Anglický kokršpaněl

Toto přátelské plemeno zažívá již po dlouhá desetiletí neutuchající popularitu a patří na žebříček těch konstantně nejoblíbenějších. Vděčí za to nejen své střední velikosti, díky které si ho za společníka volí mnoho lidí toužících po přiměřeně vzrostlém rodinném psovi, ale taktéž svému celkově atraktivnímu vzhledu, umocněnému širokou škálou barevných variant. Přítulný anglický kokršpaněl jako by vypadl z mnoha dětských kreseb, zpodobňujících toho nejopravdovějšího pejska na světě.

Anglický kokršpaněl je inteligentní, veselý a hravý pes, který svou upřímnou spontánní radostí umí strhnout všechny okolo sebe. Svoje veselí dává hojně najevo mohutným máváním ocasem, jež je pro něj naprosto typické. V jeho počínání se odráží požitek ze života a vyvážená dávka temperamentu. Dokáže si plně vychutnat jak aktivní chvíle dovádění venku při hře, tak klidné okamžiky po boku svého pána v pohodlí domova. Tento pes může být občas pořádně tvrdohlavý a popudlivý, při správném vedení ovšem vítězí jeho velká učenlivost.

Určití zástupci tohoto plemene si poněkud libují v nadměrném štěkání, které si sousedi zrovna moc pochvalovat nebudou. Dalším nežádoucím rysem zaznamenaným u některých psů tohoto plemene mohou být sklony ke zvýšené nervozitě. Ve většině případů se ale jedná o výborné a bezproblémové společníky, kteří jsou skvělými kamarády pro lidi všech věkových kategorií, včetně dětí. K těm se dokážou chovat s vytříbenou jemností.

Anglický kokršpaněl byl po dlouhá staletí využíván ryze coby lovecký pes, jenž byl vysoce ceněn pro svůj brilantní čich. Tento pes má proto do vínku dánu potřebu vyvíjet denně nějakou zajímavou činnost. Je třeba ho dostatečně zaměstnat mentálně i fyzicky, aby byl zcela šťastný a nesměroval svou činorodost nežádoucím směrem. Dokáže neúnavně aportovat a zpravidla miluje vodu. Lovecký výcvik, trénink obedience, agility nebo flyball jsou pro něj to pravé.

Zároveň je to pes značně přizpůsobivý, nedělá mu problém etablovat se i v nepříliš sportovně založené domácnosti. I tak je mu nezbytně nutné dopřát každodenní svižné procházky, které přitom nemusí být několikahodinové, a velké množství mentálního tréninku. Dostatek pohybové aktivity je u tohoto plemene důležitý z hlediska prevence obezity, která se u anglického kokršpaněla rozvíjí dosti snadno.

Při pohybu v přírodním terénu je třeba pamatovat na to, že se může velice snadno ozvat kokršpanělův silný lovecký instinkt. Pokud zvětří zajímavou stopu, není-li perfektně vycvičen, nezareaguje na přivolání a s nadšením sobě vlastním se vydá za jejím pachem, přičemž zapomene na vše ostatní. Z tohoto důvodu je lepší ho mít v některých situacích raději na vodítku.

Aby se u anglického kokršpaněla plně rozvinula jeho vřelá a přátelská povaha, potřebuje nejprve projít dostatečnou socializací, v jejímž rámci se seznámí s okolním světem a naučí se, jak adekvátně reagovat na různé podněty. Pečlivá socializace je jednou z nedílných součástí správné výchovy. Naprosto klíčový je důkladný výcvik, vedený s důsledností a citem. Negativní metody a tresty vnímá anglický kokršpaněl velmi citlivě, mohou napáchat těžké škody na jeho důvěře v člověka. Při svém původním pracovním zaměření byl anglický kokršpaněl zvyklý rozhodovat se často ve stěžejních momentech sám. Není ochoten uposlechnout příkaz za každou cenu, musí být silně motivován a povzbuzován pamlskem či hrou.

Anglický kokršpaněl potřebuje blízký kontakt se svou lidskou smečkou, v odloučení od ní by byl frustrován a velmi by trpěl. Izolovaný kotec není nic pro něj, skvěle se zabydlí v bytě či domě.

Osrstění tohoto psa vyžaduje pravidelnou péči ve formě důkladného vyčesávání, na které je dobré psa navyknout již od brzkého štěněčího věku. Vhodné je používat na většinu partií těla hustý kartáč, na tlapky a hůře dostupné části těla pak menší hřeben s řídkými zuby, kterým opatrně rozčešeme zacuchanou srst a vyčešeme všechny odumřelé chlupy. Užitečným pomocníkem je masážní rukavice, jejíž použití je většině psů značně příjemné a navíc tato pomůcka zajistí dobré promasírování kůže.

Srst by měla být vyčesávána optimálně obden či po každé procházce, při které došlo k jejímu výraznému zašpinění. Pečlivé vyčesání zajistí odstranění většiny nečistot. Pro udržovaný vzhled psa je nezbytné pravidelné zastřihávání a trimování srsti. Zvláštní péči v tomto směru vyžaduje především oblast hlavy a jednotlivé tlapky, kde je třeba zkracovat příliš dlouhé chlupy mezi polštářky a prsty. Pes by měl být stříhán alespoň dvakrát do roka.

Zvýšenou pozornost věnujeme péči o uši anglického kokršpaněla, které se nezřídka stávají pověstnou Achillovou patou zástupců tohoto plemene. Kontrolujeme pravidelně, zda je zvukovod čistý a prostý jakýchkoliv náznaků počínajícího zánětu. V případě silného zanesení nečistotami používáme k šetrnému vyčištění uší přípravek zakoupený u veterinárního lékaře. Pravidelně psovi čistíme průměrně dvakrát týdně chrup speciální zubní pastou pro psy a nezapomínáme ani na včasné zastřihávání drápků.

Ve své domovské Anglii je anglický kokršpaněl dodnes jedním z nejvíce populárních psů. Zástupci tohoto plemene byli nejčetněji oceněni na prestižní Cruftově výstavě. Angličané zkrátka nedají na milého a radostného kokršpaněla dopustit. Dokladem o jeho neotřesitelném postavení na špici oblíbenosti je ostatně i volba nejsledovanějšího páru z britské královské rodiny, Kate a Williama. Mladí manželé si nedlouho po svém sňatku pořídili černé štěně anglického kokršpaněla jménem Lupo. Jejich společné fotografie rázem zaplnily čelní stránky novin a byly v mžiku obrovským hitem. Zcela největší senzací se stala společná fotografie mladého páru a jejich maličkého synka, v jehož těsné blízkosti se nachází právě Lupo. Mladý pár si díky Lupovi získal sympatie mnohých a u svých dosavadních sympatizantů získal přízeň ještě o něco větší než doposud.

Kvalitní strava je jedním ze stěžejních předpokladů pro dobrou kondici a pevné zdraví každého psa. U anglického kokršpaněla je důležité postarat se o optimální podíl živin ve stravě, korespondující s jeho životním stylem a mírou aktuální fyzické zátěže. Vhodné je volit krmivo, obsahující látky přispívající ke zdraví srsti psa. Zástupci tohoto plemene mají sklony k obezitě a proto je třeba hlídat, aby nebyli nikdy překrmováni. V současnosti volí většina chovatelů granulované krmivo, ale někteří připravují stravu pro svého psa stejně jako dříve doma. V takovém případě je připravovaná krmě pro psa bezesporu chuťově atraktivnější než granule, zároveň je však pro chovatele obtížnější sestavit vyváženou denní dávku.

V každém stadiu svého života má pes poněkud odlišné nároky na stravování. Štěně, dospělý pes i pes senior vyžadují jiný poměr živin v podávaném krmivu, štěně navíc vyžaduje krmení vícekrát za den. V každém věku psa platí, že při změně typu krmiva je třeba si počínat nanejvýš obezřetně, neboť trávicí trakt psa je velmi citlivý a při každé náhlé změně krmiva hrozí psovi nežádoucí zažívací potíže. Na krmivu pro psa se nikdy nevyplatí šetřit, protože nesprávně živený pes může mít zvýšené sklony k různým druhům onemocnění a co příliš spořivý chovatel ušetří na krmivu, to později mnohokrát utratí u veterinárního lékaře. Proto nikdy nekupujeme podezřele levné krmivo s nejasnými údaji o složení či velkým množstvím chemických přídatných látek a mizivým podílem masa.

Průměrná délka života: 12 – 14 let.

U anglického kokršpaněla se můžou vyskytovat v poněkud zvýšené míře některá onemocnění, která sužují i zástupce mnoha dalších psích plemen. Mezi nechvalně známé neduhy a obávané strašáky většiny chovatelů psů patří dysplazie kyčelního a loketního kloubu. Zodpovědní chovatelé anglického kokršpaněla cílevědomě usilují o postupnou minimalizaci tohoto nepříjemného zdravotního problému, který je bez odpovídajícího vyšetření u veterinárního lékaře často těžko odhalitelný.

Anglický kokršpaněl dále inklinuje ke kožním onemocněním, která jsou většinou podmíněna dědičně a jejich řešení je někdy poměrně vleklé. Zaznamenán byl i určitý počet alergických reakcí na různé podněty. Vzhledem k postavení a výrazné délce uší je anglický kokršpaněl vystaven zvýšenému riziku problémů se zevním zvukovodem. Tomuto plemeni se nevyhýbá také řada očních chorob (progresivní retinální atrofie, šedý zákal, entropium, ektorpium). U některých mladých jedinců ve věku do dvou let dochází vzácně k selhání ledvin. Dalším spíše zřídka se vyskytujícím onemocněním je epilepsie.

Patrně v důsledku velké popularity tohoto plemene a vysoké poptávky po štěňatech došlo v minulosti ke křížení jedinců, kteří by byli za jiných okolností okamžitě vyřazeni z chovu. Tito psi totiž vykazovali závažné zdravotní problémy v podobě tzv. „syndromu zuřivosti“. Případy, kdy kokršpaněl náhle a bezdůvodně pokousal člověka včetně členů své vlastní smečky, byly poprvé zaznamenány v 50. letech 20. století v Anglii, přičemž nejvíce v nich figuroval kokršpaněl zlatavého zbarvení. Problém s agresivní kousavostí se vyskytl u psů různého věku a po určité době odezněl často stejně rychle, jako se objevil. V současné době je věnována zvýšená pozornost tomu, aby chovní psi nevykazovali ani náznakem sklony k tomuto zdravotnímu problému. Při výběru štěněte je třeba počínat si s nejvyšší obezřetností a volit pouze zodpovědného a seriózního chovatele. I v současnosti představuje anglický kokršpaněl jedno z vděčných plemen pro množitele psů, kteří se ani za mák nezajímají o povahu a zdraví psa či snad budoucí spokojené soužití psa a jeho nového majitele.

Psi i feny tohoto plemene mohou být uchovněni po dovršení 14-ti měsíců věku při dodržení podmínek stanovených příslušným chovatelským klubem. Fena je následně limitována dovršením osmého roku věku, u psa platí povolení k řádnému uchovnění neomezeně. Po dosažení jednoho roku věku psa je třeba provést odborné veterinární vyšetření ohledně dysplazie kyčelního kloubu. Klub nedoporučuje spojení dvou psů, u nichž byla prokázána dysplazie i pouze na nižší úrovni (stupeň C).

Podmínkou pro uchovnění psa je absolvování jedné výstavy při hodnocení alespoň velmi dobře, pokud se jedná o jedince, jenž má za sebou úspěšně složenou loveckou zkoušku. U psa bez lovecké zkoušky musí být ověřena účast na dvou výstavách, z nichž jedna je vyššího typu a pes v rámci výstav získá ocenění nejhůře v kombinaci výborně a velmi dobře. U feny bez lovecké zkoušky je tolerováno velmi dobré hodnocení na obou výstavách, pro feny s loveckou zkouškou platí stejná pravidla jako pro psy z této kategorie.

K chovu nejsou připuštěni zástupci plemene, kteří vykazují výrazné exteriérové odchylky od stanoveného standardu. Nepřípustná je rovněž přílišná agresivita či nadměrná bázlivost psa.