Belgický ovčák
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Klasifikace F.C.I. |
---|
Skupina I. - Plemena ovčácká, pastevecká a honácká |
Sekce 1 - Ovčácká a pastevecká plemena |
S pracovní zkouškou |
Číslo standardu: | 15 |
---|---|
Of. zkratka plemene v ČR: | BOO (BOG, BOM, BOL) |
Země původu: | Belgie |
Vznik plemene: | 19. století |
Průměrná délka života: | 12 - 14 roků |
Původní využití: | Ovčácký pes, hlídací pes |
Využití dnes: | Zadržení útočníka, Vyhledávání drog, Obranář, Hlídací pes, Rodinný pes, Služební pes, Aktivní pes, Agility, Obedience, poslušnost psa |
Kluby v ČR: |
VARIETY PLEMENE Belgický ovčák
Zástupci tohoto plemene se na základě odlišného typu osrstění dělí na čtyři samostatné variety.
Malinois
Jedná se o krátkosrstou varietu belgického ovčáka. Na hlavě, vnější straně uší a spodní části končetin je srst velmi krátká, ale stejně tak po celém těle. Na ocase je srst hustší, ale nevytváří praporec. Kolem krku je límec, ten začíná od uší a dosahuje až ke krku. Delší srst najdeme na zadní straně stehen. Malinois má povolené pouze žluté zbarvení s uhlováním. Maska musí být u malinoise vyjádřena, jako minimum se uvádí šest důležitých pigmentovaných míst, a to obě uši, víčka a pysky (horní i dolní). Objevuje se uhlování srsti, což znamená, že konce chlupů jsou černé a rozptylují tak základní barvu.
Groenendael
Je to jedna z dlouhosrstých variet. Krátká srst se objevuje pouze na hlavě, vnější straně uší a spodní části končetin. Na končetinách od lokte až po zápěstí se tvoří dlouhé praporce. Zbytek těla je pokryt dlouhou a hladkou srstí. Velmi bohatý je límec v oblasti kolem krku. Na zadní části stehen vytváří hustá srst tzv. kalhotky. Na ocase dlouhá srst tvoří praporec. Zbarvení je u groenendaela přípustné pouze černé.
Tervueren
Je druhou dlouhosrstou varietou tohoto plemene. Krátká srst se objevuje pouze na hlavě, vnější straně uší a spodní části končetin. Na končetinách od lokte až po zápěstí se tvoří dlouhé praporce. Zbytek těla je pokryt dlouhou a hladkou srstí. Velmi bohatý je límec v oblasti kolem krku. Na zadní části stehen vytváří hustá srst tzv. kalhotky. Na ocase dlouhá srst tvoří praporec. Zbarvení je povolené pouze žluté nebo šedé s uhlováním, a to vždy s černou maskou. Přednost má žlutá barva v teplém odstínu. Tervueren má dobře vyjádřenou masku s šesti pigmentovými místy, a to obě uši, víčka a pysky (horní i dolní). U tervuerena se vyskytuje uhlování, což znamená, že konečky chlupů jsou zbarveny černě a rozptylují tak základovou barvu.
Laekenois
Poslední z variet je hrubosrstá. Laekenoisova srst je typická svou tvrdostí a suchostí, chlupy působí rozcuchaně. Po celém těle je srst dlouhá asi 6 cm, pouze na hřbetě, nose, čele a končetinách je kratší. Na ocase se nemusí vytvářet praporec. Zbarvení je jednotné žluté. Laekenois má uhlování méně výrazné než malinois a tervueren, objevuje se u něho zejména na hlavě, čenichu a ocasu.
HISTORIE A PŮVOD PLEMENE
Na území celé Evropy byli po dlouhá staletí chováni ovčáčtí psi, jejichž konkrétní podoba se lišila oblast od oblasti, a to i v rámci jednotlivých států a větších regionů. Zejména v průběhu 19. století pak došlo k mohutné vlně cíleného šlechtění těchto psů, jehož konečným důsledkem bylo vytvoření plemen ovčáckých psů v podobě, jak je známe dnes. Celosvětově nejznámějším z těchto plemen je bezesporu německý ovčák. V Belgii vzniklo psí plemeno, které svému nejpopulárnějšímu kolegovi směle konkuruje ve všech ohledech a jeho oblíbenost stoupá i u nás – belgický ovčák.
Podstatnou úlohu při formování plemene sehrál profesor Adolf Reul, jenž působil na Veterinární škole v Curenghemu. Právě on se zasloužil o vytyčení stěžejních znaků belgického ovčáka, ustálení jeho moderní podoby a sdružení chovatelů. V roce 1891 byl v Bruselu založen Klub belgického ovčáka. Pod taktovkou profesora Reula proběhlo v tomto roce v Curenghemu společné setkání, na kterém se podařilo shromáždit celkem 117 psů. Curenghemská schůzka byla odrazovým můstkem pro cílené šlechtění vybraných zástupců plemene, jež probíhalo intenzivně mezi lety 1891 a 1897.
Postupně došlo k profilaci tří variet osrstění, zároveň byly specifikovány rozličné barevné variety plemene. Původně bylo uznáno šest svébytných variet plemene, jejichž počet se posléze zúžil na čtyři, které známe i dnes: Groenendael, Malinois, Tervueren a Laekenois. Do plemenné knihy belgického kynologického svazu byli první belgičtí ovčáci zapsáni v roce 1901. V průběhu 20. století pokračovaly snahy chovatelů o unifikaci a vytříbení exteriérových vlastností plemene a již okolo roku 1910 získal belgický ovčák pevně daný vzhled. Plemeno je nicméně množstvím navzájem odlišných variant a barev velmi specifické, což v minulosti vytvářelo značný prostor pro dohady o jejich správné podobě.
POVAHA
Belgický ovčák byl poměrně dlouhou dobu rozšířen téměř výlučně ve své domovské zemi. Zvýšená pozornost zahraničních chovatelů se k tomuto plemeni začala upírat zejména poté, co belgický ovčák opakovaně zvítězil na prestižním evropském mistrovství služebních psů. V současné době se tento pes těší vzrůstající oblibě i u nás a stává se z něj stále více často vysoce ceněný domácí společník. I nadále mnohdy působí jako brilantní služební pes, tedy v roli, která mu sedne jako ulitá. Má pro ni totiž všechny nezbytné předpoklady. Osvědčuje se skvěle i při záchranářských pracích.
Belgický ovčák je rozený hlídač. Jeho ostražitost je přímo proslulá. Je velmi energický a neváhá bránit svého pána s nejvyšším možným nasazením, ovšem pouze pokud to situace vyžaduje, je-li správně vychován. Své rodině je velmi oddaný, zatímco k cizím osobám zaujímá rezervovaný postoj. Ačkoliv to na první pohled nevypadá, mají zástupci tohoto plemene citlivou povahu a jakékoliv hrubé zacházení špatně snáší.
Belgický ovčák je vysoce inteligentní a při správném postupu snadno vycvičitelný. Je u něj zapotřebí bedlivě dbát na dostatečnou socializaci ve štěněčím věku, aby si vytvořil vyrovnaný vztah k jiným psům a ostatním zvířatům. Na vzájemný kontakt psa a dítěte musí vždy dohlížet dospělá osoba.
POHYB
Belgickému ovčákovi touha po akci přímo kouká z očí. Tento pes byl odjakživa zvyklý tvrdě pracovat a je velmi houževnatý. Pravidelnou pohybovou aktivitu a mentální stimulaci zkrátka potřebuje stejně jako vzduch k dýchání. Belgický ovčák se hodí k aktivnímu člověku, který mu dopřeje každodenní fyzickou aktivitu v podobě dynamických procházek, společných sportovních aktivit a zaměstná pořádně i jeho hlavu formou mentálního tréninku a rozličných her. Obojí v sobě ideálně spojuje řada psích sportů. Dychtivý belgický ovčák většinou exceluje při každém z nich. Ať už se jedná o agility, obedience nebo dogfrisbee.
Při procházkách a výletech je třeba si uvědomit, že pomalá chůze na vodítku zástupce tohoto plemene rozhodně neuspokojí. S větší radostí doprovodí belgický ovčák svého pána při běhu na mnoho kilometrů a je šťastný, pokud může být na procházce bez vodítka. V tom případě je ale třeba pamatovat na vrozený pastevecký instinkt tohoto psa. Belgický ovčák může mít tendence pokusit se „pást“ cyklisty, běžce nebo i automobily. Je proto nezbytné mít psa pro jeho vlastní bezpečnost i bezpečnost ostatních v určitých situacích na vodítku a zajistit pečlivě dobré oplocení vlastního pozemku.
PÉČE
Vysoká inteligence, velká učenlivost a temperament předurčují belgického ovčáka k tomu být perfektním psím společníkem. Zároveň však vysoké nasazení tohoto psa ve všech ohledech klade na chovatele velké nároky. Belgický ovčák se nehodí pro začínajícího pejskaře. Je to pes se silnou osobností, který dokáže jít do akce se značnou vervou. Při výcviku je zapotřebí dostatek důslednosti i trpělivosti. Negativní tresty, které pes nechápe, mohou vážně narušit jeho důvěru k chovateli. Kombinace pozitivních metod a důslednosti, navození zábavné atmosféry jakési školy hrou, to obojí znamená nejlepší cestu k úspěchu během výcviku.
Raná socializace je u belgického ovčáka nezbytná, chceme-li z něj mít v dospělosti vyrovnaného psa bez známek emoční lability a agrese. Štěně by mělo být postupně vystavováno všemožným vnějším vlivům. Je dobré ho brát pravidelně na různá pro něj doposud nezvyklá místa, kde se seznámí s novými podněty ve formě pachů i hluku, s cizími lidmi a zvířaty. Raná socializace je důležitá též pro bezproblémovou koexistenci s dětmi a zvířaty v naší vlastní domácnosti. Budoucí dobré vztahy nejlépe zajistí vzájemné zvykání si na sebe od malička. Vždy je však třeba myslet na to, že belgický ovčák je původně pastevecký pes. Může mít tendence „pást“ děti nebo kočky, zvlášť pokud poběží chvatně okolo něj.
Belgický ovčák může být umístěn venku i v domě. Pořízení zástupce tohoto plemene není vhodnou volbou pro někoho, kdo je drtivou část dne v zaměstnání a nemá čas se svému psovi aktivně věnovat několikrát denně. Belgický ovčák potřebuje trávit čas se svou lidskou smečkou. Vyžaduje velké množství aktivity a podnětů. Pokud je ponechán příliš dlouho o samotě, aniž by se mohl během dne adekvátně realizovat pohybově i mentálně, najde si vlastní zábavu, která se jeho pánovi nejspíš zamlouvat nebude. Přílišná pasivita a absence podnětů vedou u belgického ovčáka, stejně jako u řady dalších psů, k nežádoucí frustraci a destruktivnímu chování.
Náročnost péče o srst belgického ovčáka se liší v závislosti na konkrétní varietě plemene. Nejjednodušší údržba srsti leží na bedrech chovatelů psů variety Malinois. Krátká srst „maliňáka“ vyžaduje pouze občasné vyčesávání, které je třeba zintenzivnit v době línání. Tehdy je nejlepší uvolněnou srst vyčesávat každý den. To samé platí pro srst ostatních variet v době línání. Dlouhou srst Tervuerena a Groenendaela je nutné mimo období línání česat průměrně jednou týdně, a to s velkou opatrností, aby nebyla narušena jemná struktura srsti. Hustý hřeben na způsob tzv. „všiváčku“ je pro tento účel naprosto nevhodný, doporučován je hřeben nebo kartáč s řídkými a dlouhými ostny. Hrubosrstý Laekenois má srst naprosto jedinečnou. Vyžaduje nejvíce péče ze všech belgických ovčáků. Kromě pravidelného vyčesávání řídkým hřebenem by měla být trimována alespoň dvakrát ročně.
Nezapomínáme našemu psovi pravidelně kontrolovat zevní ušní zvukovod. Pokud při zběžné kontrole odhalíme jeho přílišné znečištění nebo příznak rozvíjejícího se zánětu, je třeba uši psa vypláchnout speciálním přípravkem. Dbáme taktéž na kontrolu psího chrupu. Jedná se koneckonců o jeho nejcennější nástroj, který je pro něj nezbytně důležitý. Jako prevenci před výskytem zubního kamene můžeme zvolit čištění zubů speciálním kartáčkem a zubní pastou pro psy nebo přidávat do vody čistící přípravky k tomu určené. Pes ale dozajista nejvíce ocení dostatek pamlsků na žvýkání, díky nimž si zuby čistí zcela spontánně. Pravidelně zastřiháváme psovi drápy na tlapkách.
ZAJÍMAVOSTI
V druhé sérii populárního kriminálního seriálu „Lovci zločinců“ sehrává důležitou úlohu psí postava Butchera alias Beara, kterého ztvárnil belgický ovčák (Malinois). V jedné z epizod seriálu Milénium hraje skupina speciálně cvičených belgických ovčáků divoké psy, kteří údajně terorizují město. Belgický ovčák se objevil i na filmovém plátně, a to již o mnoho let dříve. V roce 1984 byl natočen hororový příběh „Společenství vlků“, jenž byl inspirován tradičním vyprávěním o Červené Karkulce. Vlky v tomto filmu ztělesňují právě belgičtí ovčáci (především Groenendael a Tervueren). Jejich srst byla natřena pro požadovaný filmový efekt speciální barvou. Jednu z hlavních postav ve filmu hraje Angela Lansbury, notoricky známá z detektivního seriálu „To je vražda, napsala“.
Belgický ovčák v seriálu Lovci zločinců:
VÝŽIVA
Krmivo pro psa by mělo být vždy šité na míru jeho velikosti a stáří, zohledněna by měla být i průměrná aktivita a výdej energie psa. Krmivo musí splňovat požadavky kladené na optimální krmnou dávku, co se obsahu všech nezbytných živin týče. Volíme proto krmivo, jež je výrobcem typově odstupňované na základě aktuálního věku a velikostní kategorie plemene psa. Štěňata středních a velkých plemen vyžadují specifickou výživu, která zajistí rovnoměrný vývoj jejich kosterní soustavy a kloubů. Také po celou dobu dospělosti by mělo krmivo obsahovat látky důležité pro podporu zdravých kloubů. Superprémiové granule jsou často obohacené o složky pro podporu dobrého trávení psa, vysokou obranyschopnost a perfektní kondici srsti. Někteří chovatelé pro svého psa připravují domácí stravu, v tomto případě je však obtížné docílit adekvátního obsahu nezbytných látek v denní doporučené dávce. Všeobecnou oblibu si získává také barfování, tedy krmení syrovým masem, kostmi a zeleninou. Vždy bychom měli upřednostňoval kvalitu nad kvantitou, i při pouhém dokrmování domácí stravou či konzervovaným masem pro psy.
Zdraví
Průměrná délka života: 12 – 14 let.
Stejně jako u všech ostatních plemen psů se i u belgického ovčáka vyskytují některá závažná onemocnění častěji než jiná. Řada těchto chorob přitom patří mezi dědičně podmíněné nemoci. Jejich výskyt napříč plemenem je chovateli bedlivě sledován a panuje všeobecná snaha o minimalizaci onemocnění pomocí preventivní diagnostiky a následného řízeného chovu nepostižených jedinců. Nejčastějším geneticky podmíněným onemocněním tohoto typu je dysplazie loketního a kyčelního kloubu.
U belgického ovčáka byl dále zaznamenán výskyt těchto onemocnění: spondylóza páteře, hluchota (vrozená), osteochondróza, progresivní retinální atrofie, katarakt, snížená funkce štítné žlázy, epilepsie.
POTŘEBY A NÁROKY PSA
Belgický ovčák je aktivní plemeno, které potřebuje dostatek zaměstnání a pohybu. Může to být i služební pes, protože výcvik zvládá skvěle. Rozhodně to není žádný gaučák a potřebuje aktivní páníčky, kteří se mu budou věnovat. Jedna krátká procházka denně ho uspokojovat nebude, můžete si jít společně zaběhat.
Je to spíše pes do domu se zahradou, ale pokud se mu budete dostatečně věnovat, bude šťastný i v bytě. Na zahradě může mít kotec s boudou, kde mu nedělá problém vydržet. Ale nesmíte ho tam zavírat za trest, ani po většinu dne. Potřebuje dostatek aktivit, jinak nebude spokojený a může vám taky začít ničit věci.
Výcvik belgičáka není náročný, jelikož se jedná o inteligentní plemeno, které je velice učenlivé. Povely vykonává rád a páníčkovi se snaží vyhovět. Výcvik by ho měl bavit, takže buďte kreativní.
PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ
Nezbytnou podmínku pro řádné uchovnění psa představuje úspěšné absolvování bonitace. Součástí celkového posouzení psa je jednak bedlivé hodnocení jeho exteriérových vlastností, ale též povahový test. Bonitace se mohou zúčastnit psi starší osmnácti měsíců. Chovatel je povinen předložit průkaz o původu a doklad o rentgenovém vyšetření na dysplazii kyčelních a loketních kloubů. Pes musí mít funkční čip. Exteriérové a povahové vlastnosti psa posuzuje tříčlenná odborná komise. Pes je změřen na délku i na výšku, součástí bonitace je kontrola chrupu a u psů kontrola jejich pohlavních orgánů.
Povahový test má za cíl zmapovat povahové kvality daného psa prostřednictvím několika modelových situací. Kromě hodnocení psa z tohoto hlediska již během měření tělesných proporcí je pes posuzován v kruhu, při průchodu skupinou osob, během setkání a kontaktu s cizí osobou a za rušivých vlivů ve skupině osob. Je hodnocena reakce psa na střelbu, nedílnou součástí testu je i přivolání psa do skupiny několika osob, testovány jsou jeho vlohy pro aport. V případě zájmu chovatele může pes podstoupit též škálu nepovinných cviků, mezi něž patří obrana psovoda.
Mezi vylučující vady patří u belgického ovčáka agresivita či přehnaná bázlivost; podkus, předkus, absence špičáku, trháku či stoličky; nedostatek pigmentu v oblasti čenichu, na očních víčkách a pyscích; pokleslé, svěšené uši; odchylky v délce či nesení ocasu; nadměrný nebo nedostatečný vzrůst; absence podsady; závažné odchylky od barevného odstínu předepsaného u jednotlivých variet plemene; celková konstituce vzdálená od standardu plemene.
MOŽNÁ ZÁMĚNA
Německý ovčák
Zejména krátkosrstý Malinois nebo dlouhosrstý Tervueren může být na první pohled pro někoho snadno zaměnitelný s více rozšířeným německým ovčákem. Obě plemena přitom vykazují podstatné rozdíly. Belgický ovčák má lehčí kostru a celkově gracilnější tělesnou strukturu. Oproti německému ovčákovi se liší také tělesnými proporcemi. Belgický ovčák má kvadratickou strukturu těla, zatímco postava německého ovčáka je spíše obdélníkového rámce.
Holandský ovčák
Belgický ovčák vykazuje jisté exteriérové podobnosti s holandským ovčákem. Obě plemena jsou koneckonců navzájem příbuzná. Poměrně vzácný holandský ovčák se též vyskytuje v několika varietách rozdělených podle druhu srsti. Je u něj o něco více zřetelný vliv německého ovčáka. Od belgického ovčáka se toto plemeno liší též povolenými variantami zbarvení, pro které je často příznačné žíhání.
STANDARDNÍ VZHLED
Středně velký pes harmonického vzezření, kvadratické postavy a hrdého nesení hlavy, celkově elegantního vzhledu. Pracovní plemeno odolné vůči nepřízni počasí.
Postava je kvadratická.
Délka tlamy psa se shoduje s polovinou délky hlavy nebo ji nepatrně převyšuje.
Hrudník sahá až k loktům.
Ideální kohoutková výška
psi: | 62 cm | tolerance: +4 cm, -2 cm |
fenky: | 58 cm | tolerance: +4 cm, -2 cm |
Rozměry psa s výškou 62 cm: délka trupu 62 cm, délka hlavy 25 cm, délka tlamy 12,5 – 13 cm
psi | 27,5 kg | tolerance: +2,5 kg, -2,5 kg |
fenky: | 22,5 kg | tolerance: +2,5 kg, -2,5 kg |
Srst se liší v závislosti na dané varietě plemene (Groenendael, Malinois, Tervueren, Laekenois).
Za každých okolností musí srst psovi poskytovat dostatečnou ochranu proti různým povětrnostním vlivům. Je opatřena vydatnou podsadou, srst je vždy hustá, dobře strukturovaná a uzavřená.
Dlouhá srst
Vyskytuje se u variet Groenendael a Tervueren. Hlava, vnější strana uší a spodní strana končetin jsou porostlé krátkou srstí. Zbytek těla je opatřen srstí dlouhou a hladkou, přičemž v některých tělesných partiích je obzvláště bohatá a dlouhá (krk a hruď). Směrem od lokte k zápěstí tvoří dlouhá srst tzv. praporce. Sluchovod je chráněn hustou srstí, hlava je orámována chlupy zvednutými od dolní části uší. Zadní část stehen je pokryta dlouhou srstí ve formě tzv. kalhot. Ocas je obdařený hustou dlouhou srstí, která vytváří nápadný praporec.
Krátká srst
Vyskytuje se u variety Malinois. Velmi krátká srst se vyskytuje všude na těle s výjimkou oblasti krku (límec), zadní části stehen a ocasu. Ocas je nicméně bez praporce.
Hrubá srst
Vyskytuje se u variety Laekenois. Hrubá srst je hrubá a suchá, po celém těle dosahuje přibližné délky 6 cm. Kratší srst porůstá hřbet nosu, čelo a končetiny. Srst v oční oblasti a na tlamě nezakrývá tvar hlavy, osrstění čenichu je vyžadováno standardem. Ocasní praporec nemusí být přítomen.
Odlišné zbarvení v závislosti na dané varietě plemene.
U variety Groenendael se vyskytuje výlučně černá, lesklá srst.
Varieta Malinois se vyznačuje žlutým zbarvením, doplněným uhlováním a černou maskou. Maska musí být vyjádřena zřetelně a obklopovat horní i dolní pysky, spojuje je spolu s očními víčky do jedné černé zóny. Minimálně šest míst na obličeji psa musí být pigmentováno černě: obě uši, oční víčka i pysky. Uhlování je přítomno v podobě černých konečků chlupů. Vzniká tak dojem černého poprašku na základním barevném odstínu, který musí být patrný v jemném rozptylu, nikoliv v nápadných skvrnách či pruzích.
U variety Tervueren je povoleno žluté či šedé zbarvení s uhlováním a černou maskou, preferováno je zbarvení žluté, které nesmí být moc světlé a vybledlé. Na masku i uhlování jsou kladeny stejné nároky jako u variety Malinois.
Pro varietu Laekenois je typické jednotné žluté zbarvení s mírným uhlováním, jež není tak nápadné jako u variet Malinois a Tervueren. Na hlavě, čenichu a ocasu se vyskytuje tmavá barva.
Přilehlá a pružná.
HLAVA
Dobře tvarovaná, nesená vysoko, dlouhá, avšak ne přespříliš.
MOZKOVNA
Středně velká, velikostně korespondující s délkou hlavy. Čelo zploštělé, mezioční rýha i týlní hrbol spíše méně zřetelné.
Nevyčnívají.
Mírně vyznačen.
OBLIČEJOVÁ ČÁST
Středně dlouhá. Směrem k čenichu je patrné rovnoměrné zúžení, čenich černý.
Dobře přilehlé, tenké, černě pigmentované. Koutky uzavřené.
Čelisti dobře vyvinuté, opatřené silnými, bílými zuby, pravidelného nůžkového skusu. Povolen je i klešťový skus (preferován pastevci). Tolerovány chybějící 2xPM1, M3 se při posuzování nezohledňují.
Svalnaté, avšak ploché, suché, dobrého tvaru.
Středně veliké, adekvátně posazené (nevyčnívají ani nejsou zapadlé), šikmé, tvarem poněkud připomínající mandli. Pohled očí je energický, inteligentní, s dychtivým výrazem. Zbarvení hnědé či tmavé; preference tmavého zbarvení.
Černá.
Poměrně malé, trojúhelníkovitého tvaru, vzpřímené, nasazené vysoko.
KRK
Svalnatý, dosti vzpřímený, protáhlého tvaru, směrem k ramenům rozšířený. Absence laloku.
TRUP
Silný, avšak ne těžkopádný.
Rovná.
Zvýrazněn.
Krátký, osvalený a pevný.
Krátká, pevná, adekvátně široká a silná.
Jemně zaoblená a spáditá, osvalená.
Hrudník hluboký, bez přehnané šíře. Žebra nahoře klenutá. Při pohledu z přední strany nesmí být hruď přehnaně široká ani úzká.
Lehce vtažené.
Harmonická.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
Svalnaté a suché. Kolmé při posouzení ze všech stran, rovnoběžné při pohledu z přední strany.
Lopatky jsou dlouhé a šikmé, v dostatečném úhlu s ramenní kostí (110 – 150 stupňů).
Dlouhé a šikmé.
Pevné. Absence vbočení a vybočení.
Pevné a zřetelné.
Krátké a silné, kolmé k zemi či jen nepatrně skloněné vpřed.
Okrouhlého tvaru, tzv. kočičí tlapky, opatřené klenutými a semknutými prsty. Polštářky pevné a pružné. Silné drápy tmavého zbarvení.
PÁNEVNÍ KONČETINY
Silné, avšak ne těžkopádné. Při pohledu z profilu svislé, ze zadní strany zcela rovnoběžné.
Středně dlouhé, široké a svalnaté.
Středně dlouhá, široká a bohatě osvalená.
Nežádoucí.
Jemně oválného tvaru, opatřené klenutými a semknutými prsty. Polštářky pevné a pružné. Silné drápy tmavého zbarvení.
CHODY PSA
Pro belgického ovčáka je příznačný charakteristický krok a klus, ačkoliv je i solidním běžcem. V každém případě je pohyb plynulý, energický a pln volnosti. Vychází zejména z oblasti pánevních končetin. Belgický ovčák v pohybu působí neúnavným dojmem a umí za plné rychlosti náhle změnit směr. Je pro něj značně typická tendence pohybovat se v kruzích.
OCAS
Středně dlouhý, dobře nasazený, u kořene silný, délkou dosahující alespoň k hleznu. V klidovém stavu nesený svisle, špička ocasu je zakřivena směrem vzhůru. Při aktivitě a vzrušení je ocas nesen zvednutý, přitom ale nepřekračuje horní linii psa. U špičky ocasu je křivka směřující vzhůru více patrná, v žádné partii není však patrný žádný rušivý záhyb nebo háček narušující celistvý oblouk. Ocas není žádným způsobem zakroucený do strany.