Bavorský barvář

V současnosti hledá stále více lidí v psovi věrného domácího společníka a roztomilého mazlíčka, nikoliv pomocníka při práci. V souladu s dobovými trendy se kladou čím dál tím vyšší požadavky na atraktivní zevnějšek psa. Leckoho neznalého skrytých kvalit bavorského barváře v kontextu aktuální poptávky při letmém pohledu na tohoto psa napadne, že se jedná o vzhledově průměrného jedince, který nemá svému pánovi nejspíš příliš mnoho co nabídnout. Jak ošidný a hloupý někdy může být první dojem! A možná to tak má být. Ti, kteří se aktivně věnují myslivosti, vědí o bavorském barváři své - a nedají na něj dopustit.

Bavorský barvář je reprezentantem zvláštní skupiny lovecky upotřebitelných psů. Je špičkovým specialistou ve svém oboru. Může se pochlubit vytříbeným čichem a, je-li podroben kvalitnímu výcviku, brilantním nasazením při dohledávání poraněné zvěře. Jeho chov coby pouze domácího společníka by byl na úkor jeho skvělých schopností. Bavorský barvář byl pro práci vyšlechtěn a jen během ní může stoprocentně uplatnit svoje výborné vlohy. Dosledy zvěře jsou natolik specifickou činností, že je nelze nahradit žádným moderním psím sportem nebo jinou aktivitou. Tento pes je nejšťastnější, může-li aktivně doprovázet lovce.

Inteligentní bavorský barvář si vytváří velice silné pouto ke své rodině, které je hluboce oddán. Velmi špatně snáší odloučení od milovaných členů smečky. Někteří jedinci jsou tzv. psi jednoho pána a silně preferují určitého člena rodiny. Od cizích lidí si bavorský barvář udržuje zpravidla odstup a vykazuje vůči nim jistou nedůvěřivost. Obecně není označován za spolehlivého hlídače, který každého aktivně ohlásí, avšak konkrétní zkušenosti majitelů zástupců tohoto plemene dokazují, že svého pána a jeho majetek leckdy střeží a brání velmi pečlivě a svědomitě.

K dětem má bavorský barvář neutrální vztah, ale musí na ně být od malička zvykán, stejně jako děti musí být poučeny, jak se ke psovi vhodně chovat. Rozhodně se nejedná o psa vhodného k malým dětem. Mnozí zástupci plemene nemají pro prudké a hlasité dětské hry mnoho pochopení ani velkou trpělivost. Ve vztahu k jiným psům se dokáže bavorský barvář za předpokladu dodržení všech zásad správné výchovy a socializace chovat nekonfliktně a tolerantně. Přesto se mohou najít i jedinci, vykazující vytrvalé sklony k nevraživému chování vůči jiným zástupcům svého druhu. Zvláštní pozornost je třeba věnovat vztahům k ostatním domácím zvířatům, který musí být cíleně budován hned od příchodu psa do domu. Tento pes může mít silné tendence k jejich pronásledování, napadení a usmrcení, zejména právě tehdy, byla-li podceněna jeho socializace v útlém štěněčím věku.

Bavorský barvář není vhodný pro pasivního majitele ani pro kynologa-začátečníka a nelze ho s klidným svědomím doporučit do stísněných městských podmínek. Psa zvyklého vytrvale pracovat v náročných horských podmínkách ospalé procházky ve městě okolo několika bloků jistě neuspokojí. Minimálně jedna intenzivní hodinová procházka, stejně jako dostatek mentálního tréninku by měly být solidním základem každodenního programu, který chovatel tomuto pozoruhodnému psovi dopřeje.

Odolný bavorský barvář dokáže prokázat skvělou houževnatost jako společník při joggingu a dalších vytrvalostních sportovních aktivitách. Jak už ale bylo zmíněno výše, největší potěšení pro něj představuje možnost pracovat přímo ve svém oboru. Proto je nanejvýš vhodné a žádoucí, aby byl tento pes chován člověkem, který se aktivně věnuje myslivosti. Ostatně, zodpovědní chovatelé bavorského barváře si u budoucích majitelů štěňat ze svých odchovů kladou aktivní lovecké působení jako nezbytnou podmínku. Bavorský barvář je výborný stopař, tato vlastnost je jeho největší předností. Zasluhuje si speciální výcvik i následné nasazení v terénu. Českomoravský klub chovatelů barvářů pravidelně informuje o výcvikových dnech a kurzech určených pro majitele barvářů.

Srst bavorského barváře nevyžaduje nikterak náročnou péči. Postačí občasné kartáčování zpravidla jednou za týden, srst má dobrou samočistíci schopnost. Koupání za použití kosmetických přípravků má většinou spíše negativní dopad v podobě nadměrného vysušení a podráždění pokožky. Zvýšenou pozornost věnujeme ušní partii, která inklinuje k častému znečištění. Dlouhé uši bavorského barváře se mohou lehce znečistit jak venku v přírodě, tak při běžné konzumaci potravy a snadno se do nich dostane voda. To může vést až k zánětům zevního zvukovodu. Proto je šetrně očišťujeme zvenčí a pokud zaznamenáme výraznější znečištění zvukovodu, použijeme speciální přípravek na čištění uší.

Chrup psa je nezbytné průběžně kontrolovat a zajistit, aby na něm nedocházelo k vytváření nadměrného množství zubního kamene, který může v konečném důsledku zapříčinit dokonce až ztrátu zubů. Z tohoto důvodu je na místě aktivní prevence, kterou je v dnešní době možné praktikovat hned několika způsoby. Samotný pes nejspíše uvítá zejména podávání různých žvýkacích pochoutek, z nichž některé jsou vyvinuty speciálně pro účel čištění chrupu. Většina chovatelů se stále spoléhá na klasický způsob čištění psích zubů za pomoci zubního kartáčku pro psy a zubní pasty od veterinárního lékaře či ze zverimexu. Další, dosud méně využívanou možností, je aplikování čistícího prášku do pitné vody psa. Uvedené alternativy lze i střídat a rozumně kombinovat, každému chovateli a psovi vyhovuje něco jiného.

Kromě péče o uši a zuby neopomínáme psovi šetrně čistit oční okolí za pomoci navlhčeného vatového tamponu. Pravidelně stříháme psí drápy, je velmi nežádoucí tuto všeobecně nepříliš populární proceduru odkládat, neboť u zanedbaných drápů proroste nerv příliš daleko a při jejich zkracování pak dochází ke krvácení. Není pro psa životně nebezpečné, ale rozhodně není pro něj ani pro jeho majitele vizuálně ani pocitově příjemné. Pokud si na stříhání drápů netroufáme, svěříme tento úkon do rukou veterinárního lékaře či jeho asistenta.

Už v hluboké minulosti bylo pro slušného lovce otázkou vlastní cti nedopustit, aby zvěř lovcem pouze zraněná, nikoliv hned na místě bezprostředně usmrcená, unikla a zbytečně trpěla bolestí. Právě vycvičený barvář zajistil, že k tomu nedocházelo. Lovecký výcvik barváře je i dnes náročný proces, který vyžaduje od majitele psa pokročilé zkušenosti a předchozí praxi s prací se psem na stopě. Pro dobré zvládnutí specializované práce na stopě musí pes perfektně ovládat základní povely jako je přivolání, odložení nebo specifická chůze na tradičním řemeni. Stejně jako při práci samotné používá majitel psa už při výcviku zvláštní vybavení – široký barvářský obojek, dlouhý barvářský řemen a také zvláštní dřeváky, do kterých se dají připevnit spárky jelení zvěře. K přípravě cvičné stopy je potřeba ještě další pomocná osoba. Barvář se seznamuje se stopou pozvolna a teprve postupně je zvyšováno její stáří, aby se pes naučil nakonec spolehlivě pracovat i se stopou starší.

Vyvážená strava je nezbytným předpokladem pro správný vývoj a zdraví každého psa. Druh krmiva volíme vždy na základě velikosti, stáří a míře vynakládané aktivity našeho mazlíčka. Ať už se jedná o štěně, dospělého jedince nebo staršího psa, vyplatí se každopádně vždy volit co možná nejkvalitnější krmivo na trhu. Nadměrně šetřit na potravinách se zkrátka nevyplatí nejen u lidí, ale také u psů. Vyhýbáme se podezřele laciným granulím či konzervám. Stravu pro psa je možné připravovat z čerstvých surovin přímo v naší kuchyni. V takovém případě výchozí suroviny můžeme obměňovat, vždy vynecháme sůl a jakékoliv koření, a nastudujeme si pečlivě, jaký poměr živin náš pes aktuálně potřebuje. Vytvořit adekvátní krmnou dávku vlastními silami je každopádně dost obtížné. Proto se v současné době spoléhá většina majitelů psů na krmiva granulovaná. Stále větší popularitu získává také BARF, krmení psa syrovým masem, kostmi a zeleninou. Bavorský barvář v plném pracovním nasazení by měl dostávat vydatnější stravu s vyšším obsahem proteinů a tuků. Pozor ale na nežádoucí obezitu, které se pes většinou stejně jako člověk hůře zbavuje než ji získává.

Průměrná délka života: 10 - 12 let.

Bavorský barvář se všeobecně těší dobré zdravotní kondici. Přesto se u něj, stejně jako u zástupců ostatních psích plemen, mohou vyskytovat některé zdravotní problémy ve vyšší míře než ostatní. Tyto zdravotní neduhy bývají často dědičně podmíněny a chovatelský klub pochopitelně usiluje o jejich maximální eliminaci v rámci řízeného chovu. Řeč je v tomto případě zejména o dysplazii kyčelního kloubu. U bavorského barváře byl zaznamenán též vyskyt dysplazie loketního kloubu, oční problémy (entropium, ektropium, retinální dysplazie, progresivní retinální atrofie), epilepsie a ušní infekce.

U žádného psa nemůžeme nikdy prohlásit, že jsme docílili jeho stoprocentní poslušnosti. Pes není stroj, ale živá bytost, která má svoje přednosti a slabiny. Úkolem majitele psa je předvídat působení vnějších vlivů a být při posuzování situace vždy takříkajíc o krok před svým chlupatým svěřencem. Bavorský barvář navíc dospívá později než většina psích plemen, a proto u něj nelze při výcviku nic uspěchat. Výcvik bavorského barváře vyžaduje dostatek zkušeností, důslednost a spoustu trpělivosti. A to nejen co se speciálního loveckého výcviku týče, ale i v oblasti výcviku základních povelů. Obrovský důraz by měl být kladen na kvalitní přivolání. U bavorského barváře je třeba dávat pozor na volný pohyb bez vodítka, zástupci tohoto plemene mohou být snáze než ostatní psi silně zaujati a zlákáni atraktivními pachy, které se nachází takřka všude okolo nich.

Základem výchovy by u bavorského barváře měla být též důkladná socializace, se kterou je nezbytné začít od štěněčího věku psa. Nejlépe hned od prvních dnů, kdy se štěně etabluje ve svém novém domově. Vztahy s ostatními psy mohou být rozvíjeny pozitivně nejen náhodným setkáváním s cizími psy na procházce, ale také účastí na kvalitním kurzu základní poslušnosti pro štěňata, který kromě možností socializace skýtá prostor pro osvojování prvních povelů pod odborným dohledem a pro utužení vzájemného vztahu pána a jeho psa. Návštěva kurzu poslušnosti je velmi vhodná i v pozdějším věku psa; výše zmíněné benefity přetrvávají – možnost sociálních kontaktů (psa, potažmo i jeho majitele) a odborné rady trenéra jsou neocenitelné.

Vždy je nutné pamatovat na to, že by štěně mělo v prvních měsících svého života přijít do kontaktu jen s bezproblémovými psy, neboť jakákoli výrazná nepříjemná zkušenost v brzkém věku může negativně ovlivnit jeho zdravé sebevědomí a přirozenou jistotu i zvídavost v rámci sociálních kontaktů v dospělém věku. Kromě zajištění budování dobrých vztahů s ostatními psy čeká majitele bavorského barváře ještě další, snad ještě větší výzva. Naučit psa vzájemně smírně koexistovat s jinými domácími mazlíčky, aniž by je vnímal jako potencionální kořist. Zvykání malého štěněte na příslušníky jiného zvířecího druhu je slibným předpokladem absence konfliktů v jeho dospělém věku. U psa se silným loveckým instinktem, mezi které se bavorský barvář řadí, nelze s jistotou odhadnout, zda bude naprostým pacifistou vůči v domácnosti chovanému králíčkovi, kachnám či kočce i po dosažení dospělosti. Ještě větší obezřetnost je na místě při kontaktech s cizími zvířaty.

Bavorský barvář může být celoročně umístěn v dobře zateplené boudě odpovídajících rozměrů. Je ovšem silně fixován na svého majitele, a tak by neměl být příliš izolován, v takovém případě silně trpí a emotivně strádá. O trvalém umístění v osamělém kotci nemůže být ani řeč, takové podmínky představují pro citlivého barváře opravdová muka a mohly by nepříznivě poznamenat jeho povahu. Bavorský barvář touží být opravdovým parťákem svého pána, potřebuje silné, ale zároveň citlivé vedení. Dobrá sehranost pána a jeho psa, jasně stanovené podmínky a vhodné zázemí, to vše se pochopitelně nepřehlédnutelně projeví i ve formě úspěšného speciálního výcviku a při vlastním pracovním nasazení.

Pro řádné uchovnění bavorského barváře je třeba doložit požadované výstavní ocenění a rovněž předložit potvrzení o absolvovaných pracovních zkouškách, jež jsou v tomto případě poměrně specifické. Konkrétně to znamená, že posuzovaný pes či fena starší jednoho roku věku musí získat ohodnocení nejhůře „velmi dobrý“ na klubové výstavě pořádané Českomoravským klubem chovatelů barvářů. Další podmínkou je pak splnění individuální zkoušky barvářů, které předchází předběžná zkouška barvářů.

Kromě výstavních úspěchů a pracovních kvalit psa je posuzován i zdravotní stav každého zástupce plemene, jenž by měl být v budoucnu uchovněn. Jedním z důležitých kritérií je plnochrupost. Pověřený veterinární lékař posuzuje rentgenové vyšetření kyčelního kloubu a stanovuje potencionální stupeň dysplazie, který může u chovného jedince dosahovat maximálně hodnoty 1/1. Během bonitace je poradcem chovu a rozhodčím z exteriéru bedlivě posuzován nejen vzhled, ale i povahové a pracovní předpoklady psa.

Mezi vylučující vady patří povahové abnormality (nadměrná bojácnost, slabost či agresivita), absence zubů kromě P1, nevyhovující skus (zkřížený nebo nápadný předkus i podkus), defekty očního víčka (entropium, ektropium), pokřivený ocas, u samců nedostatečně vyvinutá varlata nebo varlata nesestouplá v šourku.