Bígl
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Klasifikace F.C.I. |
---|
Skupina VI. - Honiči a barváři |
Sekce 1 - Honiči |
S pracovní zkouškou |
Číslo standardu: | 161 |
---|---|
Of. zkratka plemene v ČR: | BEA |
Země původu: | Velká Británie |
Vznik plemene: | 14. století |
Průměrná délka života: | 12 - 15 roků |
Původní využití: | Lov zajíců |
Využití dnes: | Lovecký pes, Rodinný pes, Společenský pes, Domácí mazlíček |
Kluby v ČR: |
VARIETY PLEMENE Bígl
U tohoto plemene se nevyskytují různorodé variety.
HISTORIE A PŮVOD PLEMENE
Ohledně původu názvu bígla existuje několik teorií. Podle jedné z nich je pojmenování tohoto plemene odvozeno od francouzského slova „begueule“ a odkazuje k typickému, melodickému a vydatnému štěkotu, kterým se bígl vyznačuje, především pracuje-li ve smečce (někdy se hovoří dokonce o zpěvu bígla). Termín může pocházet také z původně keltského slova „beag“, kterým Normané označovali malého loveckého psa. Podobný termín se ostatně objevuje i v jednom z Shakespearových děl, Večeru tříkrálovém.
Bígl je nejmenším anglickým honičem, který byl vzhledem ke své malé velikosti a skvělým vlastnostem a schopnostem tradičně používán ve smečkách při lovu zajíců. Dávný předchůdce bígla doprovázel dokonce již normanské lovce v 11. století a jeho původ lze vystopovat dokonce až do doby starověkého Řecka. Právě Normané tehdejší bígly patrně dovezli do Anglie, kde se toto plemeno zdárně vyprofilovalo do dnešní podoby. Mimořádně si ho oblíbila i zdejší královská rodina. Bíglové byli chováni na dvoře Alžběty I., Viléma III. Oranžského a dlouhé řady dalších význačných panovníků. V dobách, kdy šlechta holdovala štvanici, existoval předchůdce dnešního bígla, který byl tak malý, že ho lovci bez problémů vozili v sedlové brašně nebo i v kapse. Tito malí předkové dnešních bíglů byli užitečnými pomocníky lovců, kteří se pohybovali pěšmo, již ve 14. století. Minivarianta bígla, tzv. kapesní bígl, již dnes neexistuje, i když se občas rodí výrazně menší štěňata a velikost dnešního bígla kolísá v poměrně velkém rozmezí.
V roce 1860 byl bígl poprvé představen na výstavě v Birminghamu. Tehdy ještě nezpůsobil větší rozruch a byl stále dělen na dva typy – bígla dnešní velikosti a již zmiňovaného kapesního bígla. V roce 1895 byl ve Velké Británii založen Klub chovatelů bíglů (The Beagle Club). Zanedlouho poté se bígl dostal i do USA, kde si postupně získal všeobecnou oblibu.
POVAHA
Bígl je přirozeně veselý, inteligentní, aktivní, učenlivý a činorodý pes s příznačně dobrotivou a mírnou povahou. Dokáže být ovšem i pořádně tvrdohlavý a pokud nemá dostatek pozornosti ze strany svého pána, tíhne k toulkám. Určité riziko představuje i jeho silný lovecký instinkt, při nedostatečné výchově se může stát, že narazí-li na stopu, vydá se po ní bez váhání a navzdory protestům svého chovatele; v takových případech mizí i na delší dobu zcela z dohledu. Toto hrozí zejména u štěňat, která ještě neprošla řádným výcvikem.
POHYB
Bígl je dosud v některých zemích používán při lovu, i když v porovnání s dobami minulými se jedná spíše o sporadickou záležitost. Během práce uplatňuje svůj perfektní čich a dnes již legendární hlasové schopnosti. Pokud je chován jako ryze společenský pes, nemělo by se na jeho původní využití zapomínat, je vždy třeba dát průchod jeho nárokům na patřičnou fyzickou aktivitu a dostatečně stimulovat jeho mentální schopnosti. Řada chovatelů bíglů se proto úspěšně se svými psími společníky účastní mnoha psích sportů, které pro bígla představují ideální způsob vyžití.
PÉČE
Jak již bylo zmíněno výše, je třeba bígla dostatečně zabavit a poskytnout mu dostatek pohybové aktivity. Vyžaduje dostatečně dlouhé procházky. Co se péče o zevnějšek týče, je bígl je poměrně nenáročný. Jeho srst nevyžaduje speciální péči srovnatelnou s některými dlouhosrstými plemeny. Dobře snáší výkyvy počasí a nestrádá výrazně v létě ani v zimě. Pravidelnou péči vyžadují jeho dlouhé uši, které je třeba čistit nejen zvnějšku, ale také podrobovat zevrubné kontrole zvukovod, zda se v něm nevyskytuje zánět.
ZAJÍMAVOSTI
Smutnou kapitolou v osudu plemene bíglů je jejich masové použití v laboratorním výzkumu, ke kterému je předurčila krom ideálních rozměrů v první řadě jejich neagresivní povaha a vzájemná snášenlivost s ostatními zvířaty. I v dnešní době patří bíglové k pokusným zvířatům v mnoha laboratořích, které zkoumají široké spektrum lidských chorob včetně poruch srdeční činnosti a hormonální disbalance. Bíglové nasazují svoje životy nejen při výzkumu účinků nově vyvíjených farmaceutických přípravků, ale také kosmetiky. Slouží rovněž k testování při vývoji psích krmiv. Ochránci zvířat opakovaně poukazují na absurditu a zbytečnost většiny pokusů, při kterých jsou bíglové nemilosrdně mrzačeni a většinou přicházejí v jejich důsledku o život vysoce bolestným způsobem.
Jistým paradoxem k této pro osobní úděl mnoha bíglů neblahé skutečnosti je, že celosvětově zcela nejznámějším bíglem je pejsek tohoto plemene naprosto bezstarostný, jenž tráví většinu času sněním a čekáním na pamlsky od svého pečlivého pána. Kdo by neznal alespoň od pohledu Snoopyho, animovanou postavičku z dílny amerického tvůrce Charlese Shulze a hlavního hrdinu komiksu Peanuts, který vycházel přesně 50 let, až do roku 2000, kdy Shulz zemřel. Snoopy je svérázný bígl, kterého si zamilovaly desítky milionů lidí na celém světě. V současné době se o něm chystá celovečerní film, měl by mít premiéru v listopadu roku 2015.
VÝŽIVA
Bígl má tendence k obezitě, při volbě krmiva je proto dobré volit druh odpovídající energetickému výdeji konkrétního psa a jeho tělesným dispozicím. Nezbytné je dbát na přesné dávkování krmiva podle váhy psa. Vhodnou volbou jsou u bígla granule z řady light, a to nejen při prvních náznacích přibírání na váze. Zvýšené obezřetnosti je třeba při udílení pamlsků, které by rozhodně nemělo být nadbytečné.
Zdraví
Průměrná délka života: 13 let
Stejně jako u jiných psích plemen, i u bíglů se objevují některá dědičná onemocnění. Mezi nejčastější zaznamenané patří autoimunitně podmíněná hypotyreóza, která se projevuje zpravidla v relativně nízkém věku psa, většinou u psů mladších dvou let. Klasickými příznaky hypotyreózy jsou: Nadměrný sklon k obezitě bez jakýchkoliv vnějších podnětů, kožní infekce a problémy se suchou srstí, časté a opakující se onemocnění uší, nesnášenlivost některých potravin až neplodnost. U bíglů byl zaznamenán rovněž výskyt epilepsie, přičemž o něco nižší počet případů byl monitorován u fen ve srovnání se psy. Stejně jako u člověka se u bígla projevuje epilepsie náhlými záchvaty různé časové intenzity. Můžou trvat pár vteřin i hodin, při extrémně dlouhých záchvatech dochází až k úhynu psa. Někdy se naopak můžou epileptické záchvaty objevit pouze ojediněle a již se po zbytek života neopakují. Tyto záchvaty se u bígla vyznačují stavem, kdy pes leží na zemi v pozici na boku, končetinami pohybuje jako při běhu, někdy vydává neobvyklé zvuky, záchvat přitom zpravidla provází samovolné kálení a močení. Mezi další dědičně podmíněné choroby patří pupeční kýla, prasknutí ploténky a různá oční onemocnění (glaukom, nadměrná produkce slz, nedostatečná produkce slz, atrofie sítnice, problémy s dolním a třetím víčkem, ad.).
POTŘEBY A NÁROKY PSA
Bígl je pro svou přátelskou povahu velice oblíbený společník. Potřebuje dostatek pohybu a každý den byste měli vyrazit na delší procházku. Vzhledem k tomu, že se jedná původně o loveckého psa, tak si dávejte pozor na jeho lovecký instinkt. Pokud jej pouštíte na volno, Buďte v pozoru a sledujte okolí, aby se vám nezaběhl za zvěří. Z toho plyne, že je potřeba mít dokonale zvládnuté přivolání a nebo jej pro jistotu pouštět pouze na oplocených plochách.
Hodí se spíše do domu se zahradou, ale vzhledem ke střední velikosti to zvládně i v bytě. Neměl by bydlet v kotci na zahradě, protože by psychicky strádal. Potřebuje být v kontaktu se svou rodinou, rád sleduje veškeré domácí dění.
Jeho výchova a výcvik nejsou složité, i když někdy může být poněkud tvrdohlavý, dá se s ním vyjít. Věnovat se můžete různým kynologickým aktivitám. Bígl bude vděčný za veškerou společnou činnost. Co nemá příliš rád, je samota, ale naučí se na vás počkat, zatímco pracujete.
PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ
Podmínkou pro uchovnění bígla je vedle úspěšného prokázání odpovídajícího standardu taktéž dosažení adekvátního ohodnocení na alespoň dvou výstavách a zároveň dosažení lovecké zkoušky, další variantou je výborné absolvování čtyř výstav. Požadováno je dále dodání dvou odpovídajících fotografií posuzovaného jedince poradci chovu, to vše na základě předepsaných pravidel chovného klubu.
MOŽNÁ ZÁMĚNA
Bígl-Harier
Toto poměrně nové plemeno je populární zejména v zemi svého vzniku, ve Francii. Od bígla, který se výrazně podílel na jeho vzniku, jak vyplývá již z jeho názvu, se bígl-harier liší vyšším vzrůstem a hmotností. Vyznačuje se větší obratností.
Basset Hound
Někteří lidé si téměř notoricky pletou bígla s bassetem a to přesto, že postavou se tato dvě plemena dost výrazně liší. Na vině je patrně jednoduchý fakt, že názvy obou plemen začínají na stejné písmeno a barevné varianty obou plemen jsou si poměrně dost podobné. Basset Hound je ovšem narozdíl od bígla výrazně nižší a delší postavy a je ještě o poznání robustnější.
STANDARDNÍ VZHLED
Mohutná a pevná stavba těla
Celková výška k lokti činí cca polovinu výšky v kohoutku. Délka hlavy mezi týlním hrbolem a vrcholem čenichu je ideálně půlena stopem co nejpřesněji.
Ideální kohoutková výška
psi: | 33 - 40 cm |
fenky: | 33 - 40 cm |
Krátká, hustá, hladká, odolná proti vodě
Přípustná je široká škála variant barev příznačných pro honiče: Barevná trojkombinace (hnědá, černá, bílá), barevná dvojkombinace (bílá a hnědá, bílá a černá, bílá a citronová, bílá a červená), bílá, různé druhy typických melírů (jezevčí, citronově žlutý, zaječí). Špička ocasu je vždy bílá, tečkování je povoleno u všech variant kromě jednobarevné bílé. Játrově hnědá je zcela nežádoucí.
HLAVA
Středně dlouhá, solidně tvarovaná, není gracilní, spíše robustní, ale není hrubá, drobnější u fen, s absencí kožních záhybů a zvrásnění
MOZKOVNA
Jemně klenutá, odpovídající šířky, týlní hrbol je naznačen
Zřetelně vyznačený. Nos široký, černý nebo jemně pigmentovaný. Nozdry jsou doširoka otevřené
OBLIČEJOVÁ ČÁST
Špičatý tvar není žádoucí
Poměrně výrazné, adekvátně převislé
Čelisti silné, zuby pravidelného a dokonalého nůžkového skusu
Poměrně výrazné
Kulatého tvaru, velké, relativně daleko od sebe umístěné. Nejsou ani zapadlé, ani vypoulené. Barva oříšková či tmavě hnědá, výraz mírný.
Nízko nasazené, jemně vpředu nesené, relativně dlouhé a jemné, na koncích okrouhlého tvaru, splývající ladně dolů v těsné blízkosti lící.
KRK
Adekvátní délky, s mírným klenutím, kůže v oblasti hrdla je volnější
TRUP
Dobře vyvážený
Rovná
Krátká, ale silná a velmi pružná
Hrudník středně hluboký, dosahující až k loktům. Žebra velmi dobře klenutá
Břicho není nadměrně vtažené dovnitř
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
Rovné, adekvátně silné, bez zúžení směrem k tlapám
Dobře patrný sklon dozadu
Vyvážené a pevné, přilehlé, bez vybočení a vbočení
Krátké
Celkově silné, výrazně klenuté, s pevnými polštářky a krátkými drápy
PÁNEVNÍ KONČETINY
Dobře osvalená
Adekvátně zaúhlená
Hlezna umístěná navzájem rovnoběžně, s dobrým sklonem
Celkově silné, výrazně klenuté, s pevnými polštářky a krátkými drápy
CHODY PSA
Hřbet je rovný a pevný s absencí vlnění. Pánevní končetiny jsou zdrojem hnací síly, jejich pohyb není úzký. Hrudní končetiny se nekříží ani nepádlují.
OCAS
Středně dlouhý a silný, vysoko nasazený, vztyčený a radostně nesený, bez zatočení směrem nad hřbet či ohnutí od kořene směrem vpřed, velmi hustě osrstěný, a to především vespod