinci mohou mít problém s obranami vzhledem ke své milé povaze. 

Zástupci tohoto plemena slouží jako asistenční a záchranářští psi, bývají také cvičeni pro canisterapii, což jen potvrzuje jejich širokou využitelnost.

Přestože je srst samočistící, tak vyžaduje vaši pozornost – záleží i na tom, zda máte BŠO s dlouhou nebo středně dlouhou srstí. V prvním případě jsou chlupy jemnější a po venčení v nich najdete více nepořádku (větviček atd.), vhodné ja častější česání. U druhého typu stačí jednou týdně srst vykartáčovat. Pokud nastane období línání, tak se připravte na velké množství bílých chlupů, které budou úplně všude. nutné je každodenní vyčesávání kvalitním kartáčem. Při koupání mějte na paměti, že hustá srst poměrně dlouho schne.

Pozornost byste měli věnovat i drápům. Větší plemena si je často přirozeně obrousí při chůzi na tvrdém povrchu, ale pozor na paspárek, který není ve styku se zemí a může mýt tendence k nepříjemnému zarůstání.

Již od štěněte byste měli svého bílého ovčáka zvykat na ošetřování uší, očí a zubů. Aby v případě potřeby něbyl problém s manipulací. Uši prohlížejte jednou za čas a v případě potřeby vyčistěte pomocí speciálních kapek, nebo to nechcet provést veterinárního lékaře. Chrup psů je náchylný na zubní kámen, ale nejvíce rizikovou skupinou jsou malá plemena. Svému BŠO můžete zuby preventivně čistit kartáčkem, zabráníte tak usazování zubního plaku a následné tvorbě kamene, dají se používat i různé doplňky stravy a kosti na okus.

Historie BŠO je velmi zajímavá už jen tím, že se v podstatě jedná o bíle zbarveného německého ovčáka. Když došlo k zákazu chovu bílých jedinců, tak Amerika založila vlastní kluby, které se zabývaly chovem americko-kanadského bílého ovčáka. Tento název se pro plemeno používal až do roku 2002, kdy bylo uznáno Mezinárodní kynologickou federací jako bílý švýcarský ovčák. 

Aby váš bílý ovčák prospíval, tak mu musíte dopřát kvalitní krmení. Pokud se rozhodnete sáhnout po kompletních krmivech, tak vybírejte granule a konzervy, které obsahují hodně masa a ideálně i málo obilovin. Vždycky čtěte složení a nenechte se zmást líbivou reklamou. Granule vybírejte s ohledem na věk vašeho pejska – štěně, dospělý jedinec a senior, protože v každém životním stadiu má pes jiné nároky na živiny. Bílí psi mohou mít tendence ke žloutnutí po některých krmivech, proto je důležité vybrat ty správné granule, které budou vašemu psovi sědět.

Pokud nejste spokojení s kompletními krmivy a chcete opravdu vědět, co vašemu psovi dáváte, tak můžete krmit přirozenou stravou – BARFem (z angl. Bones And Raw Food = kosti s syrová strava). Tento způsob krmení je pro páníčky časově náročnější, protože musíte svému chlupatému strávníkovi připravovat v určitém časovém intervalu (např. měsíc) vyváženou krmnou dávku, aby mu nic nechybělo. To znamená, že než začnete tímto způsobem krmit, je vhodné si nastudovat potřebné informace.

Někteří lidé nechtějí psovi dávat syrovou stravu, tak ji tepelně upravují. Tímto procesem ovšem potraviny přijdou o některé prospěšné látky. Vařené kuřecí maso s rýží a mrkví doporučujeme servírovat, pokud psa trápí zažívací problémy.

Průměrný věk: 12–14 let

Bílý švýcarský ovčák je relativně zdravé plemeno, stejně jako podobná plemena může trpět dysplázií loketního a kyčelního kloubu. Na obě nemoci jsou však při uchovnění vyžadovány rentgeny končetin a následná posouzení stupně DLK a DKK. 

Objevit se může degenerativní myelopatie (DM) známá zejména od německých ovčáků, jedná se o genticky podmíněné onemocnění míchy a postupně způsobuje ochrnutí zadních nohou. V dnešní době je možné provést vyšetření z krve a zjistit, jak na tom pes je (může být zdravý, přenašeč a nemocný). V České republice se nevyskytuje příliš nemocných psů, ale někteří přenašeči ano. Pak je nutné volit takové spojení, aby jeden z páru byl zdravý a narodila se zdravá štěňata a přenašeči.

Vzhledem k bílému zbarvení, které může být doprovázeno některými nemocemi, musíme zmínit dědičnou hluchotu. Na její odhalení existuje tzv. Baer test, který se provádí v anestezii, protože jedinec musí být v klidu. V chovu je vhodné používat psy a feny, kteří jsou oboustranně slyšící, tímto se výrazně snižuje číslo jednostranně či oboustranně hluchých štěňat ve vrhu.

Dalším onemocněním, které se může objevit je tzv. mnohočetná léková rezistence (MDR1). Jedná se o citlivost na určité léky. Při jejich podání přichází kolaps jedince, který může skončit smrtí. Nejvíce jedinců postižených touto mutací genu je mezi kóliemi, u BŠO se nejedná o příliš vysoké číslo. Opět je možné psa vyšetřit, abyste věděli, jak na tom je. V České republice není vyšetření povinné, ale v některých státech ano.

Syndrom Cauda Equina (SCE) je opět onemocnění páteře (míšních nervů) v oblasti beder. Vrozená forma se příliš nevyskytuje a získaná je opět známá zejména u německých ovčáků.

BŠO není tolik náročný na běžnou péči o srst, ale vyžaduje dostatek pohybu a zaměstnání. Potřebuje být na blízku své rodině. Šťastný bude v domě se zahradou, na kterou bude mít neustálý přístup. Bydlet může uvniř i venku, ale tam je nutné, aby nebyl neustále sám, protože by tím trpěl. 

Výcvik není obtížný, a proto si bílého ovčáka mohou pořídit i začátečníci. Je nežný a citlivý a tak k němu musíte přistupovat i vy. Zapomeňte na hrubost a raději si připravte kapsu plnou pamlsků a trpělivost. Přes pozitivní motivaci naučíte svého psa vše, co potřebujete.

Bílý švýcarský ovčák potřebuje dostatek pohybu a vyžití, hodí se pro mnoho kynologických sportů, protože je poměrně všestranný.

Chtěli byste mít po svém psovi potomka? Aby měla štěňátka průkaz původu, tak musíte svého bílého ovčáka nejdříve řádně uchovnit pod Klubem bílého ovčáka, který zaštiťuje chov tohoto plemene v České republice.

Musíte se zúčastnit bonitace, na které je jedinec posouzen odbornou tříčlenou komisí, a to nejdříve věku 16 měsíců. Ještě předtím byste však měli splnit několik podmínek. Samozřejmostí je, že uchovnění mohou být pouze psi a feny s průkazem původu. Nejdříve musíte absolvovat svod dorostu ve věku 6–18 měsíců (výjimečně až do 24 měsíců). Dále je nutná účast na alespoň dvou výstavách, kde se zadaváji tituly CAC, CAJC – tedy mezinárodní, národní, speciální a klubové, od věku 9 měsíců (třída mladých). Známka, kterou musí pejsek v kruhu dostat není klubem daná.

U bílého švýcarského ovčáka je požadováno vyšetření loktů a kyčlí. RTG loketních a kyčelních kloubů kvůli dysplazii (DLK a DKK). Minimální možný věk, kdy lze rentgeny provést je 16 měsíců. Bez omezení jsou do chovu zařazeni jedinci s výsledkem RTG 0/0 (FCI A). U výsledku RTG 1/1 (FCI B) musí být protejšek vždy negativní. U výsledku RTG 2/2 (FCI 3) jsou jistá omezen – fena může mít 1 vrh za dva roky a krycí pes musí být negativní. Dále je požadována plnochrupost a standardní výška u psů v rozpětí 57–68 cm a u fen 53–62 cm. Pes může být aktivně využíván v chovu od 18 a fena od 20 měsíců.

Vzhledem ke svému typickému zbarvení je BŠO poměrně specifickým plemenem. Záměna by přicházela v úvahu s jiným ovčáckými plemeny, ale právě zbarvení ji vylučuje. Přiklonit se můžeme k tzv. vlčím plemenům.