Americký kokršpaněl

Nápadné uši na roztomile tvarované hlavě, výrazný čenich, kouzelný pohled kulatých tmavých očí a kompaktní postavička s nádhernou srstí. Americký kokršpaněl je prostě k pomuchlání. Není divu, že tento půvabný pejsek uchvacuje mnoho lidí již jen svým vzhledem. Toto psí plemeno je jedním z nejpopulárnějších v USA i v mnoha dalších zemích světa včetně Japonska. Představuje ideální volbu pro každého, kdo touží po oddaném psím mazlíčkovi, jenž není příliš velký, ale ani nepatří mezi zástupce miniaturních plemen.

Americký kokršpaněl se kromě líbivého zevnějšku, který vyžaduje intenzivní péči, vyznačuje velmi příhodnou, milou povahou. Je to pes temperamentní, aktivní a hravý. Nezkazí žádnou legraci a při hrách s páníčkem se rozplývá blahem a doslova srší radostí. Přes svou energičnost je dost přizpůsobivý. Často je zdůrazňována jeho vysoká inteligence, díky níž je při správném postupu snadno cvičitelný. Umí být ovšem i po kokrovsku svéhlavý. Ostatně, jeho předci byli při práci zvyklí na samostatné rozhodování.

Výrazným povahovým rysem amerického kokršpaněla je jeho velká citlivost, hraničící někdy až s nervozitou. Vyžaduje trpělivé a jemné zacházení, hrubé jednání ho naopak hluboce zraňuje. Špatně snáší samotu a potřebuje žít v těsném sepětí se svou lidskou smečkou. Zástupci tohoto plemene jsou obvykle přátelští k lidem všech věkových kategorií včetně dětí i k jiným zvířatům. Někteří z nich nepatří mezi nejlepší hlídače. To ovšem neznamená, že se jedná o tiché psy, mnozí kokři štěkají velmi intenzivně při sebemenším vzrušení.

Americký kokršpaněl v sobě nezapře svoje akční lovecké předky, kteří pravidelně vyvíjeli intenzivní fyzickou aktivitu při práci. Velkou výhodou pro chovatele amerického kokršpaněla je jeho přizpůsobivost, která již byla zmiňována. Zástupce tohoto plemene lze proto doporučit sportovním i méně aktivním lidem s tím, že při jakýchkoliv aktivitách musí být do jisté míry zohledněn exteriér psa. Bohatě osrstěný americký kokršpaněl zkrátka není zcela vhodný pro adrenalinové sportovce, pohybující se často v drsném terénu.

Každodenní svižné procházky by měly trvat minimálně alespoň třicet minut. Při pohybu psa bez vodítka by se nemělo nikdy zapomínat na možné sklony amerického kokra k pronásledování potenciální kořisti například v podobě ptactva či vysoké v lese. Časté procházky v kombinaci s bujarým dováděním a rozličnými hrami, které stimulují i jeho vytříbenou mysl, jsou tou pravou cestou ke spokojenému a vyrovnanému psovi. Perfektní vyžití pro amerického kokra i jeho pána představují agility, obedience, flyball a pochopitelně různé pachové zkoušky a stopovaná.

Na chovatele amerického kokršpaněla jsou kladeny velmi vysoké nároky z hlediska péče o srst. Tento pes se nehodí pro někoho, kdo hledá téměř „bezúdržbového“ čtyřnohého společníka do každých podmínek, o jehož vzhled není nutno skoro vůbec pečovat. Naopak, každý budoucí vlastník amerického kokršpaněla by se měl připravit na to, že by si měl denodenně vyhradit volnou chvíli na pečlivé vykartáčování srsti svého psa. Zároveň by měl počítat s výdaji na pravidelnou úpravu srsti psa u profesionála, pokud si netroufne tuto poměrně obtížnou proceduru provést sám.

Pes by měl být šetrně zvykán na péči o srst od malička. Předvídavý chovatel se tím vyvaruje nepříjemnostem pro sebe i svého pejska v budoucnu. U zástupců tohoto plemene je nanejvýš důležitá jejich bezproblémová snášenlivost absolvovaných procedur ohledně osrstění, vzhledem k vysoké frekvenci těchto úkonů během života psa. Každodenní vyčesávání minimalizuje výskyt zacuchané srsti a nepříjemných smotků srsti. Majitel amerického kokra musí počítat se štědrou nadílkou uvolněných chlupů všude po bytě.

Pro kýžený vzhled amerického kokršpaněla je zapotřebí v poměrně krátkém intervalu, zpravidla každé čtyři až osm týdnů, provádět rovněž koupání, speciální trimování a stříhání srsti s pomocí elektrického strojku. Pes by měl být zvyklý na kartáče, nůžky i holící strojek. Veškeré investice a vynaložená námaha při péči o srst se samozřejmě bohatě vyplatí. Odměnou za vynaložené úsilí je nádherná srst amerického kokršpaněla, která je jeho obrovskou chloubou a zářivou vizitkou jeho starostlivého páníčka.

Uši amerického kokršpaněla jsou impozantní součástí jeho krásného zevnějšku, zároveň s sebou jejich postavení a tvar bohužel nese zvýšená zdravotní rizika. Je nezbytné kontrolovat zevní zvukovod pozorně každý týden, zda není silně znečistěn nebo v něm neexistují známky zánětu. Praktické je koupit psovi speciální misky přímo na míru, ve kterých se mu nebudou uši při konzumaci potravy či pití vody zbytečně namáčet.

Nedílnou součástí péče o psa je pravidelná kontrola jeho chrupu. Účinnou prevenci proti zubnímu kameni představuje speciální zubní pasta pro psy. Pes s radostí ocení především různé žvýkací pochoutky, jejichž kousání také přispívá k dobré kondici chrupu. Průběžně zastříháváme drápky psa. Pokud opomíjíme stříhání drápků delší dobu, nerv v drápku prorůstá stále dál a výraznější zkrácení drápu bez nepříjemného krvácení pak už není možné, není tedy žádoucí tento úkon příliš dlouho odkládat.

Roztomilý americký kokršpaněl má nejen v USA spoustu obdivovatelů i mezi celebritami. Jednou z nejznámějších chovatelek zástupce tohoto plemene je dnes již legendární moderátorka Oprah Winfrey. S chovem amerického kokršpaněla má zkušenosti i z minulosti, po třináct let jí dělal společnost pejsek jménem Solomon. Jedna z nejbohatších žen na světě vlastní v současnosti hned několik psů, přičemž nezastupitelné místo v její psí smečce má fenka amerického kokršpaněla Sadie s pohnutým osudem. Winfrey adoptovala fenku z chicagského útulku spolu s jejím bratříčkem Ivanem. Ten naneštěstí krátce nato, po pouhém víkendu v novém domově, podlehl parvoviróze. Nebezpečná choroba ohrozila na životě i malou Sadie, navzdory nejlepší dostupné veterinární péči. Fenka ale svůj boj o život vyhrála. Nyní se má Sadie jako v bavlnce, má vlastní společnici a dostává ty nejlepší odborně připravené delikatesy.

Kvalitní strava je jedním ze stěžejních předpokladů pro dobrou kondici a pevné zdraví každého psa. U amerického kokršpaněla je důležité postarat se o optimální podíl živin ve stravě, korespondující s jeho životním stylem a mírou aktuální fyzické zátěže. Vhodné je volit krmivo, obsahující látky přispívající ke zdraví srsti psa. Zástupci tohoto plemene mají sklony k obezitě a proto je třeba hlídat, aby nebyli nikdy překrmováni. V současnosti volí většina chovatelů granulované krmivo, ale někteří připravují stravu pro svého psa stejně jako dříve doma. V takovém případě je připravovaná krmě pro psa bezesporu chuťově atraktivnější než granule, zároveň je však pro chovatele obtížnější sestavit vyváženou denní dávku.

V každém stadiu svého života má pes poněkud odlišné nároky na stravování. Štěně, dospělý pes i pes senior vyžadují jiný poměr živin v podávaném krmivu, štěně navíc vyžaduje krmení vícekrát za den. V každém věku psa platí, že při změně typu krmiva je třeba si počínat nanejvýš obezřetně, neboť trávicí trakt psa je velmi citlivý a při každé náhlé změně krmiva hrozí psovi nežádoucí zažívací potíže. Na krmivu pro psa se nikdy nevyplatí přehnaně šetřit, protože nesprávně živený pes může mít zvýšené sklony k různým druhům onemocnění a co příliš spořivý chovatel ušetří na krmivu, to později mnohokrát utratí u veterinárního lékaře. Proto nikdy nekupujeme podezřele levné krmivo s nejasnými údaji o složení či velkým množstvím chemických přídatných látek a mizivým podílem masa.

Průměrná délka života: 13 – 14 let.

Stejně jako u ostatních psích plemen se i u amerického kokršpaněla vyskytují některá onemocnění častěji než ostatní. Poměrně četné zdravotní neduhy sužují amerického kokra v podstatě od samého počátku jeho vzniku. Vysoká popularita tohoto psa zejména v USA a s tím spojená zvýšená poptávka po štěnětech amerického kokra navíc poskytla velký prostor ziskuchtivým množitelům a nezodpovědným chovatelům, kteří peníze upřednostnili před zodpovědným vedením chovu a zdraví budoucích generací plemene. Z těchto důvodů se u některých amerických kokršpanělů mohou objevovat specifické dědičně podmíněné choroby.

Mezi nejhojněji zaznamenaná onemocnění amerického kokršpaněla patří oční choroby (katarakt, glaukom, progresivní retinální atrofie a další), epilepsie, luxace patelly, dysplazie kyčelního kloubu, závažné autoimunitní potíže, různé typy alergií, kožní problémy (seborrhea), snížená funkce štítné žlázy či onemocnění ledvin. Většina očních chorob je dědičně podmíněná a chovatelé se jejich výskyt napříč plemenem snaží eliminovat pomocí očního vyšetření u specialisty před uchovněním konkrétního psa, jež má za úkol vyloučit z chovu zdravotně zatížené jedince. U amerického kokršpaněla je třeba se mít na pozoru též před záněty zevního zvukovodu, uši psa jsou k onemocnění tohoto druhu více náchylné.

Díky své bystré a milé povaze je americký kokršpaněl přímo předurčen k tomu, aby se stal ideálním domácím mazlíčkem. Od nejútlejšího věku je však třeba jeho skvělé vlohy intenzivně podporovat a rozvíjet prostřednictvím správné výchovy a řádné socializace. Četné kontakty štěněte s vnějším prostředím a novými podněty jsou klíčové pro posilování zdravého sebevědomí psa, jež je nezbytným předpokladem pro budoucí nekonfliktní kontakty s ostatními lidmi i zvířaty.

Důsledný a přitom trpělivý výcvik s pomocí pozitivní motivace, proložený řadou zábavných her a dalších aktivit, utvrzuje vzájemný vztah chovatele a jeho psa. Hrubé jednání je vzhledem ke zvýšené citlivosti zástupců tohoto plemene naopak absolutně nevhodné a mohlo by závažně pošramotit důvěru k pánovi. U amerického kokršpaněla, který občas inklinuje k bohatému hlasovému projevu a může mít stejně jako většina psů s loveckou minulostí větší tendence rozběhnout se venku za čímkoliv zajímavým, by do základního repertoáru perfektně zvládnutých povelů mělo bezpochyby patřit dobré přivolání i další povely eliminující nežádoucí chování. Zejména u mladších psů nelze nikdy předpokládat stoprocentní poslušnost, pokud je pokušení příliš velké. Americký kokršpaněl miluje volný pohyb, je ale třeba vždy pamatovat na jakékoliv rušivé vnější vlivy během procházky a adekvátně zajistit bezpečnost psa pomocí vodítka.

Senzitivní americký kokršpaněl potřebuje žít uprostřed rodinného kruhu, vzhledem ke své delikátní srsti i povaze je vhodný do domu či bytu, nikoliv pro celoroční umístění venku. Celý den na dvorku o samotě rozhodně není nic pro něj. Stejně tak tento pes trpí, pokud je ponechán příliš dlouho sám uvnitř bytu. V takovém případě se u něj může lehce rozvinout separační úzkost vedoucí k destruktivnímu chování. Amerického kokršpaněla by si tedy neměl pořizovat člověk, který disponuje pouze minimem volného času a je většinou mimo domov bez možnosti vzít svého psa s sebou.

Uchovněn může být pes starší čtrnácti měsíců po splnění následujících podmínek: Účast na alespoň třech výstavách (včetně nejméně jedné národní/mezinárodní a klubové/speciální) na území České republiky po dovršení jednoho věku roku, a to s výsledkem „výborně“, přičemž nejméně jeden posudek musí pocházet od českého rozhodčího; posudek o optimálních proporcích psa a zubním vzorci zaznamenaný v průkazu původu, pocházející z výstavy pořádané chovatelským klubem ACC; doklad o negativním výsledku v rámci specializovaného oftalmologického vyšetření na jednom z určených veterinárních pracovišť, jenž není starší dvanácti měsíců od data předložení; absence jakýchkoliv vylučujících vad stanovených v oficiálním standardu plemene (jiné barvy či barevná kombinace osrstění než povolené varianty, u jednobarevných jedinců bílé znaky jinde než v hrudní oblasti, přílišné množství tříslových znaků, nevyhovující výška, u psů nedostatečně vyvinutá varlata).