Americký pitbulteriér

Snad žádné jiné psí plemeno nevyvolává v mnoha lidech tak bouřlivé emoce jako americký pitbulteriér (American Pit Bull Terrier). Tento pes si sebou nese cejch obávané až nenáviděné bestie, jejíž pouhé zjevení se na veřejném prostranství způsobuje u některých jedinců vlnu silné úzkosti až hysterie. Pokud je v médiích prezentován případ napadení psem, ať už se jedná o útok ze strany zástupce plemene různého typu, často je jako ilustrační snímek zvolen obrázek pitbulteriéra s vyceněnými zuby.

Chov amerického pitbulteriéra je zakázán v řadě států. V několika dalších zemích včetně České republiky je o jeho budoucím osudu a pořízení bez omezení vášnivě diskutováno. Impulzem pro tento a priori negativně vyhraněný postoj vůči americkým pitbulteriérům bylo několik případů, kdy zástupci tohoto plemene skutečně napadli a fatálně zranili či přímo usmrtili člověka. Ačkoliv se jedná o zanedbatelné procento v porovnání s většinou bezproblémových pitbulteriérů, mnoho lidí se pitbulů raději preventivně straní a obává.

Výrazné úskalí představuje fakt, že si amerického pitbulteriéra s oblibou opatřují jedinci s militantními sklony, kteří si zakoupením silného psa s bojovou minulostí posilují své pošramocené ego. Tito lidé nezřídka cíleně podporují u svého psa přirozenou agresivitu, přičemž u něj chybnou negativní výchovou maximálně rozvíjejí inklinaci k násilnickým sklonům proti ostatním zvířatům a dokonce i lidem, které by se za normálních okolností nikdy nerozvinuly.

Ačkoliv se v případě nezodpovědných chovatelů jedná o menšinu v porovnání s převážnou většinou zodpovědných milovníků tohoto plemene, kteří k výchově svého pitbulteriéra přistupují s největší možnou zodpovědností, škody na pověsti plemene jsou přesto nezměrné. V důsledku varovného mediálního obrazu a konkrétní zkušenosti s pár nezodpovědnými chovateli je americký pitbulteriér líčen v těch nejtemnějších barvách.

Jako úplné sci-fi pak může v kontrastu s všeobecně prezentovanou charakteristikou plemene působit setkání s adekvátně vychovaným a dostatečně socializovaným americkým pitbulteriérem, který bezmezně miluje celou svou rodinu a zvláště děti, je velmi společenský, zdravě sebevědomý a zcela vyrovnaný. Ve vztahu k ostatním zvířatům je pitbulteriér přirozeně dominantní a jeho socializaci v tomto směru je třeba věnovat zvýšenou péči. Jedná se o velmi inteligentního psa se značným potenciálem. Kterým směrem bude tento potenciál využit, záleží ovšem výhradně na schopnostech a charakteru chovatele.

Již při letmém vizuálním posouzení tělesné konstituce amerického pitbulteriéra je zřejmé, že tento pes vyžaduje dostatek fyzického vyžití. Poskytnutí dostatečného množství pohybu ve formě dlouhých procházek a účasti na některém ze psích sportů je nezbytnou součástí osobního rozvoje tohoto psa a hraje velkou roli nejen pro zachování jeho odpovídající tělesné kondice, ale také při utvrzování jeho psychické stability. Pohybově zanedbávaný americký pitbulteriér může stejně jako zástupci řady dalších psích plemen vykazovat nežádoucí behaviorální problémy, které mohou v případě pitbulteriéra narůst do roviny těch nejzávažnějších potíží. Toto plemeno je vhodné pro sportovně založeného chovatele, který je připraven strávit se svým psem téměř veškerý svůj volný čas. Americký pitbulteriér se dokáže skvěle prosadit při canicrossu, agility, dobrou a užitečnou volbou je obedience. Díky své síle vyniká toto plemeno mezi ostatními nadprůměrně při pullingu, tahání těžkých břemen.

Jeho krátká srst nevyžaduje speciální péči, postačí její občasné pečlivé vykartáčování. Pravidelnou pozornost věnujeme kontrole čistoty zevního zvukovodu psa. Jako prevence zubního kamene se doporučuje čištění zubů alespoň dvakrát týdně. Americký pitbulteriér s velkou oblibou využívá svůj žvýkací reflex při kousání různých pamlsků, z nichž některé byly vyvinuty k podpoře přirozeného čištění chrupu. Dostatečně často je třeba zastříhávat psovi drápy.

Přestože většina médií prezentuje amerického pitbulteriéra převážně negativně, má toto plemeno jednoho významného zastánce, jehož hlas má obrovskou váhu, neboť dotyčný ví velmi dobře, o čem mluví. Cesar Millan proslul jako „dog whisperer“, v českém překladu je známý jako „znalec psí duše“ ze stejnojmenného úspěšného seriálu. Tento muž je odborníkem na chování psů, který své výjimečné schopnosti nesčetněkrát dokázal v praxi. Prostřednictvím cíleného poradenství pomáhá již roky bezradným chovatelům psů všech možných plemen, kteří se potýkají s potížemi různého charakteru. Je dlouhodobým chovatelem pitbulů, kteří se v jeho zkušených rukou stávají těmi nejlepšími psími společníky. Sám Millan odsuzuje jednostrannou negativní kampaň zacílenou na toto plemeno. V jeho pojetí nerozhoduje o tom, zda bude pes dobrým psem, příslušnost ke konkrétnímu plemeni. V duchu Millanovy filozofie dokáže být každý pes skvělým kamarádem, pokud je správně vycvičen, zároveň však musí projít výcvikem v jistém smyslu i sám člověk, aby mohl být vzájemný vztah obou stoprocentní a plně funkční.

Štěňata statného amerického pitbulteriéra potřebují plnohodnotnou výživu obsahující všechny živiny, jež jsou nezbytné pro správný růst a vývoj kosterní a svalové soustavy, který nesmí u plemene tohoto typu probíhat příliš překotně. Při odběru štěněte je nezbytné zjistit konkrétní způsob jeho dosavadního stravování u primárního chovatele a v dosud zavedené praxi pokračovat. V případě změny krmení je nutné tuto změnu provádět velmi pozvolna v horizontu týdne až 14-ti dní, aby nebyl podrážděn citlivý zažívací trakt štěněte. Co se týče druhu nejvhodnějšího krmiva pro pitbulteriéra každého věku, nejsnadnější cestu k optimální krmné dávce představují v současnosti kvalitní superprémiová granulovaná krmiva. Další možností je doma připravovaná strava, konzervované maso či barf. Všechny tyto varianty představují pro psa velmi chutnou alternativu, kterou ocení zřejmě s větším gurmánským požitkem než granule. Na chovatele však kladou různě zvýšené nároky z hlediska přípravy a finanční dostupnosti krmiva.

Průměrná délka života: 12 let.

Zástupci tohoto plemene se všeobecně těší dobrému zdraví, přesto existuje několik onemocnění různého stupně závažnosti, které se u pitbulteriérů vyskytují ve zvýšené míře než jiná. Stejně jako řada dalších velkých plemen psů se pitbulteriér potýká s geneticky podmíněnou dysplazií kyčelního kloubu, která může být pro psa velmi bolestivá a v těžkých případech vede i k velkému omezení mobility psa. Mezi další zdravotní problémy, které byly u pitbula zaznamenány, patří různé formy alergie, vrozená srdeční onemocnění, rozštěp patra, hluchota, oční onemocnění (zánět spojivek, katarakt), torze žaludku.

Americký pitbulteriér patří do rukou zkušeného chovatele, který má dostatečné znalosti a praxi s výcvikem. Správně vedená výchova je u tohoto psa alfou a omegou všeho. Od jejího zdárného průběhu se odvíjí u amerického pitbulteriéra to, zda bude společný život psa a jeho rodiny plnohodnotný a šťastný, prost jakýchkoliv závažných zádrhelů. Jedním z nejdůležitějších kroků směrem k bezproblémovému vývoji psa je důkladná socializace, které u amerického pitbulteriéra věnujeme co největší úsilí. Štěně je nutné seznamovat s rozličnými lidmi i prostředím co nejdříve po odběru od matky. Právě v tomto období vykazuje nejvyšší vnímavost ke všemu okolo sebe. U pitbulteriérů je nesmírně podstatný dostatečný kontakt s ostatními zvířaty v raném věku.

Stejně jako ostatní teriéři dokáže být americký pitbulteriér občas poněkud tvrdohlavý a svéhlavý. Je třeba zachovat klid a vštěpovat svému psovi pozitivní návyky důsledně a s trpělivostí. Rozhodně se nevyplácí fyzické tresty, které vedou k ochladnutí vzájemného vztahu psa a jeho pána a pošramocení jejich vzájemné důvěry. Ačkoliv to tak nevypadá, americký pitbulteriér je dost citlivý, nespravedlivé a kruté chování ze strany pána ho může těžce poznamenat. Naopak pes, který se cítí bezpečně, je pozitivně motivován k vykazování žádoucího chování a má dostatek fyzických i mentálních podnětů, neinklinuje k agresivitě z bázlivosti či přehnané dominance.

Americký pitbulteriér potřebuje blízký kontakt se svou rodinou a navíc není kvůli charakteru své srsti příliš odolný vůči nízkým venkovním teplotám. Nehodí se proto k celoročnímu pobývání venku a měl by žít se svou lidskou smečkou v domě či v bytě.